Rytmus, metafory a obraznost poezie mohou zmírňovat stres, posilovat psychickou odolnost a přispívat k lepšímu duševnímu zdraví.
Při čtení nebo poslechu poezie lidé často zažívají těžko popsatelný pocit – sevření v hrdle, hluboký úžas nebo zvláštní pocit, že někdo přesně vystihl jejich niternou zkušenost. Vědci nyní zjišťují, že tyto pocity nejsou jen prchavé.
Poezie se odedávna používá k utišení duše. Její metafory, obraznost a rytmus mohou proměnit složité a roztříštěné prožitky v ucelené pocity, které mění náš pohled i tělesné reakce způsobem, jehož přímější formy komunikace nemusejí být schopny dosáhnout.
Ačkoli terapie poezií – která může zahrnovat čtení, psaní nebo rozbor básní – nenahrazuje klinickou léčbu, stále více výzkumů naznačuje, že může sloužit jako neinvazivní a nenátlakový nástroj podporující duševní zdraví. Nabízí však víc než jen to: umožňuje bohaté umělecké vyjádření a hluboce smysluplnou zkušenost zaměřenou na člověka.
Vědecké poznatky o terapii poezií
Poezie se v psychoterapii využívá už desítky let. Licencovaná klinická terapeutka a terapeutka poezií Laura Santnerová opakovaně pozorovala, jak může lidem pomoci otevřít se a zpracovat bolestné vzpomínky.
„Jedním z nejstálejších poznatků, kterých jsem si všimla, je, že poezie snižuje bariéru sebevyjádření,“ uvedla pro Epoch Times. „Klienti, kteří mají potíže přímo hovořit o zármutku, traumatu, depresi, hněvu, vlastní identitě nebo kulturních či politických tématech, často snáze přistupují ke své zkušenosti nepřímo – prostřednictvím metafory, obraznosti nebo slov někoho jiného.“
Terapie poezií může lidem usnadnit komunikaci tím, že jim poskytne pocit emočního bezpečí a odstup od obtížných témat. Zároveň jim umožňuje navázat kontakt s tím, co právě prožívají.
Přínos poezie pro komunikaci a zpracování emocí potvrzují také intervence ve zdravotnickém prostředí. Jedna studie zjistila, že hospitalizované děti, které četly a psaly básně, zaznamenaly výrazný pokles strachu, smutku, hněvu, obav a únavy.
Federálně kvalifikované zdravotnické centrum Kalifornské univerzity v Irvine se sídlem v Anaheimu začlenilo terapii poezií přímo do lékařské praxe.
„Sdílení básní s pacienty jim dává příležitost vyjádřit skryté emoce, které často přímo souvisejí s jejich péčí,“ uvádí článek napsaný lékaři a zveřejněný v časopise Annals of Family Medicine.
Přínosy se netýkají pouze pacientů. Výzkumy zjistily, že programy založené na poezii pomáhají dvojím způsobem: zlepšují duševní zdraví pacientů a současně podporují zdravotníky, kteří o ně pečují.
Čtení básní, s nimiž se pacienti dokážou ztotožnit, pomáhá lékařům poskytovat lepší péči, protože prohlubuje jejich empatii.
„Sdílení básně nebo pohled na autoportrét pacienta podněcuje soucit, vhled a porozumění vůči lidem, kteří byli dříve vnímáni jen jako obtížní,“ uvádí článek v časopise Annals of Family Medicine.
Jedna studie zjistila, že programy založené na poezii významně zvýšily psychickou odolnost a duševní pohodu studentů ošetřovatelství a současně snížily jejich stres a úzkost tím, že jim pomohly nahlížet vlastní zkušenosti z nového úhlu.
Výzkumníci uskutečnili deset sezení podle modelu terapie poezií Nicholase Mazzy, který účastníkům umožňoval sdílet básně, texty písní nebo citáty a přemýšlet o tom, proč je dané verše oslovily.
Jiná studie zjistila, že poezie může také zlepšovat paměť a kognitivní funkce, snižovat stres a posilovat psychickou odolnost rodinných pečujících. To dále naznačuje, že poezie může být prospěšná prakticky každému.
