Od 1. října 2025 vstoupí v platnost novela energetického zákona Lex OZE III a s ní i nastavení pravidel pro ukládání energie. Samostatná velkokapacitní bateriová úložiště tak získají možnost připojení do distribuční sítě a nabízet dobře placené služby výkonové rovnováhy.
Protože množství vyrobené elektřiny v elektrické síti musí vždy odpovídat její spotřebě, státní podnik ČEPS jako správce páteřní (přenosové) sítě odměňuje nasmlouvané partnery za to, že proud v případě potřeby do sítě promptně dodají anebo naopak spotřebují. Takovéto firmy dostávají platby za připravenost, samotnou aktivaci zdroje i dodanou nebo odebranou elektřinu.
Doposud se služeb výkonové rovnováhy (SVR) mohly účastnit jen bateriová úložiště s přímým napojením na výrobnu elektřiny, jako jsou teplárny, plynové nebo fotovoltaické elektrárny. Další nový zákon Lex Plyn navíc přinesl stopku pro často kritizované, leč ekonomicky výhodné mařiče elektřiny, což dále uvolní cestu bateriovým úložištím.
Podle ředitele Asociace pro akumulaci energie Aku-Bat Jana Fouska před schválením Lex Oze III nebyly vůbec podmínky pro systematický rozvoj ani finanční dotace a velká úložiště nad 1 megawatthodinu (MWh) vznikala pouze výjimečně.
To se má však brzy změnit, uvedl. „Zatímco největší tuzemské bateriové úložiště, za nímž stojí společnosti LG Energy Solution, Siemens a LTW Battery, má kapacitu 29 MWh, v nejbližších měsících a letech budou přibývat velké systémy s kapacitou v řádech stovek megawatthodin,“ uvedl v tiskovém prohlášení Fousek, který je zároveň předsedou představenstva Solární asociace.
Už nyní jsou podle něj žádosti o rezervaci kapacit pro bateriová úložiště v řádech tisíců megawatthodin. „Na základně našich informací ze strany provozovatelů distribučních a přenosových soustav a také od našich členů je vysoce pravděpodobné, že v dalších letech instalovaná kapacita akumulace dosáhne mnoha tisíc MWh,“ uvedl Fousek pro Epoch Times.
Dodal, že současná kapacita činí přes 2 gigawatthodiny (GWh), jenže z 90 procent jde o malé baterie v domácnostech a i o ty v posledních třech letech klesá zájem s tím, jak se nasytil trh solárních elektráren na střechách rodinných domů. „Potenciál domácího segmentu, který byl dosud tahounem naší akumulace a v němž patříme mezi evropskou špičku, se již postupně vyčerpává a nastává doba velké akumulace,“ uvedl.
Jako příklad velkých projektů vyjmenoval například plánované velkokapacitní bateriové úložiště v areálu Elektrárny Chvaletice s výkonem 100 MW a kapacitou 200 MWh od skupiny Sev.en Česká energie nebo prohlášení skupiny ČEZ, která hodlá vystavět do roku 2030 bateriové systémy o kapacitě 300 MWh. Další velkokapacitní úložiště plánují i jiné společnosti, které již v bateriových systémech léta podnikají.
„Těchto příkladů bude v následujících měsících dále přibývat a postupně se tak bude překonávat laťka největšího bateriového úložiště. Velká část z nich je ve fázi příprav,“ prohlásil Fousek.
Příprava delší než instalace
Přípravný proces stavby bateriových úložišť převyšuje samotnou dobu výstavby kvůli vyřizování stavebního povolení, povolení k připojení do distribuční soustavy a dalším administrativním úkonům, uvedl Fousek. „Celková doba od prvotního záměru po začátek realizace bývá výrazně delší než samotná instalace,“ napsal pro Epoch Times s tím, že povolovací procesy u každé žádosti mohou zabrat „minimálně několik měsíců až roky“.
Některé velké, složitější, projekty se podle něj připravují několik let. Dotace pro bateriová úložiště umožňují realizaci projektu do tří let od vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. „Většina projektů bateriových úložišť, pokud máte zajištěný výkon i příkon od distribuční společnosti, financování a vybavená veškerá povolení, se však dá realizovat i s dodávkou technologie za 9–12 měsíců, v ideálním případě i dříve,“ uvedl šéf Aku-Bat. Samotná výstavba bateriového parku na místě trvá jeden až dva měsíce, podotkl.
Nespoléhejte jen na příjmy od ČEPS
Přes řadu lákavých příležitostí v akumulaci i s ohledem na silný rozvoj obnovitelných zdrojů do budoucna varuje Fousek investory, zejména ty mimo sektor energetiky, aby se při kalkulaci příjmů nespoléhali čistě na zisky ze služeb výkonové rovnováhy. Tento trh má podle něj omezené kapacity, a ty je nutné znát.
„Kapacity plánovaných projektů překonávají potřeby těchto služeb,“ uvedl. Vysvětlil, že v kladné regulaci, kdy provozovatel úložiště posílá elektřinu do sítě, je kapacita SVR omezena na zhruba 900 MW. U záporné regulace, kdy naopak úložiště odebírají přebytečnou energii, se limit kapacity pohybuje pouze okolo 350 MW. „Do jednoho či dvou let tak budou tyto potřeby kompletně saturovány,“ poznamenal.
Jako udržitelný model podnikání proto navrhuje obchodní flexibilitu, kdy se s elektřinou obchoduje na komerčním denním trhu. Atraktivita tohoto modelu podle něj jen poroste s tím, jak v celé Evropě postupně roste cenová volatilita. Investor zkrátka reaguje na cenu elektřiny na burze. Když je jí přebytek a je levná, baterie nabije, zatímco při vysoké ceně a nedostatku elektřiny akumulovanou energii prodává.
„V západoevropských zemích, kde mají s akumulací i poskytováním flexibility bohaté zkušenosti, je obchodní flexibilita primárním byznysovým zaměřením. Tak je tomu například ve Velké Británii, kde se nachází velké parky o stovkách megawatthodin, u kterých poskytování služeb výkonové rovnováhy tvoří pouze 10 až 15 % záměru. Podobně by tomu v ideálním případě mělo být do budoucna také u nás,“ míní Fousek.
Dodal, že v zahraničí si baterie pronajímají prostřednictvím obchodní flexibility obchodníci s elektřinou, tzv. agregátoři: „Využívají je například při zapojení do cenových arbitráží nebo vyrovnávání tzv. odchylek, tedy rozdílu mezi očekávanou a reálnou výrobou či spotřebou svých zákazníků,“ konstatoval.
Agregátoři flexibility používají speciální software, který dokáže bateriové systémy na dálku ovládat a pohotově reagovat na cenové výkyvy. První takové firmy u nás již fungují, jak jsme dříve informovali.
