Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě
Epoch Times níže zveřejňuje na pokračování adaptaci knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Článek byl aktualizován dle anglické verze newyorské edice deníku The Epoch Times ze 7. srpna 2020.
Obsah
1. Právo a víra
2. Právo jako nástroj tyranie v komunistických režimech
a) Politika státního teroru mimo rámec zákona
b) Neustále se měnící normy toho, co je a není správné
c) Ignorování ústavy
3. Jak komunismus deformuje právní normy na Západě
a) Podkopávání morálních základů práva
b) Ovládnutí legislativy a promulgace
c) Překroucené soudní výklady
d) Omezování trestního stíhání
e) Používání cizích zákonů k oslabení americké suverenity
4. Obnovení ducha zákona
Odkazy
Dvojdílné knižní vydání
Kniha I: 357 stran, Kniha II: 378 stran
CENA: 425,- Kč
Objednat
1. Právo a víra
Právo je mocnou silou spravedlnosti, která potvrzuje dobro a trestá zlo. Ti, kdo píšou zákony, musejí chápat, co je dobré a co je špatné. Z pohledu víry mají tato kritéria božský původ. Zákony, které řídí lidskou společnost, vycházejí z posvátných písem a učení svatých.
Chammurapiho zákoník ve starověkém Babylonu je jedním z prvních psaných zákoníků v lidské historii, jež byly kdy nalezeny. Je vyryt na pamětní tabuli a nad kodexem je pozoruhodná scéna: Šamaš, bůh slunce a spravedlnosti, odevzdává zákony králi Chammurapimu. Jde o zobrazení boha, který uděluje lidskému vladaři pravomoc vládnout svému lidu pomocí práva.
Desatero přikázání ve Starém zákonu považovali Hebrejci za božský i světský zákon – a tato tradice se stala základem právní kultury na Západě. Počínaje římskými císaři ve 4. století přes východořímského císaře Justiniána I. a jeho nástupce, až po prvního anglosaského krále Alfréda Velikého, právní systém na Západě vždy čerpal inspiraci z Desatera a z křesťanského učení. [1]
Věřící lidé se domnívají, že na to, aby se zákon považoval za právoplatný, musí odpovídat božským normám dobra a zla i náboženskému učení. Myšlenka nenásilné občanské neposlušnosti ve Spojených státech má svůj původ v rané křesťanské nauce. Když římský císař Gaius Caligula přikázal, aby byly sochy Caesara zasazeny do zdí chrámu v Jeruzalémě a aby křesťané uctívali římské bohy, křesťané se rozhodli raději podstoupit ukřižování nebo být upáleni na hranici, než aby uposlechli. Následovat Caligulův příkaz by znamenalo porušení prvních dvou přikázání – císař jinými slovy požadoval, aby světský zákon měl přednost před božským přikázáním, které je posvátné a neporušitelné.
Všeobecně je možné rozdělit Desatero přikázání do dvou kategorií. První čtyři přikázání popisují vztah člověka a Boha a co znamená patřičná úcta k Bohu. Dalších šest určuje vztahy mezi lidmi a ve své podstatě odrážejí učení o tom, že člověk by měl milovat druhé jako sebe sama. Úcta k Bohu je nezbytná a umožňuje lidstvu zachovat si principy čestnosti a spravedlnosti v nezměněné podobě.
Totéž platilo i v dávné Číně, kde byly zákony uváděny v platnost císařským dekretem. Císař neboli „Syn nebes“ musel následovat prozřetelnost a principy Nebe a Země. Toto je „Tao“ neboli Cesta, kterou lidem přinesl Lao-cʼ a Žlutý císař. Tung Čung-šu, konfuciánský učenec z dynastie Chan, prohlásil: ,,Velikost Taa pochází z Nebes. Nebesa se nikdy nezmění, a stejně tak ani Tao.“ [2] Ve starověkém čínském pojetí neznamenají „nebesa“ přírodní síly, ale odkazují na božstvo. Víra v Tao nebes tvoří morální základy čínské kultury. Císařský legislativní systém odvozený z této víry ovlivňoval Čínu po tisíce let.
Americký znalec práva Harold J. Berman věřil, že právo existuje v souladu se všeobecnými principy společenské morálky a víry. Dokonce i když oddělíme církev od státu, oba jsou na sobě vzájemně závislé. Koncept spravedlnosti a zákonnosti musí v každé společnosti pramenit z toho, co je posvátné. [3]
Jinak řečeno, zákon musí mít autoritu, která pochází ze spravedlnosti, předané lidstvu bohy. Nejenže je zákon čestný a spravedlivý, ale je i posvátný. Moderní právní systém si zachovává mnoho aspektů náboženského obřadu, který posiluje jeho moc.
2. Právo jako nástroj tyranie v komunistických režimech
Komunistické strany jsou antiteistické kulty. Jejich cílem je přerušit vazby, které společnost pojí s kulturou zděděnou od předků a s tradičními hodnotami. Ve svých legislativních principech nebudou nikdy následovat učení spravedlivých bohů. Nebylo nikdy realistické očekávat, že komunistické strany se budou snažit o zachování spravedlnosti.
a) Politika státního teroru mimo rámec zákona
Křesťané tradičně hlásali, že člověk má milovat druhé jako sebe sama. Konfuciánské učení říká, že dobrosrdečný člověk miluje ostatní. Láska se v těchto učeních neomezuje pouze na úzký koncept lásky mezi mužem a ženou nebo lásky mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Láska také zahrnuje dobrotivost, milosrdenství, spravedlnost, soucit, nezištnost a jiné ctnosti. S touto kulturní základnou je zákon nejen posvátný, ale ztělesňuje i podstatu lásky v lidské společnosti.
Žádný právní systém nedokáže obsáhnout všechny možné formy sporů a vynést nad všemi z nich rozsudek. Takže zákony musí zohlednit subjektivitu všech stran. Soudce se musí držet ducha zákona a vynést verdikt, který se řídí principem laskavosti.
Ježíš v Jeruzalémském chrámu napomínal farizejské za jejich pokrytectví, neboť přestože přísně dodržovali Mojžíšova slova, ignorovali ctnosti vyžadované zákonem, jako je spravedlnost, milosrdenství a pravdivost. Sám Ježíš uzdravoval i v sobotu a setkával se s jinověrci, protože to, na čem mu záleželo, byla laskavost obsažená v učeních, a nikoliv jen jejich doslovný význam.
Komunismus oproti tomu vychází z nenávisti. Nejenže nenávidí Boha, ale nenávidí i kulturu, životní styl a tradice, které nebesa pro lidstvo stanovila. Marx vyjádřil velmi jasně touhu zničit sebe i celý svět. Své budoucí ženě napsal: „Jenny, pokud dokážeme propojit své duše, s pohrdáním mrštím svou rukavici do tváře světa a pak budu kráčet jeho rozvalinami jako stvořitel!“ [4]
Sergej Gennadijevič Něčajev, komunistický terorista z carského Ruska, napsal ve své brožuře Revoluční katechismus, že revolucionář „zpřetrhal všechna pouta, která ho pojí se společenských řádem a civilizovaným světem, se všemi jeho zákony, morálkou a zvyky a se všemi jeho všeobecně přijatými konvencemi“. Revolucionář by se podle Něčajeva měl považovat za úhlavního nepřítele tohoto světa a jeho konvencí, a „pokud by se s nimi přesto sžil, je to jen proto, aby je rychleji zničil“. [5]
Něčajev použil pro svoji vizi světa, v němž neplatí žádné zákony, duchovní pojem „katechismus“. Poukázal tím na sektářskou povahu komunismu, který pohrdá lidstvem a božstvím. „Ten, kdo přechovává jakékoli sympatie k tomuto světu, není revolucionář,“ napsal.
