Pohádka bratří Grimmů ukazuje, jak závist rozbíjí spolupráci.
Závist je lidská slabost, která se objevuje napříč věky – a často začíná už v dětství. Proto je důležité, aby se děti učily rozpoznávat její nebezpečí od útlého věku. Bratři Grimmové k tomu nabízejí poučení ve své varovné pohádce Myš, ptáček a klobása.
Myš, pták a klobása se rozhodnou žít společně a rozdělit si domácí práce podle svých schopností a nadání. Ptáček nosí z lesa dřevo, myš přináší vodu a klobása vaří. Ačkoli je toto uspořádání poněkud zvláštní, všem třem prospívá a soužití funguje.
Jednoho dne se však všechno změní, když ptáček při sběru dřeva potká jiného ptáka. Svému novému známému vypráví o skvělé spolupráci, kterou má s myší a klobásou. Ale druhý pták se mu vysměje, že je „hlupáček, který dělá všechnu těžkou práci, zatímco ti druzí dva si doma hoví“.
Pták v uchu
Ptáčkův společník mu připomene, že myš a klobása to mají snadné. Myš po zapálení ohně a natažení vody odpočívá po zbytek dne, zatímco klobása má práci jen s přípravou večeře. Zato on musí létat do lesa a tahat těžké dříví pro oba.
Když to slyší, začne ptáček svému příteli závidět a nechá se ovlivnit. Po návratu domů se rozhodne, že už nebude dřevo nosit.
Druhý den oznámí myši a klobáse, že jim už žádné dříví nepřinese. Odmítá být dál jejich otrokem. Prohlašuje, že byl hlupák, když jim to tak dlouho dovoloval, a trvá na tom, že si musejí úkoly vyměnit – potřebují prý změnu.
Myš i klobása se ho snaží přesvědčit, aby to nedělal, ale marně. Ptáček je rozhodnutý mít stejně lehký život jako oni.
Nakonec se domluví, že si o nové rozdělení prací losnou. Klobása bude nosit dřevo, myš uvaří jídlo a pták nabere vodu ze studny.
Každý se pustí do své práce. Ptáček i myš své úkoly zvládnou rychle – voda je přinesena a večeře se vaří. Jenže klobása se nevrací a trvá to čím dál déle. Jak čas plyne, začnou být pták i myš znepokojeni dlouhou nepřítomností svého přítele.
Ptáček se tedy vydá klobásu hledat. Brzy však začne pochybovat, jestli bylo moudré měnit si úkoly.
Tato pohádka dětem názorně ukazuje, jaké nebezpečí přináší závist – zvlášť závist vůči schopnostem a darům druhých. Když ptáček začne závidět, rozvrátí nejen jejich přátelství, ale vystaví všechny i nebezpečí, protože dělají práci, ke které nejsou uzpůsobeni.
Příběh v dětech pěstuje vděčnost – schopnost vidět krásu jedinečnosti druhých i vlastní. Na rozdíl od závisti totiž vděčnost vnímá, jak rozmanitost lidských povah, darů a schopností tvoří nádhernou, vyváženou mozaiku lidstva.
Máte tip na téma z oblasti umění či kultury? Napište nám na namety@epochtimes.cz.
–ete–
