Deprese není jen špatná nálada – pochopení jejích příznaků, nabídnutí smysluplné podpory a podpora zdravých návyků může zásadně ovlivnit průběh onemocnění.
„Hlavně se tím netrap,“ říkáme často lidem, kteří jsou smutní. Pro člověka trpícího depresí ale může taková rada znít bezradně a odtažitě – jako by vůbec nevystihovala hloubku jeho trápení. Deprese je mnohem závažnější než obyčejné chmury – ale jak poznat rozdíl?
V pořadu stanice NTDTV She Health se k tématu vyjádřil ředitel psychiatrického oddělení Liu Zongxian pracující v nemocnici Songde v Taipei. Podělil se o důležité poznatky ohledně diagnostiky deprese, podpory blízkých i prevence relapsu.
Deprese: Víc než jen smutek
Každý se občas cítí smutně, ale tyto pocity obvykle samy odezní. Deprese je však stav, který neodchází, a může být způsobena genetickými, biologickými, psychologickými i environmentálními faktory. Například nízká hladina serotoninu v mozku může vyvolat depresi.
Doktor Liu vysvětluje, že příznaky deprese lze rozpoznat podle čtyř klíčových oblastí označených zkratkou „ABCD“:
• A: Affect (emoce) – Pacienti s depresí mívají velmi nízkou náladu, cítí se vyčerpaní a ztrácejí životní energii.
• B: Behavior (chování) – Často se stahují do sebe, vyhýbají se společnosti a ztrácejí zájem o činnosti, které dříve měli rádi.
• C: Cognition (myšlení) – Deprese ovlivňuje soustředění a jasnost myšlení – člověk, který byl dříve bystrý, může působit roztržitě či duševně otupěle.
• D: Drive (fyziologická motivace) – Dochází k poruchám spánku (nespavost či nadměrná spavost), snížené sexuální touze, nechutenství a celkové ztrátě motivace.
Podle Liua záleží i na délce trvání těchto příznaků. Pokud vycházejí jen z dočasně špatné nálady bez chemické nerovnováhy, mohou během jednoho až dvou týdnů samy odeznít. Pokud však trvají déle než dva týdny, může se jednat o klinickou depresi – a je vhodné vyhledat psychiatra.
Jak správně podpořit člověka s depresí
Liu zmiňuje, že se setkal s příbuznými pacientů, kteří na nemocné křičeli, kritizovali je nebo jim dávali „kázání“ – čímž jejich stav jen zhoršili a vystavili je dalšímu tlaku.
Důraz klade na doprovázení a naslouchání. Pokud má pacient nějaké oblíbené činnosti, zapojte se do nich. Pokud nemá zájem, připomeňte mu, co měl rád, a vyvolejte pozitivní vzpomínky, které mohou náladu postupně zlepšit.
Během naslouchání se lze jemně zeptat, co by pacient chtěl říct, s čím zápasí a jak se právě cítí. Důležité je dát najevo: „Jsme tu pro tebe“ – a tím mu poskytnout pocit bezpečí.
Pečovatelé by neměli konverzaci ovládat, ani se zcela stáhnout – je třeba být flexibilní. Empatie je podle Liua zásadní. Například řekněte: „Vypadáš smutně,“ a poté se zeptejte, co ho trápí. Takový přístup může nemocnému pomoci cítit se viděn a pochopen. Pokud ale ještě není připraven mluvit, můžete mu alespoň připomenout oblíbené činnosti nebo šťastné zážitky, které mu připomenou, že život má i světlé stránky.
Pečovatel by se neměl snažit všechny problémy vyřešit – často to ani nejde. Hlavním cílem je povzbudit pacienta, aby se otevřel. Už samotné sdílení pocitů přináší úlevu.
Když pacient vypráví svůj příběh, znovu si prožívá danou situaci. Mnohdy jde o chvíle, kdy se cítil bezmocný, zoufalý nebo zcela zahlcený. Když však pacient znovu vypráví událost v přítomnosti pečující osoby, která mu poskytuje oporu, porozumění a trpělivost, může tím postupně začít rozvazovat „uzel v srdci“ a pocítit úlevu. Podle Liua jde o běžnou techniku využívanou i v psychoterapii.
