Je mi 81 let.
Celý život se držím dvou mott, která používám dodnes: „Dělej, co je třeba, když je to třeba“ a „Tohle zvládnu“ – to druhé si šeptám sama pro sebe.
Měla jsem to štěstí vyrůstat ve 40. a 50. letech, kdy bylo kolem nás hodně smíchu, zábavy a pozitivního přístupu k životu – možná právě jako protiváha k druhé světové válce a všem traumatům, která přinesla. Tatínek byl pilot a rád vyprávěl vtipy. Vím, že si je vypiloval během druhé světové války, když létal nebezpečnou trasu přes Himálaj, známou jako Hump. Maminka se starala o domácnost a pořád si zpívala nebo pískala. Protože její rodiče se narodili v Čechách, tehdejším Československu, a vzdělání získali v Rakousku, zpěv a tanec navždy patřily k dědictví naší velké rodiny.
Ve dvaceti jsem měla šest dětí. Když se mi začalo hroutit manželství, rozhodla jsem se, že se musím vrátit na vysokou školu – dělat, co je třeba, když je to třeba. Za dva roky jsem studium dokončila a ve 33 letech začala učit na střední škole. „Tohle zvládnu,“ šeptala jsem si. Bylo to náročné!
Ve 34 letech jsem za pár drobných koupila pět akrů pouště jižně od půvabného městečka Cave Creek v Arizoně a postavila tam nový dvojitý mobilní dům. Neměli jsme vodu. Dva roky jsme ji museli dovážet – s pomocí maminky, která koupila starý pickup. Moje děti si v prázdné poušti užily spoustu zábavy při jízdě na motorkách a na koních. Dnes tam stojí stovky drahých domů.
Ve čtyřiceti jsem se zeptala svého nejstaršího syna: „Myslíš, že bychom dokázali postavit dům?“ Náš obytný přívěs už byl v žalostném stavu. „Rozhodně,“ odpověděl. Dali jsme dohromady, co jsme měli, přidala se rodina, a za dva roky dům stál – dělat, co je třeba, když je to třeba.
V šedesáti jsem se rozhodla vymalovat vnitřek domu, který to už opravdu potřeboval. Lezla jsem na vysoký žebřík, naplánovala si jeden měsíc na každou místnost a práci dokončila. Tohle zvládnu.
V sedmdesáti jsem se rozhodla stát spisovatelkou. Dokončila jsem čtyři vlastním nákladem vydané romány. Čtvrtý z nich je historický román z druhé světové války o pilotech, kteří létali přes Himálaj – dělej, co chceš dělat, když to chceš dělat.
Milí čtenáři, vyberte si dvě motta, která fungují právě pro vás, a vracejte se k nim, kdykoli budete potřebovat psychickou oporu. Ať jsou jednoduchá – a do srdce vložte hodně lásky.
Dottie Gomezová, Arizona
