V roce 2014 se tým odborníků z oblasti neurologie, fyzioterapie, pohybové terapie a psychologie rozhodl zbrzdit zhoršující se zdravotní stav populace a společně vytvořili projekt Lokomoce. Zaměřuje se na děti a učitelky, aby jim pomohl ve školkách nastartovat program každodenních půlhodinových cvičení.
„Když přicházíme do školek, někdy zjišťujeme, že tam nemají vůbec prostor, kde by se mohly děti hýbat, kde by ty děcka běhaly a cvičily, nebo jsou ty prostory pro cvičení opravdu malé,“ říká spoluzakladatelka projektu, neuroložka MUDr. Jaroslava Chlupová, se kterou jsme na ono téma vedli o rozhovor.
Před několika lety jsme v našem rozhovoru mluvili i o situaci, kdy jsou děti ve školkách celý den umírňovány, aby nekřičely, aby neběhaly a náhodou se nesrazily, a když pro ně přijdou rodiče, začnou křičet a běhat. Pozorujete nějaké změny?
Vidím, že když k nám přijdou na cvičení školkáčci v úterý odpoledne, ty děcka jsou úplně jak smyslů zbavené, protože prostě nejsou za celý den, hlavně ti chlapečci, vyběhané. Celý den je cvičí, aby poslouchaly, aby byly v klidu a neběhaly.
Ty děti jsou z toho na nervy, protože děcka fakt potřebují pohyb. Když pak jdou domů, tak první co začnou dělat je, že začnou křičet a běhat, protože to ve školce nemůžou.
Jakou roli potom hrají při pohybové výuce učitelky?
Velký problém vidím v tom, že stále nechápou, že to dítě se učí nápodobou, takže když si před ně stoupnete a děláte to, tak děti to napodobují. Tomu pohybu se nenaučí, když jim to budete vysvětlovat teoreticky. Ve třech až čtyřech letech, jak mají dát nohu. Prostě oni se na vás dívají a dělají to po vás a učí se to takhle. Nápodobou.
My máme takou strategii, že vysvětlujeme učitelkám, jak cvičit s dětmi, aby si i samotné učitelky udržovaly dobrou kondici. Učíme je, že díky tomu cvičení budou i ony zdravé a budou se cítit líp. Když budou s dětma správně cvičit, můžou půl hodiny s dětma dělat silový trénink a využít děti jako cvičební pomůcku.
My máme takou strategii, že vysvětlujeme učitelkám, jak cvičit s dětmi, aby si i samotné učitelky udržovaly dobrou kondici.
— Jaroslava Chlupová. neuroložka
Například držet dítě za pánev, když děti dělají stojku u zdi nebo když šplhají nohama po zemi a učitelka je chytne a děti udělají kotrmelec a ostatní děti dělají opičí dráhu, na kterou učitelka vidí… tak už jenom když tam máte 15-20 děcek, a když u toho bude učitelka dobře stát, tak si posiluje celé tělo. Cvičení vyučujeme tak, že udržují v kondici i učitelky.
V jakém fyzickém stavu jsou učitelky podle vašich zkušeností?
Tak fyzicky je stav učitelů katastrofální (smích). To je také problém, že oni fakt nejsou fyzicky zdatní. Mají nějaký problém, ať jsou to starší nebo mladí – je mezi nimi dost velké množství obezity. Je málo těch, kteří pohyb preferují.
Do profese učitelky dnes většinou jdou ti, kteří právě rádi kreslí a něco tvoří, ale nemají rádi pohyb. Těch, co je pohyb baví a jsou sportovci, je tam málo. A i když něco v tomhle chtějí dělat, tak to pro ně je problém, protože jsou navíc v pohybu málo kreativní. Ani ve škole se prakticky nenaučí, co mají dělat.
Mají to všechno teoreticky, ale v praxi je nenapadne, co by s dětma mohli dělat a jak ty znalosti prakticky využít. Učíme je jak dítě chytit při kotrmelci dozadu, metodiku jak dítěti pomoci a co dítě může a nemůže.
Učíme jak spojit hru s cvičením, kdy třeba jedeme na výlet (šlapeme na zádech jako na kolech), přes hory do nějakého města nebo jak vstává na jaře medvěd z nory, a to zapojujeme do pohybu a děti to baví. Děti mají rády pohyb a potřebují ho.
