Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 dne 17. prosince 2009 v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři vynesl rozsudek za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Falun Gong[1].
Součástí rozsudku je i zatykač na oba funkcionáře, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Rozhodnutí soudu představuje historický precedens nejen pro Argentinu, ale pro celý svět, jelikož jde o první případ, kdy byl přijat princip nadnárodní jurisdikce ve věci zločinu proti lidskosti.
Jedním z obviněných je bývalý vůdce čínského režimu Tiang Ce-min, podle soudního zápisu souzený za své osobní rozhodnutí spustit pronásledování s cílem „vyhladit Falun Gong“, jak to sám formuloval před nejvyšším vedením Komunistické strany Číny v roce 1999.
Druhým obviněným je Luo Gan, šéf úřadu 610, kterému je pro jeho pověření a praktiky přezdíváno „Čínské gestapo“. Úřad 610 byl Tiang Ce-minem pověřen zakročením proti Falun Gongu a jeho úplnou likvidací.
Soudce Octavia Araoz de Lamadrid, který soudní případ řešil, souhlasil s rozhovorem s jedním z našich argentinských reportérů.
Udržuje se ve vaší rodině právnická tradice?
Oba moji bratři jsou právníci, můj otec je právník, působí již patnáct let jako soudce v oblasti hospodářské kriminality, a můj dědeček byl předsedou soudního dvora pod vládou [prezidentů] Frondiziho, Guida a Illia.
Octavia Araoz de Lamadrid. (Velká Epocha Argentina)
Inklinoval jste vždy k hájení lidských práv jako ke specifickému odvětví práva?
Měl jsem vždy náklonnost k trestnímu právu, k čemuž mě pravděpodobně inspiroval můj otec. (…) Když jsem studoval jeden rok ve Španělsku, zapojil jsem se více do teorií trestního práva, které je velkou měrou založeno – celý vývoj teorií – na rozpoznávání člověka a toho, jak může trestní právní systém účinně ochraňovat a strážit všechna práva lidí, a toto hledisko mě naklonilo k tomuto oboru.
Mnozí, a to nejen v Argentině ale po celém světě, cítí, že jste projevil velkou odvahu, když jste tyto principy dokázal aplikovat v mezinárodním zájmu. Jak jste uvažoval nad tímto případem, když jste přijal tuto žalobu?
Pokoušel jsem se k předmětu žaloby přistupovat co nejodborněji. Je jasné, že přijmutí žaloby proti jiné zemi s sebou nese velký mezinárodní význam a může vyvolat problémy s vedením toho státu. Snažil jsem se tedy o skutečně striktní respektování dohod, které Argentina podepsala. Vrátil jsem se zpět až do doby, kdy Jimenez Azua a staří argentinští autoři uznali možnost Argentiny žalovat zločiny spáchané v zahraničí, které porušují mezinárodní právo.
Pokoušel jsem se být co nejodbornější, abych se vyhnul poškození čehokoliv citlivého. Je jasné, že státní soudy mají velmi důležitý politický aspekt, a to ze dvou důvodů: na jedné straně, pokud podáte žalobu na veřejného státního činitele, musíte si být velmi jisti a mít velmi jasno v tom, zda chcete k žalobě přikročit a proč to děláte. Protože soudně zakročit proti aktivnímu veřejnému státnímu činiteli ovlivní vládu a musíte zodpovědně promyslet, co budete dělat, pokud máte výkonnou moc. Neměli bychom se zaplétat s vládou státu pokud by to nebylo nezbytně nutné.
Tato zodpovědnost mě přinutila přistupovat velmi odborně k dosažení rozhodnutí, že žaloba musí být přijata, a že se nemůžeme vyhýbat této zodpovědnosti. A takto to bylo uskutečněno. To ode mně nevyžadovalo žádnou zvláštní odvahu.
To jistě velmoc, jakou je Čína znepokojilo. Vznikly kvůli tomu nějaké překážky?
Co vzniklo, byla základní zodpovědnost. Soudní moc je částí tří státních mocí, tedy pokud učiníte konkrétní rozhodnutí jako soudce a to má vliv na další státní moci, musíte být v tom, co děláte, velmi opatrný. Jakmile jste si jistý a jste opatrný, a když jste technicky přesvědčený o tom, co děláte, nemyslím si, že potřebujete nějakou zvláštní odvahu to uskutečnit. Někdo říká, že šli za soudcem, který měl zvláštní odvahu…, ale víte co? Pokud nepřevezmete odpovědnost za svoji práci s vědomím, že přijdou těžké chvíle, nejste soudcem.