Připomenutí pro pečovatele: Myslete i na sebe
Liu doporučuje, aby pečovatelé sledovali také vlastní duševní pohodu. Přílišné emocionální zapojení může vést k pocitům viny nebo vyhoření, zejména pokud se stav pacienta zhoršuje. Pokud začne být péče o druhého příliš zatěžující, je důležité vyhledat podporu u ostatních – přátel, rodiny nebo odborníků.
Když se případ stane příliš náročným na zvládnutí, je to známka, že je zapotřebí odborná pomoc. Lékař může posoudit stav pacienta a s pečovatelem probrat další možné postupy.
Co když osoba odmítá vyhledat lékaře?
Pokud někdo odmítá léčbu, Liu navrhuje zaměřit péči na řešení konkrétních příznaků – například nespavosti nebo ztráty chuti k jídlu – namísto samotné deprese. Případně může pomoci, když si s pacientem promluví někdo, kdo sám depresi překonal – takový člověk mu může dodat povzbuzení a ukázat, že zlepšení je možné.
Pokud běžné strategie nezabírají a pacient kvůli tíži deprese odmítá vyhledat odbornou pomoc, může v krajních případech pomoci návštěva lékaře přímo v domácím prostředí. Některá centra duševního zdraví či krizové týmy tuto možnost nabízejí ve vybraných lokalitách, případně ji lze domluvit u některých soukromých specialistů jako placenou službu.
Jak podpořit zotavení a předcházet depresi
Ačkoli odborná léčba je zásadní, důležitou roli při zotavení i prevenci hrají také každodenní návyky.
1. Pohyb
Liu podotýká, že cvičení pomáhá mozku uvolňovat serotonin a dopamin. Čím víc se člověk hýbe, tím nižší je jeho riziko vzniku deprese. Pravidelné cvičení a pobyt na denním světle jsou zároveň klíčové pro prevenci návratu onemocnění.
Meta-analýza publikovaná v časopise American Journal of Psychiatry ukázala, že fyzicky aktivní lidé mají napříč věkem i regiony nižší výskyt deprese.
U lidí s těžkou depresí se však může stát, že nemají sílu na cvičení. Liu proto doporučuje raději povzbuzovat a budovat důvěru než je nutit vyjít ven. Ve většině případů vede stálá podpora k postupné ochotě zkusit to.
2. Výživa pro mozek
Tryptofan, který je prekurzorem serotoninu, je pro duševní zdraví zásadní. Nedostatek tryptofanu omezuje tvorbu serotoninu a ovlivňuje správné fungování nervové soustavy.
Liu doporučuje jíst potraviny bohaté na tryptofan – například ovesné vločky, ořechy, lososa nebo rybí tuk – aby se podpořila hladina serotoninu a zlepšila nálada. V některých případech ale mozek nemusí být schopen serotonin správně vytvářet, a tak ani vysoký příjem tryptofanu nemusí sám o sobě depresi vyřešit.
3. Léky: Opatrně a s dohledem
Antidepresiva mohou být pro mnoho lidí životně důležitá, ale nejsou bez rizik. Liu zdůrazňuje, že každé léčivo může mít vedlejší účinky, a jakékoli znepokojivé příznaky je třeba ihned nahlásit lékaři.
Studie ukazují, že dlouhodobé užívání antidepresiv je spojeno se zvýšeným rizikem ischemické choroby srdeční, kardiovaskulární úmrtnosti a celkové úmrtnosti.
Na rozdíl od prášků na spaní většina antidepresiv nevytváří závislost. Liu uvádí, že lidé s těžkou depresí se mohou začít cítit znatelně lépe už po třech až čtyřech týdnech léčby – neměli by však v této chvíli s léky přestat. Předčasné vysazení může vést k recidivě, často ještě závažnější než byl původní stav.
Obecně platí, že lidé s těžkou depresí by měli antidepresiva užívat alespoň šest měsíců. Pokud dojde k výraznému zlepšení, lze dávkování postupně snižovat nebo léčbu ukončit pod lékařským dohledem.
Empatie je ten nejlepší lék
Pomoc člověku trpícímu depresí vyžaduje trpělivost, empatii a vytrvalost. Nejde o rychlá řešení – důležité je být nablízku a zůstat oporou. S vhodnou podporou – a s odbornou pomocí, pokud je třeba – se uzdravení může stát reálným a dosažitelným cílem.
–ete–
