„Milý pane Darcy… aneb Ahoj Darcy, jak se máš?“
Svět Jane Austenové je popkulturní esencí moderního dospívání dívek, a to především díky nespočtu filmových a seriálových adaptací. Málokdo si však uvědomuje, kolik současných romantických filmů je skrytou reinterpretací příběhů slavné britské spisovatelky. Motivy lásky, společenských rozdílů, dramatických nedorozumění i kouzelného anglického venkova se nenápadně přenesly do moderních příběhů o mezilidských vztazích a hledání sebe sama.
Jak je možné, že Jane Austenová zůstává i po více než dvou stech letech nadčasová? Co stojí za její neutuchající popularitou a proč se jejím dílem inspirovalo tolik režisérů?
Na první pohled působí film Bezmocná z roku 1995 jako typický americký sen dospívajících dívek v Beverly Hills. Divák sleduje příběh krásné a sebevědomé Chér, která se snaží zorientovat ve světě středoškolských vztahů, popularity i prvních lásek.
Film dokonale zachycuje estetiku konce devadesátých let, od lesklých splývavých vlasů přes kostkované minisukně až po výrazný streetwear styl. Pod blyštivým povrchem teenagerské komedie se nenápadně ukrývá moderní variace na román Emma.
Chér se svojí nejlepší přítelkyní Dionne usilují o společenský vzestup nové spolužačky Tai, moderní obdoby Harriet Smithové. Jejich snaha však nakonec vyvolá vlnu emocí a konfliktů, kdy Tai vůči Chér pronese dnes již ikonickou větu: „Jsi holka, která ani neumí řídit.“
Stejně jako pan Knightley v Austenové předloze nastavuje i filmový Josh marnivé Chér zrcadlo jejích vlastních chyb, ze kterých se Chér nakonec poučí, a postupně mezi nimi vzniká citové pouteo.
V prostředí rušného Londýna na počátku tisíciletí si dvaatřicetiletá Bridget Jonesová stanoví novoroční předsevzetí: zhubnout devět kilogramů a najít si hodného, citlivého a spolehlivého partnera.
Film odkazuje na Jane Austenovou parafrází slavné úvodní věty z Pýchy a předsudku. „Všeobecně uznávanou pravdou je, že když se jedna část vašeho života začne vyvíjet dobře, jiná se velkolepě rozpadne,“ pronáší Bridget Jonesová v moderní variaci na Austenové známý výrok: „Všeobecně uznávanou pravdou je, že svobodný muž s jistým jměním se neobejde bez manželky.“
Na každoročním novoročním večírku u svých rodičů svobodná Bridget po letech znovu potkává Marka Darcyho, muže středního věku v sobím svetru s červenou bambulí, kterého ztvárnil Colin Firth. Právě tento herec ztvárnil legendárního pana Darcyho v Pýše a předsudku z roku 1995.
Mark Darcy je v Deníku Bridget Jonesové úspěšný, avšak uzavřený advokát, který na své okolí působí chladně a pyšně. Jeho protikladem je charismatický a okouzlující Daniel Cleaver, moderní obdoba pana Wickhama. Oba muži vstoupí Bridget do života a ona se ocitá mezi dvěma odlišnými světy – jedním plným spalující vášně a druhým vyrovnané lásky. Stejně jako Elizabeth Bennetová musí nejprve postupně rozpoznat, že první dojem může klamat.
Z dalekého Londýna se přesouváme do bývalé kolonie britské koruny – do indického Amritsaru, země koření, hedvábí a bollywoodské hudby.
Ve filmu Moje velká indická svatba (Bride and Prejudice) z roku 2004 žijí poblíž Zlatého chrámu čtyři sestry z rodiny Bakshiových se svými rodiči, kteří sní o výhodném provdání svých dcer, nejlépe mimo Indii.
Během několikadenních svatebních oslav se Lalita Bakshiová, druhá nejstarší z dcer, seznamuje s bohatým Američanem Williamem Darcym, kterému při společném tradičním tanci doslova padne do náruče. Jejich první setkání je plné jiskření, kulturních rozdílů i vzájemných předsudků. William, který indické kultuře příliš nerozumí, působí na Lalitu chladně a povýšeně, zatímco ona jej považuje za arogantního cizince.
Film však Austenovou nepřevádí pouze do jiného prostředí, ale propojuje ji s indickou kulturou a bollywoodskou estetikou. Milostný příběh doprovázejí velkolepé taneční scény, hudební čísla i drobné kulturní momenty – například pověra, že když člověk kýchne, znamená to, že na něj někdo myslí.
Nechybí ani moderní obdoby Austenových postav: komická verze pana Collinse či okouzlující, avšak nespolehlivý Wickhamův protějšek.
Děj se přesouvá z Indie do Bombaje, Londýna i Los Angeles a podobně jako v Pýše a předsudku postupně ukazuje, jak snadno mohou první dojmy klamat.
Lalita a Will postupně překonávají vlastní předsudky i kulturní rozdíly a nacházejí k sobě cestu. Moje velká indická svatba tak dokazuje, že Austenové příběhy mohou fungovat nejen na anglickém venkově 19. století, ale i v barevném světě Bollywoodu.
Příběhy Jane Austenové nejsou pouze romantickými vyprávěními o hledání lásky, ale především citlivým pozorováním lidských vztahů, společenských očekávání i vlastních předsudků. Ať už se děj odehrává na anglickém venkově 19. století, mezi americkými studenty v Beverly Hills nebo v pulzujícím světě Bollywoodu, emoce jejích postav zůstávají překvapivě blízké i dnešnímu publiku.
Právě proto se Austenová stala nevyčerpatelnou inspirací pro filmové režiséry. Motivy rozdílných společenských vrstev, prvních dojmů, nedorozumění či pomalu vznikající lásky lze snadno převést do moderních kulis, aniž by ztratily svou podstatu.
Jane Austenová tak ani po více než dvou stech letech nezůstává pouze součástí literární historie. Stala se součástí moderní popkultury.