Abych vám řekl pravdu, tehdy na mě nikdo nevyvíjel nátlak. Jediné co se tehdy událo, byl telefonát s Ministerstvem zahraničních věcí. Informovali mě, že Luo Gan má diplomatický status, ale nic více. Nepovažoval jsem to za nátlak nebo něco jiného. Informovali mě o tom, v pořádku, žádný problém. Ten, kdo se rozhodl, jsem já a já jsem se rozhodl podle svého přesvědčení a svojí mysli.
Potom, dva roky před tím, volalo Ministerstvo zahraničí kvůli tomu, že Taiana [argentinský ministr zahraničních věcí] navštívil Čínu a chtěl vědět, zda jsme vydali nějaké rozhodnutí proti Číně. V tu chvíli jsem ještě neodcestoval do Spojených států [získávat svědectví]. To byly dva kontakty, které jsme měli.
Jaké byly důvody pro přijetí žaloby a pozdějšímu soudnímu stíhání obžalovaných?
První věcí bylo přijetí žaloby. Žaloba byla přijata v podstatě pod základním principem mezinárodního práva, podle nějž všechny civilizované země, včetně Číny – protože podepsala tyto mezinárodní dohody – jsou zodpovědné za poskytnutí každému občanovi na světě přístup ke spravedlnosti a umožnění jeho předstoupení před soud a požadování jeho nebo jejích práv. Žaloba byla přijata v zásadě proto: dát obětem zločinu – který svojí povahou ovlivňuje mezinárodní společenství – soud, u kterého by mohli prosazovat a požadovat svoje práva. Protože Čína toto nedělá, proto je tedy vytvořena mezinárodní soudní pravomoc.
Jakákoliv země, která zatkne obviněné, je může předvést před soud. V našem případě jsme byli v situaci, kdy jsme jej mohli zatknout, když byl v Argentině (odkazuje na návštěvu Luo Gana v Argentině v roce 2005, kdy byla žaloba podána), a proto byla žaloba přijata. Nicméně později, inu během postupu procedur již Argentinu opustil, tedy jeho možné zatčení se neuskutečnilo. Výsledné rozhodnutí v tomto případě není obžaloba. Technicky vzato jsou to obsílky k ústnímu slyšení a výpovědi.
Bylo provedeno vyšetřování a bylo rozhodnuto, že byly shromážděny dostačující důkazy pro podezření, že dotyčná osoba spáchala zločin, a kdo je pachatelem, proto byl přizván k ústnímu slyšení a výpovědi. Protože tato osoba není v zemi poté, co bylo vydáno předvolání, příkaz pro mezinárodní zatykač žádá jakoukoliv zemi na světě o jeho zatčení a poslání do Argentiny k soudu.
Kromě soudního opodstatnění, jakou roli hrála morální stránka v různých stádiích?
Vždy se snažím nesměšovat soudní výkon, aby nedošlo ke ztrátě objektivity a zamezilo se tomu, aby vás zločiny které vyšetřujete, ovlivnily. Je to ale nevyhnutelné, když se začnete stýkat s oběťmi a když se dostanete do kontaktu se zprávami, zprávy Spojených národů jsou velmi přesvědčivé.
Doktor Alejandro Cowes [právník zastupující obžalobu] ví, kolikrát jsme žádali o nestranné informace, což je důvod, proč pro mne byly Spojené národy ideální pro zachování mé neutrality, abych mohl zhodnotit, zda je to, co jsem našel ve složkách, tím, co uvedly oběti, a nic víc, nebo je-li někdo nezávislý a nestranný, kdo potvrzuje výpovědi obětí. To se stalo v případě zpráv Spojených národů.
Přitáhla vaši pozornost nějaká zpráva, prohlášení nebo oběť perzekuce?
