Komentář
Velká obava vedení Komunistické strany Číny (KS Číny), že ji postihne osud Sovětského svazu, se naplno projevila v souvislosti s náhlým rozhodnutím opustit politiku nulového covidu.
Neúprosná politika, která byla měsíc co měsíc přísně uplatňována téměř tři roky, byla osobním rozhodnutím čínského vůdce Si Ťin-pchinga, který ji popsal ideologickými termíny.
V loňském roce napsal Ma Siao-wei, šéf Národní zdravotnické komise, v časopise Study Times: „Musíme zaujmout jasný postoj proti současným špatným myšlenkám, jako je takzvané ,soužití s virem‘, a zachovat strategii nulového covidu.“
Důvodem bylo podle šéfa čínského zdravotnického úřadu to, že ačkoli se radil s lékařskými a vědeckými odborníky, „Ústřední výbor se Si Ťin-pchingem v čele“ rozhoduje na základě „ideologického chápání“ nebo „ideologického problému“.
Podle něj existuje „myšlenka Si Ťin-pchinga“ týkající se covidu. V této otázce nedošlo k žádným nejasnostem. Si uplatňoval pouze svou oddanost marxismu. Epidemie jsou podle Marxe a Engelse způsobeny kapitalismem.
Důsledkem této ideologické analýzy bylo, že virus musel být do Číny zavlečen z kapitalistické země. Odtud pramení nepodložená tvrzení, že za to mohou američtí účastníci Světových vojenských her 2019 ve Wu-chanu. To byl další důvod, proč režim komunistické strany nesouhlasil s nezávislým mezinárodním vyšetřováním příčiny covidu.
Proč tedy ta náhlá změna, když Si opakovaně prohlašoval historickou správnost politiky Komunistické strany Číny?
Incident, který vyvolal širší odpor
Nejzřejmějším vysvětlením byla povstání v Číně proti Siovým lockdownům, v nichž byly doma uvězněny miliony lidí. Podnětem k protestům byl požár v bytovém domě, který se udál během omezení pohybu osob během lockdownu v Urumči, hlavním městě nejzápadnější provincie Sin-ťiang. Vstupy do bytového domu byly v rámci lockdownu zatlučeny prkny. V důsledku toho zemřelo 44 lidí.
Zpráva o této události se rychle rozšířila prostřednictvím sociálních médií a vedla k protestům v mnoha čínských městech. Nejsilnější byl v Šanghaji, kde se protestující shromáždili na Urumči Road, kde se nachází mnoho obytných domů, aby položili květiny za zesnulé a požadovali odstranění barikád instalovaných kolem obytných domů během covidových lockdownů.
Tyto protesty se rozšířily i do dalších měst. Výrazně se na nich podíleli studenti, ale mezi davy se objevilo i mnoho obyčejných Číňanů, kteří demonstrovali proti tvrdé politice komunistické strany.
Tisíce dělníků v továrně Foxconn v Čeng-čou, kde se vyrábí iPhony, strhly barikády a pustily se do potyček s policií. Továrna udržovala uzavřený provoz, aby se vyhnula covidovým omezením, přičemž dělníci žili a pracovali v izolaci od zbytku světa.
Někteří z přibližně 200 tisíc pracovníků továrny, která vyrábí polovinu iPhonů na světě, prostě odešli a vrátili se zpět do vzdálených měst a vesnic. V Kantonu protestující utekli ze zamčených budov. Ve Wu-chanu, odkud covid-19 pochází, obyvatelé strhli obrovské železné brány, které byly postaveny k uzavření ulic.
Skutečnost, že čínští představitelé naznačili, že upraví svou tvrdou politiku, jen zvýšila nepokoje, protože lockdowny se stupňovaly po celé zemi.
Nesouhlas s uzavírkami si našel nový cíl
Protesty proti covidové politice se rychle změnily v demonstrace proti Si Ťin-pchingovi. Navzdory přísným zákonům proti disentu vymysleli protestující nové prostředky, jak hlásat své poselství.
Mnoho lidí vystavovalo prázdné bílé listy papíru, tradiční symbol protestu proti cenzuře. Zpráva o „A4kovém protestu“ se rozšířila i přesto, že společnost Apple již dříve přistoupila na požadavek čínského režimu, aby její aplikace AirDrop pro sdílení souborů byla v Číně zakázána.
Studenti z univerzity Tsinghua, jedné z nejprestižnějších akademií v zemi, vyzývali ke „svobodě slova, právnímu státu a demokracii“. Jiní poblíž náměstí Nebeského klidu skandovali „chceme univerzální hodnoty“, „nechceme diktaturu“, „nechceme kult osobnosti“. V Čcheng-tu lidé křičeli „čínský lid nepotřebuje císaře“ a „stop doživotním funkcím“.
Jinde se vzduchem neslo skandování „odstup Si, odstup komunistická strano“ a „potřebujeme lidská práva, potřebujeme lidskou svobodu“. Řidiči troubili na podporu ostatních, kteří vystavovali prázdné bílé archy papíru. Navzdory snahám vládních cenzorů se zprávy o těchto událostech šířily po celé zemi.
V minulosti se protestovalo i kvůli jiným problémům, například proti bankám, ovšem tyto demonstrace zpochybňovaly samotný systém.
Komunistická strana Číny se uchýlila ke své obvyklé taktice: vyslala policii a obvinila „protičínské zahraniční síly“ z podněcování demonstrací a snahy vyvolat „barevnou revoluci“, na což se koumáci na sociálních sítích ptali, zda těmi „zahraničními silami“ myslí Marxe a Engelse?
Zajímavé je, že režim se od té doby snaží tvrdit, že náhlý obrat v politice byl rozhodnutím Ústředního výboru komunistické strany, jemuž 10. listopadu předsedal Si Ťin-pching. Což bylo ještě před požárem v Urumči a protesty v továrně na iPhony v Čeng-čou.
Tato rétorika je v rozporu s jejich předchozím tvrzením, že od politiky bylo upuštěno 7. listopadu.
Významná je také skutečnost, že to bylo v rozporu s popisem schůze z 10. listopadu, kterou přinesla čínská státní televize CCTV.
Anglický překlad zprávy ze schůze obsahuje naléhání, že „musíme soustředit své úsilí na boj proti epidemii v klíčových oblastech, přijmout rozhodnější a ráznější opatření k řešení problému, co nejdříve omezit šíření epidemie a co nejdříve obnovit normální výrobu a životní řád“.
Zasedání dále vyzvalo k dodržování „vědecké a přesné prevence a kontroly“ – což je sotva upuštění od politiky nulového covidu, o kterém režim nyní tvrdí, že ho na schůzi schválil.
Nejpravděpodobnějším důvodem je, že Si Ťin-pching od této politiky upustil kvůli rostoucím protestům, které hrozily podkopat režim. Obával se totiž, že by mohly vést k zániku Komunistické strany.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Z původního článku The Epoch Times.
