Napětí v Jihočínském moři již několik měsíců roste. Komunistická strana Číny si nárokuje téměř celé moře a podniká postupné kroky k zabírání stále větší plochy této mezinárodní vodní obchodní cesty. Mezinárodní rozhodčí soud v Haagu v roce 2016 územní nároky Pekingu zamítl, čínský režim však rozhodnutí soudu očividně ignoruje.
Nedávno došlo k dalšímu incidentu, který se dostal do mezinárodní pozornosti. Filipíny obviňují čínskou pobřežní stráž z blokování dvou filipínských zásobovacích lodí, které se počátkem listopadu vydaly na cestu k jejich jednotkám na Druhé Thomasově mělčině.
Ze zprávy CNN je patrné, že filipínská vláda tyto akce „co nejdůrazněji“ odsuzuje. Tři čínské lodě zaútočily na dvě filipínské lodě vodními děly. Zásobovací lodě pak musely svou plavbu ukončit a nemohly dokončit zásobovací akce. Při incidentu nedošlo k žádným ztrátám.
Druhá Thomasova mělčina, známá také jako Ayungin, je atol, který je za odlivu suchý. Má tvar slzy a je lemován korálovými útesy. Východně a západně od okraje mělčiny se nacházejí suché oblasti.
Filipínské námořnictvo udržuje svou základnu na stometrovém vyloďovacím plavidle Sierra Madre, které bylo záměrně spuštěno na mělčinu. Tato základna byla zbudována v roce 1999 v reakci na čínské dobytí Mischief Reed, což je atol v oblasti Spratlyových ostrovů v Jihočínském moři.
Mischief Reef je jedním ze tří atolů, na nichž Čína počínaje rokem 2014 vystavěla umělý ostrov s letištní plochou a vojenským zařízením, a to i přesto, že její nárok na tyto atoly je zpochybňován dalšími zeměmi v regionu (především Filipínami a Vietnamem) a roku 2016 byl popřen i mezinárodním Stálým rozhodčím soudem v Haagu.
Nové spuštění zásobovacích lodí na konci listopadu
„Postup čínské pobřežní stráže je nezákonný,“ protestoval filipínský ministr zahraničí Teodoro Locsin proti lodní blokádě. Peking se podle něj musí stáhnout a vzít na vědomí, že v daných oblastech nemá žádná územní práva. Loscin tlumočil v této věci čínskému velvyslanci Jüan Si-lienovi a ministerstvu zahraničních věcí v Pekingu „rozhořčení, odsouzení a protest filipínské vlády“. Peking se ke incidentu zatím nevyjádřil.
Po rozhovorech mezi filipínským ministrem obrany Delfinem Lorenzanou a čínským velvyslancem oznámil Lorenzano, že dal armádě pokyn, aby znovu vyslala zásobovací lodě. Dodal také, že Peking tentokrát „nebude zasahovat“. Tyto lodě dosáhly svého cíle bez překážek 23. listopadu.
Čínská pobřežní stráž tehdy vyslala malý člun s tříčlennou posádkou, která monitorovala vylodění filipínského personálu a vykládku materiálu. „Informoval jsem čínského velvyslance, že tyto akce považujeme za formu zastrašování a obtěžování.“
Lorenzana následně řekl tiskové agentuře Reuters: „Nemají právo bránit našim plavidlům v naší výlučné ekonomické zóně nebo je obtěžovat, a to bez ohledu na to, zda lovíme ryby nebo přivážíme zásoby naší divizi v Sierra Madre v Ayungin Shoal.“
Obsazení ostrovů v zóně jiných států
Pekingské vedení nechalo Mischief Reef u Filipín obsadit v polovině 90. let a od té doby zde rozvíjí výstavbu – včetně basketbalového hřiště, větrného generátoru a vojenské základny. Důsledkem toho umístilo filipínské námořnictvo své vojáky na asi 40 kilometrů vzdálenou Druhou Thomasovu mělčinu.
Od té doby bylo zásobování filipínské základny čínskou stranou několikrát zablokováno.
Základna se nachází 105 námořních mil (195 km) jihozápadně od filipínského regionu Palawan, ve filipínské výlučné ekonomické zóně o rozloze 200 námořních mil.
Eric Campbell, významný australský zahraniční zpravodaj, se v roce 2014 vydal s filmovým štábem na prohlídku Spratlyho ostrovů a filipínských vojáků na Druhé Thomasově mělčině. Souostroví označil za „pravděpodobně nejspornější ostrovy na světě“. Jeho film můžete zhlédnout zde.
Neoficiální čínská námořní milice
Často zůstává bez povšimnutí, že Peking má nejen největší námořnictvo na světě přidružené k Lidové osvobozenecké armádě, ale mimo jiné také pobřežní a celní stráž nebo (neoficiální) námořní milici, která je rovněž největší svého druhu na světě.
Tato námořní milice neloví ryby, uvedl Carl Schuster, bývalý šéf Společného zpravodajského centra amerického tichomořského velitelství, v dubnu 2021 v rozhovoru pro CNN.
