Divadelní scéna Antonia Ciseriho, zachycující rozhodnutí vydat Ježíše na smrt, se stala ikonickým křesťanským obrazem.
Ráno dne, který je dnes slaven jako Velký pátek, byl Ježíš předveden k římskému místodržiteli v Judeji, Pontiu Pilátovi. Byl obviněn z podvracení národa a z toho, že se prohlašoval za krále. Pilát nakonec shledal Ježíše nevinným a rozhodl se jej dát zbičovat a propustit. Židovští vůdci se však s tímto verdiktem nespokojili a požadovali Ježíšovu smrt. Slavný Ciseriho obraz Ecce Homo (Hle, člověk!) zachycuje okamžik, kdy Pilát předvádí Ježíše nepřátelskému davu a nabízí mu volbu: osvobodit zločince Barabáše, nebo Ježíše. Aby zabránil nepokojům, Pilát nakonec vydal Ježíše k ukřižování.
Tento biblický výjev byl mezi umělci oblíbeným tématem už od renesance. Barokní malíř Caravaggio namaloval Ecce Homo roku 1605. Ciseriho pojetí se však stalo nejslavnějším a nejčastěji reprodukovaným ikonickým obrazem Kristova utrpení.
Italský mistr z jiného století
Antonio Ciseri (1821–1891) se narodil v Ronco sopra Ascona ve Švýcarsku. V roce 1833 odcestoval do Florencie, kde začal studovat kresbu u Ernesta Bonaiutiho. O rok později pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Florencii (Accademia di Belle Arti di Firenze) u Niccoly a Pietra Benvenutiho. Jeho ranou tvorbu však nejvíce ovlivnilo učení florentského neoklasicistního malíře Giuseppeho Bezzuoliho. Od roku 1849 už Ciseri vyučoval své vlastní žáky, mezi nimi i italského realistického malíře Silvestra Legu.
Ciseriho umění je mistrné: jeho tahy štětcem jsou přesné – téměř fotografické – a látky zachycené mistrovsky do nejmenšího detailu. Ve své době byl uznávaným portrétistou, ale jeho náboženské zakázky ukazují, že volně čerpal z velkých mistrů vrcholné renesance. Perspektiva, světlo a kompozice Ecce Homo připomínají umění Rafaela.
Latinský název obrazu, přeložený jako „Hle, člověk!“, odkazuje na Pilátova slova, když ukázal zbičovaného Krista, korunovaného trním, davu krátce před ukřižováním.
Ciseri pojal scénu neobvykle: divák se ocitá za Pilátovými pomocníky, strážci, sekretářem a manželkou. Výjev připomíná fotografický záběr zezadu – vidíme záda Krista i Piláta. Pilát, oslněný světlem v bílé říze, stojí uprostřed kompozice a podléhá davu, který je díky vzdušné perspektivě změkčen a oddělen masivním zábradlím.
Pilát se naklání vpřed a dramaticky gestikuluje směrem k postavě Krista. Síla Krista se projevuje jen jeho postojem: je spoutaný, právě zbičovaný, přesto stojí vzpřímeně. Na Pilátovu otázku: „Jsi král?“ odpovídá Ježíš: „Mé království není z tohoto světa.“ (Jan 18,36)
Podle videozáznamu z galerie Uffizi ve Florencii byl obraz „skutečnou mise-en-scène [scénickým uspořádáním zahrnujícím kulisy, osvětlení a postavy] s odkazy na velké italské drama“ 19. století. Odkazuje však i na díla mistrů, jako byl Leonardo da Vinci, jehož Poslední večeře se odchýlila od tradičního zobrazení eucharistie a vytvořila dramatický obraz chvíle, kdy Ježíš říká učedníkům: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ (Jan 13,21) Podobně jako v Rafaelově Athénské škole je příběh vystavěn na pečlivě promyšlené perspektivě. Ciseri také využil fotografických postupů a inspiroval se literárním dílem Ernesta Renana Život Ježíšův.
Všechny postavy na Ciseriho obraze jsou zobrazeny zezadu nebo z profilu – kromě Pilátovy manželky. Ta měla onoho rána sen o Ježíšovi a varovala Piláta: „Neměj nic společného s tím spravedlivým…“ (Matouš 27,19) Umělec zachytil intimní okamžik mezi ní a její služebnou. Odvrací se od scény s ustaraným výrazem a bolestně pokládá ruku na rameno služky, čímž tiše vyjadřuje své přesvědčení o Kristově nevině.
Uložení Krista do hrobu
Zhruba ve stejné době, kdy Ciseri maloval Ecce Homo, vytvořil i další slavný výjev – uložení Krista do hrobu. Tento obraz, vzniklý roku 1883, ukazuje Kristovo tělo nesené k hrobu. Jeden z mužů bývá ztotožňován s Josefem z Arimatie, učedníkem, který použil svůj vlastní připravený hrob k Ježíšovu pohřbu.
Panna Maria, Kristova matka, v žalu obrací oči k nebi. Vedle ní stojí žena s tváří ukrytou pod vlasy. Marie Magdaléna, žena, z níž Ježíš vyhnal sedm démonů, se stala jeho učednicí a doprovázela ho až k ukřižování i k prázdnému hrobu. V křesťanské tradici bývala často ztotožňována s další Marií – sestrou Marty a Lazara – která podle Janova evangelia pomazala Ježíšovy nohy drahocenným nardem a utřela je svými vlasy.
Toto zobrazení Marie Magdalény převzal Ciseri z kompozice, kterou vytvořil téměř o dvacet let dříve. Postava a gesto Kající Magdalény z roku 1864 to vypovídají zcela jasně. Její tvář zde není odhalena, zato vlasy jsou vykresleny v plynoucí detailnosti. Naznačuje její spadlé roucho smutek, nebo odkazuje na hříšný život, který vyměnila za pokání a kontemplaci? Každopádně ukazuje Ciseriho umění i jeho schopnost pozorovat lidi, které maloval.
Renesanční mistr v době fotografie
Ciseri dokonale ovládal kompozici a barvu velkých renesančních mistrů, ale pevně stál v realitě 19. století. Jako vynikající kreslíř dokázal využít nově vynalezené médium fotografie. Na rozdíl od impresionistů, kteří se domnívali, že fotografie dokáže lépe zachytit skutečnost než malba a proto se snažili od realismu odklonit, Ciseri používal fotografické snímky k prohloubení svých pozorovacích schopností.
Spojoval pozorování, kresbu a fotografii, aby svým obrazům dodal život. Dokázal ocenit výhody nové technologie, ale nezavíral oči před jejími omezeními. Spoléhat se příliš na fotografické předlohy často vedlo k tomu, že postavy působily strnule a bez emocí. Ciseri se tomuto úskalí vyhnul a v portrétech jemně zachytil i ty nejdrobnější odstíny výrazu tváře.
Až do své smrti v roce 1891 zůstal Ciseri aktivní součástí umělecké obce – jako malíř i pedagog. Jeho schopnost zobrazit duchovní hloubku a emocionální jemnosti s takovou detailností a realismem je důležitým svědectvím umění 19. století a představuje přechod od neoklasicismu k romantismu. Jeho žáci se stali jedněmi z nejvýznamnějších malířů romantické epochy.
Citace z Písma pocházejí z Českého ekumenického překladu.
Chcete číst i jiné články o umění a kultuře? Své tipy nebo zpětnou vazbu posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
