Za každou velkolepou symfonií stojí pevný řád – a Mozartův denní režim byl stejně náročný jako inspirativní.
Jak je možné zkomponovat více než 600 hudebních děl – včetně 21 scénických a operních kusů, 15 mší a více než 50 symfonií – během pouhých 35 let života? Odpověď zní: intenzivní práce a neúnavná disciplína, dennodenní psaní, hraní a vyučování hudby.
Takový byl každodenní rytmus Wolfganga Amadea Mozarta – neobyčejně plodného skladatele, ale i tvůrce děl, která patří k největším mistrovským kompozicím klasické hudby.
Ranní ptáče
Mozartova tvořivost se zdála probouzet přes noc, a proto začínal pracovat brzy ráno, kdy zapisoval své noční inspirace. Někdy se mu melodie prostě samy vlévaly do mysli – sám si nebyl vždy vědom jejich původu. Jak popsal: „Když jsem … zcela sám sebou, zcela osamocen … nebo v noci, když nemohu spát, tehdy mé nápady proudí nejlépe a nejhojněji.“
Obvykle vstával před šestou hodinou ranní a první na řadě bylo česání vlasů. Mozart si na svém vzhledu velmi zakládal. Úpravu vlasů a další ranní hygienu měl zpravidla hotovou do sedmé hodiny – ale ne vždy bez přerušení. Když ho přepadl záblesk hudební inspirace, odložil vše a běžel ke klavíru, i uprostřed příprav na den. Jeho kadeřník popsal jeden takový okamžik:
„Když jsem jednoho rána dělal Mozartovi účes, právě jsem dokončoval jeho culík, když najednou vyskočil, a přestože jsem ho stále držel v ruce, odešel do vedlejší místnosti, táhl mě za sebou a začal hrát na klavír. Obdivoval jsem jeho hru i nádherný zvuk nástroje – byl to první klavír, jaký jsem kdy slyšel – a pustil jsem mu vlasy. Účes jsem dokončil, až když přestal hrát.“
Neochvějná tvořivost
Po této ranní rutině a lehké snídani z chleba a kávy se Mozart pouštěl do prvního komponovacího bloku dne. Podle dopisu sestře z roku 1782 skládal zhruba od sedmi do devíti hodin. Po tomto období soustředěné tvorby následovalo vyučování hudby – od devíti do jedné odpoledne – po němž obědval. Odpoledne věnoval společenským setkáním, koncertům či dalším lekcím. Mozart byl také vášnivým hráčem kulečníku, často soupeřil (a vítězil) se svým přítelem, irským tenorem Michaelem Kellym. Den však zdaleka nekončil.
Kolem páté či šesté hodiny večer se znovu nořil do komponování, v hudebním zaujetí vydržel několik hodin, někdy až do devíti večer. Po druhém pracovním bloku trávil čas se svou snoubenkou Constanze, u níž zůstával do deseti nebo půl dvanácté, a snášel, jak sám poznamenal, „nevlídné řeči její matky“. Po návratu domů často pokračoval v práci na aktuální skladbě – někdy až do jedné ráno – a spal jen asi pět hodin.
Mozart popsal, jaké to bylo, když se mu podařilo ponořit do proudu inspirace bez vyrušení:
„Pak má duše plane inspirací, pokud se nic neobjeví, co by rozptýlilo mou pozornost. Dílo roste; stále je rozvíjím a vnímám stále jasněji, až mám celou skladbu hotovou v hlavě, i když je dlouhá. … Nepřichází ke mně postupně, s jednotlivými částmi propracovanými do detailu – tak, jak budou později –, ale vcelku ji slyším ve své představivosti.“
Vášeň pro život
Mozart se tohoto náročného režimu držel navzdory chatrnému zdraví a slabé tělesné konstituci. Většina pramenů ho popisuje jako malého (asi 1,5 metru vysokého), bledého muže, vzhledově nevýrazného, i když potrpěl na drahé oblečení. Během života prodělal řadu nemocí, včetně neštovic (které mu zanechaly jizvy na obličeji), angín i opakovaných streptokokových infekcí. Přesto v něm planul nezdolný duch, díky němuž zanechal lidstvu pokladnici hudby. Navzdory mimořádné produktivitě však rodina Mozartových trpěla trvalým nedostatkem financí, i když si vždy udržela služebnictvo a kočár.
Shon takového života v kombinaci s křehkým zdravím si vyžádal svou daň. Mozart onemocněl a v prosinci roku 1791 zemřel. Bylo mu pouhých 35 let. Jedna z teorií uvádí, že zemřel na Henochovu–Schönleinovu purpuru, komplikaci po streptokokové infekci. Kdyby mladý hudební génius žil déle – a pokračoval ve svém tempu –, jaká další mistrovská díla by mohl stvořit? To se nikdy nedozvíme. I v krátkém pozemském životě však stihl zanechat nesmazatelný otisk v dějinách hudby a zařadil se mezi největší hudebníky všech dob.
–ete–