Lenin vyjádřil obdobný názor: „Diktatura je vláda založená přímo na síle a není omezena žádnými zákony. Revoluční diktatura proletariátu je vláda získaná a udržovaná za použití násilí proletariátu proti buržoazii, vláda, která se neomezuje žádným zákonem.“ [6]
Používání politické moci k zabíjení, mučení a zavádění kolektivních trestů bez právních zábran není nic jiného než státní terorismus a jde o první krok, k němuž dojde po nastolení komunistických režimů.
Měsíc poté, co v roce 1917 bolševici svrhli ruskou vládu, byly při politických čistkách v době politického boje zabity stovky tisíc lidí. Bolševici založili Všeruskou mimořádnou komisi pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, jejíž zkrácený název byl čeka, a udělili jí pravomoc k urychleným popravám. V letech 1918 až 1922 zabili čekisté bez soudního procesu více než dva miliony lidí. [7]
Alexandr Nikolajevič Jakovlev, bývalý ministr propagandy a člen politbyra a sekretariátu Komunistické strany Sovětského svazu, napsal, že jen ve 20. století zemřelo v Rusku důsledkem války, hladu a represí dohromady 60 milionů lidí. Jakovlev na základě záznamů z veřejných archivů odhadoval, že v čase sovětských perzekučních kampaní bylo zabito 20 až 30 milionů lidí. Politbyro Sovětského svazu zřídilo v roce 1987 výbor, jehož členem byl i Jakovlev a který měl za úkol přezkoumat justiční omyly sovětské vlády. Poté, co se probral tisíci spisy, Jakovlev napsal: „Mám obavu, se kterou si už dlouho nevím rady. Zdá se, že pachatelé těchto zvěrstev jsou lidé, kteří jsou duševně pomatení, ale bojím se, že takové vysvětlení celý problém příliš zjednoduší.“ [8]
Jakovlev viděl, že zvěrstva páchaná v době komunismu nepocházejí z nějakého náhlého popudu, ale že byla pečlivě naplánována. Tyto zločiny nebyly spáchány ve jménu vyššího dobra ve světě, ale z hluboké nenávisti k životu. Strůjci komunismu nepáchali zvěrstva z nevědomosti, ale ze zlomyslnosti.
b) Neustále se měnící normy toho, co je a není správné
Přestože komunismus ignoruje právní stát a dopouští se celostátního teroru, navenek se snaží přesvědčit západní země o tom, že mu jde o dodržování práva. Dělá to proto, aby takto mohl prostřednictvím obchodního a hospodářského partnerství, kulturní výměny a geopolitické spolupráce proniknout do svobodné společnosti a rozvrátit ji. Takto Komunistická strana Číny například na začátku čínských reforem v roce 1979 schválila „zákon o trestním řízení“ zdánlivě na posílení justice. Tento zákon se však ve skutečnosti nikdy nedodržoval.
Podle Marxe je zákon produktem rozporu mezi třídami a nástrojem, který ztělesňuje vůli vládnoucí třídy. Zákony komunistické strany nepocházejí ani od Boha, ani ze skutečné lásky k lidem, ani z touhy mít spravedlivou společnost. To, na čem záleží, jsou zájmy vládnoucí skupiny, tedy komunistické strany v dané zemi. Jak se mění zájmy a cíle strany, tak se mění i její zákony.
Přirozeně tedy, jakmile se komunistická strana v Číně chopila moci, přešla k třídnímu boji a začala okrádat všechny občany. Následně vyhlásila zákon o „kontrarevoluční činnosti“, který se vztahoval na všechny, kdo se postavili politice strany. Kontrarevolucionáře trestali komunisté odsouzením do vězení nebo zastřelením.
Poté, co skončila s masovým okrádáním a zavedla veřejné vlastnictví, potřebovala komunistická strana způsob, jak si uchovat to, co nakradla. Přesunula své priority na hospodářský růst a zavedla zákony, které chránily soukromý majetek. V reálu nešlo o nic jiného než ochránit vlastní zájmy strany. Například nucené demolice domovů po celé Číně v zájmu rozvojových projektů ukazují, že režim dál porušuje právo na soukromé vlastnictví.
V březnu roku 1999 čínská komunistická strana oznámila, že je potřeba „řídit zemi na základě zákonů“. [9] O několik měsíců později začalo celostátní pronásledování Falun Gongu a byl zřízen Úřad 610, mimosoudní orgán podobný gestapu, který měl za úkol vést brutální kampaň. Tomuto úřadu byla dána pravomoc obcházet všechny zákony a soudní postupy. To mu umožnilo manipulovat aparátem veřejné bezpečnosti a soudním systémem, aby mohl v perzekuci Falun Gongu pokračovat.
Strana si pravidelně vymýšlí nové nepřátele, aby prodloužila svou tyranskou vládu nad čínským lidem. Cíle pronásledování se neustále mění: od kampaní proti velkostatkářům a kapitalistům přes masakr studentů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 až k potlačení stoupenců Falun Gongu a obhájců lidských práv.
Proto museli čínští komunisté pravidelně měnit i zákon. Za dobu víc než sedmdesáti let, kdy strana vládne, vyhlásila čtyři ústavy, z nichž poslední prošla od svého zavedení v roce 1982 čtyřmi revizemi. Strana získala zkušenosti z početných politických kampaní a zneužívá právo k zakrytí svých motivů a činů, přičemž někdy se ani neobtěžuje tuto kamufláž použít.
c) Ignorování ústavy
Ústava Čínské lidové republiky je psaná rozvláčným jazykem, aby strana ukázala, že je odhodlaná dodržovat zásady právního státu a mezinárodní normy. V praxi se však tato ústava nikdy nedodržuje a základní práva jako svoboda projevu, víry a shromažďování nejsou ve skutečnosti nijak chráněna.
Podle teorie marxismu odráží zákon vůli vládnoucí třídy, a nikoliv skutečnou spravedlnost. Podle této teorie jedná komunistická strana, když vytváří a novelizuje zákony, aby potlačila své nepřátele a prosadila svou vůli ve společnosti. V takovém zřízení je každý, kdo se odváží zpochybnit „vůli vládnoucí třídy“, to jest kdokoli, kdo je proti zájmům komunistické strany, vystaven soudnímu stíhání jako třídní nepřítel. Ať už jsou to nezaměstnaní, vojáci propuštění do civilu, rolníci, jejichž půda byla vyvlastněna, lidskoprávní advokáti anebo jednoduše ti, kdo sotva přežívají.
