Chetitská, perská a khmerská říše a království Aksum zanechaly ve světových dějinách výraznou stopu.
Velké civilizace Řecka, Říma a Egypta dominují kolektivní představivosti a zvídavý badatel najde celé regály knih věnovaných těmto významným a vlivným starověkým říším. Přesto se v průběhu dlouhého pochodu věků zrodilo, zápasilo, triumfovalo a zaniklo nespočet dalších království a říší – o nichž se v učebnicích dějepisu hovoří jen zřídka.
Zde jsou čtyři méně známé civilizace, které jsou sice často zastíněny slavnějšími národy, přesto však zásadním způsobem formovaly svět, jak jej dnes známe.
Chetitská říše
Chetitská říše byla významnou starověkou civilizací, která se rozkládala po celé Anatolii (poloostrov v dnešním Turecku) a v době svého vrcholu zasahovala až do severní Sýrie. Chetitská civilizace se vynořuje z mlhy dějin kolem roku 1700 př. n. l. a je nejznámější z odkazů ve Starém zákoně, kde vystupuje jako nepřítel Izraelitů. Podle knihy Genesis pocházeli Chetité z Noemova syna Cháma. Zmiňováni jsou také v amarnských dopisech, sbírce listů mezi Egyptem a oblastmi starověkého Předního východu, které se zabývají diplomatickými záležitostmi.
Původním městem Chetitů byla Chattuša a jednou ze zakladatelských postav říše byl Chattušili I. (jeho jméno znamená „Muž z Chattuše“), který město znovu vybudoval a dobyl okolní území. Jeho vnuk Muršili pokračoval v dědových vojenských taženích, když postupoval podél řeky Eufrat a porazil amoritskou babylonskou dynastii. O téměř 200 let později, během druhé hlavní fáze chetitské civilizace známé jako Nová říše (1400–1200 př. n. l.), se Chetité střetávali s Egyptem o kontrolu nad Sýrií. Napětí se nakonec vyřešilo mírovou smlouvou, paktem o vzájemné obraně a sňatky mezi chetitskou a egyptskou elitou.
Politicky existovalo chetitské království pod silným panovníkem, který byl nejvyšším soudcem, vojenským vůdcem i náboženskou autoritou; Chetité věřili, že po smrti se král stává bohem. Kulturně i hospodářsky šlo o zemědělský národ. Chetité se podíleli na nástupu doby železné tím, že objevili a zpracovávali ložiska stříbra a železa, která byla v Anatolii rozšířená.
Perská říše
Peršané vystupují jako protivníci v podání starořeckého historika Hérodota, který popsal monumentální střet mezi obyvateli území dnešního Íránu a řeckými městskými státy. V době řecko-perských válek (zhruba 500–449 př. n. l.) byla Persie již rozsáhlou a bohatou říší, zatímco Řecko představovalo spíše volné seskupení znepřátelených kmenů, které se teprve snažily prosadit jako významná síla ve Středomoří.
Konflikt těchto mocností sehrál klíčovou roli při utváření starověkého světa. Nepravděpodobné vítězství Řeků omezilo perskou moc a položilo základy nadvlády Řecka v regionu.
Achajmenovská Perská říše však přetrvala ještě dlouho po těchto válkách, stejně jako existovala už dávno před nimi. Založil ji Kýros Veliký kolem roku 559 př. n. l. O několik desetiletí později to byl jeden z jeho nástupců, Dareios I., kdo poprvé vyslal vojska, aby zkrotila neklidné Řeky na okrajích říše, která se rozprostírala od Makedonie na západě až k Aralskému jezeru na severu a k Perskému zálivu a Arabské poušti na jihu. Peršané rozdělili své území na provincie zvané satrapie, v jejichž čele stál satrapa. Dobytým národům vládli poměrně tolerantním způsobem.
Postupem staletí si však satrapové začali budovat vlastní mocenské základny a armáda se stala nesourodou směsicí různých národů, jazyků a zbraní. Říše upadala a byla připravena k pádu, když roku 334 př. n. l. vstoupil na scénu Alexandr Veliký. Přesto Peršané zanechali trvalý odkaz a poskytli model budoucím říším, včetně Alexandrově i římské.
