V Poslanecké sněmovně se otevřela debata o důsledcích střídavé péče u dětí v raném věku, kterou podnítila petice upozorňující na „konkrétní případy, systémové chyby a nutné změny v opatrovnickém systému“. O současné praxi rozhodování o péči o děti po rozvodu přišli debatovat advokáti, zástupci justice, státu, psychologů a dalších odborníků.
Podle dat Českého statistického úřadu byla v ČR v roce 2024 nejvyšší rozvodovost v historii. Manželský svazek oficiálně ukončilo téměř 21 tisíc párů – více než polovina z nich měla nezletilé děti. A právě o osudu těchto dětí se diskutovalo. (program)
Poslanec Tom Philipp (KDU-ČSL), který diskusi ke kulatému stolu svolal, citoval z výroční zprávy Ministerstva spravedlnosti z roku 2022, ve které stojí, že „v roce 2012 soud svěřil dítě do péče matky v 86,6 % případů, o deset let později to bylo už jen v 71,4 %. Naopak střídavá péče vzrostla z 5,2 % na 20,2 % případů“.
Podle poslance ukazují zkušenosti z praxe, které nasbírali advokáti a psychologové, na řadu problémů v opatrovnických sporech, které je nutné diskutovat.
Dítě do tří let
Podle advokátky a spoluautorky petice, která podnítila diskusi, je rozhodování soudů o střídavé péči malých dětí často mechanické, formální a necitlivé.
„Z praxe víme, že střídavá péče nařízená u velmi malých dětí často vede k citovým psychickým poruchám, a především k destabilizaci života dítěte i matky. Rodiče mají sice rovná práva, ale dítě není dělitelné dvěma a jeho zájmy musí být vždy na prvním místě,“ říká advokátka Markéta Chudáčková.
Podle psychologů je pro dítě do tří let klíčová kontinuita a pocit bezpečí, které střídavá péče narušuje. Podle psycholožky prof. Lenky Šulové je prokazatelně potvrzeno, že krátkodobé chybění matky působí jako významný deprivační činitel.
„Kojenci a malé děti potřebují jednu stabilní pečující osobu, obvykle matku. Střídání prostředí a narušení citové vazby může vést k chronickému stresu, emoční labilitě a následně až k celoživotním problémům například v oblasti mezilidských vztahů,“ říká psycholožka Helena Petrová.
Profesor Pavel Calda, gynekolog, porodník a genetik uvedl, že „posílat si dítě jako balík“ mu přijde „velmi nešťastné“. „Z mé praxe vím, že pro malé děti není řešením pobíhání z jednoho města do druhého a výměna rodičů ve fyzickém slova smyslu,“ dodává Calda.
Sňatky a rozvody
V roce 2024 se konalo 44,5 tisíce sňatků obyvatel Česka, druhý nejnižší počet v tomto století. Při setrvání intenzity sňatečnosti svobodných na úrovni tohoto roku by do manželství před dosažením 50 let věku vstoupilo 53 % mužů a 62 % žen. Rozvedeno bylo v roce 2024 celkem 20,8 tisíce manželství. Podíl manželství končících rozvodem se meziročně mírně zvýšil na 40 %. (Zdroj: ČSÚ)
Potřeba citlivého rozhodování
Podle Philippa je třeba udělat změny v zavedené praxi rozhodování v opatrovnických sporech. „Jako lékař i jako poslanec cítím povinnost na to upozornit. Pokud dnes mlčíme, připravujeme další generace o zdravý vývoj, o jistotu, o důvěru v rodinu. Například v Praze se rozpadá každý druhý vztah. Tento problém se týká statisíců dětí.“
Ve sněmovně promluvila také žena, které prošla rozvodovým řízením a soud následně nařídil střídavou péči. „Když jsem po několika letech psychického násilí zjistila, že manžel užívá návykové látky, rozhodla jsem se ze vztahu odejít. Čekala jsem oporu od Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, od soudu, ale nesetkala jsem se s pochopením,“ řekla žena, která neuvedla svoji totožnost.
„Naopak tvrdě jsem narazila na systém. Dopady na mého syna je čistá katastrofa. Přichází domů agresivní na mě, na svého ročního bratra. Přesně vím, kdy mě otec dětí trestá. Když s něčím nesouhlasí, vyřizuje si to se mnou přes dítě,“ řekla žena. „To pak nespí, má somatické problémy, nevysvětlitelné bolesti břicha, které můžete donekonečna vyšetřovat v nemocnici a nic se nenajde. Snažím se ho upokojit a pak ho zase posílám dál s tím, že nevím v jakém stavu se vrátí…“
Poslanec Philipp podobné případy komentoval jako neviditelné utrpení dětí, které je třeba zvažovat při rozhodování. „Když by někdo dětem postupně odřezával články prstů, tak bychom si toho jako společnost všimli a rozhodně by se nám to nelíbilo. Když ale odřezáváme kousky jejich duše, tak na to moc nehledíme a schováváme se za zákony a nějaká pravidla,“ míní poslanec.
