Film zasazený do Anglie počátku 20. století představuje zábavnou a osvěžujícím způsobem potrhlou připomínku tradičních hodnot.
Winifred Banksová (Glynis Johnsová) tráví více času zpíváním na shromážděních sufražetek než se svými bystrými dětmi Michaelem (Matthew Garber) a Jane (Karen Dotriceová). Její manžel George (David Tomlinson), zaměstnaný v bance, věnuje většinu pozornosti své práci. O děti se proto stará jedna chůva za druhou – a každá nakonec kvůli jejich lumpárnám podá výpověď.
Pak do domu přichází okouzlující a kouzelná Mary Poppinsová (Julie Andrewsová). Z domácnosti, která dosud působila zanedbaně a nudně, vytvoří místo plné radosti, lásky a života. Pomáhá jí při tom její všestranně nadaný přítel Bert (Dick Van Dyke), který umí zpívat, tančit i zastat téměř jakoukoli práci. A zdá se, že své kouzlo sehrává i „lžička cukru“.
Přes veškerou lehkost a hravost nese film důležité poselství: rodiče by neměli přenášet vlastní rodičovské povinnosti na druhé.
Když rodičovství přenecháme jiným
Mary si hned po příchodu všímá dvojího metru. George i Winifred mají spoustu pouček o tom, co by Jane a Michael měli či neměli dělat. Jen zřídkakdy však obrátí svůj kritický pohled sami na sebe. Děti jsou příliš nevinné a hravé na to, aby si této pokryteckosti všimly. Teprve kouzlo Mary a Berta přiměje rodiče k zamyšlení a změně.
Winifred je stejně zaujatá bojem za práva žen, jako je George posedlý tradičními představami o mužské roli – stačí si poslechnout jeho komicky povýšenou píseň „The Life I Lead“. Jsou manželem a manželkou, ale zapomínají, že jsou zároveň rodiči. Kde se vytratila rovnováha?
Děti potřebují víc než jen dohled
Muž může být manželem automaticky, ale ani velká láska jeho ženy z něj sama o sobě dobrého otce neudělá. Stejně tak žena může být oddanou manželkou, aniž by byla dobrou matkou. Rodičovství není jen o vytváření vhodných podmínek pro péči. Je především o skutečném zájmu a péči samotné.
Hospodyně Ellen (Hermione Baddeleyová) i kuchařka paní Brillová (Reta Shawová) mají děti rády a věnují jim pozornost. Jejich hlavní starostí je však jejich zaměstnání, nikoli to, co je pro děti skutečně nejlepší. A to je pochopitelné.
George a Winifred věnují mnoho času, peněz i energie sepisování inzerátu na přísnou a disciplinovanou chůvu. Shodnou se, že každá kandidátka, která ustoupí od tradice a pořádku, přinese do domácnosti chaos. Je pozoruhodné, že mnohem méně energie věnují vlastnímu rodičovství.
Když jim děti nesměle ukážou inzerát, který samy napsaly, Winifred v sobě na okamžik objeví mateřskou intuici. Zastaví George, který si okázale nárokuje právo napsat vlastní verzi. Naznačuje, že by měli naslouchat tomu, po čem děti skutečně touží – po chůvě, která bude „hodná“. „Myslím, že bychom je měli vyslechnout,“ říká.
Pod vlivem svých aktivistických přítelkyň však své intuici nedůvěřuje natolik, aby ji následovala až do důsledků. Stačí si připomenout její lehce posměšnou píseň „Sister Suffragette“. Není náhodou, že Mary odpoví nikoli na Georgeův strohý text, ale na poetický inzerát dětí, který on v záchvatu vzteku roztrhal.
Pevná ruka a laskavé srdce
Naštěstí jsou Mary a Bert stejně důslední k dětem jako k jejich rodičům. Jako by říkali, že není nic špatného na tom zpříjemnit nepříjemné povinnosti trochou zábavy – ustýlání postelí, skládání oblečení nebo uklízení bot. Důležité však je, aby byly úkoly splněny a splněny dobře. Tento princip je natolik zásadní, že jej nelze dostatečně zdůraznit.
Děti, které se naučí poctivě plnit i nepříjemné povinnosti, vyrůstají v zodpovědné dospívající a ukázněné dospělé. Nebudou podléhat silniční agresivitě, předbíhat ve frontách, budou platit účty včas, dobře spolupracovat s ostatními a dokážou ocenit zásluhy druhých.
Maryina ukolébavka „Feed the Birds“ ve skutečnosti není ani tak o ptácích či jejich krmení, ani o neurčité dobročinnosti. Je o péči o ty, kteří byli svěřeni do naší odpovědnosti. Mary zpívá tuto píseň dětem v ložnici při ukládání ke spánku, zatímco rodiče opět nikde nejsou.
Když zpívá: „Ukažte jim, že vám na nich záleží… mláďata mají hlad a jejich hnízda jsou tak prázdná,“ říká tím, že děti touží po lásce svých rodičů. Laskavost nestojí téměř nic. To nejcennější, co mohou rodiče dětem dát, nejsou peníze ani dárky, ale pozornost, úsměv, dotek a vlastní přítomnost – i uprostřed hektického života dospělých.
Devětadvacetiletá Julie Andrewsová ve svém celovečerním debutu doslova září. Osmiletý Matthew Garber je zase neodolatelný ve chvílích úžasu i dětského pobavení. Stačí sledovat jeho soustředěnou snahu naučit se kouzelné lusknutí prsty, které Mary a Jane ovládají s takovou lehkostí.
Tyto zamyšlené filmové články mohou zaujmout rodiče, pečovatele i pedagogy dospívajících. Připomínají filmy, které při pozorném sledování mohou mladým lidem pomoci stát se lepší verzí sebe samých.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
