Svátek slovanských věrozvěstů slavíme 5. července, přestože dva bratři ze Soluně doputovali na Moravu v jiný den. Papež Pius IX. na výročí roku 1863 rozhodl, že svátek jejich příchodu se bude oslavovat 5. července, přestože dobové kroniky praví, že dorazili zjara r. 863, pravděpodobně koncem května. Avšak datum 5. 7. o den předcházelo výročí upálení mistra Jana Husa, jenž byl oblíbeným světcem, takže lépe zapadalo do církevního kalendáře a svátků.
Kolem roku 860 Velké Moravě vládl kníže Rostislav a s nelibostí sledoval vliv Východofrancké říše. Tato říše tehdy byla středověkým královstvím a její církev Moravě poskytovala liturgii v latinské řeči, které moravští Slované nerozuměli. Proto kníže Rostislav vyslal poselstvo s dary do Byzantské říše. Poslové ocitnuvší se v Konstantinopoli byli uchváceni městem z bílého mramoru a užasli nad krásou tehdejšího chrámu Hagia Sofia.
Předali vládci Michaelovi III. list od knížete Rostislava, v němž se na něj obracel s tím, že moravský lid se zřekl pohanské víry a touží po křesťanském zákoně, a přeje si, aby vládce Byzancie zřídil na Moravě biskupství. A požádal o vzdělané kněze, kteří by na Moravě kázali křesťanství srozumitelným jazykem.
Motivace knížete Rostislava byla nejen náboženská, ale také politická: snažil se najít způsob, jak se vymanit z vlivu Východofrancké říše a jejího latinského kléru.
Mise bratrů nabízela nejen náboženskou, ale ovšem také politickou nezávislost. Moravský kníže si přál mít vlastní církevní organizaci, nezávislou na bavorském kléru.
Císař Michael III. rád vyhověl a vyslal na Moravu dva vzdělané bratry, kteří tam doputovali v roce 863, přinesli knihy i část bible, kterou přeložili do slovanského jazyka. V okolí Soluně pochytili slovanskou mluvu a díky tomu dokázali napsat překlad. Tento jazyk je znám jako staroslověnština, a písmo, které se používalo, nazývali hlaholicí, později cyrilicí.
Životopisy bratrů ze Soluně
Dva bratři, jejichž jména si lidé často pletou, pocházeli z urozené rodiny správce a vojenského velitele Lva. V roce 813 se Lvově ženě Marii narodil první syn Michael. Ten později v klášteře přijal kněžské jméno Metoděj. O 14 let později se narodil jeho nejmladší bratr Konstantin. Podle některých pramenů a na základě jejich znalostí slovanského jazyka se soudilo, že jejich matka byla slovanského původu. Jejich dětství bylo odlišné a nikdo tehdy netušil, že se jednou oba dva spojí do společné mise.
Soluň byla tehdy strategicky umístěná v Byzantské říši jako křižovatka kultur a jazyků. Vzdělání nebylo přístupné pro každého.
Michael po studiích v Soluni a Cařihradu ve svých 22 letech se stal úředníkem, místodržitelem ve Strymonském kraji. Tam tehdy žilo mnoho Slovanů. Po deseti letech vykonávání úřední moci opustil službu, znechucen intrikami v tehdejší Byzantské říši, a odešel do kláštera na úpatí hory Olymp v Malé Asii. Po vysvěcení na mnicha přijal jméno Metoděj.
Nejmladší bratr Konstantin od dětství projevoval známky velkého nadání. Jeho vlivný otec mu v Cařihradu zařídil vzdělávání přímo na císařském dvoře. Tam si jej oblíbil kancléř Theofist. Byl vyučován největšími intelektuály a měl naději na kariéru ve státní službě.
Službu však odmítl a došel k podobnému poznání jako jeho nejstarší bratr. Nebažil po praktické politice, ale zaznívala tam spíše touha dosahovat dalších vzdělání a žít podle božích přikázání.
Působil jako knihovník a archivář v nejstarším chrámu Boží milosti Hagia Sofia. Později zastával postavení profesora na dvorní vysoké škole. Ani to jej však neuspokojovalo a snažil se zbavit funkcí.
Ve 28 letech konečně získal povolení opustit hlavní město Cařihrad. Zamířil do kláštera v Malé Asii za svým nejstarším bratrem.
