Rakovina je jedna z nejběžnějších onemocnění naší doby, a přesto ti, kteří jí čelí, zřídka vědí, co na ně konkrétně čeká. Mají pouze obecnou představu. Michele Goncalvesová ve své sérii článků pro Epoch Times líčí své vlastní zkušenosti s rakovinou od doby před diagnózou až po rekonvalescenci.

Nikdy nezapomenu, co mi řekl můj gastroenterolog potom, co zjistil, že mám rakovinu konečníku. S trochou naděje a povzbuzení v hlase prohlásil: „Jste mladá a zdravá, dostanete se z toho. Hodně štěstí.“ V té době jsem plně nepochopila, proč to říká, ale teď, když mám po léčbě, chápu, co tím myslel.

Věděla jsem, že projít ozařováním, operací a chemoterapií bude pro mé přecitlivělé tělo brutální, ale stejně jsem nebyla připravena na všechny ty komplikace a vedlejší účinky. Hned po diagnóze jsem si nechala vypsat dočasný invalidní důchod a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala, protože jsem nemusela prožívat stres v práci a mohla se soustředit na bitvu, která mě čekala.

Navzdory rakovině jsem byla jinak zdravá. Nikdy jsem nekouřila ani nevykazovala žádné známky chronické nemoci, i když jsem měla dost vážné gastrointestinální problémy a přecitlivělost na potraviny, což mi způsobovalo autoimunitní bolest po celém těle.

Při genetickém testu mi také našli, že mám slabou schopnost detoxifikace organizmu. Myslím, že právě kvůli tomu jsem měla tak silné vedlejší účinky, hlavně u chemoterapie.

Fáze 1: Ozařování a chemoterapie

První kolo léčby sestávalo z 5 a půl týdne ozařování plus chemické tabletky. Ze všech fází byla tahle ta nejsnazší.

Ozařování jsem dostávala kolem desáté ranní, od pondělí do pátku a kolem první až druhé po obědě jsem začala pociťovat dost velkou únavu. Pomáhalo zdřímnout si. Také mi řekli, abych každý den aspoň 30 minut chodila, abych neztratila chuť na jídlo a rozproudila energii.

Některé dny to ale bylo těžké kvůli únavě a návalům nevolnosti. Poslední dva týdny léčby byly nejtěžší. V té době jsem měla kůži spálenou ozařováním a na intimních partiích jsem měla bolavé rány. Nejlepší kámoškou mi byla vazelína.

Nový koronavirus a nemoc COVID-19: Co o nich víme? (Epoch Times)

Dostala jsem léky, které mi pomohly zvládat ostrou bolest při močení (jako když vás píchají nožem). S Xelodou (chemo pilulky) jsem neměla výrazné problémy, ale na poslední týden ozařování mi je stáhli, protože se mi začaly dělat na chodidlech puchýře a kůže na nich byla tak citlivá, že jsem ani nemohla chodit. Jde o nejběžnější z vedlejších účinků tohoto léku.

Když jsem s braním Xelody přestala, puchýře se rychle zahojily. V této fázi jsem dodržovala zdravý jídelníček, spoustu zelených smoothie, ořechy, bobulovité ovoce, zdravé bílkoviny, jako ryba a bio maso a nějaká ta rýže. Žádné nezdravé jídlo, kromě zmrzliny z kokosového mléka.

Také jsem měla kamarádku (chiropraktička), která mi nabídla, že mi bude jednou týdně dávat dvou až tří hodinovou masáž. Opravdu mi to pomáhalo zmírnit bolesti a taky jsem měla něco, na co se můžu těšit.

Fáze 2: Odstranění nádoru a ileostomická operace

Po dvouměsíční pauze po první fázi mi konečně odstranili nádor. Chirurg mi řekl, že to byla dlouhá a obtížná operace, protože jsem měla orgány tvrdé jako kámen a přilepené k sobě kvůli zánětu, co způsobila radiace.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Zotavení bylo hodně tvrdé. Bolest z toho velkého řezu, nová ileostomie, slabá chuť k jídlu a infekce, k níž došlo pět dní po zákroku, to všechno dopadlo na moje tělo velice tvrdě a já jsem za pár týdnů shodila deset kilo.

Nějak jsem se tím vším ale probojovala, vstala z postele a začala chodit. Všichni doktoři i sestřičky říkali, že je to to nejlepší, co pro sebe můžu udělat. Začala jsem chodit aspoň deset koleček po našem podlaží. Když jsem odešla z nemocnice domů, začala jsem dělat jedno kolečko kolem bloku, pak kolečka dvě, a nakonec jsem mohla dojít až k parku a procházet se celých 30 minut.

