Autor Martin Hála
Při pohledu zvenčí není snadné docenit psychologický dopad přeletu čínského průzkumného balonu nad Spojenými státy, završený o víkendu jeho dramatickým sestřelením nad pobřežím Severní Karolíny. Proč právě tento pro nás trochu kuriózní incident vyvolal v Americe takový rozruch a znepokojení? USA zažily mnohem křiklavejší případy čínské špionáže, ať už šlo o krádeže plánů vojenských letadel, nebo osobních spisů amerických vládních zaměstnanců.
Balonem kolem světa
V porovnání s takovými incidenty působí právě sestřelený balon na pohled relativně nevinně. Navíc to zjevně není první přelet podobného letounu nad USA nebo jinde ve světě. Čínská lidová republika (ČLR) je používá již několik let nad téměř všemi světadíly. První byl spatřen v roce 2020 nad Tchaj-wanem. Relativně pravidelně létají nad americkými tichomořskými základnami na Havaji a Guamu a přinejmenším čtyřikrát proletěly v minulosti nad územím samotných kontinentálních Spojených států.
Oproti špionážním satelitům mají podle odborníků balony a podobná „zařízení lehčí než vzduch” (LTA) některé výhody, jako je širší spektrum monitorovaných signálů a delší doba průzkumu nad konkrétní oblastí. Peking tvrdí, že jde o civilní letouny určené pro meteorologický výzkum. To nezní příliš přesvědčivě už proto, že podobnou legendu používaly v padesátých letech Spojené státy pro své vlastní špionážní balony nad Sovětským svazem a jeho satelity.
Co to tady lítá?
Pozornost, s jakou sledovali nejen političtí představitelé, ale i obyčejní Američané právě tento balon, vypovídá hodně o současné atmosféře ve Spojených státech a v čínsko-amerických vztazích. Přelet balonu názorně zhmotnil pro řadu lidí jinak stále ještě vcelku abstraktní potenciální hrozbu, jakou představuje rostoucí vojenská moc ČLR. Něco jiného je číst o tom občas v novinách a něco jiného vidět konkrétní předmět pouhým okem nad vlastními hlavami. Pro řadu Američanů to byl přelomový moment.
Mohutná odezva, kterou tento vizuální symbol čínské vojenské moci vyvolal mezi americkými občany, nakonec přinutila Bílý dům, aby na poslední chvíli zrušil plánovanou cestu šéfa americké diplomacie Blinkena do Pekingu. Ta měla navázat na opatrné tání mezi oběma mocnostmi, které provázelo nedávné osobní setkání amerického a čínského prezidenta na summitu G20 na Bali loni v listopadu.
Konec líbánek
Těmto náznakům oteplení vzájemných vztahů učinila balonová aféra rázem přítrž. Nápadně to připomíná podobnou epizodu ze studené války. 1. května 1960 sestřelila sovětská armáda nad svým územím americký špionážní letoun U-2 a zadržela jejího pilota Francise Gary Powerse (jeho výměnu za sovětského agenta Rudolfa Abela líčí i u nás populární film Most špionů). Tento incident, slovy tehdejšího generálního tajemníka Chruščova, „ukončil líbánky” zahájené rok předtím na jeho setkání s prezidentem Eisenhowerem v Camp Davidu. Od té chvíle to šlo se sovětsko-americkými vztahy rychle z kopce.
Letadla U-2 létala ve své době v takové výšce, že zůstávala dlouho mimo dosah sovětské protiletecké obrany. Eisenhower si byl nicméně vědom, že jejich neautorizovaný přelet nad cizím územím by mohl představovat akt války. Osobně proto schvaloval každý let. Zdá se, že podobná opatrnost v analogickém případě šedesát let poté na čínské straně chyběla.
Haló, zapomněl jste si tu balon…
Peking má o uvolnění velmi napjatých vztahů s USA eminentní zájem. Je proto velmi nepravděpodobné, že by přelet špionážního balonu nad americkým územím byla úmyslná provokace. Z dosavadních reakcí čínského vedení se spíše zdá, že bylo samo nenadálým incidentem zaskočeno. To naznačuje dosti znepokojivou možnost, že mezi velením čínského letectva a politickým vedením země neexistuje dostatečná koordinace.
Nejvyšší čínský představitel, generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching, sice zastává nejvyšší stranické i vojenské funkce, ale právě tato kumulace funkcí může způsobit, že prostě všechno neuhlídá. Na rozdíl od Eisenhowera zřejmě nemá čas, aby schvaloval každý špionážní let nad cizím územím; Peking navíc podle všeho takové přelety považuje vzhledem k jejich relativní četnosti i předchozí americké nečinnosti za vcelku rutinní. Čínskému vedení, což je stále více jeden jediný soudruh, prostě nějak nedocvaklo, že někde poletuje nějaký balon, který by mohl narušit jeho aktuální politickou prioritu na snížení napětí se Spojenými státy.
Chyby zatím snad ještě ne osudové
Velký vůdce Si Ťin-pching do svých rukou koncentroval prakticky veškerou moc v Číně, ale začíná se zjevně dopouštět chyb. Prvním očividným přešlapem byl jeho „olympijský pakt” s Putinem jen pár týdnů před ruskou invazí na Ukrajinu. Další následoval v podobě sebevražedné politiky nulového covidu a pak jejího náhlého divokého rozvolnění bez náležité přípravy. Teď to začíná vypadat, že také nezvládá koordinovat vedení strany a státu s vojenským velením.
Z barvité balonové aféry tak můžeme vyvodit několik nepříliš optimistických závěrů. Napětí mezi jadernými velmocemi USA a ČLR začíná nabírat mrazivých rozměrů studené války. A veškerou moc v jedné z těchto velmocí koncentroval do svých rukou muž, který začíná dělat dramatické chyby a zapomíná v kritických okamžicích ve vzduchu volně poletující špionážní balony. To nevěstí nic dobrého.