Právníci, kteří působí v komunistických zemích, jsou si plně vědomi toho, že způsob, jakým jsou psány zákony, nechává straně vždy prostor pro její vlastní výklad. Jakmile se právník odváží citovat zákon a argumentovat ve prospěch spravedlnosti, soudce a prokurátor ho umlčí tím, že budou hovořit o údajném duchu zákona. Dokonce nestydatě tvrdí, že soud je pod vedením komunistické strany a musí se řídit jejími příkazy. Bez ohledu na to, co si tito jednotliví soudní zaměstnanci myslí, to, co říkají, skutečně odráží ducha zákona, tak jak existuje v komunistických režimech.
V čínském soudním systému během výslechů perzekuovaných příznivců Falun Gongu můžete z úst soudců zaslechnout například tyto výroky: „Proč tady mluvíte o zákonech? Mě zajímá jen politika.“ „Strana nedovoluje obhajobu. Slova vůdců jsou zákon.“ „Komunistická strana řídí soudy, takže musíme následovat stranickou linii.“ „V otázkách Falun Gongu není potřeba žádný právní postup.“ „Nemluvte mi tu o svědomí.“ [10]
Anglický filozof Francis Bacon kdysi napsal: „Jeden nespravedlivý verdikt způsobí víc škody než mnoho nespravedlivých příkladů, protože ty zkazí pouze potok, kdežto nespravedlivý rozsudek otráví pramen.“ [11]
Zákony komunistické strany, které jsou tvárné a jsou používány selektivně, nemají žádnou posvátnost, z níž by plynula legitimní autorita. V uplynulém století „duch zákona“, který řídí právní systém strany, přinesl bezpočet nespravedlností a smrt 100 milionů nevinných obětí – krvavý dluh, jejž žádný představitel komunismu nebude moci nikdy odčinit.
„Vrah musí zaplatit svým životem, stejně jako dlužník penězi,“ jak praví jedno čínské přísloví. Kdyby komunistická strana skutečně prosazovala zákony, musela by se zodpovídat za svou krvavou historii.
3. Jak komunismus deformuje právní normy na Západě
Stejně jako v politice, ekonomice, vzdělávání a dalších aspektech společnosti neunikl infiltraci a podvracení komunistického přízraku ani západní právní stát. V komunistických zemích je manipulováno s právními předpisy, aby se režim udržel u moci, k vynucení ideologie komunistické strany a k potlačování občanů. Ve svobodných zemích je cílem přízraku použít zákon k narušení standardů dobra a zla a podkopání tradiční víry a morálních základů práva. Jeho cílem je také zmocnit se legislativy, policie a soudů, aby mohl zavést své démonické normy do praxe.
Vliv přízraku komunismu na právní stát lze nalézt na celém Západě. Jelikož jsou Spojené státy vůdcem svobodného světa, v následujícím oddílu se zaměříme na narušování právních institucí v USA.
a) Podkopávání morálních základů práva
Spolu s tím, jak komunistické strany a jejich rozliční následovníci ve světě prosazovali ateismus a evoluční teorii, spojení mezi právem a božími principy začalo být vytrvale odmítáno. Božská podstata ducha zákona a původní role práva, tedy udržování férovosti a spravedlnosti, se začaly proměňovat na vyjadřování politických názorů a radikálních ideologií. Právo se z velké části zredukovalo na nástroj msty, arbitráže, vyjednávání a přidělování výhod. To otevřelo vrátka lidem, kteří byli otráveni komunismem, aby prosazovali zákony, které podkopávají společnost a směrují lidstvo ke zničení.
Liberalismus a pokrokářství odmítají tradiční víru a morální soudy, jelikož morálku považují za světskou dohodu, která se mění s rozvojem společnosti. Kupříkladu manželství je považováno za prostou smlouvu mezi dvěma lidmi, kteří jsou ochotni vyjádřit svůj závazek vůči sobě, a už ne jako slib učiněný před Bohem. Uznání manželství mezi osobami stejného pohlaví je založeno na oficiálně udávaném argumentu o svobodě a pokroku – argumentu, který je ohybatelný a nevyhnutelně povede k narušení práva. Oddělení tradiční morálky od spravedlnosti bylo demonstrováno na případu potratu, který se dostal v roce 1992 před Nejvyšší soud v USA. Tři soudci prohlásili: „Někteří z nás jako jednotlivci považujeme potrat za urážku těch nejzákladnějších principů morálky, ale to naše rozhodování nemůže ovlivnit. Naším závazkem je vymezit svobodu všech, a ne přikazovat druhým náš vlastní mravní kodex.“ [12]
Jinými slovy, zákon upřednostňuje svobodu před morálkou a svoboda a mravy jsou oddělené. Jenže svoboda, tak jak ji vnímali otcové zakladatelé v Americe, je „samozřejmý“ princip ustanovený Bohem neboli „Stvořitelem“, jak to vyjadřuje Deklarace nezávislosti. Odmítání univerzálních měřítek, která pro lidstvo Stvořitel stanovil, za účelem rozšiřování takzvaných „svobod“ je metodou, již používá ďábel, aby pokřivil právo a přivedl lidstvo k pádu.
b) Ovládnutí legislativy a promulgace
Než zákon nabude účinnosti, prochází řadou fází, včetně návrhu, podpory politiků, legislativního procesu a zavádění do praxe. Může rovněž dojít k soudnímu rozhodnutí ohledně jeho zákonnosti. Během tohoto procesu mají jednotlivci nebo skupiny v akademických, mediálních, právních a dokonce v zábavních kruzích možnost ovlivnit připravování a schvalování zákona. Komunistický přízrak našel své zástupce napříč společností, aby mu pomohli legislativní proces ovládnout. Nejrůznější lobbisté se ze všech sil snažili naplnit vládní úřady levicovými sympatizanty. V soudnictví se z nich stali soudci, prokurátoři a další pracovníci zodpovědní za výkon spravedlnosti.
Prezidenti v USA učiní vše, co je v jejich silách, aby za soudce Nejvyššího soudu jmenovali osoby stejného smýšlení, nebo použijí svou výkonnou moc k tomu, aby právní systém obešli. Liberální američtí prezidenti udělovali v dějinách vždy více milostí než republikáni, ale Obamova vláda snížila tresty 1385 odsouzencům a udělila amnestii 212 osobám, což je nejvyšší počet od vlády Harryho Trumana. [13] V jednom ze svých posledních počinů před opuštěním Bílého domu snížil prezident Obama tresty 209 osobám a 64 dalším udělil milost. Většina z těch, kterým byla udělena milost, byli nenásilní drogoví delikventi. Jedinou výjimkou byl muž, který byl shledán vinným ze zveřejnění 700 tisíc tajných vojenských dokumentů. Díky prezidentovi byl trest muži snížen tak, že si z vyměřených 35 let odpykal necelých sedm let. [14]
Prezident má sice na základě ústavy právo udělit milost dle svého uvážení, ale nadměrné užití této pravomoci působí proti fungování a účelu zákonů, tj. trestat špatné skutky a podporovat poctivé občany. V roce 1954 tehdejší senátor Lyndon B. Johnson, který se později stal 36. prezidentem Spojených států amerických, zavedl tzv. Johnson Amendment, novelu daňového zákona, která zakazuje neziskovým organizacím včetně církví, aby se věnovaly některým činnostem. Překročení zákona může znamenat zrušení daňové výjimky. V duchu tohoto opatření se některé křesťanské církve rozhodly instruovat své duchovní, aby se při kázání vyhýbali jistým tématům, jako je homosexualita, potraty, eutanazie, výzkum kmenových buněk a tak dále.