Další věc, co mě zachránila, byla moje neuvěřitelná ohebnost. Abych si vyměnila ileostomický sáček, musela jsem si tělo kroutit do šílených poloh. Když se mi udělaly rány kolem ileostomického otvoru (což bylo dost často), lehla jsem si v koupelně na podlahu a zrcátko si uchytila mezi koleny, abych viděla, co dělám a nanášela si kolem otvoru různé pudry a těsnící směsi.

Také jsem odhodlaně jedla a za několik měsíců jsem byla zpět na své původní váze. Kromě jiného jsem pila víc zelených smoothie s proteinem a na všechno si sypala ořechy a polévala to olivovým olejem.

A co bylo ze všeho nejdůležitější, poskytla jsem svému tělu dost času na klid a odpočinek. Každý den jsem si přes den zdřímla, někdy i dvakrát. Vyčerpání, které jsem v této fázi zažívala, mě opravdu překvapilo, ale osm týdnů po operaci jsem se znovu začala cítit fajn.

Fáze 3: Chemoterapie

Tato fáze netrvala dlouho, protože po infúzích s Oxaliplatinem v kombinaci s užíváním léku Xeloda se u mě objevily vážné neurologické vedlejší účinky, nepravidelné ochrnutí levé ruky a rtů. Dokončila jsem jen dva ze šesti cyklů infúzí a léků.

Problémy začaly ve chvíli, kdy mi po první infúzi nateklo hrdlo tak strašně, že jsem hodinu seděla před pohotovostí v bratrově autě a čekala, až mi zabere Benadryl.

S každou dávkou chemoterapie jsem musela 14 dnů po infúzi brát půl prášku Benadrylu. Také jsem týden po infúzi dost zvracela. Spoléhala jsem se na mátový čaj a prášky s černým uhlím. Dávali mi Zofran, což je jen nějaký lék proti nevolnosti, ale ten nefungoval vždy a já jsem chtěla mít i přírodní alternativu.

Popravdě jsem chtěla ten jed z těla dostat ven, a tak jsem se ani nesnažila potlačovat přirozený instinkt těla, který se chtěl jedu zbavit. Chůze nebyla v této fázi vždycky možná a já se většinou soustředila na dobrou stravu, stejně jako v ostatních fázích.

Ukončení ileostomie

Tato fáze pro mě byla také velice těžká. Když mě tři dny po operaci propustili z nemocnice, myslela jsem si, že už jsem v pohodě, ale silné křeče v břišní oblasti, průjem a neschopnost jíst a pít mě po pár dnech přinutily vrátit se tam zpátky. Na dalších 11 dnů.

Přes tuto fázi jsem se dostala víc než co jiného díky modlitbám a humoru, i když jsem se snažila co nejvíc chodit. Ale nemohla jsem chodit moc daleko, protože jsem měla často urgenci na toaletu. Bylo to jako návrat k mojí předchozí operaci.

Pomalu jsem se vrátila ke zdravému jídelníčku, ale chvíli mi trvalo, než jsem začala jíst normální porce ořechů, ovoce a zeleniny.

Fáze 4: Rekonvalescence

V této fázi se vypořádávám se záněty, únavou, zvýšenou citlivostí na potraviny a bolestí kloubů po celém těle. Začalo to pár týdnů po mém 11-denním pobytu v nemocnici. Nesčetněkrát mě probudil pocit necitlivosti a mravenčení v rukách a na chodidlech. Musela jsem to vytřást, vůbec nevím, co to bylo.

U svého doktora funkční medicíny jsem si nechala udělat test na těžké kovy, protože jsem věděla, že se tělo musí pravděpodobně vypořádat se všemi těmi kovy z chemoterapie a z kontrastních barviv, které jsem v nemocnici brala. Měla jsem pravdu. Hladiny platiny a dalších tří kovů hodně vyskočily.

Právě jsem v procesu zbavování se jich skrze infračervenou saunu, kterou navštěvuji v aqua centru (teď jsem si koupila saunu i na doma) a skrz doplňky stravy, které by měly kovy z těla dostat za pár měsíců. Aspoň mi to tak říkají.

Zatím po jednom měsíci vidím pozitivní známky, že to funguje. Tři až pětkrát týdně chodím na 45-minutové procházky a pořád jím velice zdravě, i když občas se rozšoupnu a dám si bezlepkové muffiny nebo sušenky.

Příště se budu věnovat jinému tématu. Do té doby se zhluboka nadechněte, buďte hodní a užívejte si každý den.

Michele Goncalvesová pracuje přes den jako finanční auditorka pro jistou společnost ze seznamu Fortune 500 a v noci se s vášní věnuje získávání znalostí o holistické a funkční medicíně.

Přeloženo z anglického originálu.

Související články:

Nová vakcína dokáže zničit všechny druhy rakoviny

Existuje lék na rakovinu? „Šokovaná“ vědkyně je přesvědčena, že ho našla