Setkali se tam po dlouhých letech a společně pak strávili v klášteře nějaký čas. Konstantin byl znovu povolán do Chazarské říše prosazovat křesťanství oproti arabským židovským směrům a vlivům. Metoděj ho doprovázel. Cestou Konstantina napadlo hledat hrob čtvrtého papeže Klimenta, který přibližně roku 100 zahynul mučednickou smrtí. Po usilovném hledání bratři skutečně nalezli ostatky sv. Klimenta. Historikové míní, že jejich počin mohl mít archeologickou úroveň.
Nalezení papežových ostatků mělo svůj význam. Nesení ostatků jim v křesťanském světě otevíralo dveře a přijal je i tehdejší papež.
V Chazarii na Krymu se Konstantinovi podařilo přeložit část Písma do chazarského jazyka. To ukázalo jeho schopnost nejen šířit víru, ale také vytvářet mosty mezi rozličnými kulturami.
Hlaholice, písmo, které vytvořil Cyril, se stalo účinným nástrojem slovanského křesťanství. Písmo umožnilo překlad liturgických textů a Písma svatého – a tomu rozuměli obyčejní lidé. Věřící na Velké Moravě mohli slyšet liturgii v rodném jazyce, a to jim umožnilo hlouběji pochopit křesťanskou víru.
Oba věrozvěstové nejen přinesli srozumitelné náboženství, ale položili základy pro slovanskou literární kulturu. Zasloužili se o vnik staroslověnského písma a pro jazyk Slovanů pro budoucí literaturu a vzdělanost.
Oba bratři na Velké Moravě nejen šířili křesťanství, ale vyučovali další žáky, své následovníky.
Jazyk měl i politický význam, který posílil nezávislost knížectví Velké Moravy na latinské církvi a také na východofrancké říši.
Nesnáze na cestě
Mise zaznamenala úspěch, avšak nebylo to snadné. Jak bratři, tak i kníže Rostislav museli opakovaně čelit útokům ze strany franckého duchovensta. Frančtí klerici poukazovali na nevděk vůči nim a latinská církev se obávala ztráty svého vlivu.
Konstantin a Metoděj r. 867 ve snaze obhájit svou práci podnikli cestu do Říma, aby získali podporu pro svou misi. Tehdejší papež Hadrián II. bratry přijal a slavnostně schválil používání staroslověnštiny při bohoslužbách. Bylo to tehdy velké zadostiučinění.
Během pobytu v Římě mladší Konstantin vážně onemocněl. Tehdy přijal mnišské jméno Cyril. Na smrtelné posteli vyslovil přání, aby jeho bratr Metoděj pokračoval v jejich původně společné misi. Zemřel 14. 2. 869 a byl pochován v Římě,
Zarmoucený Metoděj se vrátil na Velkou Moravu, kde však stále silněji musel čelit protivenství Francké říše. Francká církev si nepřála jeho přítomnost na Velké Moravě. V r. 870 Metoděje zajali a uvěznili. Údajně byl zavřen v otevřené jámě po více než dva roky.
Teprve na zásah nového papeže Jana VIII. byl vysvobozen. Mohl se vrátit a pokračovat ve své činnosti.
Papežem byl jmenován arcibiskupem panonským. Titul mu přinesl silnější vliv, ale současně opět protivenství. Francký klér ani latinská církev neustávaly v pokusech omezit jeho vliv.
Metoděj byl opravdu silný a schopný – pokračoval ve vyučování dalších kněží a v překladech liturgických textů. Vychoval generaci kněží a učitelů, kteří pokračovali v jeho práci, někteří posléze až v Bulharském království.
Slovanské země přijaly písmo hlaholici, v Bulharsku je zjednodušili na cyrilici, která se v některých zemích používá dodnes.
Činnost věrozvěstů sahala daleko za Velkomoravskou říši. Přinesla nejen náboženství slovanským národům, ale položila také základy pro jejich písemnictví a kulturu. Jejich vliv sahal daleko za hranice Velké Moravy a ovlivnil další slovanské národy. Jejich odkaz přetrvává. Bez jejich vytrvalého úsilí by slovanský svět zřejmě nevypadal, jako vypadá dnes.
Již od 10. století byli uctívání jako národní světci v Bulharsku, na Moravě i v Čechách. Oficiálně byli prohlášeni za svaté až v r. 1880, o sto let později se stali patrony Evropy. Lidé je vzývají jako ochránce před bouřemi a blesky.
Na moravském Velehradě se každoročně v den jejich příchodu 5. 7. koná každoroční setkání duchovenstva.
