S tím, jak pokračují v protestech proti totalitním záměrům Pekingu, dělají protestující v Hongkongu obyvatelům svého města, ale i Macau, pevninské Číně a vlastně celému světu obrovskou službu.

Maličké území, které je součástí čínské politiky „jedna země, dva systémy“, ukazuje světu, jak vypadá odvaha tváří v tvář čínské komunistické diktatuře.

A svět nejenže bere tíživou situaci v Hongkongu na vědomí, ale také pozorně sleduje to, co pekingský režim dělá prostřednictvím svých zástupců, nebo co hrozí udělat sám. Hongkong začal symbolizovat svobodu v regionu, který nyní zcela ovládla čínská finanční šikana a vojenské hrozby .

V dřívějším článku jsme zkoumali možnost, že protesty v Hongkongu skončí podobným způsobem jako masakr na náměstí Nebeského klidu . Ale jak to v Hongkongu nakonec dopadne, se teprve uvidí. Symbolická důležitost města je ovšem nepopiratelná. Rizika, která dnes tito protestující podstupují, nejsou o nic menší než ta, která před 30 lety na náměstí Nebeského klidu podstoupili prodemokratičtí protestující.

Poučení z minulosti

Připomeňme, že na jaře 1989 jeden bezejmenný muž – už navždy známý jako „muž u tanku“ – zastoupil cestu tankům opouštějícím náměstí Nebeského klidu potom, co tam Komunistická strana Číny zmasakrovala tisíce studentů. Tito studenti demonstrovali proti korupci strany a za nastolení demokracie v Číně.

Dnešní hongkongští demonstranti se snaží zabránit tomu, aby jim byla odebrána práva a svobody, které mají.

Masakr na Tchien-an-men byl jasnou demonstrací zlého dějinného odkazu strany a její zlé budoucnosti, ale zároveň i nelidské povahy těch, kteří ji vedou. Odvážný, třebaže neznámý „muž u tanku“ se stal symbolem vzdoru a morální odvahy tváří v tvář zlým a tyranským silám, které proti němu a jeho zemi rozpoutala komunistická strana.

Mnohé se změnilo, ale mnohé ne

O třicet let později se toho v Číně mnoho změnilo, ale také se toho příliš nezměnilo. V roce 1989 byla Čína slabým, avšak rostoucím národem, těžícím z obrovského množství kapitálu a technologických investic ze Západu.

Navzdory masakru na náměstí Nebeského klidu udělaly Spojené státy vše pro zachování vztahů mezi USA a Čínou, a pomohly Číně v jejím hospodářském rozvoji. Bývalý americký prezident George H. W. Bush dokonce napsal bývalému vůdci Komunistické strany Číny Teng Siao-pchingovi kvůli této věci osobní dopis.

Očekávalo se, že s hospodářským rozvojem přijde větší politická otevřenost a západní investice v následujících třech desetiletích podnítí rostoucí čínské bohatství a moc.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Dnes můžeme vidět, jak naivní byl názor, že spolu s tím, jak bude Čína bohatnout, strana zjemní svůj přístup.

Čína je bohatým národem s druhou největší ekonomikou na světě, ale základní povaha komunistické strany se nezměnila. Rozvoj Číny jí umožnil, aby se stala vůči svým lidem ještě represivnější a tyranštější. A jak se svět nyní dozvídá, pod vládou komunistické strany se Čína stala ještě mnohem nebezpečnější a ničivější silou, a to nejen vůči svým sousedům, ale také po celém světě.

Vzdorování Číně

Naštěstí se na rozdíl od roku 1989 přístup Ameriky vůči Číně změnil. S prezidentem Donaldem Trumpem v úřadu má Čína před sebou zcela jinou Ameriku. Na rozdíl od minulých prezidentů ten současný vidí svého geopolitického a ekonomického protivníka takového, jaký skutečně je, a ne jakého by si ho přál mít.

Trumpova politika je zcela jasně a nepochybně vedena tak, aby zmařila cíl Číny nahradit USA jako globálního vůdce. Například obchodní válka je reakcí na čínské zákeřné obchodní praktiky a krádež amerických technologií. Zákaz společnosti Huawei a dalších firem má zastavit šíření spywarové technologie v zemi. A rozšíření americké vojenské pomoci Tchaj-wanu je přímou reakcí na čínský plán převzít jej již v roce 2020, a to v případě potřeby i násilím.

Hongkong je nyní symbolem odporu

I když je Tchaj-wan na prvním místě Si Ťin-pchingova seznamu, hlavním symbolem odporu vůči čínskému expanzionismu je nyní Hongkong. Svět sleduje jeho velmi viditelné a nenásilné průvody tak, jak k nim dochází – a stejně tak je svědkem násilných reakcí představitelů komunistické strany. Nebezpečí spojená se znovusjednocením a klamný narativ o „jedné zemi, dvou systémech“ již nejsou teoretickými abstrakcemi. Jsou skutečné.

Ale stejně tak důležité je, že Siho relativně mírná reakce na demonstrace proti jeho vládě a komunistické straně odhaluje silnou finanční zranitelnost Číny. Si ví, že Čína potřebuje mít Hongkong ve všech ohledech nedotčený; jeho hvězdná globální reputace coby jednoho z nejdůležitějších finančních center na světě je nenahraditelná.

Čínská dilema proto spočívá v tom, jak zbavit Hongkong jeho svobod a přimět jej k poslušnosti vůči straně, aniž by Čína ztratila výhody zásadního ekonomického a finančního vlivu Hongkongu. Právě v tomto globálním, konfrontačním a riskantním boji teď protesty v Hongkongu symbolizují mnohem víc, než když začaly.

Pokud Si nařídí Lidové osvobozenecké armádě, aby provedla v Hongkongu to, co udělala na náměstí Nebeského klidu, určitě by „vyhrál“ Hongkong, ale ztratil by toho mnohem víc.

James Gorrie je spisovatel žijící v Texasu. Je autorem knihy „Čínská krize(The China Crisis).

Komentář publikován 29. července 2019.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.

Z anglického originálu newyorské pobočky přeložila Jana Skovajsová.