Bezpečnostní a zpravodajský expert Paul Johnstone uvádí, že nástroje jako LinkedIn, a dokonce i náhodně nalezené USB disky jsou využívány špiony KS Číny k pronikání do západních zemí.
Může jít o něco tak obyčejného jako zapomenutý USB disk ponechaný na parkovišti nebo o nevinný rozhovor s atraktivním novým „přítelem“ na sociálních sítích, avšak tyto zdánlivě neškodné interakce jsou skutečnými taktikami využívanými špiony Komunistické strany Číny (KS Číny).
Takové varování přináší odborník na zpravodajské služby, který uvádí, že na každých 10 lidí zaměstnaných západními bezpečnostními složkami připadá v rámci zpravodajské sítě KS Číny přibližně 1 000 osob – pravděpodobně proto, že tato síť využívá členy čínské diaspory v zahraničí.
Paul Johnstone nastoupil do Australských obranných sil (ADF) v roce 1985 a později také k Australské federální policii.
Do Číny se poprvé vydal v roce 1987 a na počátku 21. století tam pracoval jako školitel čínských policistů – v době, kdy, jak říká, „jsme si mysleli, že Čína bude naším přítelem a že bude otevřenější, [se] způsobem myšlení více demokratickým“.
To se však nenaplnilo a nyní tuto zemi popisuje jako „hrozbu pro naši suverenitu, naši budoucnost … Čína je největší hrozbou pro lidstvo … a to je to, co mě znepokojuje, že lidé v této zemi mají zavřené oči“.
Johnstone navštívil Čínu více než třicetkrát a přednášel o bezpečnostních otázkách na čínských a jihovýchodoasijských univerzitách.
Ztracené USB disky a trojští koně
Vypráví o jednom incidentu z doby, kdy pracoval jako licencovaný bezpečnostní konzultant pro americkou farmaceutickou společnost s pobočkou v Queenslandu, která vlastní patentované stenty používané při operacích srdce.
Během setkání s vedením ohledně bezpečnostních postupů společnosti se zeptal, zda navštívili Čínu, a pokud ano, zda si s sebou vzali své notebooky.
Když odpověděli, že ano, Johnstone je varoval, že KS Číny pravděpodobně už vlastní alespoň polovinu jejich duševního vlastnictví. V současnosti jsou politici cestující do Číny nebo na Taiwan dokonce instruováni, aby používali takzvané „burner phones“, tedy jednorázové telefony, které mohou po opuštění země zlikvidovat.
Johnstone se poté zeptal, zda kancelář navštívily nějaké čínské delegace, a bylo mu řečeno, že několik ano.
Následně se dotázal, zda po odchodu delegací nenašli na zemi na parkovišti nějaké USB paměťové disky. Výkonné vedení farmaceutické společnosti šokovaně odpovědělo, že skutečně našli tři nebo čtyři.
„Když najdete USB disk na zemi, zvednete ho [a] budete si říkat: ‚Co na tom asi je?,’“ vysvětluje Johnstone.
„Vložíte ho do svého počítače a pomyslíte si: ‚To je zajímavé.‘ Ale mezitím je to trojský kůň [forma škodlivého softwaru, která se nainstaluje do počítače a nepozorovaně odesílá data třetí straně].“
Neškodná „skupinová fotografie“ a krádež duševního vlastnictví
Společnost měla také sterilní prostor, kde probíhala výroba a kde bylo údajně zakázáno fotografování. Při dalším dotazování však bylo Johnstoneovi sděleno, že čínská delegace v této místnosti pořizovala fotografie.
„Řekli: ‚Snažili jsme se jim říct, aby nefotografovali, [ale] oni [tvrdili], že neznají jazyk, ‚Ach, nerozumíme.‘“
Z jedenácti lidí v delegaci byli podle Johnstoneova odhadu nejméně tři pravděpodobně nikoli zaměstnanci, ale pracovníci Ministerstva státní bezpečnosti v Pekingu (MSS), hlavní špionážní agentury režimu.
„[Agenti MSS] se jen připojí. Jsou jako vysavač; prostě vezmou, co se jim naskytne. Řekl jsem [společnosti]: ‚Nedivte se, pokud bude vše, co tu nyní vyrábíte, během příštích 12 měsíců vyráběno v Číně.‘“
„Lákadlo“ na LinkedInu
Johnstoneova odhalení přicházejí jen několik dní poté, co britská kontrarozvědka MI5 varovala britské politiky, že zpravodajské služby KS Číny se vydávají za náboráře, aby cílily na osoby pracující v Parlamentu – a to jen několik týdnů po zhroucení případu proti dvěma britským státním příslušníkům obviněným ze špionáže pro Peking.