Komunistický přízrak manipuloval také všechna politická uskupení ve snaze změnit prosazování práva. Jeden okresní návladní z Kalifornie vyslaný na svou pozici progresivními sponzory a politickými skupinami vyhodil v prvním týdnu svého úřadování jednatřicet prokurátorů. Tento člověk oznámil, že chce skoncovat s „masovým zatýkáním“, a nařídil zbytku svých podřízených, aby přestali trestat lidi za vlastnictví marihuany. V ostatních státech dochází k podobným situacím. Předsedkyně odboru pro zástupce okresních advokátů v okresu Los Angeles uvedla, že tento krok znamená totéž co vyzývat státní zástupce, aby si vybírali, které zločiny budou trestat a které ne. Dle jejího názoru jde o velmi „kluzký svah“, pokud jsou volení úředníci vybízeni k ignorování zákonů, které mají na základě své přísahy prosazovat. [15]
Také soudci mají pravomoc zrušit příkazy z administrativních oddělení. Například imigrační zákon USA dává prezidentovi právo v případě mimořádných situací zamítnout cizincům vstup do země. Ovšem někteří soudci ovlivnění liberálními myšlenkami považovali nedávný zákaz vstupu do země osobám z určitých zemí jako náboženskou diskriminaci. Jejich obstrukce zpozdily zavedení zákazu o čtyři měsíce, dokud oprávněnost prezidentského výnosu nepotvrdil Nejvyšší soud.
Jelikož právníci značně ovlivňují výnosy soudu, politické zaměření právnických asociací může mít přímý dopad na to, zda je dodržován duch zákona. Zakladatelem jednoho z takových právnických sdružení s celostátním zastoupením byl samozvaný socialista, jenž věří ve veřejné vlastnictví a tvrdil, že jeho nejvyšším cílem je ustavit komunismus. [16] Tato asociace se chlubí základnou o velikosti desítek tisíc členů v celé zemi a ročním rozpočtem v řádu stovek milionů dolarů. Toto uskupení podává soudní žaloby v případech na podporu potratů, manželství osob stejného pohlaví a práva homosexuálů na adopci.
Stoupenci liberalismu a progresivismu zaujímají v celých USA klíčové politické pozice a dominují akademické sféře, médiím i sociálním hnutím. To umožňuje komunistickému přízraku, aby využíval bezprecedentní moci nad legislativními a justičními procesy.
c) Překroucené soudní výklady
Tradiční náboženství zdůrazňují důležitost osobní odpovědnosti. V Bibli, v knize Ezechiel, je příklad otce a syna použit jako podobenství k vylíčení dobrého a špatného. Přestože se jedná o otce a syna, každý si nese následky vlastního chování a nenesou odpovědnost za činy toho druhého. Jak se píše v Bibli: „Člověk sklidí to, co zasel.“ Číňané věří, že dobro plodí dobro a zlo bude potrestáno nebesy, což je tentýž princip.
Svoboda znamená zodpovědnost. Člověk má právo a svobodu zvolit si své myšlenky, mluvu a činy, a také musí být odpovědný za to, co si sám vybere. Když člověk spáchá zločin, měl by být adekvátně tomu potrestán. To je princip spravedlnosti. Liberální soudci však vedou lidi k tomu, aby svou odpovědnost zmenšovali a přesouvali ji na převládající společenské podmínky, jako jsou ekonomická a rasová situace, fyzické a duševní zdraví, vzdělání a další demografické parametry, čímž umožňují zločincům, aby unikli zákonnému trestu.
Zákaz vyjadřování víry na veřejnosti
V americké kultuře je Bůh všude. Mottem národa je „Věříme v Boha“, což je dokonce napsáno i na dolarové bankovce. V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických stojí, že lidská práva jsou něčím, co nám dal Stvořitel. Všichni američtí vládní činitelé, včetně prezidenta a soudců, prohlašují při své přísaze: „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ Nejčastější závěrečnou frází prezidentských proslovů bývá „Bůh žehnej Americe“. Slib věrnosti, který se odříkává ve státních školách, popisuje USA jako „jeden národ před Bohem“.
Některé tyto tradice jsou staré více než dvě stě let a trvají téměř tak dlouho jako dějiny samotných Států. Avšak v posledních šedesáti letech jsou komunistickými následovníky neustále zpochybňovány.
Jedno celostátní sdružení právníků se snaží vyřadit Desatero z veřejných míst v celé zemi. K nejznámějšímu případu došlo v Montgomery ve státě Alabama, kde toto právnické sdružení vyzvalo v roce 2001 k odstranění desky s vytesanými deseti přikázáními. Tato deska byla umístěna v hale soudní budovy. Skupina našla soudce, jmenovaného demokratickým prezidentem, který si případ vyslechl, a ten v 76stránkovém rozsudku rozhodl ve prospěch právnického sdružení.
Některá z odůvodnění mohou být až k pousmání. Soudce například tvrdil, že „slavnostní atmosféra haly“, fresky za deskou a atmosféra tvořená obrazem okna s vodopádem dávají dost důvodů k tomu, aby bylo Desatero odstraněno. Soudce rovněž uvedl, že „naklánějící se vrchní část“ desky připomíná otevřenou Bibli a divákům může navodit „pocit, že stát Alabama propaguje, schvaluje, upřednostňuje nebo preferuje křesťanství“. [17]
Už roku 1980 Nejvyšší soud zakázal, aby se Desatero vyobrazovalo na státních školách. Toto rozhodnutí posloužilo jako spouštěč celonárodního hnutí požadujícího stažení deseti přikázání z veřejných míst. V Utahu národní právnické sdružení dokonce nabídlo odměnu tomu, kdo neodstraněné desky a plakety nahlásí. [18]
Jistý oblastní odvolací soud v USA 26. června 2002 rozhodl, že státní školy mají zakázáno pořádat třídní „sliby věrnosti vlajce USA“, protože se v nich vyskytují slova „před Bohem“. Tento rozsudek byl 14. června 2004 zrušen Nejvyšším soudem. [19]
Jde o neutuchající právní bitvu. Americká státní hymna, motto, slib věrnosti, školní modlitby a další jsou neustále pod palbou ateistů a levicových aktivistů. Odkazy na „Boha“ nebo Stvořitele, které jsou ukotveny v Deklaraci nezávislosti, odrážejí božské principy, na nichž je založena ústava USA, a neporušují práva Američanů. Veřejné zobrazování Desatera a dalších náboženských desek podtrhuje hlubokou víru amerického lidu. Vzestup politických hnutí, která se pokoušejí zakázat veřejné projevy víry v Boha v národě založeném na silných duchovních tradicích, ukazuje, do jaké míry komunismus pronikl do právního systému.