Ano, hodně. Svědectví o spánkové deprivaci, o tom jak museli rýt hlínu holýma rukama. Vždycky jsem si vzpomněl, že je nutili vyrábět jídelní hůlky na vývoz do celého světa a také na to mučení, rozsah toho mučení. Co jsem se pokaždé snažil hledat při shromažďování výpovědí, byla ta metoda. Vypilovali velmi jasnou metodu. Mají [pronásledovatelé] velmi jasnou proceduru. Poté, co jsem přijal – už jsem zapomněl kolik výpovědí – čtyřicet nebo padesát, více či méně byly metody čínské vlády velmi dobře patrné.
Když je vypátrají [praktikující Falun Gongu], následuje první středně krátké zatčení na několik dní, během něhož jsou biti a vězněni; to se liší v závislosti na tom, kdo to provádí poprvé, ale v základě spočívá první fáze v několika dnech vězení a toho, že jim řeknou, že musí přestat praktikovat Falun Gong. Pokud pokračují v praktikování a jsou znovu zatčeni, je věznění mnohem delší, nikdy neprobíhá soudní líčení a věznění je delší.
Poté přijde vymývání mozků, bití a mučení, aby je přesvědčili, že nemají praktikovat. Jsou znovu propuštěni. Pokud jsou opět zatčeni, procházejí formou, řekněme zinscenovaného soudního procesu, poté jsou převezeni do záchytných center; v některých případech to dělají, ne vždy; máme dokumenty o některých rozsudcích, jsou odsouzeni na tři až čtyři roky a potom zmizí.
Zapůsobilo na mě, jak jsou prováděna zatčení v Pekingu, když pořádají velké demonstrace, jak policisté ze všech provincií Číny jdou identifikovat svoje lidi. Před tím, než [praktikující navštíví Peking] jsou registrováni pod pekingským systémem, jsou zatčeni, posazeni do vlaků, autobusů nebo jiných dopravních prostředků a jsou převezeni do jejich provincie. Protože centrální vláda potrestá ty správce provincie, kteří mají hodně lidí, kteří chodí protestovat do Pekingu, aby se tomu [provinční orgány] vyhnuly a aby si udržovaly dobrý vztah s Pekingem, napřed je unesou a vezmou je do svých provincií, a tam je mučí.
Celá tato struktura, celá ta organizace, je tím, co mě udivilo nejvíce. To znamená, že se bavíme o něčem, co se děje daleko odsud, co nevidíme, čeho se nemůžeme dotknout, ale je tam mnoho lidí, kteří jsou vystaveni mučení a děje se jim mnoho věcí. Pokud se můžete podívat za tyto věci, uvidíte za tím systém, je to velmi šokující.
Jaké to je, být prvním soudcem, který učinil takové soudní rozhodnutí?
Ano, pýcha, ale opakuji co jsem řekl před tím; nemyslím si, že by soudci měli toto ukazovat jako něco neobyčejného. Neměli by. Je normální, že toto soudce udělá, protože to je jeho povinnost. Soudci by neměli vydávat soudní rozhodnutí proto, že se to bude hodit lépe jeho egu nebo to bude více či méně vystaveno vlivu tisku. Ve skutečnosti jsem odmítal udělat rozhovor několik let a odmítal jsem to roky, protože soudce nikdy neposkytuje rozhovory.
Tohle by nemělo být pro soudce něčím výjimečným. Musí to být uděláno, protože to je jeho práce. Nezávisle na tom, zásluhou všech těch děkovných dopisů a vděčnosti, která mi byla projevena, ano, dalo mi to určitou radost, že jsem něco maličkého udělal, protože pravdou je, že to co jsem udělal, bylo velmi malé, ale když jsem viděl, že to mnoho lidí bralo jako doušek vzduchu, jako něco pro ně dobrého, to mi dělá radost, ano.
Uplynulo již deset let pronásledování [Falun Gongu] a až nyní udělal soudce takovýto krok…
Ano, to je skutečně něco. Proč se po deset let se všemi těmi stížnostmi, které byly podány, soudními procesy, které se konaly v tolika zemích, nikdy nepohnuli dopředu. Jsem překvapen. Jedinou možnou odpovědí může být, že toto je jednání proti „Asijskému gigantu”, zemi, ze které mají všechny země na světě silný ekonomický prospěch. To je jediná odpověď, která mě napadá, protože když se na to dívám nestranně, nedává smysl, že bylo přijetí těchto soudních procesů tak dlouho odkládáno.
