S tím, jak pokračují v protestech proti totalitním záměrům Pekingu, dělají protestující v Hongkongu obyvatelům svého města, ale i Macau, pevninské Číně a vlastně celému světu obrovskou službu.

Maličké území, které je součástí čínské politiky „jedna země, dva systémy“, ukazuje světu, jak vypadá odvaha tváří v tvář čínské komunistické diktatuře.

A svět nejenže bere tíživou situaci v Hongkongu na vědomí, ale také pozorně sleduje to, co pekingský režim dělá prostřednictvím svých zástupců, nebo co hrozí udělat sám. Hongkong začal symbolizovat svobodu v regionu, který nyní zcela ovládla čínská finanční šikana a vojenské hrozby .

V dřívějším článku jsme zkoumali možnost, že protesty v Hongkongu skončí podobným způsobem jako masakr na náměstí Nebeského klidu . Ale jak to v Hongkongu nakonec dopadne, se teprve uvidí. Symbolická důležitost města je ovšem nepopiratelná. Rizika, která dnes tito protestující podstupují, nejsou o nic menší než ta, která před 30 lety na náměstí Nebeského klidu podstoupili prodemokratičtí protestující.

Poučení z minulosti

Připomeňme, že na jaře 1989 jeden bezejmenný muž – už navždy známý jako „muž u tanku“ – zastoupil cestu tankům opouštějícím náměstí Nebeského klidu potom, co tam Komunistická strana Číny zmasakrovala tisíce studentů. Tito studenti demonstrovali proti korupci strany a za nastolení demokracie v Číně.

Dnešní hongkongští demonstranti se snaží zabránit tomu, aby jim byla odebrána práva a svobody, které mají.

Masakr na Tchien-an-men byl jasnou demonstrací zlého dějinného odkazu strany a její zlé budoucnosti, ale zároveň i nelidské povahy těch, kteří ji vedou. Odvážný, třebaže neznámý „muž u tanku“ se stal symbolem vzdoru a morální odvahy tváří v tvář zlým a tyranským silám, které proti němu a jeho zemi rozpoutala komunistická strana.

Mnohé se změnilo, ale mnohé ne

O třicet let později se toho v Číně mnoho změnilo, ale také se toho příliš nezměnilo. V roce 1989 byla Čína slabým, avšak rostoucím národem, těžícím z obrovského množství kapitálu a technologických investic ze Západu.

Vážení čtenáři, naší prací vyplňujeme mezery na českém trhu s informacemi. Sledujeme události v Číně i v USA z nezávislého úhlu. Podporujeme tradiční kulturu a vzestup morálních hodnot. Podpořte naši činnost darem, podpoříte tak naše zpravodajství. Děkuji Vám,

Milan Kajínek, šéfredaktor Epoch Times ČR.

Navzdory masakru na náměstí Nebeského klidu udělaly Spojené státy vše pro zachování vztahů mezi USA a Čínou, a pomohly Číně v jejím hospodářském rozvoji. Bývalý americký prezident George H. W. Bush dokonce napsal bývalému vůdci Komunistické strany Číny Teng Siao-pchingovi kvůli této věci osobní dopis.

Očekávalo se, že s hospodářským rozvojem přijde větší politická otevřenost a západní investice v následujících třech desetiletích podnítí rostoucí čínské bohatství a moc.

Dnes můžeme vidět, jak naivní byl názor, že spolu s tím, jak bude Čína bohatnout, strana zjemní svůj přístup.

Čína je bohatým národem s druhou největší ekonomikou na světě, ale základní povaha komunistické strany se nezměnila. Rozvoj Číny jí umožnil, aby se stala vůči svým lidem ještě represivnější a tyranštější. A jak se svět nyní dozvídá, pod vládou komunistické strany se Čína stala ještě mnohem nebezpečnější a ničivější silou, a to nejen vůči svým sousedům, ale také po celém světě.

Vzdorování Číně

Naštěstí se na rozdíl od roku 1989 přístup Ameriky vůči Číně změnil. S prezidentem Donaldem Trumpem v úřadu má Čína před sebou zcela jinou Ameriku. Na rozdíl od minulých prezidentů ten současný vidí svého geopolitického a ekonomického protivníka takového, jaký skutečně je, a ne jakého by si ho přál mít.

Trumpova politika je zcela jasně a nepochybně vedena tak, aby zmařila cíl Číny nahradit USA jako globálního vůdce. Například obchodní válka je reakcí na čínské zákeřné obchodní praktiky a krádež amerických technologií. Zákaz společnosti Huawei a dalších firem má zastavit šíření spywarové technologie v zemi. A rozšíření americké vojenské pomoci Tchaj-wanu je přímou reakcí na čínský plán převzít jej již v roce 2020, a to v případě potřeby i násilím.

Hongkong je nyní symbolem odporu

I když je Tchaj-wan na prvním místě Si Ťin-pchingova seznamu, hlavním symbolem odporu vůči čínskému expanzionismu je nyní Hongkong. Svět sleduje jeho velmi viditelné a nenásilné průvody tak, jak k nim dochází – a stejně tak je svědkem násilných reakcí představitelů komunistické strany. Nebezpečí spojená se znovusjednocením a klamný narativ o „jedné zemi, dvou systémech“ již nejsou teoretickými abstrakcemi. Jsou skutečné.

Ale stejně tak důležité je, že Siho relativně mírná reakce na demonstrace proti jeho vládě a komunistické straně odhaluje silnou finanční zranitelnost Číny. Si ví, že Čína potřebuje mít Hongkong ve všech ohledech nedotčený; jeho hvězdná globální reputace coby jednoho z nejdůležitějších finančních center na světě je nenahraditelná.

Čínská dilema proto spočívá v tom, jak zbavit Hongkong jeho svobod a přimět jej k poslušnosti vůči straně, aniž by Čína ztratila výhody zásadního ekonomického a finančního vlivu Hongkongu. Právě v tomto globálním, konfrontačním a riskantním boji teď protesty v Hongkongu symbolizují mnohem víc, než když začaly.

Pokud Si nařídí Lidové osvobozenecké armádě, aby provedla v Hongkongu to, co udělala na náměstí Nebeského klidu, určitě by „vyhrál“ Hongkong, ale ztratil by toho mnohem víc.

James Gorrie je spisovatel žijící v Texasu. Je autorem knihy „Čínská krize(The China Crisis).

Komentář publikován 29. července 2019.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.

Z anglického originálu newyorské pobočky přeložila Jana Skovajsová.