Specialistka na spánek vysvětluje, kdy je chrápání neškodné – a kdy už může signalizovat zdravotní problém.
Začíná to nenápadně – jako lehké zavlnění ve tmě. Postupem času se však z nevinného zvuku stává pravidelné dunění.
Chrápání bylo dlouho považováno za sice obtěžující, ale jinak neškodný projev. To však může být omyl. V mnoha případech totiž představuje časný varovný příznak obstrukční spánkové apnoe. Jde o stav související s přirozenou stavbou lidských dýchacích cest, které se během spánku při uvolnění hrdla mohou nebezpečně zužovat.
„Kvůli tomu, jak je hrdlo anatomicky uspořádáno, čelí každý z nás určitému riziku noční zranitelnosti dýchacích cest,“ uvedla pro Epoch Times doktorka Allison Wilsonová, zubní lékařka specializující se na poruchy dýchání související se spánkem. „Chrápání ve skutečnosti existuje na určitém spektru spánkové apnoe – často jde o první známku toho, že se dýchací cesty začínají zužovat více, než by měly.“
V jádru je chrápání zvukem vzduchu, který obtížně prochází dýchacím ústrojím. Tento odpor může signalizovat, že dýchací cesty nefungují správně a že srdce i mozek musí pracovat intenzivněji, než je zdrávo.
Nejčastější typy chrápání bývají spojeny právě se spánkovou apnoí, zejména pokud souvisejí s měkkým patrem a kořenem jazyka.
Tři typy chrápání
Kdybyste mohli člověku při chrápání posvítit baterkou do zadní části krku, neviděli byste široce otevřený tunel. Spíše by připomínal zalomenou zahradní hadici – zúženou, nepravidelnou a vystlanou měkkými tkáněmi, které při proudění vzduchu vibrují.
Částečně za to může samotná lidská anatomie. Stejné pružné dýchací cesty, které nám umožňují mluvit a polykat, zároveň zvyšují pravděpodobnost zúžení průchodu během spánku.
Specialisté na spánek obvykle rozlišují tři hlavní anatomické typy chrápání:
Nosní chrápání
Nosní chrápání často zapříčiňuje vychýlená nosní přepážka nebo chronické ucpání nosu, které nutí vzduch proudit zúženými nosními průchody. Výsledkem jsou pískavé, chrčivé nebo vysoké zvuky. Krátkodobé nosní chrápání bývá většinou způsobeno alergiemi a považuje se za neškodné. Dlouhodobé však může narušovat kvalitu spánku a vyžadovat léčbu. Nosní chrápání obvykle nesouvisí se spánkovou apnoí, na rozdíl od dalších dvou typů.
Chrápání způsobené jazykem
K tomuto typu dochází tehdy, když jazyk během spánku zapadne směrem do hrdla a částečně nebo zcela zablokuje dýchací cesty. Tento typ bývá považován za rizikovější, protože úzce souvisí s obstrukční spánkovou apnoí a často se objevuje při dýchání otevřenými ústy.
Vibrace měkkého patra
Nejběžnějším typem chrápání jsou však vibrace měkkého patra, které se u mnoha lidí začínají objevovat ve středním věku. Dochází k nim tehdy, když měkké tkáně v zadní části úst ztrácejí svou pevnost a během spánku začnou vibrovat. Může k tomu docházet při dýchání nosem i ústy.
Jak tyto vibrace vznikají, pomáhá vysvětlit stavba horní části ústní dutiny. Vepředu je tvrdé patro tvořeno kostí – „zcela a dokonale pevnou oporou,“ uvedla Wilsonová. Měkké patro v zadní části však kostěnou oporu nemá a je podpíráno pouze svaly.
„Svaly nejsou příliš dobré v tom, aby podpíraly měkké tkáně,“ vysvětlila. „Postupem času se kolagen, který měkkému patru dodává strukturu, rozpadá a tkáně ochabují.“ Když přes ně během spánku proudí vzduch, začnou vibrovat a vzniká zvuk chrápání.