Hodně mě překvapuje – ve skutečně velmi mnoho, že Španělsku trvalo tak dlouho začít projednávat žalobu. Když jsem studoval ve Španělsku, více či méně jsem znal některé členy španělského soudního systému a oni byli mnohem více uznávaní a měli mnohem více nezávislosti, než lidé z argentinského soudu. A španělská spravedlnost pokročila v případech zločinů proti lidskosti v Guatemale a Iráku, ale dalo jim tak mnoho práce postoupit v tomto; to mě velmi překvapuje. Neznám důvody, ale byl jsem překvapen.
U Španělska mě zarazilo, že nepoužili princip mezinárodní spravedlnosti – měli to již ve svých zákonech. Ústavní soud, který nyní proces žaloby otevřel, použil princip mezinárodní spravedlnosti. Udělali to samé, co jsem udělal já, a to je stěží překvapující. Ačkoliv je překvapující, že tak neučinili dříve.
U španělského nejvyššího soudu, který žádost zamítl, jsou lidé velkých schopností, kterým nesahám ani po kolena. Proč ten případ zamítnuli? Jistě ne pro to, že nejsou obeznámeni s principem mezinárodní spravedlnosti. Nevím proč.
Argentinská vláda bojuje za lidská práva. Jak by měla argentinská vláda reagovat na prohlášení čínského režimu?
Vláda by měla podpořit to, co spravedlnost udělala. Neměla by nic namítat. Argentinská vláda nemá, co se týče této věci, co komentovat. Musí respektovat soudní systém a udržovat svůj postoj k lidským právům a měla by Čínu diplomatickými kanály požádat, aby poskytla důkazy a aby vydala obžalované osoby. Nemyslím si, že se to stane, protože je to složité.
V argentinských médiích nic nevyšlo.
Argentinská média jsou… zajímají se o senzace, všechno co mohou dát rychle do titulků. Nezajímají se o to, jít do zpráv hlouběji, sledovat a vyšetřovat to, trochu se zaplést, protože to se neprodává. Obzvláště pokud se zajímají sami o sebe.
Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 dne 17. prosince 2009 v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři vynesl rozsudek za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Falun Gong.
Součástí rozsudku je i zatykač na oba funkcionáře, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Rozhodnutí soudu představuje historický precedens nejen pro Argentinu, ale pro celý svět, jelikož jde o první případ, kdy byl přijat princip nadnárodní jurisdikce ve věci zločinu proti lidskosti.
Jedním z obviněných je bývalý vůdce čínského režimu Tiang Ce-min, podle soudního zápisu souzený za své osobní rozhodnutí spustit pronásledování s cílem „vyhladit Falun Gong“, jak to sám formuloval před nejvyšším vedením Komunistické strany Číny v roce 1999.
Druhým obviněným je Luo Gan, šéf úřadu 610, kterému je pro jeho pověření a praktiky přezdíváno „Čínské gestapo“. Úřad 610 byl Tiang Ce-minem pověřen zakročením proti Falun Gongu a jeho úplnou likvidací.
Soudce Octavia Araoz de Lamadrid, který soudní případ řešil, souhlasil s rozhovorem s jedním z našich argentinských reportérů.
Co jste před tímto případem věděl o Číně, její duchovní kultuře a situaci lidských práv?
Nic, musím říci, velmi málo. Každý ví, že je to komunistický režim a jako všechny komunistické režimy je utlačovatelský a omezující všechny svobody. Pokud jde o náboženství, věděl jsem pouze to, že je tam víra ve Stranu, ale o jiných vírách v Číně jsem neměl ani ponětí.
A díky tomuto případu jste získal nové znalosti.
Ano, ano a velmi překvapující. Jsem velmi překvapen něčím, co je pro nás, lidi ze západu těžké pochopit: jak dávají praktikující své duchovní víře úplně všechno. Nebyli jsme to schopni pochopit. Nevidíme to, protože naše západní myšlení nic takového neobsahuje. Úroveň obětavosti, kterou ukazují, stupeň obětování, jen aby mohli svoji víru praktikovat v míru, to je něco, co s vámi pohne, je to něco, s čím nemáme zkušenosti. V naší kultuře toto neexistuje, tohle nemáme. Nejbližší věc, kterou s tím můžete srovnávat, a je to dokonce směšné, je láska, kterou máme k fotbalu, nebo emoce, které prožíváme v boji za politické ideologie. Ale tohle je mnohem víc, je to o mnoho více než toto, je to učení tak dokonalé, že je pro nás velmi obtížné jej spatřit, a toto přitáhlo moji pozornost.
