Rakovina je jednou z nejběžnějších onemocnění naší doby, a přesto ti, kteří jí čelí, zřídka vědí, co na ně konkrétně čeká. Mají pouze obecnou představu. Michele Goncalvesová líčí ve své sérii článků pro Epoch Times vlastní zkušenosti s rakovinou tlustého střeva a konečníku od doby před diagnózou až po rekonvalescenci.

Všichni víme, když je něco v nepořádku. Říkejte si tomu šestý smysl, vnitřní hlas nebo cokoliv, pro mě je to každopádně dar z nebe, i když každý z nás si musí zvolit, jestli bude tomuto hlasu naslouchat.

Bylo to asi něco přes rok, co mi můj hlas našeptával, že krev ve stolici a čím dál větší bolesti břicha by si zasloužili lékařskou prohlídku, ale popravdě jsem nebyla psychicky ani emocionálně připravena s tím cokoliv dělat.

Podařilo se mi přesvědčit sebe sama, že krev způsobují hemeroidy a že se to časem všechno zklidní a odejde.

Jenže krvácení a bolesti břicha neustávali. Jak plynul čas, ten šeptající hlas v mém nitru byl čím dál hlasitější, až se jednoho dne změnil na řev a já už jsem dál nemohla své příznaky ignorovat.

Bylo to někdy začátkem září 2017, kdy jsem se balila na let do Moskvy. Měla jsem odlétat druhý den. Bojovala jsem se strašnou únavou a bolestmi v břiše těsně pod pupkem.

Připadalo mi, jako bych měla infekci močových cest, něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Bála jsem se. Přemýšlela jsem, že ten let zruším, ale šlo o poslední služební cestu v tom roce, a tak jsem se přinutila letět.

Hluboko vevnitř jsem věděla, že ty příznaky mohou značit něco vážného.

Boží prozřetelností jsem zrovna ten den měla telefonickou konzultaci se svým lékařem funkční medicíny z Michiganu. Když jsem mu popsala své příznaky, navrhl, ať si jdu do lékárny koupit brusinkové tablety, prý by mohly pomoct.

Utíkala jsem do nejbližší lékárny, kde jsem si koupila krabičku CranRx a zhltla dvě pilulky. Jako zázrakem se mi do hodiny ulevilo. Dodalo mi to dost energie na to, abych se dobalila.

A tak jsem odletěla do Moskvy. Během celého třítýdenního pobytu tam jsem se cítila otřesně. Bojovala jsem s neustálou únavou, neustálým nutkáním močit, s návaly zimnice, občasnou nevolností a otravnou bolestí ve spodní části břicha. Jo, a abych nezapomněla, celou tu dobu jsem se pořádně nevyprázdnila. Když se na to dívám zpětně, netuším, jak jsem zvládla dokončit svou práci.

Zmínila jsem se kolegovi, co tam byl se mnou, o svých problémech a on si (stejně jako já) myslel, že to vypadá na ledvinové kameny. Už jsem je předtím měla a ty návaly zimnice, nevolnosti a bolesti nebyly nic neznámého. Jenže jsem ignorovala budík, který mi zvonil přímo před očima – fakt, že ze mě nevycházela takřka žádná stolice. To příznak ledvinových kamenů rozhodně není.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Přesto, když jsem se vrátila ze služebky, rychle jsem se objednala u urologa, který měl na internetu dobré hodnocení. Po ultrazvuku a prohlídce pánve mě poslal na CT-čko, aby zkontroloval, jestli nejde o kameny. Výsledek byl negativní.

Překvapilo mě to. Byla jsem si skoro jistá, že to jsou ledvinové kameny. Teď jsem se musela té myšlenky vzdát. CT sken však nade vší pochybnost ukázal, že mám pořádnou zácpu. Přesto se nezdálo, že by mého urologa zajímalo, čím to může být. Pověděl mi jen, ať beru Miralax (na změkčení stolice) a že se to spraví.

Než odešel z místnosti, naskočily mé prozíravé auditorské schopnosti. Pročítala jsem si radiologickou zprávu, kterou mi dal a povšimla jsem si, že na poslední stránce (jak jinak) je zajímavé prohlášení. Psalo se tam: „Ve spodním rektu zesílená stěna. Nelze vyloučit malignitu. Doporučena další prohlídka.“

Když jsem se na to urologa zeptala, odpověděl, že se tím nemám znepokojovat. Řekl, že je to pravděpodobně způsobeno tlakem při zácpě, jak jsem se snažila na záchodě a že konečník je jen nateklý.

Díky svému teď již křičícímu vnitřnímu hlasu jsem ignorovala jeho nezodpovědnou poznámku o neznepokojování se a místo toho jsem dala na radu svého doktora funkční medicíny, který byl mým CT-čkem zděšen. Okamžitě jsem si domluvila prohlídku u gastroenterologa, aby mi zjistil, co blokádu způsobuje.

Teď už jsem cítila v nitru parádní strach z toho všeho, co jsem viděla na internetu o svých příznacích. Věděla jsem, že přišel čas přestat s ignorováním toho, co mi mé tělo říká. Ukázalo se, že to byl z mé strany velice dobrý tah.

Příště vám povím o své první kolonoskopii a zničující diagnóze, kterou jsem vůbec nečekala.

Do té doby se zhluboka nadechněte, buďte hodní a užívejte si každý den.

Michele Goncalvesová pracuje přes den jako finanční auditorka pro jistou společnost ze seznamu Fortune 500 a v noci se s vášní věnuje získávání znalostí o holistické a funkční medicíně.