Osobní katastrofy přicházejí nečekaně, ale několik jednoduchých kroků vám může pomoci zotavit se a znovu vybudovat svůj život.
Když jsem si minulý týden otevřel počítač, přivítala mě zpráva, která mi připadala jako rána přímo do žaludku. Okamžitě jsem cítil, jak se mi mozek zamlžil a srdce se mi rozbušilo.
Cíl, na kterém jsem léta pracoval, mi byl náhle vytržen z rukou. Byl téměř na dosah – cílová čára už byla vidět – a pak jsem se zničehonic vrátil zpátky na úplný začátek.
Dalších čtyřiadvacet hodin jsem se utápěl v sebelítosti. Stěžoval jsem si manželce, zíral do zdi a bezmyšlenkovitě projížděl telefon jako zombie.
To byl okamžik, kdy mě život srazil k zemi.
Co nedělat
Možná i vás život už někdy udeřil. Ať už šlo o něco, co jste způsobili sami, nebo co se vám prostě přihodilo, bolest zůstává stejná. V takových chvílích je snadné podlehnout roli oběti, litovat se a čekat, že to za nás někdo jiný vyřeší.
Možná máte chuť to vzdát. Nezvládáte novou realitu, a tak ji raději ignorujete. Začnete se chovat sebedestruktivně – ke svému zdraví, ve vztazích, nebo v přístupu k budoucnosti.
Tyto způsoby zvládání nám často na chvíli uleví. Uvolní napětí. Ale není možné v tom zůstat. Všichni víme, že v tom nemůžeme zůstat.
Co můžete udělat
Zde je několik věcí, které mi pomohly postavit se znovu na nohy. Nabízím je každému, kdo právě prožívá svůj vlastní neúspěch.
1. Dopřejte si čas na reakci
Viděl jsem jinak rozumné lidi, jak popírají své emoce – jako by bylo pod jejich úroveň cítit se špatně. Ale je na tom něco hluboce lidského a pravděpodobně i léčivého, když si dovolíte prožít věci naplno.
Jako se vším, i tady platí, že se to dá přehnat – proto si stanovte pevný časový rámec. Řekněte si, že se můžete cítit zničeně třeba do večeře, ale ne déle. Nikdy si neříkejte „zítra“ – to je výmluva pro prokrastinátory. Vyberte si konkrétní čas, třeba i zvláštně přesný – například 22:10 – a držte se ho.
2. Mluvte s někým
Když se snažíte zorientovat v emočně náročné situaci, dvě hlavy jsou víc než jedna – a to tak stokrát. Když jsem nervózní, spíš se utápím ve vlastních myšlenkách, než že bych opravdu přemýšlel.
Mám sklony přehánět, dramatizovat a vylévat vaničku i s dítětem – a právě to mi může dobrý přítel pomoci rozpoznat. Mít někoho po svém boku, když je život těžký, je zásadní.
3. Podívejte se na to zvenčí
Jedním z nejtemnějších míst, kam se můžete v krizi dostat, je hněv a zatrpklost. Vyvarujte se obviňování světa, Boha, sebe nebo kohokoli jiného. Lepší je přijmout, že takové věci se v životě prostě stávají, a vložit svou energii do budoucnosti.
Pomáhá nahlížet na situaci zvenčí. Málokdo dokáže o vlastních problémech uvažovat racionálně – zvlášť v emocích. Proto je dobré s někým mluvit. Ale mně pomáhá i jiná metoda: představím si, že se totéž stalo příteli. Co bych cítil? Co bych mu poradil? Tato emoční distance často stačí k tomu, abych uvažoval jasněji.
4. Přerámujte situaci
Životem procházíme s nějakým vnitřním příběhem o tom, co prožíváme. Můžete vidět svět jako místo, které je proti vám, a naříkat nad nespravedlností, když se vám něco špatného přihodí. Anebo se na tutéž překážku můžete dívat jako na odrazový můstek pro velký návrat. Je to vaše volba.
5. Pečujte o tělo
Žaludeční virózy vás mohou zasáhnout rychle a tvrdě. Často se sice během 12 nebo 24 hodin začnete cítit lépe, ale i tak zůstáváte několik dní slabí a unavení. Je to z velké části proto, že během nemoci dochází k dehydrataci, nejíme, vyhýbáme se slunečnímu světlu nebo se nehýbeme – a to jsou všechno věci, které jsou v době nemoci obtížné.
Podobně to bývá i při zotavování se ze životního neúspěchu – často dopustíme, aby daná situace narušila naše zdravé návyky. To pak může vést k tomu, že se celé týdny necítíme sami sebou, obzvlášť pokud nám stres a obavy narušují spánek.
Možná se vám nebude chtít o sebe pečovat, když jste rozrušení, proto si zkuste tuto péči zpříjemnit a proměnit ji v něco terapeutického. Místo běhu se běžte projít. Místo zvedání činek si zajděte do sauny. Sedněte si na slunce, přečtěte si oblíbenou knihu v posteli a dejte si opravdové jídlo, které máte rádi.
6. Začněte znovu, pomalu
Dělejte malé krůčky směrem, kterým se chcete vydat. Možná zatím nemáte žádný plán, nebo se stále snažíte pochopit, co se pokazilo, ale téměř vždy existují nějaké zjevné kroky, které můžete podniknout. Ve světle vašeho obrovského neúspěchu se vám tyto kroky mohou zpočátku zdát marné a ubohé, ale musíte důvěřovat procesu a odsunout stranou pocity pochybnosti o sobě samých.
Každý, byť sebemenší pokrok, změní vaši náladu a pomalu začne obnovovat vaši motivaci. Musíte jen udělat první krok.
–ete–