Několik čínských disidentů se odvážilo pochválit soudní případy v Argentině a ve Španělsku, navzdory nebezpečí, že budou potlačováni. To by mohlo být znamením důležitosti [těchto případů] pro Číňany, přinejmenším pro ty, kteří jsou schopni se o tom dozvědět skrze informační blokádu vytvořenou režimem. Jaký dopad si myslíte, že bude mít vaše soudní rozhodnutí na budoucnost Číny?
Podívejte se, abychom nepředjímali. Máte vyjádření mluvčího čínského ministerstva zahraničí (v Číně), která jsou důležitá. To znamená, že příkaz k zatčení Čínu ovlivnil, skutečně mnohem více, než jsem si myslel, protože hovoříme o dopadení bývalého prezidenta a bývalého důležitého státního činitele. Nejsou jednajícími úředníky, to jest, čínská vláda mohla věc ignorovat bez důležitých komentářů. To, že mluvčí vyjadřuje nelibost čínské vlády, je znamením, že je to něco, co je pro čínskou vládu bolestné, to by se nestalo, kdyby je to neovlivnilo. Časem, pokud se objeví více žádostí o zatčení, jsem přesvědčen, že by mohlo dojít ke změně. Jak dlouho by to trvalo, není možné říci, ale změna musí být vynucena. Pro to je zde spravedlnost. Je to jako malý klíček. Kousek po kousku se to sečte, ano, musí to mít významný vliv. Nyní nevíme, jaký to bude mít efekt.
Vyjádření čínského mluvčího říká, že budou pokračovat v nakládání s Falun Gongem podle čínských zákonů. Toto odhaluje pronásledování…
Čína se nikdy nedistancovala od toho, že pronásleduje víru, což je první velkou chybou. Pokud chtějí pronásledovat praktikující za jejich víru a zakázat to zákonem, ukazují celému světu, že provádějí pronásledování víry, což je zakázáno všemi konvencemi podepsanými všemi zeměmi po celém světě, včetně Číny. Čína nepodepsala Římský statut, kdyby to udělala, byla by bez pochyby před mezinárodním trestním soudem. Písemně uvedli přesně motiv svého zločinu: zákaz víry, což je nemyslitelné v kterékoliv části světa.
Mohl by se dostat případ před Mezinárodní trestní soud, i když není Čína jeho členem?
Mezinárodní trestní právo, což je to, o čem mluvíme, předvídalo vytvoření těchto mezinárodních soudů. Co dělají mezinárodní soudy a Římský statut? Vytvářejí trestní zákoník pro celý svět, žalující zákoník pro celý svět a soud (ICC), nicméně pokud země dobrovolně nepodřídila soudní pravomoci tohoto soudu, není možné tuto zemi před tento soud předvést. Nicméně je možné že s rozvojem mezinárodního soudu bude umožněno soudně stíhat zemi před mezinárodním soudem. Ne dnes, ale pro mne je toto jedna z možností. Mezinárodní právo ukázalo stupeň vývoje a pokroku daleko bohatší a důležitější, než se očekávalo na začátku. To potrvá nějaký čas.
Pokud bude zjištěno, že pronásledování bylo ukončeno, jaká bude funkce tohoto soudu? Dá se s tím něco dělat, třebaže Čína není členem?
V tomto případě může mezinárodní trestní soud vyšetřovat Luo Gana a bývalého čínského prezidenta, ale nemůže obvinit zemi. OSN to může udělat.
Takže Tiang Ce-min a Luo Gan mohou být souzeni?
Ale musí být pod pravomocí mezinárodního soudu, a protože Čína pod touto pravomocí není, tak jsem z tohoto důvodu vytvořil možnost pro žalobu; Španělsko si také vytvořilo prostor pro žalobu. Když si nemůže mezinárodní soud vytvořit pro tuto žalobu prostor, vyvstanou principy univerzální soudní pravomoci; jakákoliv jiná země může tuto stížnost přejmout. Nejdůležitější je, aby oběti zločinů nezůstaly bez přístupu ke spravedlnosti. Stížnost proti zemi, proti Číně, to je na OSN. Ne… OSN by mělo odsoudit Čínu… dnes je toto nemožné.
