Nízká porodnost a přibývající počet seniorů ovlivní mezigenerační vztahy v rodině, zároveň ale i penzisté mohou ovlivnit porodnost svou připraveností pomoci svým potomkům s výchovou vnoučat. Uvedla to prof. Jiřina Kocourková, odborná asistentka na katedře demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na kulatém stole s názvem „Cesta k udržitelnému demografickému vývoji a mezigenerační solidaritě“, který proběhl 27. 4. v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Od roku 2021 došlo k propadu porodnosti o jednu třetinu na 77,6 tisíce živě narozených dětí, což představuje plodnost 1,28 dítěte na ženu. Současná nízká porodnost v ČR je podle ní výsledkem dvou faktorů – intenzity plodnosti a věkové struktury žen v reprodukčním věku.
Vysvětlila, že do reprodukčního věku vstupují početně slabší generace z 90. let. Nízký počet žen v reprodukčním věku je ovšem přítomen podle profesorky již minimálně deset let. „Tehdy to ale ještě nevedlo k tomu, že by se snižoval počet živě narozených dětí, protože ČR až do roku 2021 vynikala tím, že tu plynule rostla intenzita plodnosti,“ poznamenala.
A tak zatímco ostatní země v Evropě již zaznamenávaly pokles porodnosti v minulém desetiletí, u nás počet narozených dětí na ženu stoupal až k číslu 1,83 v roce 2021, což bylo společně s Francií nejvyšší číslo v Evropské unii. Jenže do tří let přišel „sešup“ dolů na 21. místo v EU, kdy porodnost klesla na úroveň 1,37 dítěte na ženu.
Devadesátky vs. současnost
Intenzita propadu porodnosti připomíná stejný stav z 90. let, uvedla prof. Kocourková, kdy docházelo ve společnosti k velkým změnám, zejména ekonomickému šoku, který následně vedl k „masivnímu odkladu rodičovství do vyššího věku žen“.
Odklad vedl k tomu, že ženy všech věkových kategorií začaly opožděně plodit po roce 2000, kdy křivka přes 20 let utěšeně rostla.
Po roce 2021 došlo opět k propadu intenzity plodnosti ve všech věkových skupinách žen, včetně těch starších, což podle profesorky ohrožuje následnou reprodukci ve vyšším věku, kdy klesá úspěšnost početí. Křivka poklesu bude podle ní tentokrát ještě strmější než v 90. letech.
Z propadu viní to, že mladí lidé přestali zakládat rodiny a odsouvají tuto zodpovědnost do pozdějšího věku. Komentovala také rozdíl mezi zatím bezdětnými ženami a těmi, co už alespoň jedno dítě mají. „Pravděpodobnost, že bezdětná žena bude mít první dítě, klesá, zatímco pokud má žena jedno dítě, je velká pravděpodobnost, že bude mít i druhé,“ upřesnila.
Proto zdůraznila, že těhotenství v mladším věku je solidní zárukou toho, aby měla žena další děti později. Naopak odkládání prvorodičovství do pozdějšího věku reálně snižuje šance na zplození vícero potomků či dokonce může vést k bezdětnosti.
„Téměř 60 % dětí se dnes rodí ženám ve věku třiceti let,“ řekla prof. Kocourková a podotkla, že za neochotou mít děti stojí i „klesající hodnota rodičovství“. Mladí lidé v průzkumech uvádějí, že založit rodinu není pro ně v životě klíčové a něco, co je nutně činí naplněnými. „Až 16 % mladých do 25 let dnes deklaruje, že chtějí zůstat bezdětní,“ prohlásila s tím, že mladé je třeba o této tématice vzdělávat a vysvětlovat jim rizika odkládání rodičovství a princip klesající plodnosti s věkem.
Doplnila, že v tuto chvíli bude „velmi obtížné pokles zastavit a vrátit se k hodnotám nad 1,3“.
Role prarodičů
Odkládání založení rodiny má dopad i na starší generace. Prarodiče kvůli tomu stráví se svými vnoučaty méně času a rovněž je rozdíl mezi babičkou a dědečkem ve věku po padesátce versus prarodiči po sedmdesátce.
Zároveň však může jejich přítomnost a ochota přispět k větší motivaci mladých mít děti. „To, že jsou prarodiče k dispozici, je také klíčové pro rozhodnutí realizovat své reprodukční plány,“ uvedla prof. Kocourková.
Záznam z akce je dostupný na tomto odkazu. Pořadatelem byla Nadace Sirius ve spolupráci s Unií center pro rodinu a komunitu, Sítí pro rodinu a Rodinným svazem ČR.