Takže od kdy by měly začít děti cvičit?
Nejdůležitější věk na budování vztahu k pohybu a na to, aby se to dítěti motoricky a kognitivně nastavilo, je od jednoho do tří let. Je potřeba dávat dítěti podněty k pohybu. Už miminku dávat nějaké podněty a ono na základě toho reaguje pohybem. V mozku dochází k synapsím (spojením) a tak je třeba, aby se do toho zapojily všechny smysly. Od těch tří do šesti let by se dítě opravdu mělo většinu dne hýbat, a když je unavené, tak si odpočinout, jako mládě.
A my chceme, aby ty děti byly prostě celý den v klidu, neřvaly, neběhaly? Vlastně jim zakazujeme to, co je pro ně přirozené.
Když zůstaneme u příkladu zvířecích mláďat, ta také neleží a nekoukají kolem sebe, nebo nesedí. Mláďátka si buďto hrají nebo se perou, hýbou se a procvičují si tělo, poznávají svoje možnosti. A když jsou potom unavená, tak si lehnou a spí nebo odpočívají. A my chceme, aby ty děti byly prostě celý den v klidu, neřvaly, neběhaly? Vlastně jim zakazujeme to, co je pro ně přirozené.
Mluvili jsme o vašem projektu v dubnu 2023, jak se to vlastně rozvíjí od té doby? Viděl jsem, že máte větší tým.
Máme teď větší tým. Teď fungujeme v pěti krajích a přihlašují se nám i nějaké školky v Praze. Máme tam koordinátory, kteří ty školky oslovují. Aktuálně máme školení v Jihomoravském kraji, na Vysočině, v Severomoravském kraji, Krnovsku a teď v Havířově.
Měli bychom začínat jednat s hejtmanem kraje Zlínského, to znamená, že bychom to měli představit někdy v květnu školkám nebo ředitelkám v tomhle kraji. A pak pokrýváme i oblast Berouna.
Zdá se mi, že podle webových stránek máte i více lektorů.
Ano, máme. V tom konkrétním kraji, v té dané oblasti, jsou fyzioterapeuti, kteří učitele a děti vzdělávají. Chceme, aby vzdělával fyzioterapeut. Koncepci chystám já se sestrou Martinou a s terapeuty. Vždycky se sejdeme, nachystají se dva workshopy na dané téma, a vždycky se snažíme dosáhnout shody, protože oni prostě s těma dětma pracují, vyšetřují a léčí je, takže oni do toho mají taky co říci. Napíšeme koncept, který navazuje na ty kurzy, co už jsou hotové.
Oblasti máme rozdělené tak, aby tam byl nějaký místní hlavní fyzioterapeut. Já mám oblast toho Brněnska a Moravy. Martina má na starost Tišnov a Vysočinu.
Jak to máte s financováním těch školení, musejí si to školky a školy platit sami?
Když jsme měli nějakou větší dotaci, třeba z toho našeho Ministerstva školství, tak to měli zdarma, z čehož byli nadšení. Teď jsme udělali takové balíčky pro malé školky třeba se dvěma učitelkami nebo větší školky, a to můžou zaplatit z nějakých těch šablon, z peněz, které dostávají od zřizovatele nebo od státu na vzdělávání.
Když budou učitelky s dětmi správně cvičit, můžou při půlhodinových cvičeních využít děti jako cvičební pomůcku pro silový trénink.
Jsou to finance na různé programy. Paradoxně v těch programech vůbec není zahrnutý pohyb. Naštěstí teď už ministr Plaga pochopil, že děti se opravdu potřebují hýbat. Stačí zavolat naší koordinátorce a popsat kolik učitelek a dětí by mělo školením projet a my jim řekneme co všechno ten program zahrnuje a kolik by to v jejich případě stálo.
U dětí ve školkách, kam chodíme učit cvičení, vidíme posuny k lepšímu, protože je i vyšetřujeme. U dětí je dnes problém nepohyblivý hrudník a slabé paže. Dřív měli lidi i děti pestrý pohyb. Teď to ale není dynamické, variabilní a neposilují ruce přitahováním, šplháním, běháním, ručkováním. Chybí jim stoje na rukou. Je potřeba jim pro takový pohyb vytvářet prostředí.
Děkuji za rozhovor.