„Mají na palubě automatické zbraně a zesílené trupy, což je činí velmi nebezpečnými na krátkou vzdálenost. Mají také maximální rychlost přibližně 18 až 22 uzlů, takže jsou rychlejší než 90 procent světových rybářských lodí,“ říká Schuster.
Odborníci jim říkají „malí modří muži“ kvůli jejich modře zbarveným trupům. Peking existenci těchto milicí popírá.
Tato milice je podle dvojice expertů klíčovou složkou čínských ozbrojených sil. Jedná se o „státem organizované, vyvinuté a kontrolované síly, které působí pod přímým vojenským velením a provádějí státem sponzorované čínské aktivity“, napsali v roce 2017 Conor Kennedy a Dr. Andrew S. Erickson, dva přední američtí odborníci, pro US Naval War College. Erickson je označován za jednoho z nejlepších analytiků čínské armády ve Spojených státech.
„Vítězství bez boje“
Skutečný počet čínských ozbrojených plavidel zůstává podle západních odborníků nejasný. Jsou totiž začleněna do čínské rybářské flotily, která dosáhla počtu převyšující 187 000 plavidel, čímž se stala největší na světě. Doktor Erickson dodává, že Peking o této záležitosti rovněž mlčí.
Tato flotila provádí operace v „šedých oblastech“, kde se objevují „hejna čínských rybářských plavidel“, říká Derek Grossmann, vedoucí obranný analytik a docent na University of Southern California. Grossmann, dříve pracoval jako odborník pro náměstka ministra obrany USA pro bezpečnostní záležitosti Asie a Tichomoří v Pentagonu.
Podle něj hraje tato flotila obzvláště důležitou roli při vytváření faktické čínské přítomnosti ve sporných námořních oblastech. Grossmann vysvětluje, že touto taktikou dosahují „vítězství bez boje“.
Lodě provokují a přebírají úkoly v rámci obsazování ostrovů. Takto to uskutečnily například v lednu 1974 při obsazování Paracelských ostrovů v Jižním Vietnamu. V té době se ze dvou čínských rybářských traulerů vylodilo 500 vojáků čínské armády. Vietnam se v důsledku toho vzdal kontroly nad ostrovy bez boje.
Námořní milice byly také použity k protlačení čínské ropné plošiny Haiyang Shiyou-981 ve sporných vodách a k atakování vietnamských rybářských plavidel a plavidel pobřežní stráže, píše Grossmann.
Na začátku roku 2021 se poblíž Letnic, které rovněž patří Filipínám, shromáždilo téměř 200 lodí. Jejich pouhá přítomnost podle Filipín znamenala okupaci.
Stručně řečeno, jednalo se o „pomocná plavidla maskovaná jako civilní plavidla“, jejichž úkolem bylo „podkopávat suverenitu jiných států a prosazovat nelegitimní nároky“, uvádí se ve zprávě amerického námořnictva, námořní pěchoty a pobřežní stráže „Head Start at Sea“ z prosince 2020.
„Pokračuje v militarizaci sporných území v Jihočínském moři a vznáší námořní nároky, které nejsou v souladu s mezinárodním právem,“ dodává zpráva.
Peking chce dosáhnout svého
Filipínci se účastní protestu proti Pekingu a jeho akcím v Jihočínském moři před čínským velvyslanectvím 12. července 2019 v Manile. (Foto: Ezra Acayan / Getty Images)
Státy, které mají přístup k Jihočínskému moři, tedy Brunej, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Vietnam a Tchaj-wan, jsou dlouhodobě ve sporu s Pekingem. Komunistická strana si nárokuje 80 % zhruba 3,6 milionu kilometrů čtverečních mořské oblasti bohaté na suroviny, kterou procházejí hlavní světové námořní trasy.
Mezi USA a Filipínami existuje dohoda zvaná Visiting Forces Agreement, na jejímž základě mohou Spojené státy přijít zemi na pomoc v případě ohrožení. V nedávné minulosti byla tato dohoda na Filipínách prezentována jako kontroverzní a mělo být rozhodnuto o jejím pozastavení. Kvůli nátlaku místních obyvatel k pozastavení nakonec nedošlo.
Filipínská svrchovanost nad jeho vodami je neoddiskutovatelná, prohlásil odstupující filipínský prezident Rodrigo Duterte. Jakákoli nepřátelská akce Pekingu proti filipínským silám nebo území by tak mohla vyvolat vojenskou reakci USA.
Filipínský ministr zahraničí Teodoro Locsin se v květnu 2021 vyjádřil jasně: vyzval Čínu, aby se z filipínských vod „vypařila“, informoval o tom deník Russia Today.
Peking v reakci odpověděl: „Doufáme, že někteří lidé na filipínské straně budou dodržovat základní způsoby chování a budou se chovat tak, jak odpovídá jejich postavení.“ Peking tvrdí, že Filipíny by měly konečně uznat, že toto území patří Číně.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