Lindsay Hoyle, předseda Dolní sněmovny Spojeného království, rozeslal toto varování poslancům a upozornil, že čínští státní aktéři jsou „neúnavní“ ve svém úsilí „zasahovat do našich procesů a ovlivňovat dění v parlamentu“.
Uvedl také dvě ženské náborářky, o nichž je známo, že využívají profily na LinkedIn k tomu, aby „prováděly hromadné oslovování“ jménem čínské komunistické strany.
Johnstone uvádí, že v Austrálii došlo k „řadě případů“ pokusů nalákat lidi do léčky.
„Terčem byli vládní úředníci. Terčem byl personál obrany. [Došlo ke] třem nebo čtyřem případům, kdy jsem byl terčem i já, protože věděli, že mám obranné zázemí, a pravděpodobně věděli, že mám také zázemí ve vojenské rozvědce. Takže vás budou zkoušet verbovat, kdekoliv mohou, pokud jste pro ně přínosem,“ vysvětluje.
To Johnstona přimělo varovat Australany, aby byli obezřetnější v tom, co sdílejí online.
„Dnes s LinkedInem a sociálními médii všichni vykládají všechno,“ říká. „Na Západě máme tendenci jen volně a otevřeně sdílet informace, zatímco v mnoha z těchto jiných zemí, našich protivnících, toho tolik nesdílejí.“
Johnstone prozradil, že řada čínských agentů měla slabé řemeslo v oblasti tajných operací (špionážní dovednosti), a popisuje zkušenost z náměstí Nebeského klidu, kde ho sledovali muži s opasky s nápadnými logy MSS.
Zároveň však poznamenává, že někteří byli „velmi, velmi dobří, a to zejména v oblasti medových pastí“.
„Existuje seznamovací web zvaný Asian Dating … Pokud [řeknete, že máte] vojenské zázemí nebo policejní zázemí, nebo dokonce pokud zveřejníte svou fotografii v uniformě … garantuji vám, že se vám ozve velké množství velmi krásných žen z Číny a také zejména z Hongkongu.“
„Budou používat tyto mladé, nádherné dívky z Hongkongu … protože spousta cizinců si už nyní uvědomuje, že cesta do pevninské Číny je nebezpečná, ale [myslí si], že Hongkong je stále v pořádku.“
Překvapivě, jak zmiňuje, je cíl mnohem širší než krádež vládních, vojenských či obchodních tajemství.
„Pokoušeli se mě několikrát nalákat k tomu, abych psal analýzy o postoji Austrálie například k zimním olympijským hrám v Číně,“ konstatuje Johnstone.
„Chtějí tedy tyto názorové texty; chtějí získat představu o tom, jak přemýšlí australská vláda, nebo jak přemýšlejí lidé, kteří pracují ve vládě nebo mají napojení na vládu, a to pak mohou využít při tvorbě politiky,“ doplňuje.
Vlády spolupracují, místní nedůvěřují
Podle Johnstona nastal čas, aby se západní země, včetně Austrálie, probudily vůči této hrozbě. Jihovýchodní asijské a tichomořské státy, které čelí viditelnější přítomnosti KS Číny, na ni nahlížejí mnohem méně shovívavě, přestože jejich vlády jsou odhodlány přijímat peníze z Pekingu.
„Jezdím do Kambodže, Laosu, Vietnamu, na Šalamounovy ostrovy. Co říkají místní? Nenávidí je,“ tvrdí Johnstone.
Austrálie však podle jeho varování udělala chybu, když se příliš spoléhala na Čínu jako na svůj hlavní exportní trh.
„Když všechny vejce dáte do jednoho košíku, jako jsme to dělali příliš dlouho … Oni kontrolují narativ. Oni vás kontrolují. Vláda [Liberální strany] pod vedením Morrisona a [Peter] Dutton se Číňanům postavila. Dnes to nedělá nikdo. [Ministryně zahraničí Penny] Wongová to nedělá,“ poznamenává Johnstone.
Poukazuje na diplomatický postoj současné vlády vůči Pekingu: Budeme spolupracovat tam, kde můžeme, nesouhlasit tam, kde musíme, ale jednat v našem národním zájmu.
„Budou tomu říkat tichá diplomacie, což je jen výmluva. Nechtějí přijít o obchod, protože [pak] by se ekonomická stránka věci rychle propadla. Takže to, co se snaží dělat, je, že se pokoušejí hrát obě [strany] současně, což nebude fungovat, ne když jednáte s čínským komunistickým režimem,“ uzavírá.
–ete–