Jaký vývoj čínského komunistického režimu předvídáte?
Jedna z možností… jako co se stalo Rusku. Komunistické vlády vyhořely, to se ukázalo. Můžete říci, že Čína to zvládá lépe než Rusko, ale směřuje k vyhoření, to se právě děje na Kubě, a to se stane i Číně. Jak dlouho to bude trvat? To nevím.
Obecně, jakou bude mít v tomto případě funkci mezinárodní společenství a veřejné mínění?
Podle mě se zdá, že mezinárodní společenství tomuto případu věnuje důležitost. Země, které to nedělají, jsou ty, které jsme zmínili předtím, mají z Číny ekonomický prospěch. Ale mezinárodní společenství se o to zajímá. Před třemi lety se ve francouzském magazínu objevil článek, který vydal Clarin (největší argentinské noviny) ohledně cestování do Číny za transplantacemi orgánů. Na národní úrovni to nemělo žádnou odezvu, ale na úrovni mezinárodního společenství ano. Mezinárodní společenství v Kanadě je neustále zainteresováno, ve Spojených státech je společenství zainteresováno, vláda se vždy snaží tuto stranu podporovat, ale kdo učiní gesto? Bush… když [při návštěvě čínského prezidenta] protestovala představitelka Falun Gongu, byla ta žena zatčena a Bush dal pokyn, aby ji propustili.
Nebylo to něco světoborného, ale bylo to gesto, gesto prezidenta nejdůležitější země světa; společenství se o to zajímá, ale znovu říkám, na národní úrovni je to složitější.
Je shodou okolností, že Španělsko a Argentina se v tomto případu dostaly tak daleko a jiné země nikoliv?
Ne, není to shoda náhod. Podíváme-li se na spojení, má Argentina a Španělsko stejnou identitu. Kromě stejného jazyka máme obecně stejnou víru, ovšem jestli je toto faktor, který na to má vliv, to nevím. Naše soudní systémy jsou velmi podobné, naše zákony jsou podobné. Ano, to mohou být ty faktory.
Je pro Argentinu tento krok důležitý?
Argentina proslula lidskými právy, doufáme, že se toto bude udržovat. Španělsko je také země, která vždy volala po lidských právech. Pokud chcete jiné koncepty, Španělsko se dívá více ven. Španělsko vychází ven, aby rozpoznalo lidsko-právní zločiny za hranicemi Španělska. Měli zde velký vnitřní problém v otázce vlády Franca a ostatních. Jsou tam oběti, jimiž jsou vnoučata a potomci obětí vlády Franca, které žádaly španělskou spravedlnost, aby zasáhla a uznala jejich lidská práva, což zahrnuje také nějaké menší konflikty.
Toto rozhodnutí představuje pro čínské obyvatele, praktikující Falun Gong a jejich rodiny naději. Můžete říci několik slov…
Co bych jim mohl říci?
Pro ně jste paprskem naděje.
Ach ano, rozumím. Znovu říkám, že jsem velmi šťastný, že jsem jim dal velmi malý paprsek naděje; co jsem udělal, byl velmi malý krůček. Doufám, že to má nějaké účinky. Doufám, že to pomůže Číně pochopit, že jde špatnou cestou, a začít být více pluralitní a otevřená, doufejme, že se to stane. Nemyslím si, že to co jsem udělal, má pro čínskou vládu takovou váhu, že čínská komunistická strana toto učiní, nicméně bych byl velmi šťastný, pokud by se to stalo. A ohledně praktikujících [Falun Gongu], sdílím jejich neustálou bolest, kterou trpí v důsledku pronásledování. Když si člověk přečte složky se svědectvími a když vezme prohlášení a představí si život v tomto prostředí v Číně, je nemožné to popsat.
Věci, které se staly praktikujícím, s nimiž jsem mluvil, jsou neuvěřitelné, je neuvěřitelné a nemožné pochopit, že se toto odehrává v jednadvacátém století. Nemohu jim poslat konkrétní zprávu, protože duchovní víra, kterou si udržují, obsahuje mnohem více, než zpráva, kterou bych jim mohl poslat. Pokud jim to, co jsem udělal, dalo nějakou naději, potom jsem tomu rád.