Jak se chrápání způsobené měkkým patrem zhoršuje, mohou se dýchací cesty dále zužovat nebo se během spánku začít úplně uzavírat. Pokud k tomu dochází opakovaně, jde o obstrukční spánkovou apnoi – stav, při kterém se během noci dýchání opakovaně zpomaluje nebo zastavuje a tělo se krátce přesouvá do lehčí fáze spánku, aby dýchací cesty znovu otevřelo.
Kdy se z chrápání stává spánková apnoe?
„Je to spíše nepříjemnost pro člověka, který s vámi sdílí postel,“ uvedla doktorka Wilsonová.
Samo o sobě se chrápání způsobené vibracemi měkkého patra nezdá být zdravotním problémem.
Jakmile se však chrápání zhoršuje, omezené proudění vzduchu může narušovat kvalitu spánku, což mívá dalekosáhlé důsledky pro dlouhodobé zdraví.
Existuje několik způsobů, jak poznat, kdy už chrápání přechází ve spánkovou apnoi. Nejčastěji se používá index apnoe-hypopnoe (AHI), který počítá, kolikrát za hodinu spánku dojde ke zpomalení nebo zástavě dechu.
Hodnota AHI pod pět se považuje za normální, pět až 15 značí mírnou formu, 15 až 30 středně těžkou a 30 a více už těžkou spánkovou apnoi.
AHI však nezachycuje, jak dlouho nebo jak výrazně během noci klesá hladina kyslíku v krvi. Specialisté proto stále častěji využívají výpočty takzvané „hypoxické zátěže“, které hodnotí celkové zatížení organismu způsobené nízkou hladinou kyslíku a umožňují lépe odhadnout zdravotní rizika.
AHI i hypoxickou zátěž lze změřit pomocí domácího spánkového testu – malého nositelného zařízení předepsaného lékařem, které během noci sleduje dýchání, hladinu kyslíku, srdeční tep a proudění vzduchu. Výsledky následně vyhodnotí specialista na spánek.
Varovné příznaky spánkové apnoe
Existují však i další příznaky, které lze sledovat doma. Varovnými signály spánkové apnoe jsou hlasité a pravidelné chrápání většinu nocí, zástavy dechu, lapání po dechu nebo dusivé zvuky zaznamenané partnerem, probouzení bez pocitu odpočinku navzdory dostatečně dlouhému spánku, výrazná denní ospalost, ranní bolesti hlavy, problémy se soustředěním nebo vysoký krevní tlak, který se nedaří dobře kontrolovat.
„Pokud partner slyší, že člověk přestává dýchat nebo lapá po vzduchu – nejen samotné chrápání – jde o největší varovný signál,“ upozorňuje Wilsonová.
Dalším důležitým vodítkem je vyčerpání během dne.
„Chrápání samo o sobě únavu nezpůsobuje,“ vysvětlila. „Únava souvisí s tím, že kvůli apnoickým epizodám chybí hluboký spánek.“
Když se tyto projevy objeví, je namístě vyhledat lékaře. Praktický lékař, specialista na spánkovou medicínu nebo zubní lékař vyškolený v oblasti poruch dýchání během spánku může pomoci určit, zda je vhodný domácí spánkový test nebo noční vyšetření ve spánkové laboratoři.
Celonoční vyšetření ve spánkové laboratoři umožňuje podrobnější sledování – během spánku monitoruje mozkové vlny, dechové úsilí, hladinu kyslíku, srdeční rytmus i pohyby těla.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Chrápání nepostihuje všechny stejně. Častější je u lidí s nadváhou, u mužů ve středním a vyšším věku a u žen po menopauze.
Někteří lidé se však zdají být „rozenými chrápači“, i když jsou štíhlí, mladí a jinak zdraví. Velikost a tvar čelisti, jazyka, mandlí a měkkého patra ovlivňují, kolik prostoru zbývá v zadní části hrdla pro proudění vzduchu. Menší čelist, větší jazyk nebo zvětšené mandle mohou tento prostor zúžit, což zvyšuje náchylnost dýchacích cest k vibracím nebo kolapsu během spánku.
