Ředitel internátní školy Saint Andrew’s Academy učí chlapce objevovat úžas, přijímat odpovědnost a darovat ze sebe druhým.
Co všechno je potřeba, aby se z dospívajícího stal muž?
Od počátku nového tisíciletí se touto otázkou zabývá celá řada autorů, komentátorů, duchovních i psychologů – a vyjádřili k ní miliony slov. Uvědomují si, že dnešní mladí čelí překážkám, které dřívější generace téměř neznaly: chybějící otcové v rodinách, rozšířená pornografie či návykové videohry.
Nedávno k této debatě přinesl hlubší filozofický pohled šestatřicetiletý ředitel chlapecké internátní školy.
„Celý smysl období mezi dětstvím a mužstvím spočívá v tom, že člověk přechází od fáze, kdy vše přijímá, k fázi, kdy vše dává,“ říká Ben Strong z Kentucky pro Epoch Times. „Žijeme ve světě plném nešťastných mužů, kteří nevědí, co znamená být mužem, protože nikdy nezažili konání, dávání a oběť.“
Strong zároveň nabízí několik praktických kroků, jak tento trend zvrátit.
Skutečná mužnost znamená sebezapření
Strong, jenž založil Saint Andrew’s Academy v Kentucky teprve před třemi lety, získal svůj vhled z nečekaného zdroje.
„Navštívili nás mniši a debatovali jsme o tom, co znamená být mužem,“ popisuje. „Podle nich je dítě ten, kdo vše přijímá – jídlo, přístřeší, znalosti, péči i podporu od druhých. Muže lze naopak definovat téměř výhradně tím, že žije pro ostatní. Žije v duchu oběti.“
Spojování mužství s obětí není nic nového. Po staletí se napříč kulturami očekávalo, že otcové a manželé budou ochránci a živitelé rodin. Obě tyto role často znamenaly odkládání vlastních přání a potřeb – někdy i obětování života – nejen pro dobro manželky a dětí, ale i dalších lidí.
A i dnes mnoho mužů dělá totéž. Jsou milujícími partnery a otci, pečují o stárnoucí rodiče, tvrdě pracují a přispívají společnosti. Strong je jedním z nich: otec tří dětí a čtvrté na cestě slouží své škole i rodině.
Přesto vnímá, že mezi chlapeckým a mužským světem chybí klíčový most – ochota k oběti. Mnoho dospívajících totiž vyrůstá v přesvědčení, že lepší je brát než dávat.
„Žijeme ve spotřební společnosti,“ upozorňuje. „Všechno kupujeme. Stiskneme tlačítko a máme jídlo. Chceme zábavu, stiskneme tlačítko. Tato mentalita nám bere příležitost zakusit radost z úsilí a sebezapření. Poselství, které chlapci slyší, zní: kupuj, a budeš šťastný.“
Vize
Jako zakladatel i ředitel chce Strong vrátit mužnosti její obětní rozměr. Škola staví na klasickém vzdělávacím programu, klade důraz na sport, manuální dovednosti a nabízí i zpěv či žonglování.
Jeho vize může inspirovat rodiče, ať už jejich synové studují kdekoli.
„Platón říká, že cílem vzdělávání je naučit člověka milovat to, co si lásku zaslouží – co je krásné,“ vysvětluje Strong. „Právě to by mělo být chlapcům vštěpováno: aby milovali to, co je pravdivé, dobré a krásné, a byli ochotni se pro tyto věci obětovat.“
Saint Andrew’s přitom navazuje na humanitní program Integrated Humanities Project (IHP) Kansaské univerzity ze 70. let. Ten dodnes ovlivňuje katolické školy a pedagogy. Zvlášť výrazný vliv měl v tomto programu John Senior, autor knihy Obnova křesťanské kultury. Senior také sestavil seznam doporučené četby pro mladé s názvem Tisíc dobrých knih, který je dostupný online a Strong jej vřele doporučuje.
