Komentář
V průlomovém odhalení zveřejněném 13. listopadu uvedla společnost Anthropic, výzkumná organizace zaměřená na umělou inteligenci (AI), že narušila první zdokumentovanou kyberšpionážní operaci řízenou AI, kterou s vysokou mírou jistoty připsala skupině napojené na čínský stát. Ta zneužila nástroj Claude Code přímo od Anthropicu k proniknutí do zhruba 30 globálních cílů, včetně technologických firem, finančních institucí, chemických výrobců a vládních úřadů.
Anthropic měl to štěstí, že dokázal čínskou špionážní operaci zastavit, avšak během posledních 20 let se obětí čínské špionáže stalo mnoho vlád, univerzit a podniků.
Čína provozuje největší a nejagresivnější zpravodajský aparát na světě. Kombinuje rozsáhlou profesionální službu se záměrnou strategií masového nasazení lidí, které západní demokracie nedokážou konkurovat – a dosud jí nedokázaly účinně čelit. Vše je podrobně popsáno v knize Čínské špionážní operace a taktiky z roku 2025, jejímž autorem je profesor Penn State, Nicholas Eftimiades, který strávil 34 let prací v amerických bezpečnostních agenturách a patří mezi přední odborníky na čínskou špionáž. Podle Eftimiada Čína používá k provádění špionáže „celospolečenský“ přístup, který zahrnuje:
- Ministerstvo státní bezpečnosti
- Ministerstvo veřejné bezpečnosti
- Oddělení jednotné fronty
- Vojenské zpravodajské útvary
- Státní podniky
- Soukromé společnosti
- Univerzity a studenty
- Běžné občany a čínské státní příslušníky
V tomto systému představují profesionálové jen jednu z mnoha zbraní. Nejúčinnějšími nástroji Číny jsou miliony potenciálních neprofesionálních sběračů informací, které Peking úmyslně „vyzbrojil“.
V roce 2017 přijala Čína svůj Zákon o národní zpravodajské činnosti. Článek 7 výslovně ukládá každému čínskému občanovi a každé čínské firmě – bez ohledu na to, zda se nachází v Číně nebo v zahraničí – povinnost pomáhat zpravodajským operacím, pokud jsou o to požádáni podle článku 14. Odmítnutí vede k přísným trestům. Úřady mohou osobu, která odmítne spolupracovat, stíhat za „maření“ státních úkolů a zadržet ji až na 15 dní bez soudu. Další čínské zákony a politiky zahrnují sankce, jako je zmrazení majetku, vysoké pokuty, zařazení jednotlivců a jejich rodin na černou listinu v systému sociálního kreditu (zákaz cestování, půjček a školních míst) nebo prosté obtěžování příbuzných, dokud nedojde k poslušnosti.
Čína v podstatě dala svým univerzitám, státním výzkumným ústavům a jak státním, tak soukromým podnikům zelenou k tomu, aby kradly zahraniční duševní vlastnictví zcela beztrestně. Tyto subjekty jednají s jistotou, že Peking nikdy nevydá pachatele ke stíhání, nikdy nevykoná rozsudek zahraničního soudu a nikdy nedovolí původnímu vlastníkovi vymoci náhradu škody v Číně. Jakmile data překročí hranici, krádež je konečná a nevratná – a podle FBI stojí Spojené státy mezi 225 a 600 miliardami dolarů (v přepočtu přibližně 5,1 až 13,6 bilionu korun) ročně. Vláda Komunistické strany Číny (KS Číny) odměňuje pachatele výzkumnými granty, daňovými úlevami, tituly „talentů“ a rychlým komerčním uplatněním prostřednictvím stovek oficiálních zón pro transfer technologií.
Výsledkem je záměrné zahlcení. Zatímco západní služby vysílají několik desítek elitních operativců, kteří mají získávat vysoce cenné agenty, KS Číny vysílá desetitisíce běžných lidí k drobným, nízkorizikovým úkolům: vyfotit návrh, zkopírovat citlivý, ale ne utajovaný dokument, koupit omezenou součástku, přeposlat e-mailovou přílohu nebo vložit konstrukční výkresy motoru společnosti General Electric do fotografie západu slunce poslané rodinnému příslušníkovi v Číně.
