V době rostoucího globálního geopolitického napětí, kdy Spojené státy na konci února zahájily válku proti íránskému režimu, Severní Korea upravila svou ústavu. Analytici deníku Epoch Times sdělili, že změny by mohly vést k dočasnému zmírnění geopolitického napětí na Korejském poloostrově a zároveň zvýšení nejistoty pro čínský komunistický režim.
Několik jihokorejských i mezinárodních médií na začátku května informovalo, že Severní Korea v březnu revidovala svou ústavu a oficiálně se vzdala dlouhodobě prosazovaného cíle dosáhnout „sjednocení“ s Jižní Koreou. Z aktualizované ústavy byly odstraněny všechny odkazy na téma, včetně výrazů jako „mírové sjednocení“ či „velká národní jednota“.
Aktualizovaná verze ústavy obsahuje také novou územní klauzuli, která výslovně používá oficiální název Jižní Koreje – „Korejská republika“. To znamená, že Pchjongjang formálně uznal existenci dvou nezávislých států na Korejském poloostrově, čímž definitivně ukončil svou desítky let trvající politiku usilující od roku 1948 o sjednocení.
Odstraněny byly také odkazy na „ústavu Kim Ir-sena a Kim Čong-ila“, stejně jako ideologicky zabarvené formulace typu „imperialističtí agresoři“, „osvobození od vykořisťování a útlaku“ či „podvratné aktivity vnitřních a vnějších nepřátelských sil“.
Revidovaná ústava zároveň označuje Severní Koreu za „odpovědný stát disponující jadernými zbraněmi“ a uděluje severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi pravomoc použít jaderné zbraně. Rovněž nařizuje automatický odvetný jaderný úder v případě, že bude Kim zavražděn, uvedl 8. května britský deník The Telegraph.
22. března schválilo novou verzi ústavy Nejvyšší lidové shromáždění.
Severní Korea přistoupila k revizi ústavy poté, co americké síly v únoru zabily nejvyššího vůdce íránského teokratického režimu Alího Chameneího.
Prostřednictvím těchto ústavních změn „Severní Korea signalizuje Spojeným státům jak odstrašující schopnost svého jaderného arzenálu chránit režim, tak neochotu zapojit se do vojenského konfliktu nebo konfrontace se Spojenými státy na Korejském poloostrově“, uvádí pro Epoch Times Lin Chih-Hao, odborný asistent výzkumu z oddělení výzkumu národní bezpečnosti Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti na Taiwanu.
Poté, co administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa odstranila vůdce Venezuely a Íránu a uvalila komplexní blokádu na Kubu, „Kim se obává, že Trumpovým dalším krokem bude zaměřit se na něj“, sdělil pro Epoch Times Mark Cao, vojenský analytik působící v USA a moderátor čínskojazyčného vojenského kanálu na YouTube Mark Space.
Nedávné změny severokorejské ústavy podle něj naznačují, že „cílem Kim Čong-una je jednoduše zachovat severokorejský režim“. Dodává, že „si uvědomuje, že jeho možnosti nestačí k dosažení takzvaného sjednocení Korejského poloostrova“.
Geopolitický dopad ve východní Asii
Situace na Korejském poloostrově po druhé světové válce připomíná poměry v Taiwanské úžině: komunistický režim stojí proti svobodné demokracii vytvořené lidmi stejného etnického původu a se stejnými kulturními kořeny. Oba komunistické režimy přitom popíraly existenci svého demokratického protějšku a neustále hrozily „sjednocením“ silou. Zatímco severokorejský režim nyní svůj postoj změnil, čínský komunistický režim nadále popírá svrchovanost Taiwanu – formálně známého jako Čínská republika.
Podle Lina vyvolalo rozhodnutí Severní Koreje považovat vztahy s Jižní Koreou za vztahy mezi dvěma samostatnými státy větší nejistotu KS Číny ohledně geopolitického vývoje na Korejském poloostrově i v Taiwanské úžině. Tímto „Kim Čong-un fakticky připravil KS Číny o významnou vyjednávací kartu, která jí umožňovala vyvíjet tlak na Jižní Koreu“, říká Cao.
Z pohledu geopolitiky severovýchodní Asie a širší asijsko-pacifické oblasti může Kimův krok podle Caa vést ke zmírnění napětí na Korejském poloostrově.
