V tomto díle rubriky Cesta do nitra se podíváme na symboliku, kterou obsahuje obraz Hanse Memlinga Alegorie s pannou.
Naše kultura je plná věcí, které působí na naše smysly. Někdy vidíme krásné taneční vystoupení, významný obraz nebo film, který nás dojme k slzám díky svému pozitivnímu poselství.
Je tu však jedna výhrada: ne všechno, co zakoušíme, v nás zanechá pocit katarze. Někdy zažijeme něco, co naší duši připadá nečisté, a ptáme se sami sebe: „Proč jsem se tím vůbec zabýval?“ Tato otázka je důležitá, protože vyjadřuje naši odpovědnost a schopnost rozlišovat, co „konzumujeme“.
Hans Memling a Alegorie s pannou
Díval jsem se na obraz severského renesančního malíře Hanse Memlinga s názvem Alegorie s pannou a přemýšlel o schopnosti rozlišování. Na první pohled obraz zobrazuje tři postavy: ženu a dva lvy. Krajina je pravděpodobně pozdějším doplněním a zde o ní nebudeme hovořit.
Žena je ústřední postavou. Je cudně oděna, na hlavě má malou korunku. S klidným výrazem sklání oči a dívá se na ruce, které má klidně složené a položené na skalnatém výčnělku, v němž sedí. Tato skalnatá struktura je ametyst, který ji obklopuje jako ochranná pevnost. Z jeho základny vytéká pramen do malého jezírka, jež protéká krajinou.
V antickém Řecku ametyst symbolizoval střízlivost a čistotu. V křesťanské kultuře byl spojován s duchovní čistotou Krista a s očistným účinkem snášení bolesti a utrpení.
V období renesance použil francouzský básník 16. století Remy Belleau reinterpretaci římského mýtu, aby vyprávěl příběh dívky jménem Ametyst. Bůh vína a opojení Bakchus, rozhněvaný poté, co se ho někdo dotkl, si vybil zlost na nevinné kolemjdoucí Ametyst a chtěl jí ublížit. Bohyně Diana však Ametyst ochránila tím, že ji proměnila v čirý kámen.
Když jeho hněv opadl, Dionýsos pocítil lítost nad svým činem a na usmířenou nalil na kámen své víno, čímž získal fialovou barvu. Tento fialový kámen, nazvaný „ametyst“, se pak nosil jako ochrana před opojením.
Vrátíme-li se k obrazu, dva lvi chrání ženu i pramen. Lvi jsou vhodným symbolem odvahy a síly. Nechrání však jen ženu a pramen, ale i sami sebe díky zlatým štítům připevněným k jejich hřívám.
Ochrana naší čistoty
Memlingův obraz ukazuje více vrstev ochrany. Můžeme říci, že žena sklání pohled, aby se chránila před pokušením. Ametyst ji obklopuje, chrání a zachovává její čistotu. Lvi chrání ametyst a ženu uvnitř něj, ale i oni jsou chráněni štíty. Význam ochrany naší čistoty nelze dostatečně zdůraznit.
Pak si musíme položit otázku, jakou čistotu tento obraz znázorňuje. Pokud bychom název obrazu Alegorie s pannou brali doslova, odpověď je jasná. Protože se však jedná o alegorické dílo, naznačuje to hlubší význam.
Odkazuje zde čistota na čistotu duše? Pokud ano, pak musíme ze všech sil chránit duši za každou cenu. To neznamená, že nikdy neselžeme, ale že se máme i přes selhání stále snažit. Někdy to znamená, že – podobně jako žena na obraze – odvrátíme zrak od něčeho lákavého, nebo že si udržujeme prostředí, které nepustí nic nečistého, tak jako to zde činí ametyst. To je ovšem jen jedna vrstva ochrany.
Nejen že ctnost potřebuje ochranu, ale sama ctnost je jako vrstva ochrany, kterou představují lvi: další štít v našem úsilí o čistotu. Štíty, jež lvi nosí, jsou jako samotná kultura, která může posilovat naše úsilí o čistotu a její ochranu.
Klasičtí a křesťanští humanističtí myslitelé, kteří viděli zkaženost v katolické církvi, hledali v dějinách příklady ctnostných lidí a idejí. Tento obnovený zájem o ctnost přivedl na svět renesanci – jedno z nejskvělejších období západní kultury, které bylo po staletí obdivováno a nikdy nebylo překonáno.
Když se všechny tyto vrstvy – naše úmysly pro vnitřní čistotu a čisté prostředí, ctnostné příklady z dějin a kultura zdůrazňující ctnost a čistotu – setkají a působí v harmonii, může pramen životodárné vody protékat všemi oblastmi společnosti a oživit kulturu, na niž se nebe usmívá. Jak jinak by mohla nastat renesance?
Viděli jste někdy umělecké dílo, které vám připadalo krásné, ale netušili jste, co znamená? V našem seriálu „Cesta do nitra: Co tradiční umění nabízí srdci“ vykládáme klasické výtvarné umění způsoby, které mohou být pro dnešek morálně podnětné. Snažíme se nahlížet na každé dílo tak, abychom zjistili, jak může naše historická tvorba inspirovat k probuzení vrozené dobroty v nás.
Máte nápady na další články o umění a kultuře? Pošlete nám je prosím na adresu namety@epochtimes.cz
–ete–