Pozměňování ducha ústavy skrze interpretaci a precedenční právo
Při procesu navrhování americké ústavy ustanovili otcové-zakladatelé oddělení mocí, kdy justiční sféra původně zastávala tu nejmenší moc. Kongres (legislativní sféra) má na starosti schvalování zákonů, prezident (výkonná sféra) má na starosti zavádění a vynucování zákonů vytvořených Kongresem a Nejvyšší soud (justiční sféra) nemá ani moc schvalovat zákony, ani vládnout.
Když Nejvyšší soud řešil v roce 2002 případ týkající se „slibu věrnosti“, průzkumy ukázaly, že 90 procent Američanů bylo za zachování výrazu „před Bohem“. Ve Sněmovně reprezentantů bylo 416 kongresmanů za zachování fráze a pouze tři se vyjádřili proti. [20] V Senátu byl výsledek 99 pro a nula proti. [21] Hlasy Kongresu odrážely pravý názor americké veřejnosti.
Členové Kongresu a prezident jsou zvolenými zástupci lidu a jejich volební období trvá od dvou do šesti let a poté se mohou ucházet o znovuzvolení. Pakliže jsou veřejnost a hlavní proud společnosti vedeni božskými měřítky morálky, míra, do jaké se prezident a volení zástupci mohou vychýlit doleva, je omezena. Na druhou stranu soudci Nejvyššího soudu se nemusí názorem veřejnosti řídit, protože svůj post mají na doživotí. Kromě toho je těchto soudců pouze devět a je snadnější ovlivnit rozhodnutí těchto devíti jednotlivců, než změnit názor veřejnosti.
Ve Spojených státech si změna ústavy vyžaduje podporu dvou třetin Kongresu a tří čtvrtin států. Díky těmto přísným opatřením je tudíž těžké ústavu pozměňovat rovnou. Strategií progresivistů tedy není měnit ústavu přímo, ale nově ji interpretovat. Ústavu považují za „živý“ a neustále se „vyvíjející“ dokument. Využitím precedentu nastaveného Nejvyšším soudem se snaží do zákonů zakódovat názory levice. Tím skrytě manipulují ústavou, což se rovná jejímu podkopávání.
Božská ustanovení už nejsou tím nejvyšším principem. Místo toho se ústavě dostává výprasku pod kladívky liberálních soudců Nejvyššího soudu, jelikož jejich výnosy jsou konečné a musí je respektovat i prezident. Soudní moc si mezi třemi sférami moci uzurpuje čím dál větší podíl autority. A tak si v praxi soudci Nejvyššího soudu vydobyli částečnou legislativní a dokonce výkonnou moc.
Rozhodnutí liberálních soudců Nejvyššího soudu přinesla americké společnosti řadu vážných následků, jež se budou těžko napravovat. V současnosti může Nejvyšší soud pomocí soudních přelíčení nařídit odstranění Desatera z veřejných škol a prostor, změnit postupy řešení kriminálních případů, zvyšovat daně, uznávat právo na potrat a manželství osob stejného pohlaví, dovolit publikování a vystavování pornografie, a tak dále.
Narůstající nadřazenost justice v kombinaci s rozhodnutími liberálních soudců daly komunistickému přízraku důležitý nástroj pro dosažení svých plánů.
Propagace obscénního obsahu ve jménu svobody
60. léta 20. století byla pro americkou společnost érou hluboké transformace. Levicoví studenti organizovali protiválečná hnutí, přišel rokenrol, hippies, feministické hnutí, sexuální revoluce a další proudy namířené proti tradici. To vše uvrhlo zemi do zmatku.
Předsedou Nejvyššího soudu byl v té době liberál Earl Warren. Během jeho předsednictví vydal Nejvyšší soud velmi vlivné a dalekosáhlé soudní výnosy včetně zákazu modliteb ve státních školách nebo povolení publikací, které otevřeně vyobrazují sex.[22] [23]
Odbornice na ústavní právo Phyllis Schlaflyová ve své knize Šovinisté: Tyranie soudců a jak ji zastavit (The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It) uvádí statistiky, jež ukazují, že Nejvyšší soud učinil mezi lety 1966 až 1970 celkem 34 rozhodnutí, která zrušila výnosy soudů nižší instance zakazující obscénní obsah. [24] Usnesení Nejvyššího soudu nebyla podepsána a většina z nich obsahovala vysvětlení pouze na jeden či dva řádky. Jinými slovy, ani sami soudci se neobtěžovali svá rozhodnutí odůvodnit.
Hollywood v roce 1968 upustil od svého Produkčního kodexu a zrušil omezení ohledně necudného obsahu ve filmu. Brzy nato následovala záplava různých druhů pornografických děl a dnes jsme svědky toho, jak tento obsah prosákl do každého koutu společnosti.
První dodatek k ústavě zaručuje svobodu slova. Tato svoboda měla lidem zajišťovat právo na svobodné vyjádření politických názorů, a ne přispívat k masové výrobě pornografie a jejímu šíření.
Legalizace drog
Když se svět připravoval 31. prosince 2017 na přivítání nového roku, kabelový zpravodajský kanál CNN odvysílal záběry s reportérkou, jak kouří marihuanu. Žena byla očividně pod vlivem drogy a zdála se dezorientovaná a jako by nevěděla, co se kolem ní děje. Reportáž se dočkala široké kritiky. [25]
V roce 1996 bylo v Kalifornii v jako prvním státě USA schváleno předepisování marihuany k lékařským účelům. Další země na sebe nenechaly dlouho čekat. Colorado a Washington legalizovaly v roce 2012 marihuanu pro „rekreační účely“. V těchto dvou státech jsou pěstování, výroba a prodej marihuany dospělým osobám naprosto legální. Od té doby došlo k její legalizaci také v Kalifornii. V říjnu 2018 schválila užívání marihuany také kanadská vláda.
Kromě toho, že drogy vážně škodí lidskému tělu, jsou také návykové. Jakmile je člověk závislý, lehce se vzdá morálních zábran, aby se dostal k další dávce. Ti, kdo podporují legalizaci drog, se domnívají, že to zabrání černému obchodu s drogami. Tvrdí, že legalizace umožní přísnější regulaci drog a sníží výskyt zločinů spojených s výrobou a prodejem drog.
Vlády očekávají, že legalizací drog vydělají miliardy dolarů na daních. Ale není těžké domyslet si, že jak bude počet závislých osob růst, budou ztrácet chuť k práci, zhorší se jim zdraví, upadne produktivita a bohatství nashromážděné společností se zmenší. Je proto zřejmé, že legalizace drog nemůže z dlouhodobého hlediska příjmy státu navýšit. Kromě toho by se posuzování toho, co je dobré a co špatné, nemělo řídit ekonomickými zisky, ale vyššími měřítky. Tradiční mravy považují lidskou formu za posvátnou a člověka za někoho, kdo byl stvořen k božímu obrazu. Západní náboženství věří, že tělo je chrámem Ducha svatého, zatímco na Východě věří, že kultivací může tělo dosáhnout stavu Buddhy nebo Taa. Užívání drog je tudíž znesvěcením člověka.