Dětští specialisté na spánek zdůrazňují, že děti by chrápat neměly. Pokud chrápou, bývají často příčinou anatomické faktory – zejména zvětšené krční či nosní mandle nebo úzké patro. V takových případech může pod dohledem ORL specialisty a ortodontisty či dětského zubního lékaře pomoci odstranění mandlí nebo rozšíření čelisti během jejího vývoje, což otevře dýchací cesty a zmírní chrápání.
Stárnutí samo o sobě také postupně přispívá ke chrápání. Stejný úbytek kolagenu, který změkčuje pokožku a prohlubuje vrásky, ovlivňuje i tkáně v ústech a krku.
„Všechno, co je v ústech růžové a není podepřené kostí – čípek, oblouky, mandle – může být s věkem pružnější a ochablejší,“ uvedla Wilsonová. To vysvětluje, proč se z člověka, který ve dvaceti spal tiše, může ve čtyřiceti stát pravidelný chrápač, i když se jeho váha ani návyky výrazně nezměnily.
Úprava životního stylu a léčba
Chrápání ovlivňuje řada každodenních faktorů. Zaměření na ně může pomoci zmírnit chrápání i spánkovou apnoi.
Hmotnost: Nadbytečný tuk v oblasti krku a horní části těla může zesílit tkáně kolem dýchacích cest a ponechat méně prostoru pro proudění vzduchu.
Alkohol: Alkohol večer uvolňuje svaly, které pomáhají držet měkké patro a jazyk ve správné poloze, takže tkáně během usínání více ochabují.
Poloha při spánku: Ležení na zádech umožňuje jazyku a měkkému patru zapadnout směrem do zadní části hrdla. Wilsonová tento stav označuje za „čistě gravitační“ situaci pro chrápání a obstrukci dýchacích cest – mnoho lidí chrápe nejhlasitěji právě na zádech a tišeji na boku.
Tyto faktory se často kombinují. Alkohol, pozdní večeře a spaní na zádech mohou proměnit mírné chrápání v hlasitější a úpornější problém – zároveň jde ale o jedny z nejsnáze ovlivnitelných návyků.
Praktická opatření zahrnují omezení alkoholu před spaním, snahu o dosažení zdravé hmotnosti, nácvik spaní na boku nebo lehké podložení horní části těla, pokud chrápání zhoršuje reflux či ucpaný nos.
Možnosti léčby spánkové apnoe
Některým lidem pomáhá myofunkční terapie, která zahrnuje cvičení zaměřená na posílení svalů obličeje tak, aby během spánku zůstávaly ve správné poloze.
Jednoduché pomůcky, jako jsou nosní pásky, mohou pomoci otevřít nosní průchody a usnadnit dýchání, zejména pokud je problémem ucpaný nos. Někteří lidé zkoušejí také přelepování úst – před spaním si přelepí rty malým kouskem zdravotnické pásky, aby podpořili dýchání nosem.
Podobný účel mají pásky pod bradu, které pomáhají udržet během spánku zavřená ústa. Před používáním pomůcek, které mohou omezovat proudění vzduchu během noci, je však vhodné poradit se s lékařem.
Další možnosti léčby zahrnují zubní pomůcky, přístroje s kontinuálním přetlakem v dýchacích cestách (CPAP) a v některých případech i chirurgické zákroky.
Wilsonová ve své ordinaci nabízí laserové ošetření ke zpevnění měkkého patra, které má zabránit vibracím.
„Jen narušíme vazby kolagenu a přimějeme tělo, aby je znovu vytvořilo velmi neinvazivním způsobem,“ vysvětlila.
„Pokud někdo říká: ‚Jsem pořád úplně vyčerpaný,‘ pak už nejde jen o problém chrápání. V takové chvíli je potřeba zjistit, zda se pod tím neskrývá spánková apnoe.“
–ete–
