Dvě belgické jaderné elektrárny budou v provozu o deset let déle, než se plánovalo. To má podle belgické vlády zajistit energetickou bezpečnost země.
Belgie chce odložit ukončení jaderné energetiky o deset let. Jaderná elektrárna Tihange 3, která se nachází nedaleko německých hranic, a jaderná elektrárna Doel 4, která se nachází nedaleko Antverp, budou moci být provozovány nejméně do konce roku 2035. Po vládních konzultacích to potvrdil belgický premiér Alexander De Croo.
Prodloužení provozní doby má zajistit energetickou bezpečnost Belgie. Při rozhodování sehrála roli také válka na Ukrajině a nedávný prudký nárůst cen energií. O plánovaném prodloužení životnosti je třeba ještě jednat s provozovatelem, společností Engie. Společnost Engie ve skutečnosti plánovala odstavit elektrárny nejpozději do konce roku 2025 a nyní bude pravděpodobně požadovat velké finance za změnu plánů, která přinese související náklady.
Rozpadající se betonové díly v pilotech
To, co Belgie považuje za řešení možného nedostatku energie, vyvolává v Německu již několik let obavy. Například v sedmi belgických jaderných reaktorech, které jsou stále v provozu, byly několikrát zjištěny závady, například zchátralé betonové části. Z tohoto důvodu město Cáchy a německá vláda opakovaně vyzývaly k uzavření reaktorů. Nejstarší z nich pocházejí ze 70. let 20. století.
I v Německu se však nedávno znovu diskutovalo o prodloužení životnosti reaktorů. Válka na Ukrajině a prudký nárůst cen plynu ukázaly, jak je Evropa závislá na fosilních palivech – zejména na Rusku, které dodává přibližně 40 % plynu do EU a přibližně 55 % do Německa.
Například bavorský premiér Markus Söder (CSU) uvedl, že delší provoz zbývajících jaderných elektráren v Německu by mohl na omezenou dobu „velmi pomoci“.
Spolkový ministr hospodářství a životního prostředí Robert Habeck (Zelení) však dal jasně najevo, že přípravy na odstavení posledních tří jaderných elektráren v Německu do konce roku již pokročily natolik, že je nelze ponechat v provozu.
Zdá se, že jaderná energie začíná být opět společensky přijatelná
V Belgii byl postupný útlum jaderné energetiky uzákoněn již v roce 2003, ale debata se táhne již několik let. Podle údajů provozovatele sítě Elia byla v roce 2021 více než polovina spotřebované elektřiny vyrobena v jaderných elektrárnách. V loňském roce se vláda premiéra De Croa dohodla na dvou scénářích. Plán A: Postupné ukončení výroby elektřiny do konce roku 2025 s vyššími investicemi do nových plynových elektráren. Plán B: Pokračování provozu dvou reaktorů.
Plán B byl donedávna považován za nepravděpodobný. V prosinci například provozovatel Engie varoval, že se zdá nemožné zaručit prodloužení provozu po roce 2025 – už jen kvůli těžkopádné a časově náročné změně zákona. Zdá se však, že v době invaze ruské armády na Ukrajině se jaderná energie stává opět váženým zdrojem. Regulační úřad AFCN v lednu konstatoval, že další provoz obou reaktorů je za určitých podmínek bezpečný.
Návrh nakonec podpořila i ministryně energetiky Tinne Van der Straetenová ze strany Zelených, která se k němu dříve stavěla odmítavě. „Naše politika je založena na cenové dostupnosti, bezpečnosti dodávek a udržitelnosti,“ uvedla ministryně pro Deutsche Presse-Agentur.
Přestože je Belgie díky terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG) méně závislá na ruském plynu než Německo, obavy z nedostatku elektřiny a energie jsou velké a vláda se chce ruského plynu rychle zbavit. Dále zde existují politické tlaky na přechod k jiné energetice a snižování emise skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý (CO2).
Odborník nevidí řešení energetických problémů
Nezávislý analytik Mycle Schneider upozorňuje, že jaderná energetika sice také nepřímo produkuje emise CO2 – například při výstavbě elektráren nebo při těžbě uranu – ale jsou přesto nižší než u plynu, fosilního zdroje energie s nejnižšími emisemi při spalování.
Schneider však nepovažuje prodloužení životnosti jaderných elektráren za řešení současných energetických problémů. „Není to tak, že by se tím problém dlouhodobě vyřešil, pouze by se o několik let odložil.“
Pokud bude vláda sledovat cíl snižování emisí CO2, mohly by být peníze, které by byly investovány do technického rozšíření, vloženy do obnovitelných zdrojů energie. To by podle něj vedlo k rychlejšímu snížení emisí skleníkových plynů, jako je CO2.
Ovšem existuje i otázka stability a množství dodávané energie, pokud hovoříme o obnovitelných zdrojích, které jsou závislé na množství sluneční energie (bezmračné nebe) množství větru (fouká vítr) nebo množství vody (není sucho). Množství slunce, větru a vody není možné ovlivňovat a při jeho nedostatku také úměrně klesá množství vyrobené energie.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