Podle zprávy deníku Los Angeles Times je jednou z klíčových postav lobbujících za legalizaci marihuany v USA jistý majetný progresivista. [26] V březnu 2017 napsalo šest senátorů dopis ministerstvu zahraničí USA, kde požadovali, aby byl tento člověk vyšetřován za to, že používá svou nadaci k propagování progresivismu v zahraničí a k podkopávání konzervativních vlád. [27]
Legalizace drog je dalším krokem k tomu, aby lidé ztratili zábrany a byli odříznuti od nebes. Když společnost zažívá rozvrat a ekonomický úpadek, komunisté se chopí příležitostí, aby získali politickou moc.
Legalizace manželství osob stejného pohlaví
Schlaflyová vyjmenovala dvanáct metod, jichž soudcové používají k podrývání společenské morálky: přepisování ústavy, cenzura uznávání Boha, změna definice manželství, podkopání americké suverenity, ohrožení vlastnických práv, propagace pornografie, podpora feminismu, oslabení složek činných v trestním řízení, vítání nelegálních imigrantů, zasahování do voleb, převzetí kontroly nad rodičovskými právy a uvalení daní. [28]
V knize Genesis se píše o zničení Sodomy. Jedním ze zločinů, kterých se obyvatelé města dopustili, bylo oddávání se homosexualitě. Tak vznikl výraz „sodomie“ znamenající sexuální styk mezi muži. Ti, kdo mají základní znalost Bible, vědí, že homosexualita je proti vůli Boží.
V červnu 2015 rozhodl Nejvyšší soud poměrem hlasování 5 ku 4, že manželství osob stejného pohlaví je právem zaručeným ústavou. [29] Po schválení usnesení změnil tehdejší americký prezident pozadí oficiálního twitterového účtu Bílého domu na duhovou vlajku jako výraz podpory hnutí LGBT. Výnos Nejvyššího soudu zakázal 13 státům, které manželství osob stejného pohlaví nepovolovaly, aby tyto své zákony dále uplatňovaly. V srpnu 2015 odmítla jistá úřednice z okresu Rowan v Kentucky vydat homosexuálnímu páru potvrzení o manželství s odůvodněním, že je to proti její víře. Byla později na pět nocí uvězněna za neuposlechnutí příkazu amerického federálního soudu dokumenty vydat. [30] Ve skutečnosti soud porušil její ústavní právo na svobodu přesvědčení. Bývalý guvernér Arkansasu a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mike Huckabee komentoval případ úřednice a nazval rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně manželství „justiční tyranií“. [31]
K roku 2019 oficiálně uznalo či akceptovalo manželství osob stejného pohlaví celkem 28 zemí a teritorií. Patří sem rozvinuté západní státy jako USA, Velká Británie, Francie, Německo, Španělsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Belgie, Austrálie, Nový Zéland a Kanada. Legalizovat chování, které se odklání od tradičních morálních hodnot, je totéž, jako kdyby vláda a právo trénovaly lidi k tomu, aby zradili mravní zásady a neposlouchali Boží přikázání.
Pod vlivem politické korektnosti může být kritika chaosu, ve kterém se naše společnost nyní nachází, ať už jde o kritiku od jednotlivců, občanských sdružení či náboženských skupin, snadno vyeskalována na politickou úroveň nebo do formy zákona, což může mít za následek omezování svobody projevu či další tresty. Po legalizování nemorálního chování se ti, kteří komentují nebo kritizují dané otázky, často setkávají s obviňováním z porušování zákonů, například těch, které se týkají genderové diskriminace. Právo bylo pokrouceno, aby se stalo prostředkem, jak udusit schopnost lidí činit rozhodnutí na základě morálních zásad. Právo tak v podstatě propaguje homosexualitu a pobízí lidi, aby se oddali nekonečným touhám a zvrhlostem.
d) Omezování trestního stíhání
Mnoho soudců a legislativních úřadů, které jsou pod vlivem liberalismu, záměrně omezují legitimní moc složek činných v trestním řízení, čímž prakticky zavírají oči před zločinem. Cílem komunistického přízraku je paralyzovat státní aparát za účelem dosažení společenského rozvratu, což na oplátku vytvoří omluvu pro rozpínání vlády nebo vyvolá potřebné podmínky pro převrat či revoluci.
Řada amerických států schválila krajně levicové zákony. Typickým příkladem je politika o tzv. „azylovém státu“, což znamená, že dané státy často poskytují útočiště nelegálním migrantům a federální složky nemohou tyto běžence zatknout. Toto opatření se týká i osob, na něž byl vydán zatykač. Místní policie má zakázáno spolupracovat a komunikovat v případech imigračního práva s federálními agenty.
Takovéto zákony představují pro veřejnost vážné bezpečnostní riziko. V červenci 2015 zastřelil nelegální imigrant Jose Ines Garcia Zárate mladou ženu, která se procházela po přístavní hrázi v San Francisku. Zárate nebyl žádný neznámý kriminálník. V minulosti byl obžalován ze sedmi těžkých zločinů včetně obchodování s drogami, loupeže či nezákonného přechovávání zbraně a celkem pětkrát ho deportovali. Kvůli azylovým zákonům San Franciska úředníci Zárateho propustili z vazby tři měsíce před osudovou střelbou, místo toho, aby ho předali federálním imigračním úřadům, které požadovaly, aby byl vzat do vazby či vyhoštěn ze země.
Když je zločinec postaven před soud, obžaloba je vystavena extrémně přísným měřítkům. Oficiálně je to kvůli ochraně zákonných práv podezřelého, ale výsledek je často ten, že kriminálníci mezer v zákonech zneužívají. Prohnaní podezřelí nebo ti, kdo se těší vysokému postavení, lidé, kteří rozumí právu a předpisům, či ti, kdo si najmou schopné advokáty, mohou protahovat soudní proces takřka donekonečna, což justici stojí obrovské náklady. Může být velmi obtížné dovést vinné podezřelé ke spravedlnosti.
Pod vlivem šířící se „sexuální revoluce“ verdikty v případech sexuálních zločinů často citují zjištění z výzkumu Alfreda Kinseyho či aktivistů, kteří s ním sympatizují. Vše odůvodňují tvrzením, že újma způsobená sexuálním zneužitím je malá či že vůbec neexistuje. Řada takovýchto případů byla vyřízena snížením trestů pro sexuální delikventy. [32] Mnoha běžným kriminálníkům byly tresty sníženy také, a to kvůli údajnému snižování rozpočtu nebo na základě práv vězňů. Skutečnou motivací je však užití politické korektnosti s cílem oslabit moc zákona, narušit společenský pořádek a vydláždit cestu pro další posílení vlády.
Aby byly zákony spravedlivé, musí mít přísné tresty pro ty, kdo spáchali neomluvitelné zločiny. Od dávných dob byla vražda vždy trestána smrtí, ale dnes od této praxe mnoho zemí odstoupilo s odvoláváním se na „humanitu“, „toleranci“ nebo domnělou úctu k životu.
