Komentář
Příběh, který demonstruje, že média hlavního proudu jsou vším jiným než tím, čím by měla být, se odehrál v Kanadě. Je podobný tisícům dalších kauz a liší se pouze tím, že v tomto případě musela média říci: „Udělali jsme chybu.“
Masové hroby
V roce 2021 zveřejnil kanadský indiánský kmen tiskové prohlášení. V něm „s těžkým srdcem oznámil, že na pozemku indiánské školy ve městě Kamloops byly objeveny pozůstatky 215 dětí, které ve škole v minulosti studovaly“. Dětská torza byla na pozemku objevena za pomoci speciálního radaru, který dokáže „prosvítit“ půdu.
Rozpoutala se mediální bouře. Jednalo se totiž o oběti z řad takzvaných Prvních národů a pozemky patřily škole, kterou dlouhou dobu provozovala katolická církev. První národy jsou oficiálním označením původních obyvatel Kanady, kteří mají spolu s dalšími minoritními skupinami podle zákona zvláštní výhody.
Internátní škola, na jejímž pozemku byly pozůstatky těl objeveny, se nalézá v Britské Kolumbii ve městě Kamloops. Má dlouhou tradici. Byla založena v roce 1890 a postupně se stala jednou z největších internátních škol v Kanadě a součástí sítě škol pro indiány. Do roku 1969 ji provozovala katolická církev, poté ji převzala federální vláda, ale ta ji o jedenáct let později zavřela. Budova školy se dochovala do současnosti.
Média na barikádách
Oznámení nálezu pozůstatků dětí opanovalo na dlouhou dobu kanadská média. Nikdo se nezabýval otázkou, jak spolehlivé jsou „podzemní radary“. Média hovořila o masových hrobech, přestože takový termín se v původním tiskovém prohlášení nevyskytoval, a ignorovala výraz „předběžný nález“, který pro změnu zpráva obsahovala. Guvernér Britské Kolumbie nazval událost „tragédií nepředstavitelných rozměrů“ a premiér Kanady Justin Trudeau se nenechal zahanbit. Tři dny po zveřejnění tiskové zprávy nařídil, aby byly státní vlajky svěšeny na půl žerdi k uctění památky „215 dětí, jejichž životy vyhasly v internátní škole v Kamloops“.
Standardní Jejda!
V červnu roku 2026, pět let po publikaci první tiskové zprávy, zveřejnila média omluvu. Na pozemku školy v Kamloops a ani nikde jinde nebyl nikdo schopen nalézt pozůstatky čehokoli, a navíc guvernér státu Britská Kolumbie nedokázal doložit, co se stalo se stovkami milionů dolarů, které První národy dostaly na hledání dětských hrobů.
Zprávy v kanadských médiích o masových hrobech ale nezůstaly bez odezvy. Krátce po jejich zveřejnění začaly hořet křesťanské kostely, které zapalovali neznámí žháři. Popelem lehly kostely zejména v Britské Kolumbii. Deník CBC News identifikoval minimálně 24 potvrzených žhářských útoků. Pachatelé některých z nich byli obviněni. Přesto ředitelka lidskoprávní organizace Britské Kolumbie, která do Kanady emigrovala z Bahrajnu, prohlásila, ať je „vypálí všechny“.
Předstíraná lítost
Kanadská média hlavního proudu uzavřela aféru po pěti letech a desítkách vypálených křesťanských kostelů takto:
„Média tvrzení nijak podrobně nezkoumala, natož aby ho zpochybňovala. První titulky v médiích jednoduše uváděly jako fakt, že byly nalezeny ostatky 215 dětí. Nebylo to prokázáno v roce 2021 a není to prokázáno ani dnes. Následně média změnila popis toho, co bylo objeveno v Kamloops, na možné hroby, zejména poté, co experti upozornili na technické limity radarů.“
Klíčová věta omluvného článku v médiích zní: „Vývoj jazyka ve zveřejněných prohlášeních nic nemění na tom, že žurnalistika zpočátku selhala. Poučením z roku 2021 mělo být: tvrzení o internátních školách je třeba pečlivě vyslechnout a poté je stejně pečlivě podrobit kritickému zkoumání.“
A to je zvonec a příběhu o pomýlených důvěryhodných médiích konec.