Každý jednotlivý čin může být či nemusí být zvlášť škodlivý, avšak dohromady jsou mimořádně účinné při krádeži technologií a duševního vlastnictví. Tento přístup fakticky zbavil Západ jeho technologické převahy. Eftimiades to nazývá „metodou zrnka písku“: „Namísto toho, aby vyslala komando s ponorkou ukrást jeden kýbl písku, pošle Čína 10 000 lidí na pláž, z nichž každý přinese jen pár zrnek.“
Bývalý ředitel FBI Christopher Wray to potvrzuje; televizi NBC News řekl, že rozsah čínské špionáže jej „ohromil“ a že „neexistuje žádná země, která by představovala širší a vážnější hrozbu pro naši inovaci, naše myšlenky a naši ekonomickou bezpečnost než Čína“.
Podle zprávy Komise pro krádeže amerického duševního vlastnictví z roku 2017 „krádež amerického duševního vlastnictví není jen ,největším přesunem bohatství v dějinách lidstva‘, jak to kdysi popsal generál Keith Alexander; krádež duševního vlastnictví podrývá hlavní konkurenční výhodu amerického podnikání – schopnost inovovat“. Odhaduje se, že krádeže obchodního tajemství stojí americkou ekonomiku mezi 180 a 540 miliardami dolarů (přibližně 4,5 až 13,5 bilionu korun) ročně.
FBI vede přibližně 2 000 aktivních případů hospodářské špionáže souvisejících s Čínou a každý den otevírá dva nové – tedy 730 ročně. Vzhledem k tomu, kolik vyšetřovacích a právních zdrojů každý případ vyžaduje, je to téměř maximum, které může instituce zvládnout. To, co se reálně daří stíhat, však tvoří jen malý zlomek toho, co KS Číny skutečně provádí. Jak říká Eftimiades, „není možné, aby naši lidé zvládli takový nápor případů“.
Vzhledem k uvedenému se může situace zdát beznadějná, avšak existuje několik konkrétních kroků, které by mohly pomoci čelit masovým zpravodajským operacím Číny:
- Zakázat osobám s doloženými vazbami na čínskou komunistickou stranu zastávat citlivé pozice. Výslovně zakázat členům KS Číny, účastníkům programu „Tisíce talentů“ či zaměstnancům sankcionovaných čínských subjektů držet bezpečnostní prověrky nebo pracovat na utajovaných, duálně použitelných či kritických technologických projektech.
- Vyžadovat povinné programy na odhalování interních hrozeb v jakékoli organizaci, která čerpá federální prostředky na výzkum a vývoj. Učinit z hlášení podezřelých kontaktů s čínskými subjekty podmínku financování, a to s ochranou oznamovatelů.
- Vytvořit spojenecký „Pakt na obranu duševního vlastnictví“: státy Five Eyes (USA, Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland) + EU + Japonsko + Korea + Taiwan by sdílely data o hrozbách v reálném čase, harmonizovaly kontrolu exportu a společně sankcionovaly firmy a univerzity umožňující krádeže.
- Uvalit automatické a tvrdé sankce za prokázané krádeže. Zabavit majetek, odepřít víza a uvalit cla na celá odvětví v případech, kdy čínské soudy odmítnou vykonat západní rozsudky týkající se duševního vlastnictví – čímž by se krádeže v Číně staly ekonomicky bolestivými.
- Přenést důkazní břemeno. Každý čínský občan nebo podnik, který usiluje o přístup k citlivým technologiím na Západě, musí aktivně prokázat, že nemá povinnosti vyplývající ze Zákona o národní zpravodajské činnosti z roku 2017 nebo jiných zákonů.
Těchto pět kroků dohromady vytváří prostředí, v němž je pro Čínu mnohem obtížnější krást a v němž jí v případě krádeže hrozí významné postihy. Samotná existence těchto opatření nebo jejich částečné zavádění však příliv nezastaví. Tato opatření musí být důsledně a razantně prosazována; pokud se tak nestane, Spojené státy budou nadále ztrácet pozici vůči Číně, která je již nyní rovnocenným soupeřem vzbuzujícím respekt.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