Co se odehrává v mozku a těle
Podle Santnerové mohou klienti báseň vnímat i tělesně. To jim pomáhá zpracovávat stres a emoce jinak než při klinických postupech založených převážně na rozhovoru nebo rozumovém rozboru.
Prostřednictvím poezie lze vzpomínky zpracovávat bezpečnějším a nepřímějším způsobem.
„Když určitý verš člověka zasáhne a on si pomyslí: ‚Přesně takhle se cítím,‘ může se aktivovat systém odměny v mozku,“ uvedla Santnerová. „Vzniká pocit úlevy, spojení, nebo dokonce potěšení.“
Neurobiologický výzkum využívá pokročilé zobrazovací metody, aby mohl měřit reakce mozku a těla na poezii. Studie zveřejněná v roce 2017 v časopise Social Cognitive and Affective Neuroscience zjistila, že poezie na nás může působit podobně jako hudba. Dokáže vyvolávat vrcholné emoční reakce, včetně mrazení a měřitelné husí kůže, které aktivují hlavní mozkový systém odměny.
Zdá se, že poezie současně zapojuje několik mozkových systémů – emoce, jazyk, paměť i tělesné vnímání. To ukazuje, že propojení mysli a těla může mít pro pacienty jedinečný léčivý účinek.
„Tato aktivace celého mozku je jedním z důvodů, proč může poezie působit tak silně,“ uvedla Santnerová. „Zjednodušeně řečeno: člověk něco nejen cítí nebo o tom pouze mluví, ale mozek dělá obojí současně. Toto propojení pomáhá emoce uspořádat, což může časem snížit jejich intenzitu.“
Zklidňující účinek může souviset také s rytmem poezie. Studie zveřejněná v časopise American Journal of Physiology zjistila, že rytmická řeč může synchronizovat dýchání, tepovou frekvenci a nervový systém. Vytváří tak fyziologické zklidnění podobné řízenému dýchání a pomáhá tělu vystoupit ze stresového stavu.
Schopnost mozku postupně znovu uspořádávat prožité zkušenosti prostřednictvím stabilizace nervového systému umožňuje měnit úhel pohledu a nově vykládat minulé události. To podporuje hlubší zpracování emocí, vnitřní soudržnost a hledání smyslu v obtížných životních zkušenostech.
Jak můžeš poezii využít
Podle Santnerové spočívá hodnota poezie v samotném procesu, nikoli v tom, jak dobře ji člověk ovládá. Každodenní podnět nebo báseň mohou při psaní deníku podpořit hlubší zamyšlení a vděčnost, nejsou však jediným způsobem, jak začít.
Mezi jednoduché způsoby, jak poezii zařadit do života, patří:
- Všímat si svého vnitřního i vnějšího světa a zkoumat obrazy nebo slova, která tě přitahují.
- Přečíst si každý den jednu báseň na téma, které tě zajímá.
- Vyzkoušet deník založený na opsání verše: přečti si báseň, zapiš jeden řádek, který tě zasáhl, a zamysli se nad tím, proč.
- Setkat se s přáteli nebo členy komunity a prostřednictvím poezie vzpomínat na vlastní život. Básně mohou podnítit společný rozhovor o určitých vzpomínkách, pocitech nebo zkušenostech.
- Vydat se na procházku do přírody a popsat, co vidíš.
- Studovat biblické žalmy.
- Procházet internetové stránky zaměřené na poezii a hledat jednoduché příběhy, aktivity nebo náměty.
Není třeba dělat z toho vědu. Terapie poezií může být tak jednoduchá, jak si ji člověk přeje.
Podle Santnerové je nejdůležitější pamatovat na to, že v poezii neexistuje nic jako být „dobrý“. Hodnota spočívá v samotném procesu.
Pro mnoho lidí se poezie stává jednoduchým, dostupným a zároveň silným způsobem, jak navázat upřímnější kontakt se sebou i s ostatními. A právě tam často začíná skutečná změna duševního zdraví.
Oprava: V předchozí verzi článku bylo chybně napsáno jméno Nicholase Mazzy. Epoch Times se za chybu omlouvá.
–ete–
