Božský skladatel z Čech se při komponování tohoto podmanivého díla inspiroval ukrajinskými lidovými písněmi a vytvořil hudební obraz své rodné krajiny.
Zvonivě zaznívají teskné zvony, zatímco klavírní akordy se rozléhají prostorem. Když jejich dozvuk odezní, do tichnoucího prostoru rozkvete sbor smyčců a jejich hřejivé tóny obklopí klavír paprsky slunečního světla. Zavřete oči a poslouchejte. Klavír zpívá jemnou melodii, která vyvolává vzpomínku na zelenající se venkovskou krajinu. (Poslechněte si)
V čase 10:51 zaznívá třetí věta „Andante“ z Klavírního tria č. 4, op. 90 Antonína Dvořáka v podání klavíristy Jeffa Manookiana, houslistky Laury Bossertové a violoncellisty Terryho Kinga.
Toto pozoruhodné dílo, které mělo premiéru v roce 1891, získalo přezdívku „Dumky trio“. Představuje Dvořákovo nejhlubší hudební zkoumání „dumky“, melancholického typu ukrajinské lidové písně.
„Dumky trio“ se stalo jedním z nejoblíbenějších skladatelových děl – částečně pro svou zdánlivou prostotu, ale ještě více pro svou upřímnost. Možná právě v něm Dvořák nejpůsobivěji vykreslil svou milovanou vlast.
Vlast
Český rodák Antonín Dvořák (1841–1904) se narodil v malé vesnici Nelahozeves a své mládí prožil ponořený do lidových melodií venkova. Jeho otec si přál, aby se stal řezníkem, ale jeho talent jej z rodného domova zavedl daleko – až do jedné z hlavních hudebních metropolí Evropy, Prahy.
Po příchodu do Prahy a po úspěchu velkých děl, například Symfonie č. 7 d moll z roku 1885, začal Dvořák stále více experimentovat s hudebními formami. Proud harmonicky odvážných skladeb jej přivedl k zcela novému přístupu ke kompozici, který vyvrcholil právě „Dumky triem“.
Namísto tradiční čtyřvěté sonáty tvoří tuto neobvyklou skladbu šest dumek. Každá z nich má podobu malé třídílné struktury: jednoduchá melodie je nejprve představena, poté rozvinuta a nakonec se znovu vrací. Relativní jednoduchost „Dumky tria“ tak ostře kontrastuje s náročnou sonátovou formou, v níž jsou jednotlivé věty hudebně komplikované a technicky náročné.
Tato nahrávka je obzvlášť výmluvná. Některé hudební prvky vyvolávají obrazy zlatých polí řepky a rozlehlých vinic. Poslouchejte toužebnou sekvenci rytmu s tečkovanou osminkou, jak klesá v klavíru. Když se motiv opakuje, vstupují smyčce – tiše, jako voňavá divoká tráva rozechvělá letním větrem.
V celé skladbě se objevují i prvky radosti, například když klavír rozezní hravé trioly, které napodobuje violoncello, zatímco oba nástroje obklopují živé houslové sólo. Podstata české krajiny zde ožívá díky mistrovskému využití rytmu a hudební textury.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli na našich stránkách věnovat? Své nápady nebo zpětnou vazbu nám prosím pošlete na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