Ústavní změny podle Lina ukazují, že se Severní Korea snaží vytvářet mezinárodní prostředí příznivé pro vlastní zájmy. „Je velmi pravděpodobné, že se bude snažit upravit dynamiku trojstranných vztahů mezi Severní Koreou, Čínou a Ruskem.“
Ve skutečnosti nebyly vztahy mezi Severní Koreou a KS Číny nikdy příliš harmonické, poznamenává Cao. „Severní Korea vůči KS Číny chová hlubokou nedůvěru. Proto by se raději spojila s Ruskem, než aby se přiklonila ke KS Číny. Záměrně si od čínského komunistického režimu udržuje odstup.“
Vztahy mezi Ruskem a Severní Koreou se v posledních letech výrazně sblížily. Kimův režim poskytl Rusku vojenskou podporu, včetně vyslání vojáků, aby pomohli v ruské válce proti Ukrajině. Na oplátku poskytl Vladimir Putin Severní Koreji vojenské technologie, zejména v oblasti vývoje raket. Současně se vztahy mezi Čínou a Severní Koreou ochladily, zejména od pandemie covidu.
„Navíc si uvědomuje, že Rusko zápasí s vlastními problémy. Pravděpodobnost, že by mu Rusko dokázalo poskytnout pomoc, je proto omezená,“ podotýká. Kim podle Caa pečlivě vyhodnotil, do jaké míry jsou Čína a Rusko skutečně ochotny – a schopny – mu pomoci.
„Když sledoval postoj KS Číny vůči jiným zemím, ať už Venezuele, Kubě, nebo Íránu, zůstal poměrně zklamaný,“ uvádí.
„Proto signalizoval Spojeným státům a západnímu světu, že jeho jediným cílem je zajistit a udržet Severní Koreu – že nechce být ničím jiným než vládcem svého vlastního území,“ dodává. „Pokud jde o Korejský poloostrov jako celek, nechová žádné velkolepé ambice.“
Opuštění pojmu „socialistický“
Severokorejský komunistický režim poprvé přijal svou ústavu v září 1948 a socialistickou ústavu zavedl v roce 1972. Pozoruhodné je, že revidovaná ústava z letošního března vypustila ze svého názvu i souvisejících článků slovo „socialistický“.
Odstranění pojmu „socialistický“ z ústavy a vypuštění odkazů na ideál „sjednocení poloostrova“ ukazují, že „Kim Čong-un je poměrně pragmatický“, zmiňuje Cao. „Jeho hlavním cílem je zachovat dědičné postavení rodiny Kimů napříč generacemi – jinými slovy dynastii Kimů.“
Po druhé světové válce a osvobození Koreje od japonské nadvlády vybraly okupační síly Sovětského svazu Kim Ir-sena – dědečka Kim Čong-una – který sloužil jako důstojník v Rudé armádě Sovětského svazu, aby vytvořil a vedl komunistickou vládu v Severní Koreji. „Kim Ir-sen nakonec vděčil za svůj vzestup k moci výhradně Sovětskému svazu. Pod sovětským patronátem byl nucen přijmout komunistický model vlády,“ vysvětluje Cao původ Kimova režimu.
Cao však upozorňuje, že je pozoruhodné, že Kim Ir-sen svou stranu nenazval „Komunistickou stranou“, ale „Stranou pracujících“. „Záměrně se vyhnul použití pojmu ‚Komunistická strana‘. To naznačuje, že z pohledu samotného Kim Ir-sena existovala vůči označení ‚Komunistická strana‘ nebo vůči samotné komunistické ideologii určitá averze.“
V současném světě si Kim Čong-un podle Caa uvědomil, že tato podoba socialismu ve skutečnosti dospěla do slepé uličky.
Tím, že Kim Čong-un opouští pojem „socialistický“, podle Caa ukazuje, že „chce Spojeným státům a Západu signalizovat: ‚Můj stát není skutečně komunistický; jsem pouze dynastická diktatura. Z ideologického hlediska tedy nejsme v konfliktu.‘“
Podle Lina Kim usiluje o stabilnější státní systém a zároveň chce dále upevnit dynastickou vládu rodiny Kimů.
Příprava na budoucnost
Kimovy zdravotní problémy v posledních letech a častější veřejná vystoupení s jeho dcerou přitáhly mezinárodní pozornost a vyvolaly spekulace, že Kim připravuje nástupce režimu. Za současné situace se podle Lina zdá pravděpodobnost, že se nástupkyní vedení stane Kim Ču-e, poměrně vysoká.
Kim doufá, že jeho dcera bude schopna v budoucnu usilovat o smíření se Západem. Domnívám se, že právě to je jeho hlavní úvaha,“ poznamenává Cao.
Lin je ohledně Kimova postoje i budoucího vývoje na Korejském poloostrově opatrnější. „Přestože jeho postoj vůči Spojeným státům teprve ukáže budoucnost, je pravděpodobné, že změnit americký postoj k denuklearizaci Korejského poloostrova bude obtížné,“ uzavírá Lin.
Na této reportáži se podílely Luo Yaová a agentura Reuters.
–ete–
