Je po volbách do Poslanecké sněmovny. Přiznám se, že poprvé mi byly volby docela lhostejné. Jsem totiž přesvědčena, že záleží především na tom, jak se dnes a denně každý z nás chová, jaké jsou naše konkrétní každodenní skutky, co jsme schopni a ochotni tolerovat a co už ne a co jsme pro případnou změnu a nápravu sami schopni udělat. Každý, jeden z nás.

„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě. Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou.“ – Mahátma Gándhí

Kdybychom důsledně uplatňovali svá občanská a lidská práva (ale i povinnosti) a ctili určité morální hodnoty, nikdy by situace nemohla dojít tak daleko, že nám tu kdejaký zbohatlík a mocichtivec říká, co máme či nemáme dělat. A já bych i ráda poslechla, kdybych věřila, že to s námi někdo myslí dobře a moudře. Ale to, co se děje ve společnosti nyní, je z mého úhlu pohledu opravdu na hlavu postavené.  

Jenže, abych mohla dělat správná rozhodnutí, musíme mít správné a pravdivé informace. 

A ty, nejen ve věci „covid  pandemie“ ačkoliv se je snažím vyhledat, stále nějak postrádám, nebo lépe řečeno, pochybuji o pravdivosti mnohého, co je nám za jedinou pravdu předkládáno a jiné názory, než „hlavního proudu“ jsou cenzurovány a považovány za konspirační teorie. V tak okaté míře si to nedovolil snad ani náš komunistický režim.

Ale i Gándhí musel asi řešit podobné otázky. Velice pěkně a stručně jsou popsány některé jeho postoje v tomto odkazu zde.

Některé příčiny neuspokojivé situace ve společnosti podle Gándhího, nazval je Sedmero sociálních hříchů: politika bez zásad, hospodářství bez morálky, blahobyt bez práce, výchova bez charakteru, věda bez lidskosti, požitek bez svědomí a věrovyznání bez oběti.

Mahátma Gándhí, člověk malý vzrůstem, ale velký duchem i bez milionů na účtu, bez okázalých majetků, svým osobním příkladem oslovil mnohá srdce. (Volné dílo)

Některé věty z článku si nyní z výše uvedeného odkazu dovolím citovat:

„…Boha téměř ztotožňoval s pravdou, aby pak mohl víru připisovat téměř každému, včetně buddhistů, džinistů a nedestruktivních ateistů a považovat je za „hledače pravdy“. Od nenásilných džinistů převzal i tezi, že lidé jsou schopni pravdu poznat nanejvýš částečně a jen ze specifických a omezených úhlů pohledu. Je prý troufalé, aby jakékoli vyznání, kniha či jakákoli skupina lidí vznášela nárok na vlastnictví absolutní pravdy, natož aby ji pak ještě vnucovala ostatním…“

„Všichni bychom měli nalézat štěstí ve spravedlnosti a pravdě, bez ohledu na utrpení a ztráty, s nimiž se na tomto světě můžeme setkat.“ – Mahátma Gándhí

„…Ani svědomí proto není pro všechny stejné: může být dobrým vodítkem pro jednání jednotlivce, ale ten nemůže a nesmí předepisovat těm, kteří dospěli k jiným závěrům, co mají dělat a porušovat tak svobodu jejich svědomí… “ .

Vlastní odpovědnost

Líbí se mi vysvětlení Pjéra la Šé’ze, který v přednášce Ukradená odpovědnost objasňuje, jak jsme v mnoha směrech vzdali své vlastní zodpovědnosti za náš život a delegovali jsme ji na nějaké zástupce, v politice politiky, v medicíně doktory,… Žel současná společnost ještě zdaleka není tak vyspělá. Naše pasivita, naivita, mnohdy i dobrá vůle a důvěra bývají velmi často zneužity proti nám.

Když se mi něco takového přihodí, sice si můžu stěžovat, rozčilovat se, ronit krokodýlí slzy, ale většinou mi to není zrovna moc platné. Řekla bych, že lékem na tuto situaci bývá přijmout své ztráty, pokusit se napravit, co se dá, uvědomit si příčinu a snažit se své chyby již neopakovat, tedy vzít vlastní zodpovědnost do vlastních rukou.

„Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životadárnou mízou jeho bytí.“ – Mahátma Gándhí

Asi je pošetilé z našich ztrát obviňovat někoho jiného, když jsme to svým způsobem sami dovolili. Nejsou ale svým způsobem na vině oba, ten, co zneužívá druhého, ale i ten, co se nechává zneužít?

Mahátma Gándhí, tento člověk ač malý vzrůstem velký duchem i bez milionů na účtu, bez okázalých majetků a svým osobním příkladem oslovil mnohá srdce a zasloužil se ve své době o lepší a spravedlivější život ve společnosti… Jsem přesvědčena, že i v současné době je dobré se jím nechat inspirovat.

Není to úplně tak, že bych chtěla zvolit Gándhího, ale spíš následovat cestu osobního příkladu a zodpovědnosti za svůj život. Což může přivodit větší změny než vkládání nadějí do některé politické strany, která by za nás měla vše vyřešit.