Heslo IHP „Nascantur in admiratione“ – „Ať se rodí v úžasu“ – se stalo Strongovým vzdělávacím mottem.
„Mladý muž zakouší radost, když poznává to, co má člověk poznat,“ konstatuje. „Naplnění přirozenosti přináší hluboké uspokojení. Tento poetický, prožitkový přístup – kdy se aktivně zapojujete do světa i mezi lidi – probouzí touhu vědět víc.“
Jak proměnit vizi ve skutečnost
Díky své práci učitele a ředitele, rozsáhlému studiu literatury o výchově chlapců a vlastním zkušenostem je Strong skutečnou pokladnicí poznatků o tom, jak mohou rodiče prakticky pomoci svým synům na cestě k mužství.
„Jedním z nejúčinnějších nástrojů, zejména u malých dětí, je zapojit je do skutečného světa,“ zdůrazňuje.
Čtení knih, objevování přírody – ať už v lese nebo na zahradě – a smysluplně strávený čas jsou klíčové pro rozvoj úžasu a touhy po poznání.
Odložte obrazovky
Žáci Saint Andrew’s nemají přístup k mobilům, notebookům ani tabletům. Domů volají přes školní telefon. Díky tomu se soustředí na činnost a přátelství, nikoli na obrazovky.
„Omezení elektroniky je zásadní,“ říká Strong. „Děti jsou od útlého věku přestimulované a nenaučí se aktivně vnímat svět kolem. Jsou vedeny k pasivitě hned od narození – a to je oslabuje.“
Na škodlivé psychické dopady obrazovek na děti a dospívající léta upozorňují autoři a výzkumníci jako Jonathan Haidt. Strong rodičům doporučuje elektroniku zcela odstranit, nebo alespoň pečlivě hlídat čas i obsah sledování.
Učte děti dávat
Strong také klade důraz na odpovědnost od raného věku.
„Pomáhat prostřít stůl, uklidit si hračky,“ uvádí příklady. „Postupně zjistí, že konání samo o sobě přináší radost – ne jen přijímání.“
Rodiče, mentoři i výzkumníci už dlouho vědí, že drobné úkoly, které se s věkem postupně rozšiřují a vyžadují více úsilí, pomáhají dětem cítit se součástí rodiny a učí je hodnotě práce i darování.
Tříkroková proměna
Zcela zásadní je podle Stronga období pozdního dospívání, kdy cesta k mužství začíná naplno. V této souvislosti odkazuje na knihu Jasona M. Craiga Opustit chlapecký svět, která tento přerod popisuje jako tříkrokový proces: odloučení, zasvěcení a začlenění. K této proměně běžně dochází na vysoké škole nebo v pracovním prostředí. Strong jako další příklad uvádí armádu – instituci, kde mladí muži opouštějí svůj dosavadní život, absolvují náročný výcvik a stávají se plnohodnotnými členy týmu.
„V určité chvíli je nezbytné projít oddělením – opustit svět přijímání a vstoupit do světa dávání a oběti,“ vysvětluje Strong. „A nejdůležitější fází je začlenění, kdy člověk opustí svět chlapce a je přijat do světa mužů. Prošel obtížnými zkouškami, které vídal u jiných mužů, zakusil radost z oběti a práce – a stal se viditelnou součástí společenství mužů.“
K těmto rysům mužnosti – smyslu pro úžas, schopnosti ocenit krásu, porozumění dobru a pravdě a ochotě darovat se tomu, čeho si člověk váží – přidává Strong vrcholný kámen: víru.
„Když se neobracíš ke zdroji života, lásky a radosti, připravuješ se o úspěch. Všechny tyto věci jsou plodem milosti,“ podotýká.
Stručně řečeno, jak sám dodává: „Z celého srdce miluješ to, co je dobré – a obětuješ se pro to, co miluješ.“
–ete–
