Analýza událostí (názor)
V České republice bojují o prosazení doplňkové a tradiční medicíny. O tématu probíhá veřejná diskuse, ale zároveň se skutečně líté boje odehrávají v zákulisí, mimo zraky veřejnosti. Hlavními skupinami odporu proti tradiční a doplňkové medicíně jsou spojenci farmaceutických společností, Česká lékařská komora, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně a obecně stoupenci takzvané západní medicíny.
Je hlavním motivem ochrana veřejnosti před „šarlatány“ a „nedouky“ nebo jsou v pozadí také další, vesměs ekonomické zájmy?
Dnes vyhledává a využívá tradiční a doplňkovou medicínu stále více lidí (občanů ČR). V České republice roste zájem o psychosomatiku, tradiční čínskou medicínu (TČM) a celou řadu preventivních metod, které posilují homeostázu, tedy schopnost udržovat stabilní tělesný stav a vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou pro dobré fungování těla, i když se vnější podmínky neustále mění.
Vedou boj proti tradiční a doplňkové medicíně občané nebo lékařská komora a farmaceutické společnosti?
Farmaceutické společnosti a západní medicína z velké části ve své praxi směřují k předepisování farmak (ne vždy), které jsou předmětem obchodu a pacient je na nich po dobu léčby závislý.
Tradiční a doplňkové medicíny se často (ne vždy) snaží spíše o prevenci a vedou člověka k upravení životního stylu, chování, stravování a myšlení tak, aby posílily jeho homeostázu. Od pacienta vyžadují aktivní účast na léčbě a udržování zdraví, často je největší část práce právě na pacientovi a je třeba jeho dlouhodobého úsilí a úpravy životního stylu.
Z východních metod je v ČR populární například cvičení jógy, tchaj-čchi a také cvičení různých druhů bojových umění a čchi-kungů. Tyto systémy by se daly zařadit mezi způsoby udržování dobrého zdravotního stavu. Například čchi-kung, tradiční východní metody pro rozvoj těla a mysli, jsou také součástí tradiční čínské medicíny.
Boj o finance ze zdravotního pojištění
Kritici současného „monopolu západní medicíny“ poukazují na to, že se z léčení pacientů stal výnosný byznys, kdy se pacienti stávají zdrojem výdělků. Západní medicína naopak kritizuje bylinkáře, tradiční a doplňkovou medicínu jako „šarlatány“, kteří si nechávají za neúčinnou léčbu platit a nezakládají své metody na relevantním výzkumu.
Dochází k situacím, kdy jsou lidé, kteří se západní medicínou neléčí, ale přesto jsou přinuceni platit za zdravotní pojištění, které ani nevyužívají. Stává se tak, že lidé, kteří investují do udržování zdraví více energie, pozornosti a hlídají si správný životní styl, zaplatí za povinné zdravotní pojištění během deseti let například 250 000 Kč a nevyčerpají z něho žádné finance – musejí ještě další peníze investovat do jiných metod, které preferují a jimž věří více.
Během deseti let zaplatí 250 000 za zdravotní pojištění a potom si musejí sami financovat léčbu tradiční a doplňkové medicíny, kterou si ze zdravotního pojištění financovat nemohou.
Často zástupci takzvané „západní medicíny“ protestují proti možnosti, že by mohly být tradiční a doplňková medicína hrazeny ze zdravotního pojištění. Častým argumentem je, že je to pouze a jedině západní medicína, která je účinná, založená na faktech a výzkumu, a která by měla čerpat finance ze zdravotního pojištění.
Proč nemůže občan rozhodovat o tom kam investuje svoje peníze?
Vedou boj proti tradiční a doplňkové medicíně občané nebo lékařská komora a farmaceutické společnosti? Toto jsou otázky, které se otevírají v kontextu nedávných událostí.
V minulém roce se rozhořel boj zejména o tradiční čínskou medicínu (TČM). Došlo k jejímu vyřazení ze zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Navrhovateli této zákonné změny byli senátoři MUDr. Alena Dernerová a dnes již zesnulý MUDr. Vladimír Plaček.
Oba senátoři jsou lékaři a členové České lékařské komory, která proti TČM dlouhodobě vystupuje. Změnu zákona podporoval také děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně prof. MUDr. Jiří Mayer, který dne 16. května 2017 do Senátu PČR zaslal dopis, v němž podporuje zrušení povolání terapeuta a specialisty TČM a vyjadřuje obavy o peníze z veřejného zdravotního pojištění a hovoří jménem dalších děkanů fakult, kteří nejsou podepsáni, pouze jmenováni. Dále Mayer výslovně žádá o „vyjmutí tradiční čínské medicíny ze služeb hrazených veřejným zdravotním pojištěním“.
O důvodovou zprávu k navrhovanému zákonu senátorů Dernerové a Plačka, která neuvádí zdroje předkládaných informací a její zpracování, se zajímala nevládní organizace Habeas Corpus, která podala od 23. dubna 2018 opakované žádosti Senátu PČR o poskytnutí informací o podkladech k důvodové zprávě dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Mělo být také objasněno, zda nedochází ke střetu zájmů.
Protože Senát odpovědi neposkytl, obrátila se organizace Habeas Corpus na Městský soud v Praze, kde 22. července 2018 podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem orgánu státní moci a správního orgánu s podezřením na porušení základních práv a svobod.
