Podle Lenky Šulové, profesorky psychologie z Univerzity Karlovy, je Česká republika mezi pěti zeměmi v Evropě, které mají nejvyšší rozvodovost. Příčiny nestability rodin bychom měli podle ní hledat už ve způsobu a motivech pro navazování vztahů mezi mužem a ženou. Svůj vhled do tematiky poskytla konferenci „Život rodiny v moderním světě“, který v Poslanecké sněmovně pořádaly lidovecké poslankyně Pavla Golasowská a Nina Nováková.
„Opravdu se rozhodujeme na základě momentálních emocí,“ řekla profesorka s tím, že tento druh rozhodován vytváří nestabilní vztahy. Řešením pro jejich zpevnění může být návrat k dřívějším měřítkům pro výběr partnera.
Společenská očekávání od vztahu se změnila
Ve společnosti podle Šulové existuje „naladění“, které způsobuje, že „ani nečekáme, že ten vztah bude trvalý“.
„Dokonce můžete na svatbě slyšet, že příbuzní říkají, že ‚když jim to nebude klapat, rozvést se můžou vždycky‘. Právníci hlásí, že lidé chodí masivně podepisovat prohlášení, po kom se bude dítě jmenovat, jak si rozdělí majetek, že už se počítá s rozvodem (při vstupování do manželství),“ dodala.
Důležitým aspektem nestability rodin má být také „předmanželská zkušenost v oblasti sexu“. „My si dnes myslíme, že je to samozřejmost, ale v okolních zemích to zas taková samozřejmost není,“ míní profesorka.
Hormonální antikoncepce přinesla svobodu, volnost a sexuální revoluci 60. a 70. let, ale také úplně jinou volbu partnera, takzvaně ‚pro radost ze sexu‘, než pro manželství a založení rodiny, jak tomu bylo do té doby.
„V České republice je od roku 1956 běžně dostupná hormonální antikoncepce, která má poměrně značnou spolehlivost. To přineslo nějakou svobodu, volnost a sexuální revoluci 60. a 70. let, ale ono to přineslo také úplně jinou volbu partnera, takzvaně ‚pro radost ze sexu‘, než pro reprodukci (dětí a založení rodiny), jak tomu bylo do té doby,“ vysvětlila historickou retrospektivu autorka několika odborných publikací.
Měřítka, podle kterých si dříve lidé vybírali partnery a partnerky, byla podle Šulové odlišná.
„Naše prababičky se dívaly na to, aby byl jejich partner spolehlivý, aby byl pracovitý, aby měl pořádný grunt, aby byl laskavý na děti, aby mě nebil…“ sdělila profesorka s tím, že současná generace si vybírá podle toho, „jak se obléká, aby hezky tančil, dělal sporty, které se líbí mým kamarádkám…“.
Takže si vybírám partnera pro zábavu a pak, když s ním čekám dítě, tak ho chci rychle proměnit v toho spolehlivého, pracovitého, hodného, laskavého, stabilního, ale ono to nejde.
„Takže si vybírám partnera pro zábavu a pak, když s ním čekám dítě, tak ho chci rychle proměnit v toho spolehlivého, pracovitého, hodného, laskavého, stabilního, ale ono to nejde,“ míní o úskalích současných měřítek pro výběr partnera.
V tomto směru sdílela zkušenost z manželské poradny, kde jí klient sdělil po čtyřech letech vztahu se ženou: „Tuhle ženu bych si jako mámu svých dětí v životě nepředstavoval.“ Odpověděla: „Ale vždyť spolu čtyři roky žijete.“ A on na to: „No jo, ale měli jsme antikoncepci.“
Krizová období v manželství
Manželství musí být podle profesorky připraveno na „tři hlavní vrcholy“ kritické pro udržení rodinných vztahů.
První krizové období
První vrchol podle profesorky začíná po prvním roce soužití, kdy se partneři o sobě navzájem dozvídají, „jaký mají biorytmus, za co utrácejí peníze, jaké mají hodnoty, jaké mají přátele“.
„Často se v tomto období rodí první dítě a to všechno přináší tak náročnou životní situaci, že tu adaptaci na sebe vzájemně hodně lidí nevydrží,“ míní Šulová. „Žena odchází k mamince a do jednoho nebo dvou let je rozvod.“
Druhé krizové období
Další krizové období „nastává po mateřské dovolené, kdy se žena vrací do práce a najednou se mění rytmus rodiny“, pokračovala ve výčtu profesorka.
Třetí krizové období
„Třetí krizové období nastává, když ‚odlétají děti z hnízda‘, třeba po dvaceti letech soužití, kdy najednou si ta dvojice už nemá co říct, mají pocit, že děti jsou pryč a my tady sedíme u televize, jako by ztratili vzájemně to kouzlo, ztratili společné koníčky, zájmy a trávení volného času, a také je to doba odlišné sexuální appetence mezi mužem a ženou,“ sdělila Šulová.
Ženy se v tomto období „pomalinku blíží k menopauze“, zatímco muži „dosahují svého vrcholu, co se týče sexuální appetence“.
