Co opravdu stojí za nízkou porodností? Co způsobilo, že plození dětí přestalo být pro naši moderní společnost prioritou? Těmito otázkami se zabýval kulatý stůl s názvem „Krize porodnosti v ČR – komplexní pohled“, který proběhl 10. června 2025 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Diskuze na kulatém stolu se dotkla důležitého tématu dnešních dnů. Evropa se potýká s výrazným poklesem porodnosti a Česko není výjimkou. Podle Českého statistického úřadu se v roce 2024 narodilo 84,3 tisíce dětí, nejméně v historii České republiky. Potřetí v řadě došlo k výraznému meziročnímu poklesu nejen porodnosti, ale i plodnosti. Na jednu ženu v průměru připadlo 1,37 dítěte, přičemž pro zachování populace je potřebný koeficient 2,1.
Odborníci poukazují na řadu příčin, od odsouvání „plánovaného rodičovství“ do pozdějšího věku přes ekonomickou nejistotu až po špatné sociální vymoženosti. Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), předsedkyně Podvýboru pro veřejné zdravotnictví, epidemiologii a prevenci a zároveň pořadatelka akce, však poukázala na hlubší aspekt problému. Podle ní není primárním důvodem nízké porodnosti nedostatek bytů ani míst v mateřských školách ani jiné materiální stránky, ale změna uvažování společnosti a ve stanovení priorit mladými lidmi.
Kristýna Mertlová, spolumajitelka seznamovací agentury Date2k a Mingly, ve svém příspěvku uvedla, že nejčastější důvod, proč se lidé vzdají touhy po dítěti, je podle studie v European Journal of Population „absence vhodného partnera“. S touto příčinou se Mertlová setkává ve své práci často. Ženy v mládí děti odkládají, aby později zjistili, že nemají správného partnera anebo se jim nedaří otěhotnět, uvedla klasický scénář, který slýchává od svých klientek.
„Bohužel jsme svědky obrovské změny životního stylu,“ pronesla Mertlová s odkazem na současný trend života bez hledání stálého partnera a sociální izolace. Citovala výzkumy z USA, podle nichž dnes mladí lidé tráví o 70 procent méně času s přáteli než před deseti lety. Tento fenomén však podle ní není omezen pouze na Ameriku, ale je patrný v celém světě.
Podle Mertlové je pro generaci Z (lidé narození přibližně mezi lety 1995–2010) typické, že se bojí lásky a vztahů, protože často vyrůstali v neúplných rodinách, a rodina proto pro ně není místem, kde se cítí emocionálně v bezpečí. „Nevěří, že něco jako manželství nebo partnerství, ze kterého by měly vzniknout děti, je funkční,“ řekla.
Mezi ženami-klientkami, které Mertlová ve své seznamce eviduje, jich podle interních průzkumů její agentury chce dítě většina z nich. Ovšem jak poznamenala, po ženách nad 35 let je mnohem menší „poptávka“ než po těch mladších, které preferují muži kolem čtyřicítky, kteří po dítěti touží.
Kult dokonalé rodiny
Pokles porodnosti proto Mertlová vidí nejenom jako problém ekonomický či zdravotnický, ale také vztahový a sociální. „Prostě bez funkčních vztahů děti mít nebudeme,“ upozornila s tím, že lidem je třeba pomoci se i seznámit, což už dnes reflektují i některé asijské země, které „vnímají seznamování jako součást prorodinné politiky“.
Jitka Fialová z Vysoké školy aplikované psychologie v Terezíně porovnávala stav porodnosti v různých zemích s ohledem na vládní opatření na podporu rodin. Poznamenala, že z dlouhodobé perspektivy porodnost nezvednou samy o sobě žádné velkorysé rodinné přídavky. Příkladem mohou být skandinávské státy, kde je státní podpora na vysoké úrovni, přesto se tam porodnost nijak významně nezvedá.
