Názor

Manželství lze uzavírat jen mezi mužem a ženou, rozhodl tento týden soud v japonské Ósace a zamítl tak žalobu Japonky Machi Sakataiové a její americké partnerky. Ty vedle uznání jejich svazku za manželství požadovaly také peněžité odškodnění za porušení jejich ústavního práva na rovnost ve výši 1 milión jenů (cca 165 000 Kč).

Jediná asijská země, kde jsou sňatky osob stejného pohlaví dovolené, je Tchaj-wan. Od roku 2019 se zde může oddávat každý s každým.

Japonsko je poslední zemí G7 (sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa – Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA), kde lze uzavírat manželství jen mezi mužem a ženou. Je to dáno tamní ústavou, která definuje manželství v podobě, která je dobře známá i v České republice.

V některých správních městech a okresech (210 obcí a osm prefektur) existuje ekvivalent našeho partnerského soužití v podobě vydávání tzv. „partnerských certifikátů“, kterým se tito lidé prokazují, např. při návštěvách v nemocnicích a umožňuje jim také spolupodepisovat nájemní smlouvy. Jejich účinnost je však jen místní, a ne vždy jsou akceptovány. Společné zdanění manželů, které v Japonsku úspěšně funguje dlouhá léta, se však na homosexuální a jiné partnerské svazky nevztahuje.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Japonci jsou ve většině proti zneužívání institutu manželství (52,4 %).

Podle Mari Miuraové, profesorky genderové politiky z tokijské Sophia University však rozpor s ústavou ve svazcích osob stejného pohlaví určitě není. Ústavu je podle ní nutné číst duchem doby.

Jde pochopitelně o typický nesmysl, jak nahlížet na právní normy, které mohou někteří považovat v určitém okamžiku za nemoderní. Každý zákon, včetně toho ústavního, vzniká sice v určité době, a ne vždy reflektuje budoucí společenský vývoj, ale vždy má svůj konkrétní smysl. V případě ústavního zákona o definici manželství jde především o ochranu manželství, jako veřejné smlouvy, která plní nezastupitelné společenské úkoly a navazuje na další vážné instituty (rodičovství, práva dětí, otázky dědictví, apod.).

Konzervatismus japonské společnosti tak nemůžeme chápat jako zaprděný odpor k novinkám, nýbrž jako výraz snahy zachovat a chránit dobré, osvědčené a prospěšné. Vyhlášená náklonnost Japonců k výdobytkům vědecko-technického rozvoje dokládá, že odpor k zneužívání manželství neplyne ze strachu z nového, jak je veřejnosti představován LGBT aktivisty.

Článek byl převzat z Konzervativních novin.