Austrálie je „laboratoř digitální bezpečnosti dětí“, říká Filip Hubáček a popisuje, jaká opatření už protinožci přijali.
Na pondělní konferenci nazvané Ochrana dětí a dospívajících v digitálním prostředí byl jedním z řečníků Filip Hubáček, který dlouhodobě žije se svojí rodinou v Austrálii. Sdílel svá pozorování ohledně regulací sociálních sítí a mobilních telefonů, které tamní společnost zavedla, a jak probíhají v praxi.
Austrálie je podle Hubáčka k České republice kulturně blízko, ale co se týče regulací sociálních sítí nebo používání mobilních telefonů na školách, nastavila oproti ČR již řadu významných omezení a ustavila i oficiální vládní úřad, který se problematice a osvětě v této oblasti věnuje.
Podle Hubáčka byla první legislativní úprava přijata u protinožců už v roce 2015 pravicovou vládou. Pravicové strany jsou podle něho v Evropě spíše proti regulacím, které vyvolávají obavy z nějakého druhu cenzury nebo omezování svobody projevu.
V rámci vládní regulace digitálního prostředí pro nezletilé byl v Austrálii vytvořen úřad komisaře, který dostal rozsáhlé sankční pravomoci. „Nenabádá, nevyzývá, ale přímo rozhoduje,“ říká Hubáček o takzvaném E-safety komisaři.
E-safety commissioner
Úřad pro online bezpečnost, který vede takzvaný E-safety komisař, vznikl ze zákona v roce 2015, má 65 zaměstnanců a pracuje s rozpočtem 25 milionů australských dolarů. Je to nezávislý kontrolní orgán. Komisaře jmenuje vláda na 5 let.
„Vznikl tam princip take down. To znamená, co se týče škodlivého obsahu týkajícího se dětí a spojeného s nějakým sexuálním obsahem, musejí provozovatelé stáhnout do 48 hodin,“ říká Hubáček
„Tento regulátor (komisař) může udílet celou řadu pokut. Má přímo pravomoc nastavovat účastníkům on-line prostředí a poskytovatelům standardy. Může vytvářet pravidla, v rámci, kterých se technologické společnosti musejí pohybovat,“ dodává.
Australská komisařka se dostala do sporu s Elonem Muskem, současným majitelem sítě X (dříve Twitter), a v důsledku toho podle Hubáčka „čelí tlaku“.
Post komisaře je podle něho „velmi vlivná funkce“, která se dostává do „náročného souboje s velmi mocnými společnostmi, které se snaží chránit svůj obchodní model“.
Zákaz vstupu na sociální sítě
Od 11. prosince 2025 v Austrálii začne platit absolutní zákaz přístupu na sociální sítě dětem do 16 let bez výjimky. Například Francie dává možnost přístupu se schválením rodiče. Austrálie tuto možnost nepřipouští.
„Ověřování věku znamená, že by toto pravidlo mohlo od platforem odradit celou řadu lidí, kteří nechtějí sdílet s platformami osobní údaje, které by ověřily jejich věk,“ říká Hubáček o snižování počtu uživatelů sociálních sítí v důsledku regulací.
Nejenom, že ze sociálních sítí úplně zmizí skupina pod 16 let, ale může se zúžit i skupina uživatelů nad 16, kteří odmítnou sdílet svá data. To technologické firmy ovlivňuje ještě více.
Australská společnost vnímá debatu o regulacích jako otázku, komu dát klíč k formování nové generace. Rodičům, škole, učitelům, komunitě, trenérům nebo algoritmům technologických společností?
Zákaz přístupu na sociální sítě pro mladistvé do 16 let byl uzákoněn již v roce 2024. Než vstoupí v platnost, vláda zkoumala, zda jsou technologické firmy schopny nastavit způsoby ověřování věku a podle Hubáčka nedávno oznámila, že to možné je a že „není pro technologické firmy problém, aby do 11. prosince nastavily své platformy tak, aby mohlo docházet k bezpečné a robustní kontrole věku“.
„Australská legislativa přenáší odpovědnost na technologické firmy, které budou 100% odpovědné zato, že na jejich platformy nebudou mít přístup děti mladší 16ti let, a to pod pokutou až 50 milionů australských dolarů (zhruba 780 milionů Kč),“ říká Hubáček k vládním donucovacím prostředkům vůči technologickým firmám.
Během schvalování zákona navrhl australský Senát úpravy, které mají posílit ochranu soukromí. Zakazují například sociálním sítím, aby nutily uživatele k ověření věku předkládat státem vydané identifikační dokumenty, jako jsou řidičské průkazy či cestovní pasy.
Austrálie reguluje také používání telefonů na školách
Zákaz používáním telefonů ve školách
Od roku 2018 v Austrálii platí zákaz přítomnosti mobilního telefonu na základních školách. Dnes základní školu končí žáci, kteří neměli od první třídy povoleno nosit do školy mobilní telefony, chytré hodinky nebo jakékoliv zařízení, které může fungovat jako komunikátor. Od roku 2023 platí zákaz i na střední školy. Tedy až do 17 let, kdy se v Austrálii maturuje. V praxi to probíhá tak, že pokud je telefon spatřen ve škole, je automaticky zabaven, rodiče jsou pozváni do školy a musejí si přístroj převzít sami fyzicky od vedení školy.
Na školách se řeší i prevence „on-line bezpečnosti“, kterou má na starosti komisař. Vydává, kromě jiného, manuály pro školy, rodiče a děti. Děti jsou podle Hubáčka například vzdělávány v tom, že je nemají rodiče fotografovat s názvem školy na pozadí nebo na místech, pomocí nichž by je mohl někdo identifikovat a nalézt.
K takovýmto obavám a opatřením vedou Australany historické zkušenosti. Například aktivistka Sonya Ryanová, jejíž 15letou dceru zavraždil 50letý pedofil, který se na internetu vydával za teenagera, označila schválení zákona omezujícího vstup dětí na sociální sítě za „monumentální okamžik v ochraně našich dětí přes strašlivými internetovými hrozbami“.
„Výuka o on-line bezpečnosti se táhne školní výukou od první třídy v hodinové délce na úrovni hudební výchovy nebo tělocviku. Přibližně dvě hodiny týdně jsou děti od šesti let seznamovány různou formou s nebezpečími on-line prostředí, jak se v něm bezpečně chovat a jaká jsou v něm úskalí,“ říká Hubáček, jehož dcera prochází australským školským systémem, a má tedy zkušenosti z praxe z první ruky.
Podle Hubáčka vnímá australská společnost debatu o těchto regulacích jako otázku „komu dát klíč k formování nové generace – rodičům, škole, učitelům, komunitě, trenérům nebo algoritmům technologických společností?“
Společnost v Austrálii podle Hubáčka došla k širší shodě na tom, že sociální sítě jsou návykovou technologií, která by měla být regulována jako jiné návykové věci či látky, a nevnímají to jako zásah do práv, svobody projevu nebo zákaz volby, ale jako „ochranu dětí“.
