Dokážete v dnešní moderní společnosti přijmout výzvu a vydat se méně prošlapanými cestami?
Moderní svět je vystavěn na pohodlí. Zdá se, že hlavním životním cílem je odstranit co nejvíce třecích ploch z každé vteřiny našeho dne. Kdo by mohl popřít, že díky tomu je život v mnoha ohledech snesitelnější a příjemnější? Za touto lehkostí se však skrývá i stinná stránka.
Když se život stává snazším, zbývající nepříjemnosti pociťujeme bolestněji. S rostoucím očekáváním klesá naše spokojenost s běžným bytím i s jeho občasnými neohrabanými, pomalými a neefektivními reáliemi. Zásadní problém tkví v tom, že náš digitální svět dokáže odstraňovat překážky do tak extrémní míry, že se mu fyzický svět nemůže nikdy rovnat. Život v on-line prostoru se tak bude i nadále zdát snazší a lákavější než život ve „skutečném světě“.
Obávám se, že nás tato vymoženost v dlouhodobém horizontu učiní samolibými a línými – zanechá nás neochotné usilovat o těžké, ale smysluplné věci, které dávají životu hlubší smysl.
Šest méně pohodlných cest k lepšímu životu
Proti uspokojení bojuji tím, že se v malých dávkách záměrně vystavuji náročnějším situacím v reálném životě. Vnímám to jako trénink mysli i ducha, abych byl odolnější tváří v tvář realitě a lépe zvládal nepříjemnosti, které nevyhnutelně nastanou. Zde je několik příkladů toho, co mi dosud pomohlo:
1. Čtení knih namísto krátkého on-line obsahu
Považuji za až směšně snadné projíždět telefon a konzumovat obsah, u čehož ztratím hodinu času, aniž bych si to uvědomil. Rozpoznal jsem, že se po čase stráveném u obrazovky cítím hůře, zejména ve srovnání s klidným uspokojením, které prožívám po přečtení několika kapitol dobré knihy. Četba vyžaduje větší úsilí, jelikož děj plyne pomalejším tempem, ale odměnou je mi bohatší zážitek, díky němuž vnímám život pozitivněji.
2. Pěší cesta do obchodu na menší nákup
Bydlíme asi deset až patnáct minut chůze od místních potravin, takže cesta pěšky prodlouží nákup téměř o půl hodiny. V našem světě orientovaném na automobily by se s takovým nepohodlím málokdo smířil. Já však nacházím jisté uspokojení v chůzi s jasným cílem i v mírné námaze při nošení nákupu domů. Onen drobný pocit zadostiučinění mizí, když jde všechno bez námahy. Tím, že k běžným činnostem přistupujeme jako k nepříjemným povinnostem, a nikoliv jako k součásti života, jsme si život sice usnadnili, ale zároveň učinili nudnějším.
3. Řešení nudy aktivitou namísto konzumu
Nuda je jednou z mála překážek, která byla z reality téměř vypuzena. Místo abychom zakusili byť jen náznak nudy, saháme po nejrychlejších a nejinstantnějších zdrojích stimulace, které máme po ruce. Tento výměnný obchod snížil vrcholy i propasti každodenního života tím, že působí jako univerzální znecitlivující prostředek. Zkuste čelit nudě naplno: rozhodněte se něco tvořit namísto pasivní konzumace, a váš svět se začne pomalu rozšiřovat o nové příležitosti.
4. Ranní procházky za každého počasí
Navzdory mnoha technologickým úspěchům jsme dosud nevyřešili problém s počasím. Bez ohledu na to, kde žijete, jsem si jist, že se potýkáte s nepřízní živlů. Mnoho lidí tráví většinu času v klimatizovaných budovách nebo vozidlech a jen zřídka se vystavuje pradávným silám slunce, větru, deště a sněhu. Pobyt venku nám však prospívá a učí nás vážit si luxusu vnitřního vytápění. Když si dovolíme občas se zpotit nebo se zachvět chladem, dodáváme svému životu strukturu a pomáhá nám to uniknout z mdlé jednotvárnosti pobytu uvnitř.
5. Společná výchova pěti dětí s manželkou
Jednou z největších výzev a dobrodružství mého života bylo rozhodnutí založit s manželkou velkou rodinu. Nedávno se nám narodilo páté a pravděpodobně poslední dítě. Každému, kdo je sám rodičem, stěží musím vysvětlovat emocionální vrcholy a pády cesty, kterou jsme si zvolili – cesty, která je náročná, ale uspokojivější než cokoliv jiného, co jsem kdy vykonal. Ačkoliv je pro nás cestování nyní komplikovanější než pro mnoho našich vrstevníků, cítíme, že tato „obtíž“ učinila náš život lepším než jakýkoliv jiný způsob, kterým jsme mohli svůj čas investovat.
6. Krátké rozhovory s cizími lidmi v kostele
Povahou jsem člověk společenský, ale to se ne vždy přenáší na kontakt s cizími lidmi. Rozhovor s někým neznámým vyžaduje úroveň úsilí, na kterou mě můj pohodlný život ne vždy připraví. Každou neděli, když dorazím do kostela, se však snažím přimět k tomu, abych pozdravil lidi kolem sebe a promluvil si s těmi, které tolik neznám. Díky tomuto úsilí obohatila můj život v uplynulém roce nová přátelství, která bych v této rušné životní etapě nikdy nečekal.
Jako každý jiný jsem si i já oblíbil mnohá pohodlí svého života a jsem za ně vděčný. Ve většině případů volím tu nejsnazší a nejpohodlnější cestu, nikoliv tu těžkou. V hloubi duše však vím, že prospívat znamená víc než jen vést snadný život – jde o to vybrat si, které obtíže jste ochotni snášet pro vyšší cíl. Někdy je dobré vnést do života trochu tření, jen abyste si připomněli, že se v tomto světě plném vymožeností nemáte usadit až příliš pohodlně.
–ete–