Post scriptum I
Pozn. autora:
Smíření se se skutečným stavem věci může být ulevující. Média hlavního proudu se neliší od Rudého práva z minulosti. To do posledního dechu bránilo vymoženosti socialismu, intelekt Miloše Jakeše a stálo v první linii proti imperialistickým štváčům.
Současná média hlavního proudu jsou připravena bránit všemi prostředky plíživý návrat socialismu, intelekt vůdců, kteří se o něj pokoušejí za pomoci ze-leninismu, regulací a cenzury, a budou s plamenem v oku stát v první linii proti štváčům, které je třeba zničit. Neexistuje manipulace nebo lež, která by pro ně byla nepřijatelná. Nikdy se nezmění. Když budou zatlačena do rohu, vydají omluvu podobnou té v Kanadě a druhý den budou lhát stejně. Budou-li s tím lidé počítat, zažijí méně překvapení.
Když je na rozmazaném obrázku z radaru něco, co někdo s motivací vyvolávat rasové vášně označí za důkaz dávných zločinů, rozpoutají média masovou manipulaci. Když člen britského parlamentu zveřejní zprávu o průmyslovém znásilňování nezletilých dívek muslimskými gangy, je ticho. Přestože je zpráva založena na výpovědích svědků, zápisech ze soudních procesů a policejních protokolech, je médiím osud dětí zcela ukradený. Jedná se totiž o bílé dívky ze sociálně slabých rodin. Ty mohou zažít peklo na zemi. Lenin také říkal, že při kácení lesa létají třísky.
Výlet do historie
Alexis de Tocqeuville byl francouzský diplomat, který se proslavil knihou „Democracy in America“. Publikoval ji v první polovině 19. století a na téma svobody tisku píše:
V Americe, stejně jako ve Francii, je tisk zvláštním mixem dobra a zla. Svoboda bez něj nemůže žít a pořádek se s ním dá sotva udržet. Nic však není v této zemi vzácnější než soudní řízení namířené proti tisku. Důvod je prostý. Američané věří ve svrchovanost lidu. Kritizovat stávající zákony není trestné, pokud je nechcete obcházet za pomoci násilí.
V Americe je tisk ještě méně centralizovaný než vláda, na kterou útočí. Tisková moc je rozházena po celé zemi. Paprsky lidské inteligence nevycházejí z jednoho centra, místo toho křižují zemi ve všech směrech. Američané nevyznávají jeden směr myšlení.
Ve Spojených státech je obecně uznávaným pravidlem, že jediným způsobem, jak neutralizovat tisk a noviny, je znásobit jejich počet. Nedokážu pochopit, že taková zřejmá pravda se ještě v Evropě neuchytila.
To není tak, že politické noviny ve Spojených státech jsou jednotné ve své podpoře nebo naopak odporu proti státu. Ony jej napadají a obhajují současně sto různými způsoby. Není možné ignorovat fakt, že politické důsledky svobodného tisku nepřímo přispívají k udržování veřejné pohody.
Napsal Alexis de Tocqueville v roce 1834.
Tušení
Američtí kolonisté chtěli uchránit svobodu i pro generace příští. Tušili, že to nebude jednoduché. Proto pečlivě studovali zkušenosti antického Řecka a Říma a dospěli k závěru, že nejlepší bude namíchat to lepší z monarchie, aristokracie a demokracie. Celý příběh vám přináší NOVÁ SÉRIE LIGY SVOBODNÝCH v podání Marka Vašuta. Argumenty proti všem cenzorům.
Post scriptum II
Pozn. autora:
Má-li jakékoli médium odvahu tvrdit, že za podobnou kvalitu má nárok na peníze občanů, mělo by o penězovody přijít ve zkráceném režimu jako trest za urážení občanů. Ať si každý hlásá, co chce, ale musí se utkat s jinými názory bez toho, aniž by dostával jakýkoli státní doping.
Zdroje
(1) Tisková zpráva
(2) Internátní škola
(3) Média
(4) Žhářské útoky
Komentář je přebraný z webu Syrzdarma.cz.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autorů a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
