Na chronickou nudu neexistuje rychlé řešení, ale s trochou cviku se můžete naučit automaticky volit náročnější a zajímavější výzvy.
Po většinu života jsem se snadno nudil. Pocit nudy se prohloubil na střední škole a postupně se zhoršoval během vysoké školy i v prvních letech profesní dráhy.
Dlouho jsem se z té nudy dokázal „vykecat“, protože jsem měl dobrý mozek, díky němuž jsem zvládal věci s minimálním úsilím. Neustále jsem vyhledával novoty a přebíral roli zábavného, dobrodružně založeného člověka.
Problém takového životního stylu však spočívá v tom, že ani nekonečný příval vzrušení nestačí k tomu, aby člověka, který se snadno nudí, ochránil před ještě hlubší nudou. Nakonec je totiž potřeba udělat domácí práce a zvládat povinnosti – a tehdy přichází nechuť.
Čím větší sklon k nudě máte, tím víc začnete nesnášet „obyčejné“ věci. Začnete opovrhovat vším, co vás nudí, a veškerou svou energii vkládáte do hledání další dávky dopaminu nebo se naopak snažíte vyhýbat nudným činnostem, které nechcete dělat.
I když se mi nudu zcela vykořenit nepodařilo, zaznamenal jsem výrazný pokrok v boji proti chronické nudě, která naprosto vyčerpává motivaci. Dnes už většinou bojuji jen proto, že občas zapomenu „vzít si svou medicínu“.
Ve skutečnosti tento lék na nudu funguje pozoruhodně dobře. Když se držím určitých zásad, nuda ustupuje. Když se jich nedržím, vrací se. Důvod, proč se vlastními radami neřídím, je prostý – ty první kroky jsou obtížné. Než se věci zlepší, chvíli se zhoršují.
Dvousložkový lék na nudu
Lékem na nudu je přestat honit se za zážitky a pohodlím a začít se věnovat náročnějším činnostem, které přinášejí trvalé uspokojení.
Protože tato věta obsahuje hodně sdělení, rozdělím ji do dvou praktických doporučení.
1. Přerušte závislost na snadno dostupných dávkách dopaminu
Přestaňte vyhledávat vzrušení a pohodlí, které činí moderní život tak přitažlivým – a zároveň tak návykovým. Rychlé dávky dopaminu, chemického posla v mozku spojeného s potěšením a očekáváním, jsou v životním stylu tím, čím je v jídelníčku sladkost nebo fast food. V malých dávkách přinášejí do života pestrost a rychlou vzpruhu. Ale čím častěji si je dopřáváte, tím víc po nich tělo touží – a brzy už „potřebujete“ určitou dávku jen k tomu, abyste se cítili normálně.
Pokud se snadno nudíte, je lákavé sáhnout po telefonu, něčem na zub nebo jakémkoli jiném rozptýlení, které je po ruce – a je pravda, že tím nudu dočasně zaháníte a cítíte se lépe. Problém je v tom, že si tím přeprogramováváte mozek, aby tyto úlevy očekával pokaždé, když se začnete nudit – a najednou už nic nepůsobí zajímavě, protože nic nemůže soupeřit s levnou a rychlou dávkou rozptýlení. Tyto dočasné „záplaty“ sice uleví od svědění, ale právě to si váš mozek zapamatuje.
Pokud jste se v tomto cyklu zasekli, doporučuji začít delším „půstem“ od potěšení, na kterých jste si vypěstovali závislost. Dejte si měsíc pauzu a poté je zařazujte zpět pomalu a cíleně. Důležité pravidlo zní: nesmíte se k nim dostat kdykoli si zamanete – bylo by to jako mít na pracovním stole balíček sušenek Oreo.
2. Hledejte jiné zdroje potěšení
To, co teď řeknu, může znít protichůdně, ale věřte mi. Dlouhodobým lékem na nudu je pouštět se do činností, které vás skutečně vyzývají – tedy do takových, které přinášejí potěšení až po určité námaze.
V okamžicích, kdy se nudíte a obvykle byste sáhli po telefonu, se zkuste zastavit a záměrně si vybrat něco náročnějšího. Ze začátku to bude působit nepřirozeně, ale když u toho vydržíte dostatečně dlouho, přepojíte své mozkové dráhy tak, aby přestaly očekávat okamžitý výsledek. „Nepříjemnost“ spojená s něčím těžkým – třeba studenou sprchou, náročným tréninkem nebo soustředěným čtením knihy – se nakonec stane činností, po níž vaše mysl zatouží, protože bude vědět, jak skvělý pocit se dostaví poté.
Společně tyto dvě praktické změny – přerušení závislosti na laciných podnětech a jejich nahrazení náročnými činnostmi – pomohou „snížit provozní teplotu“ vašeho mozku. Už nebudete v neustálém stavu „přehřátí“, kdy je nutné hledat intenzivní podněty, abyste se cítili živí. Obyčejné radosti a potěšení spolu s vnitřním uspokojením z aktivního života vám postačí k tomu, abyste se cítili dobře. A nebudete mít takovou potřebu sahat po rychlých řešeních, která často nakonec nic neřeší.
Hlavní úskalí spočívá v tom, že první dny – nebo i týdny – mohou být náročné. Mozek bude stále očekávat svou dávku „duševního fast foodu“, zatímco vy mu nabídnete kvalitní „steaky“. Zpočátku na ně ještě nebudete mít chuť a snadno propadnete dojmu, že to nefunguje. Ale dejte tomu čas. Přizpůsobíte se – a vaše výchozí hladina nudy se nastaví na mnohem přijatelnější úroveň.
–ete–