Pod vlivem pokřiveného liberalismu a progresivismu přikládají někteří jedinci přílišnou váhu právům trestanců, a to bez ohledu na závažnost zločinu, zatímco o obětech se podivně mlčí. Pokud je vrah krmen a ubytován na náklady daňových poplatníků, to, že přišel o svobodu, je slabým zadostiučiněním za smrt oběti a trauma, které to způsobí její rodině. Řada vědců ve Spojených státech dospěla k závěru, že trest smrti je účinným nástrojem pro odrazení od zločinu. David Muhlhausen, analytik z The Heritage Foundation, který svědčil v roce 2007 před justičním výborem senátu, uvedl, že trest smrti má odrazující účinek a může zachránit životy. Tři profesoři, včetně Paula Rubina z Emory University, prozkoumali v 90. letech kriminální statistiky za předchozích dvacet let ze tří tisíc měst v USA a dospěli k závěru, že „každá poprava má za následek v průměru o osmnáct vražd méně“ – s možnou odchylkou plus mínus 10“. [33]
I akademici, kteří jsou proti trestu smrti, musí uznat, že má odrazující účinek. Zatlačením konceptů svobody a zákonnosti do extrémů se levici podařilo překroutit právo a ukrást mu jeho posvátnost.
e) Používání cizích zákonů k oslabení americké suverenity
Když liberální soudci nemohou najít v americké ústavě formulace, které by podpořily jejich osobní názory, používají k ospravedlnění svých argumentů zákony jiných zemí.
Například v případě Nejvyššího soudu Lawrence vs. Texas (2003) liberální soudci chtěli zrušit texaský zákon zakazující plnoletým homosexuálním dospělým sexuální styk, ale nemohli v ústavě nalézt nic, co by jejich názor podpořilo. Citovali tedy „autoritativní úřad“ mimo USA, který praví, že homosexualita je „nedílnou součásti lidské svobody v mnoha dalších zemích“ a úspěšně tak daný zákon zrušili. Tento případ měl za následek zrušení podobných zákonů ve třinácti dalších amerických státech. [34]
Komunistické myšlenky se ve světě rozšířily v různých podobách. Socialistické trendy napříč Asií a Evropou jsou snadno rozeznatelné a velký vliv mají také v Africe a v Jižní Americe. Státy jako Zimbabwe nebo Venezuela sice nemají označení „socialistická“ ve jméně, ale v praxi takové jsou. Ani Kanada neunikla komunistickému vlivu.
Obchod a globalizace přivedly Spojené státy do užšího kontaktu s jinými zeměmi. Aby liberální soudci zavedli prvky socialismu na domácí půdě, používají ospravedlnění toho typu, že se snaží přizpůsobovat mezinárodním úmluvám, a pak použijí precedenční právo, aby pozměnili ducha americké ústavy. Pokud si ani Spojené státy jako vůdce svobodného světa nedokáží udržet základní, tradiční mravní hodnoty, celá zeměkoule bude uvržena do rukou komunismu.
4. Obnovení ducha zákona
Dnes je právo namířeno proti božímu učení, které pro něj bylo původně inspirací. Z práva se stal nástroj komunistického přízraku k pošlapání morálních základů lidské společnosti a k přivedení lidstva na pokraj zániku. Legislativa namířená proti tradicím a morálce oslabuje schopnost práva udržet společenský řád, čímž zůstává jako jediné „řešení“: posílit státní moc.
Lidem by pod právním systémem ovládaným komunistickým přízrakem zbyly pouze dvě možnosti: buď odmítnout následovat vládu a její zvrácené zákony, nebo zradit své morální zásady a přizpůsobit se. To první by v praxi znamenalo destrukci práva, protože jak to podává právní znalec Harold Berman: „Zákonům se musí věřit, jinak existují pouze nominálně.“ [35] Druhá možnost znamená vydat se na šikmou plochu morálního úpadku, což povede k sestupné spirále, ve kterém právo a společnost soupeří o to, kdo se ocitne na samém dně jako první. V každém případě by společnost jako celek už neměla z tohoto démonického víru úniku.
Kniha Odhalený komunista (Naked Communist) z roku 1958 vyjmenovává 45 cílů komunismu s cílem infiltrovat a oslabit Spojené státy. Sedm z nich se týká právního systému. [36]
16. cílem je použít rozhodnutí soudu k oslabení důležitých amerických institucí s tvrzením, že jednání těchto institucí narušuje občanská práva.
24. cílem je skoncovat se všemi zákony, které omezují neslušný obsah, pod záminkou, že jde o cenzuru porušující svobodu slova a projevu.
29. cílem je napadnout ústavu jako chybnou, zastaralou či neslučitelnou s mezinárodní praxí.
33. cílem je zrušit všechny zákony, které zasahují do komunistického aparátu.
38. cílem je umožnit nepolicejním agentům, aby prováděli zatýkání. Všechny problémy s chováním se mají podstupovat pracovníkům s duševně nemocnými.
39. cílem je vydobýt si kontrolu nad oborem psychiatrie a zavést zákony o duševním zdraví tak, aby bylo možno ovládat jedince, kteří oponují komunistickým cílům.
45. cílem je zrušení Connallyho dodatku, který dává Spojeným státům právo upřednostňovat domácí jurisdikci před rozhodnutími mezinárodních soudů. Tento cíl má zabránit USA v ochraně jejich suverenity a přimět je k tomu, aby se řídily mezinárodními institucemi, jako je Mezinárodní soudní dvůr.
Když se podíváme na výše uvedené cíle a srovnáme je s tím, čeho již bylo dosaženo, je zřejmé, že komunismus má silně nakročeno k oslabení amerického práva a justice.
Ať už jde o státní politiku nenávisti v zemích ovládaných komunistickými režimy, nebo o předpisy v západních zemích, kde komunistická ideologie podkopala legislativní a justiční instituce, v obou případech je terčem duch zákona, to jest úcta k božským principům a tradiční morálce.
Pokud nebudeme schopni udržet si morální normy určené božími přikázáními jako kritérium pro určení toho, co je očividně dobré či zlé, společnost bude i nadále přijímat zákony, které odpovídají komunistické ideologii, upřednostňují zlé a potlačují spravedlivé. Společnost ztratí božské principy spravedlnosti a svobody a podlehne tyranii komunistického přízraku.
***
Odkazy
1. Harold J. Berman, The Interaction of Law and Religion (Nashville: Abingdon Press, 1974), 51–55.
2. Dong Zhongshu (Tung Čung-šu) 董仲舒, citace z: Ban Gu (Pan Ku) 班固, „Dong Zhongshu zhuan” 董仲舒傳 [„Kronika Tung Čung-šu“] v: Han Shu 漢書 [Kniha Han]. [v čínštině]
3. Berman, The Interaction.
4. Karl Marx, citace z: W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Salt Lake City: The Ensign Publishing Co., 1962), 13.
5. Sergey Nechayev, The Revolutionary Catechism, (1869), Marxists Internet Archive (Marxistický internetový archiv), navštíveno 20. dubna 2020, https://www.marxists.org/subject/anarchism/nechayev/catechism.htm.
6. Vladimir Lenin, „The Proletarian Revolution and the Renegade Kautsky: How Kautsky Turned Marx Into A Common Liberal”, z Vybraných spisů Lenina, přel. Jim Riordan (Moscow: Progress Publishers, 1974), 28:227–325, Marxistický internetový archiv, navštíveno 20. dubna 2020, https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1918/prrk/common_liberal.htm.
