Svět se topí v plastu – jeho částice se nacházejí na nejvyšších horách i v nejhlubších mořích. Nyní státy usilují o dohodu proti plastovému odpadu. Jaké jsou sporné body?
Už nyní zamořují plastové částice každý ekosystém na Zemi – a dokonce i lidské tělo. Američtí vědci v loňském roce našli v mozku a játrech zesnulých výrazně více nano- a mikroplastů než v roce 2016. V Ženevě nyní začíná poslední pokus o dosažení celosvětové závazné dohody o omezení plastového znečištění. Do 14. srpna budou vyjednávat zástupci více než 160 států.
Evropská unie je v mnoha ohledech považována za průkopníka – například zákazem jednorázových plastů, jako jsou brčka nebo plastový příbor. Že by se však podařilo prosadit tak přísné normy celosvětově, se považuje za nereálné. Proč je tato dohoda přesto důležitá i pro lidi v Evropě?
„Protože se mikroplasty šíří po celém světě přes oceány a vzduch,“ říká Moritz Jäger-Roschko z ekologické organizace Greenpeace. „Kromě toho používáme mnoho plastových výrobků, které nejsou vyráběny v EU – a jejich výrobci se v případě pochybností evropskými předpisy neřídí. A navíc je Německo největším vývozcem plastového odpadu v Evropě, což znamená, že náš odpad přispívá k problému s odpady i v jiných částech světa.“
Problém
Podle environmentální nadace WWF: „Plastový odpad ničí životní prostředí, ohrožuje zvířata i lidi a otravuje ekosystémy.“ Podle odhadu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) lidé po celém světě spotřebovali v uplynulém roce 500 milionů tun plastu – téměř dvakrát tolik než před 25 lety. Z toho 400 milionů tun podle UNEP pravděpodobně velmi brzy skončí jako odpad. Bez účinných opatření se množství odpadu do roku 2060 ztrojnásobí. Čtvrtina plastového odpadu ve vodních tocích a mořích podle výzkumné platformy Our World in Data pochází z plastových sáčků a lahví.
Důsledky pro člověka
Mikro- a nanoplasty přijímáme potravou, vodou i vzduchem, říká geoekolog Stefan Krause, profesor na univerzitě v Birminghamu. „Do těla nenarozeného dítěte se mohou dostat už v děloze prostřednictvím placenty.“ Byly také prokázány usazeniny v tepnách. Laminátové a kobercové podlahy mohou například zatěžovat především děti, které se plazí po zemi. Částice, které jsou později z těla vyloučeny, mohou mezitím v těle uvolnit příměsi (aditiva). „Mnohé skupiny látek ovlivňují endokrinní systém, některé jsou karcinogenní,“ říká Krause. Endokrinní systém řídí pomocí hormonů složité tělesné funkce.
Co má dohoda přinést
Dohoda by měla zahrnovat výrobu, návrh i likvidaci plastů. Cílem je, aby se plastů vyrábělo méně, aby bylo možné výrobky co nejvíce znovu používat a recyklovat a aby zbylý odpad byl likvidován šetrně k životnímu prostředí. Jak toho dosáhnout, je však předmětem sporů. „Je čas na odvahu, ne na kompromisy,“ říká Florian Titze z WWF. „Dohoda postavená jen na nejmenším společném jmenovateli plastovou krizi nevyřeší.“
Sporné body
Řada zemí chce omezit závazky pouze na otázky likvidace odpadu, nikoliv na regulaci výroby plastů. Sporné je také to, zda mají být stanoveny pouze obecné cíle, nebo konkrétní a závazná opatření. Vedou se také spory o to, kdo a v jaké míře má financovat například recyklační zařízení v chudších zemích – zda vlády, výrobní firmy, nebo kombinace obojího.
Ambiciózní státy
Více než 100 zemí – od Antiguy a Barbudy po Vanuatu – se vyslovilo pro silnou dohodu s jasnými závazky včetně omezení výroby plastů. Patří mezi ně EU i mnohé africké, asijské a latinskoamerické státy. Tyto země však představují pouze 30 procent podílu na trhu a čtvrtinu světové populace. Přibližně 300 firem a finančních institucí sdružených v Podnikatelské koalici pro ambiciózní plastovou dohodu rovněž podporuje „robustní smlouvu s globálními pravidly a jednotnými závazky“. Čína, která je největším světovým výrobcem plastů, již na národní úrovni plánuje omezení výroby.
Zpomalovači
Většina plastů se vyrábí z ropy, a proto ambiciózní dohodu brzdí především ropné státy, včetně Íránu, Saúdské Arábie, států Perského zálivu a Ruska. Ty chtějí jednat pouze o odpadech a recyklaci. Vláda USA pod vedením Donalda Trumpa současně ruší různé druhy regulací, což situaci při vyjednávání rozhodně neulehčilo, jak uvádějí vyjednávací kruhy. USA jsou spolu s Čínou největšími výrobci plastů – v Evropě je největším producentem Německo.
Jednání
Pokud se podaří dosáhnout dohody, mohla by se příští rok uskutečnit diplomatická konference k jejímu podpisu. Ratifikace v jednotlivých zemích však pravděpodobně potrvá několik let. Do Ženevy se sjíždějí zástupci více než 160 států, stejně jako stovky účastníků z ekologických organizací a průmyslových lobbistických skupin. Německo je na místě zastoupeno vlastní delegací, ale za všechny členské státy jedná Evropská unie.
(S přispěním dpa)
–etg–
