Maso lidé konzumovali vždycky. Je ale možné, že teď ohrožuje naše samotné přežití? Některé vlády a instituce si to rozhodně myslí. Zprávy OSN, Oxfordské university a další tvrdí, že náš hlad po mase může brzy zahubit celou planetu.
Světová populace by měla do roku 2050 podle odhadů překročit devět miliard. Experti se obávají, že pokud bude lidská rasa závislá na mase tak jako doposud, dojde ke zničení životního prostředí a nedostatku potravy.
Politici se proto v důsledku této hrozby snaží, abychom se přestali cpát burgery, salámy a klobáskami. Jedna zpráva OSN z roku 2010 praví, že řešení spočívá ve „výrazné změně stravování ve světě, k odklonu od živočišných produktů“.
Ale spisovatelka a odbornice na výživu Diana Rodgersová, která žije na biofarmě u amerického Bostonu, se domnívá, že maso je zbytečně démonizováno. Problémem není to, že nám maso chutná, ale způsob, jakým jsou zvířata chována.
„Zvířecí výkaly nejsou odpad. Vlastně je to hnojivo, které je pro ekosystém docela cenné. Dnes to tak nevidíme, protože je skladujeme v jámách na mrvu a zvířata chováme v přeplněných továrních halách,“ říká Rodgersová.
Jelikož výroba masa se ukázala jako jeden z hlavních přispěvatelů k emisím skleníkových plynů, z oteplování planety je často viněn dobytek. Spisovatel Richard Oppenlander ve své knize Comfortably Unaware (Sladká nevědomost) z roku 2011 uvádí, že i kdybychom se zbavili závislosti na fosilních palivech, nemělo by to takový dopad jako přejít na vegetariánství.
„Zdaleka nejničivější faktor, který ovlivňuje globální oteplování a naše životní prostředí, je způsobován tím, co jíme,“ píše Oppenlander.
Ale Rodgersová poukazuje, že ani velká koncentrace zvířat sama o sobě není problém. Koneckonců přežvýkavci jako bizoni, pakoně či skot žili a žijí v obřích stádech. Rozdíl je v tom, že tito tvorové se přemisťují z místa na místo, aby našli novou potravu a vyhnuli se predátorům.
Pohnojená půda, kterou za sebou zanechávají, zůstává úrodná a plná živin. Nová tráva si kořeny stahuje uhlík dolů a krmí jím bakterie v zemině, které na oplátku poskytují živiny rostlinám. „Je to opravdu nádherný systém. Problém je, že jsme se dostali hodně daleko od toho, co je přírodní,“ míní Rodgersová.
Špína velkoprodukce
V minulosti ne zas až tak dávné si zvířata chovaná pro maso užívala život podobný tomu, jaký mají jejich divocí druzi, ale tento model farmaření rychle mizí.
Ekologická lobistická skupina Food and Water Watch informovala v roce 2015 o problémech spojených s přechodem masného průmyslu na velkoprodukční provozy. „Tyto intenzivní metody přicházejí s celou řadou ekologických a zdravotních dopadů, které nesou spotřebitelé a komunity,“ píše se ve zprávě.
Jenže na rozdíl od přírodní recyklace odpadu z hospodářských zvířat na pastvinách vzniká při velkoobjemové výrobě masa jenom špína. Splašky z velkochovů jsou předním zdrojem znečištění řek a jezer.
Například jen ve Spojených státech vyprodukoval v roce 2012 dobytek z velkochovů 369 milionů tun močůvky, což je třináctkrát víc než splašky vytvořené všemi obyvateli USA dohromady. Problém je však v tom, že na rozdíl od odpadních vod ve městech močůvka z velkochovů neprochází čističkami.
Kardiolog z Detroitu a autor řady knih o zdravém životním stylu, Joel Kahn, poukazuje na fakt, že velkochovy se inspirovaly stejnou strategií masové výroby jako automobilky.