Království Aksum
Království Aksum se objevilo jako mocná africká civilizace v pozdní antice a přetrvalo až do středověku. Ve svém vrcholném období ovládalo Eritreu, dnešní Etiopii a části Jemenu, Súdánu, Somálska a Saúdské Arábie. Jeho poloha mu během rozkvětu Římské říše výrazně prospívala, protože leželo na křižovatce mezi Arábií, Afrikou a řecko-římským světem a mělo přístup k bohatým obchodním trasám.
Poloha a podnebí poskytovaly Aksumcům také úrodnou půdu vhodnou pro zemědělství. Království plně využilo své výhodné pozice a vyváželo zlato, slonovinu, krunýře želv, nosorožčí rohy, kadidlo, myrhu, smaragdy, sůl, zvířata i otroky. Zboží putovalo sítí obchodních cest do vzdálených zemí, včetně Indie a Číny.
Aksum je považován za první africký stát, který razil vlastní mince, a za první subsaharskou říši, jež oficiálně přijala křesťanství. Křesťan fénického původu jménem Frumentius se stal poradcem na aksumském dvoře a vychovatelem prince Ezany. Když se Ezana stal vládcem, prohlásil křesťanství za státní náboženství. Mince z jeho éry byly první, na nichž se objevil kříž. Království dosáhlo vrcholu mezi 3. a 5. stoletím, ale nakonec zaniklo souběžně s nástupem islámu v 7. století – nikoli však dříve, než předalo křesťanství dalším oblastem subsaharské Afriky.
Khmerská říše
Mezi mladšími říšemi Východu vyniká khmerská civilizace jako významný politický a umělecký činitel v dějinách pevninské jihovýchodní Asie. V době své největší slávy se tato říše, silně ovlivněná Indií, rozkládala na území dnešní Kambodže, Laosu, Vietnamu a Thajska a zahrnovala řadu velkolepých měst s vyspělými hydraulickými systémy.
Roku 802 n. l. vyhlásil kambodžský princ Džajavarman II. nezávislost Khmerů na indianizovaném státě Jáva na území dnešní Indonésie a udělil si skromné tituly „Božský král“ a „Vládce světa“. Království, které založil, postupně ovládlo skupinu menších států a směřovalo k vytvoření říše. Jeden z jeho nástupců, Jasóvarman I., jenž vládl od konce 9. do počátku 10. století, založil hlavní město, z něhož se stal Angkor – jedno z největších archeologických nalezišť světa.
Mezi další významné khmerské vládce patřil Radžendravarman II., který vládl v polovině 10. století a zahájil období prosperity trvající téměř sto let. Súrjavarman I., vládnoucí od počátku do poloviny 11. století, rozšířil říši na území dnešního Thajska a připojil ke khmerské koruně asi 30 měst.
Súrjavarman II. posunul hranice říše ještě dále, prosadil náboženskou reformu a nechal vybudovat chrám Angkor Wat. Chrám, původně zasvěcený bohu Višnuovi a pravděpodobně sloužící jako observatoř, byl kolem roku 1150 postupně přetvořen v buddhistickou stavbu. Dodnes zůstává největším náboženským monumentem na světě.
Khmerská říše dosáhla vrcholu za vlády Džajavarmana VII. na přelomu 12. a 13. století. Tento panovník vládl 30 let a proslul rozsáhlými architektonickými a kulturními projekty. Přijetí buddhismu vedlo k intenzivní kulturní výměně se Srí Lankou, Indií a Čínou a k šíření buddhistických myšlenek a umění po celé jihovýchodní Asii.
Navzdory své vitalitě khmerská říše nakonec roku 1431 podlehla nájezdníkům, čímž naplnila osud, který dříve či později potká všechny říše. Civilizace zanikla a její památky byly z velké části pohlceny prachem a pískem země. Přesto náš svět vypadá tak, jak vypadá, i díky skrytému vlivu zapomenutých říší – jako byli lidé z Chattuše, Persie, Aksumu a Khmeru.
–ete–