29. března 2019 Městský soud v Praze žalobu zamítl, ale o několik měsíců později, 8. listopadu 2019 Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušil a vrátil celou věc Městskému soudu k dalšímu řízení. Nyní bude soud pravděpodobně posuzovat, zda nedošlo ze strany Senátu k nečinnosti, a tedy k nesplnění zákona o přístupu k informacím.
Otázkou tedy zůstává, zda nedošlo ke střetu zájmů při prosazování změny zákona na úkor občanů ČR, kteří se TČM léčí a ve prospěch „zájmových lobby“, které si chtějí udržet monopol pro čerpání financí ze zdravotního pojištění.
Situace TČM v ČR
V České republice dnes působí na 129 praktiků TČM garantovaných Komorou tradiční čínské medicíny. První školy zde vznikly již v roce 1990. První praktici se TČM naučili v Evropských zemích, kde již fungovala Evropská univerzita TČM a kam se někteří z nich mohli dostat až po rozpadu Sovětského svazu.
V České republice existují dvě státem neakreditované školy čínské medicíny, které ji vyučují v několikaletém studiu – 1. škola tradiční čínské medicíny a TČM institut – vzdělávání v tradiční čínské medicíně. Existuje také Komora tradiční čínské medicíny, která garantuje úroveň praktiků TČM.
Rozumí doktoři tradiční medicíně?
Z rozhovoru prezidenta České lékařské komory (ČLK) Milana Kubka v pořadu DTVT v červnu 2015 je patrné, že konkrétně tradiční čínskou medicínu nestudoval a má o ní pouze povrchní informace. Přesto ji označuje za „šarlatánství“. Nad takovým přístupem je minimálně vhodné se pozastavit.
Také je tradiční čínská medicína mylně spojována s komunistickým vůdcem Mao Ce-tungem nebo lobby současného čínského režimu. Což se objevilo v březnu 2019 také v lékařském časopise Tempus Medicorum.
V České republice se TČM věnuje řada lékařů západní medicíny, kteří mají lékařské tituly (MUDr.), a kteří si rozšířili své vzdělání několikaletým studiem a praxí tohoto způsobu prevence, udržování zdraví a léčení. Přesto je drtivá většina zástupců západní medicíny v ČR vůči TČM ve svých komentářích doslova nepřátelská.
Kritici prohlašují, že se TČM nezakládá na výzkumu založeném na faktech a jedná si pouze o „jakousi filosofii“.
WHO tradiční a doplňkovou medicínu podporuje
Globální zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) o tradiční a komplementární (doplňkové) medicíně z roku 2019 uvádí, že „tradiční a komplementární (doplňková) medicína jsou důležitým a často podceňovaným zdravotním zdrojem s mnoha aplikacemi, zejména v oblasti prevence a léčby chronických onemocnění souvisejících se životním stylem, a při uspokojování zdravotních potřeb stárnoucích populací“.
Zpráva dále uvádí, že „země, které usilují o integraci toho nejlepšího z tradiční, doplňkové a konvenční medicíny, by se neměly dívat pouze na mnohé rozdíly mezi oběma systémy, ale také na oblasti, kde mohou oba systémy společně pomáhat řešit jedinečné zdravotní problémy 21. století.
V ideálním světě by byla tradiční medicína možností nabízenou dobře fungujícím zdravotním systémem zaměřeným na lidi, který dobře vyvažuje léčebné služby s preventivní péčí.“
České zdravotnictví brání i využívání číselníku nemocí WHO pod názvem ICD-11, který nově zahrnuje kategorii pro tradiční čínskou medicínu. „Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů (ICD) je základem zdravotních statistik. Mapuje stav člověka od narození do smrti: všechna zranění nebo onemocnění, se kterými se v životě setkáváme – a cokoli, na co bychom mohli zemřít – jsou kódována,” uvádějí stránky WHO.
ICD-11 by umožňovala dávat výsledky činnosti TČM do korelace se západní medicínou a není jasné, proč ji české zdravotnictví nevyužívá.
Závěrem
Probíhá skutečně boj mezi západní medicínou podporovanou farmaceutickými společnostmi a tradiční a doplňkovou medicínou? Měli by se do tohoto boje zapojit příjemci těchto „alternativních“ metod léčení, aby si vymohli právo na volbu? To jsou otázky, které možná začnou být v budoucnosti aktuální.
Na jedné straně stojí nezodpovědní šarlatáni, kteří skutečně mohou pacienty poškozovat nebo brát podvodně peníze. Na druhé straně stojí skutečně funkční tradiční a doplňkové metody léčení, které jsou levné, ale účinné a lidé (občané) je vyhledávají.
Otázkou je zřejmě také to, že se často v oblasti tradiční a doplňkové medicíny jedná o zcela odlišené principy a postupy, které západní medicína neumí nebo nechce zkoumat a automaticky je označuje jako „šarlatánství“ nebo „placebo“.
Již téměř rok se čeká na slibovaný „zákon o léčitelích“, který měl poskytnout alespoň základní zákonný rámec pro praktiky tradiční a doplňkové medicíny. Posledním krokem, který se v té věci podnikl, bylo zveřejnění verze návrhu zákona do připomínkového řízení, které probíhalo od 12. prosince 2018 do 15. ledna 2019.
Od té doby se v této věci neudál (dle našeho výzkumu) žádný posun.