Masová produkce snižuje náklady a usnadňuje lidem přístup k danému výrobku. Ale aplikovat tyto zásady u živoucích bytostí může vést k nehezkým výsledkům, kdy je dobytek namačkán na sobě bez možnosti normální interakce. To často vede k agresi, a tak farmáři ve velkochovech běžně podávají zvířatům sedativa. A tato farmaka nakonec skončí v těle masožravých spotřebitelů.
Maso a zdraví
Další důvod, proč jsou lidé tlačeni k vegetariánství, je, že je spojováno s lepším zdravím. Studie potvrdily, že u lidí, kteří jedí více rostlinné stravy, panuje menší pravděpodobnost vzniku srdečních onemocnění, cukrovky, rakoviny, infarktů a dalších zdravotních problémů. Proto také zdravotní pojišťovny ve Velké Británii a Nizozemí nabízejí vegetariánům nižší sazby.
Ale ne každý si myslí, že verze o masu jako zdroje nemocí je pravdivá. Doktor Mark Hyman, ředitel Střediska pro funkční medicínu z Clevelandské kliniky, poukazuje ve svém článku Je pro vás maso dobré nebo špatné?, že mnoho studií o mase a nemocech s ním souvisejícími jsou ze své podstaty neférové. Důvodem je, že srovnávají vegetariány, kteří pečlivě dbají na své zdraví, s jedinci na běžné americké dietě.
Vědci pak docházejí k závěrům, že maso je strůjce všeho zla, aniž by si ověřili celou škálu jiných nezdravých faktorů, jako nadměrný příjem cukru, kouření a sedavý životní styl.
Také je třeba si uvědomit, poznamenává Hyman, že většina studií neřeší kvalitu masa. Velkochovy, kde se krmí zrninami, jsou plné hormonů, antibiotik a pesticidů, přičemž převažují záněty způsobující omega-6 tuky z kukuřice na úkor protizánětlivých omega-3 tuků. Lidé, kteří se živí masem z biofarem nebo z chovů, kde se krmí travinami, ve studiích nefigurují.
Porce a perspektiva
Než k takovým studiím dojde, můžeme se podívat na oblasti, kde se lidé dožívají dlouhého věku. Tito lidé se masu nevyhýbají, jen ho jedí v menších množstvích.
Takzvané „Modré zóny“ je pět regionů ve světě, kde vědci identifikovali nejvyšší koncentrace osob ve věku přes sto let. Patří sem Ikária v Řecku, Okinawa v Japonsku, Loma Linda v Kalifornii, poloostrov Nicoya v Kostarice a oblast Ogliastra na italském ostrově Sardinie.
Obyvatelé těchto regionů se věnují pravidelnému cvičení, mají aktivní sociální život a dost času na odbourání stresu. Také se živí tradiční stravou tvořenou převážně potravinami z rostlin.
Lidé tu sice jedí nějaké ty zvířecí produkty, ale jejich spotřeba masa je minimální – v průměru pár malých porcí za měsíc. Rovněž vykazují relativně malou míru chronických onemocnění.
Certifikovaná dietetička Jennifer Mimkhaová z Floridy povzbuzuje své klienty zařadit do jídelníčku více rostlinných potravin. Dobrým způsobem, jak začít, je podle ní vyhradit si jeden den v týdnu jako den bez masa.
Mimkhaová potvrzuje z vlastní praxe, že její zákazníci, kteří přejdou na stravu, kde převažuje rostlinný jídelníček, se cítí lépe. Příčinou je, že obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce mají něco, co v mase nenajdete – vlákninu. „Klienti mi říkají, o kolik víc energie mají. Lidé, kteří měli gastrointestinální problémy a celý život trpěli zácpou, to všechno zmizí,“ říká odbornice na výživu.
Ale Rodgersová upozorňuje, že maso má nutriční vlastnosti, které u rostlin nenalezneme. Například rostliny poskytují pouze zdroj vitamínu A – betakaroten. Přibližně polovina populace nedokáže efektivně převést betakaroten na vitamín A.
Klíčem ke každému udržitelnému způsobu stravování je rovnováha. Hyman doporučuje koncipovat jídla tak, aby maso tvořilo doplněk, ne hlavní chod, a také radí zvažovat to, odkud naše maso pochází a jaké je kvality.