7. Li Yuzhen (Li Jü-čen) 李玉貞, Yi bu dianfuxing zhuzhuo: Ershi shiji Eguoshi 一部顛覆性著作：二十世紀俄國史 [Work of Insurrection: 20th-Century Russian History], (Beijing: Yanhuang Chunqiu, 2010). [v čínštině]
8. Alexander Nikolaevich Yakovlev, „Zhi Zhongguo Duzhe“ 致中國讀者 [„Čínským čtenářům“], v: Yibei kujiu—Eluosi de Buershiweikezhuyi he gaige yundong 一杯苦酒——俄羅斯的布爾什維克主義和改革運動 [Hořký pohár: bolševismus a reformace Ruska], překl. Xu Kui (Sü Kchuej) 徐葵 a kol. (Beijing: Xinhua chubanshe, 1999), 10. [v čínštině] Citovaný text je předmluvou psanou pro čínské vydání Jakovlevovy knihy.
9. 15. března 1999, „Dodatek Ústavy Čínské lidové republiky“, přijatý na druhém zasedání devátého Všečínského zasedání lidových zástupců, vložil do Článku 5 ústavy tuto formulaci: „Čínská lidová republika zavádí vládu práva a buduje socialistickou společnost, která je řízena zákonem.“ Viz An Linxian (An Lin-sien) 安霖贤, Xianfa yuanze yu yi fa zhiguo 宪法原则与依法治国 [Ústavní principy a řízení země podle zákona], www.people.com.cn, 2. listopadu 2006, http://legal.people.com.cn/GB/43027/73487/73490/4990833.html.
10. Ouyang Fei (Ou-jang Fej) 歐陽非, „Hongse huangtang huangyan lun” 紅色荒唐言論 [„Rudé nesmysly“], Minghui.org, 8. ledna 2015, http://www.minghui.org/mh/articles/2015/1/8/302850.html. [v čínštině]
11. Francis Bacon, „Judikatury“ v: Eseje čili Rady občanské a mravní (The Essays or Counsels, Civil and Moral of Francis Bacon, ed. Samuel Harvey Reynolds) (Oxford: Clarendon Press, 1890), internetový archiv, navštíveno 20. dubna 2020, https://archive.org/stream/essaysorcounsel00bacouoft/essaysorcounsel00bacouoft_djvu.txt.
12. Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania v. Casey (Nos. 91–744, 91–902), Legal Information Institute, navštíveno 20. dubna 2020, https://www.law.cornell.edu/supct/html/91-744.ZO.html.
13. Neil Eggleston, „President Obama Has Now Granted More Commutations Than Any President in This Nation’s History”, Bílý dům, 17. ledna 2017, https://obamawhitehouse.archives.gov/blog/2017/01/17/president-obama-has-now-granted-more-commutations-any-president-nations-history.
14. Gregory Korte, „Obama Commutes Sentence of Chelsea Manning in Last-Minute Clemency Push“, USA TODAY, 17. ledna 2017, https://www.usatoday.com/story/news/politics/2017/01/17/obama-commutes-sentence-chelsea-manning/96678814/.
15. Paige St. John a Abbie Vansickle, „Here’s Why George Soros, Liberal Groups Are Spending Big to Help Decide Who’s Your Next D.A.“, Los Angeles Times, 23. května 2018, http://www.latimes.com/local/california/la-me-prosecutor-campaign-20180523-story.html.
16. Kongres USA, Sněmovna, Affidavit of Roger N. Baldwin, Investigation of Un-American Propaganda Activities in the United States: Hearings before a Special Committee on Un-American Activities, 75th–78th Cong., 31. prosince 1938, 3081–3082, internetový archiv, navštíveno 20. dubna 2020, https://archive.org/details/investigationofu193804unit/page/2448/mode/2up/search/Baldwin.
17. Myron H. Thompson, citováno z: Phyllis Schlafly, The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It (Minneapolis, MN: Richard Vigilante Books, 2006), 26–27.
18. Phyllis Schlafly, „Pots of Gold Behind Crosses and Ten Commandments“, Eagle Forum, 23. června 2004, http://eagleforum.org/column/2004/june04/04-06-23.html.
19. Elk Grove Unified School District v. Newdow, 542 U.S. 1 (2004).
20. Kongres USA, Sněmovna, Expressing the Sense of the House of Representatives that Newdow v. US Congress Was Erroneously Decided, and for Other Purposes,HR 459, 107th Cong., 1st sess., předloženo a odsouhlaseno ve Sněmovně 27. ledna 2002, https://www.congress.gov/bill/107th-congress/house-resolution/459.
21. Kongres USA, Senát, A Resolution Expressing Support for the Pledge of Allegiance,S. 292, 107th Cong., 1st sess., předloženo a odsouhlaseno Senátem 24. června 2002, https://www.congress.gov/bill/107th-congress/senate-resolution/292.
22. Schlafly, The Supremacists, 30.
23. Tamtéž, 58.
24. Tamtéž, 60–61.
25. „CNN Revels in Pot Smoke during New Year’s Eve Report from Denver“, Fox News, 1. ledna 2018, http://www.foxnews.com/entertainment/2018/01/01/cnn-revels-in-pot-smoke-during-new-years-eve-report-from-denver.html.
26. Patrick McGreevy, „Billionaire Activists like Sean Parker and George Soros Are Fueling the Campaign to Legalize Pot“, Los Angeles Times, 2. listopadu 2016, http://www.latimes.com/politics/la-pol-ca-proposition64-cash-snap-20161102-story.html.
27. Sen. Mike Lee, „GOP Senators Call on Sec. Tillerson to Investigate State Department Meddling”, 14. března 2017, https://www.lee.senate.gov/public/index.cfm/press-releases?ID=B5BD5596-25C8-495F-A8B1-A4D248649C04.
28. Schlafly,The Supremacists.
29. Obergefell v. Hodges,576 U.S. 644 (2015).
30. Todd Starnes, „Kentucky Clerk: ,This is a fight worth fightingʻ“, Fox News, 3. září 2015, http://www.foxnews.com/opinion/2015/09/03/kentucky-clerk-am-prepared-to-go-to-jail.html.
31. Mike Huckabee, citováno z: „Attorney for Kim Davis Speaks Out, Huckabee Blasts ,Judicial Overreach’ in Case”, rozhovor Seana Hannityho, Fox News, 8. září 2015, http://www.foxnews.com/transcript/2015/09/08/attorney-for-kim-davis-speaks-out-huckabee-blasts-judicial-overreach-in-case.html.
32. Stop the Kinsey Institute Coalition, „Kinsey Helped Undermine Laws Protecting Women & Children“, http://stopthekinseyinstitute.org/more/undermining-laws/.
33. Paul Rubin a kol., „Does Capital Punishment Have a Deterrent Effect? New Evidence From Post-Moratorium Panel Data”, Clemson University a Emory University (říjen 2003), https://cjlf.org/deathpenalty/DezRubShepDeterFinal.pdf.
34. Lawrence v. Texas, 539 U.S. 558 (2003).
35. Berman, The Interaction.
36. Skousen, The Naked Communist.