Kanadský právník David Matas řekl, že když poprvé vstoupil do tohoto případu, byl to pro něj závazek k vyšetřování, ale potom si uvědomil, že to všechno je něco velmi velkého, něco skutečného, co do sebe zapadalo. Stalo se to i vám?
Podívejte, když jsem případ přijal a zažádal o zatčení, všechno jsem vložil do dvou fází. Chtěl jsem být velmi technický, mohl jsem pracovat se svědectvími žalobců, prvních svědků, kteří přišli, a s ohledem na důvod pro cestu do Spojených států vždycky říkám, že to, co jsme do té doby měli, byla prohlášení svědků z druhé ruky nebo to, co někdo řekl někomu. Soudně toto nemá žádnou váhu, je to něco, co se zakládá na tom, co někdo viděl a co se stalo někomu jinému, ale my potřebujeme výpovědi přímých obětí, proto tedy jsem odcestoval do Spojených států, kde jsem se setkal s deseti oběťmi z různých měst a různých [čínských] provincií. Také jsme měli několik zpráv OSN.
Vždy jsem se na případ díval z pohledu soudce, který hledá pro případ objektivní základy. První zpráva OSN souvisí s činností zmocněnce OSN, který cestoval do Číny, kde usiloval o rozhovor s rodinou právníka, který byl pronásledován. Dohodl si rozhovor, který nebyl v programu, který pro něj komunistická strana připravila. Šel se setkat s touto paní, ale policie jej zastavila, zadržela a odvezla na letiště. Zpráva byla dlouhá na dvě stránky, bylo pro mě překvapením, že OSN nic neudělala.
Tyto informace daly velmi jasný signál, že osoba, která není praktikujícím, trpěla zásahem policie komunistické strany, čínské vlády. Zatkli komisaře OSN, ilegálně jej zadržovali, nemučili ho, ale chytili jej a odvezli na letiště. Tohle je to, co vždy v případu hledám a není to proto, že by se mi to často stávalo. Hledám objektivní základy, přímé svědky, a když jste schopen zajistit nezávislé informace, je to něco, co má velkou váhu, a toto je něco, co bylo shromážděno během těchto let, kdy byl dokončen tento příkaz k zadržení.
Nyní dosáhla Argentina tohoto kroku, případ ve Španělsku postupuje, možná přijdou i další. Jak myslíte, že by mohli navzájem spolupracovat?
V zásadě sdílením informací. Žalobce si dokonale pamatuje, že od chvíle, kdy případ začal, bylo to o shromažďování informací, dokumentace objektivních zpráv, které umožní nám a Argentině zaznamenat vše, co se stalo a co se odehrává. Toto by se mohlo se Španělskem sdílet. Výměna informací je se Španělskem velmi čilá, pokud někdo požádá, je to velmi rychlé, to může pomoci. Věřím, že budeme mít případ rozhodných faktů, které poslouží jako nástroje pro další případy.
Měli bychom pokračovat ve stavění případů v tomto duchu po celém světě, tedy nebude jenom jeden příkaz k zadržení, ale místo toho bude padesát mezinárodních příkazů k zatčení. Například mezinárodní společenství, národy, mezinárodní spravedlnost v různých zemích by měly postupovat kousek po kousku uzavírajíc kruh. Interpol je pěkně znepokojený, protože volali dvakrát nebo třikrát, aby zjistili, jak se tento příkaz k zadržení provede. Interpol tomu dává důležitost. Interpol řekl: zaměřujeme se na tyto dva bývalé představitele čínské vlády. Ministerstvo zahraničí komunikovalo s Interpolem, ale Interpol se musí podřídit příkazu k zadržení, a také tak činí. Soudní rozhodnutí bylo zasláno Interpolu a všechna data byla komunikována. Myslím, že se čínská vláda o tom musí od Interpolu dozvědět. Je nanejvýš pravděpodobné, že se od nich dozvěděli všechno.
[1] – Falun gong je takzvaná čchi-kungová praxe zabývající se rozvojem těla a mysli, před rokem 1999 v Číně měla podle vládních statistik 70 milionů příznivců, v roce 1999 jej čínská vláda kvůli jeho masové popularitě zakázala.