Důraz na seberealizaci a změna hodnot podle ní vedly k tomu, že mít děti přestalo být v dnešním moderním světě vnímáno jako povinnost, ale pouze jako jedna z možností. Uvedla, že data ukazují, že klíčovým hybatelem propadu porodnosti ve světě je „posun prvního porodu nad 30 let“. Zmínila, že i v ČR se blíží průměrný věk prvorodiček 29 letům. „Jakékoliv dva roky zpoždění snižují konečný počet dětí asi o 15 procent. Prostě už to nestihnete, mít jich víc,“ poznamenala.
V debatě rovněž zaznělo, že ženy mateřství odkládají na dobu, kdy budou mít ideální podmínky. Jenže v té době již nejsou tak plodné. Svou roli hraje také „kult dokonalé rodiny“, kdy rodiče chtějí mít děti až ve chvíli, kdy jim i sobě budou moci zabezpečit skvělé zázemí – domek, auto, dobrou školu, každoroční dovolenou u moře.
Fialová konstatovala, že žádný jednoduchý recept na zvýšení porodnosti neexistuje. „Klíčové je nastavení celé společnosti, tzn. kultura vztahů, důvěra v budoucnost, rovnováha mezi prací a rodinou, kvalita partnerství,“ upozornila na základě zkoumání přístupů v jiných zemích.
Souvisí pokles porodnosti s narůstající neplodností?
Na tuto otázku odpověděla docentka Hana Konečná, psycholožka a bioetička z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Statistiky podle ní neukazují na to, že by se fyziologická neplodnost jako nemoc zvyšovala. U žen se dokonce vytratily některé dřívější diagnózy jako srůsty na vejcovodech a ani u mužů zhoršující se spermiogramy „zatím nemají dopad na úspěšnost asistované reprodukce“.
„Neplodnost se nezvyšuje jako taková. Co se zvyšuje, je počet cyklů asistované reprodukce,“ uvedla Konečná a dodala, že ženy vyhledávají asistovanou reprodukci, protože „jsou mimo reprodukční věk, nemají partnera anebo jsou v takovém vztahu, který biologicky neumožňuje mít dítě“.
Jak vybudovat dobrý vztah?
Dobrý partnerský vztah zvyšuje pravděpodobnost touhy páru po dětech. Jak ale takový vztah najít? Psycholog a psychoterapeut Martin Galbavý nabídl čtyři podmínky pro vybudování „dobrého párového vztahu“.
Prvním je osobní zkušenost dítěte s dobrým vztahem, který bude schopno v dospělosti zreprodukovat. Hezké manželství rodičů a vztahy v rámci rodiny jsou dle něj pro děti vzorem do budoucnosti. S tím souvisí pocit bezpečí, který může pramenit právě ze stabilního vztahu, ale je ovlivňován i děním ve světě. „Když nebude mít člověk pocit bezpečí, přiváděl by do tohoto světa další děti?“ položil řečnickou otázku Galbavý.
Druhou podmínkou je dle psychologa umět se „dobře separovat“. Nejde zde jen o vztah dítě-rodič, ale i o schopnost vzdát se, separovat od svých požadavků a tužeb. Člověk musí být schopen dělat ve vztahu s partnerem kompromisy a i sám přijmout fakt, že nemůže mít všechno, např. děti i kariéru současně, vysvětlil Galbavý.
Třetím faktorem dobrého vztahu je podle něj správné vyvážení přístupu k sobě. Přílišné zaměření na sebe je typickým rysem dnešní společnosti a zároveň jsou lidé, kteří si kladou na sebe zbytečně velké nároky, poznamenal psycholog. Proto je důležité pěstovat si zdravé sebevědomí, ovšem nebýt sobecký a hluchý k potřebám toho druhého.
Čtvrtou podmínkou pak má být schopnost fungovat v „triádě“ – vztahu o třech lidech. Po příchodu prvního dítěte se mohou někteří partneři cítit odstrčeni na druhou kolej a nedokáží to zpracovat, což narušuje kvalitu manželství, pronesl na závěr Galbavý. Také děti mohou být příliš vázané na jednoho z rodičů, což může vést k žárlivosti.
