Investigativní novinář Ethan Gutmann, autor knih Ztráta nové Číny a Jatka (C-Press 2015), v minulosti nominovaný na Nobelovu cenu míru, vytvořil krátkou zprávu o stavu pronásledování Ujgurů v čínské provincii Sin-ťiang (Východní Turkestán). Čínský režim v síti pracovně-převýchovných táborů podle zpráv OSN internuje na jeden milion Ujgurů.

Podle zdrojů, které Gutmann analyzoval, zde dochází také k případům mučení, fyzické likvidaci a násilným odběrům orgánů…

Níže nabízíme přepis výpovědi Ethana Gutmanna:

„Děkuji, jsem moc rád, že zde dnes mohu být, a začnu dvěma známými snímky. První z nich je fotografie z videozáznamu ujgurských nebo možná kazašských vězňů, kteří jsou přesouváni po železnici.

Nevíme, co se těmto mužům stalo. Přesto od roku 2016 ujgurští a kazašští uprchlíci popisují sporadické masové popravy.

Například skupina vězňů je zatčena při překročení hranic provincie Čching-chaj.

Každoročně je z táborů odvezeno minimálně 50 000 Ujgurů v průměrném věku 28 let, aby jim byly odebrány orgány. Denně je to asi 136 lidí.“

Úřad pro veřejnou bezpečnost vyvede vězně ven a všechny je na otevřeném poli popraví. Motiv těchto vražd neznáme, ale víme, že masové popravy jsou spojeny s problémy s likvidací těl.

Místní krematoria připouštějí, že spalují těla z pracovních táborů, a tak dále a tak dále.

Systém likvidace těl však může být klíčovým důkazem. Například jediný skutečně spolehlivý odhad počtu mrtvých ve Wu-chanu během epidemie covidu pochází z počtu prodaných pohřebních uren.

Peking si je této zranitelnosti vědom. Od roku 2018 se ujgurské hřbitovy běžně srovnávají se zemí. Jako třeba  tento. Jde o jasný útok na muslimské kulturní tradice. Avšak zároveň se dosáhne trvalé eliminace rodinné DNA.

Před třemi lety Gulchehra Hojaová z rádia Free Asia zjistila, že místní úřady v roce 2017 vydaly nařízení postavit devět nových krematorií na území Sin-ťiangu / Východního Turkestánu.

V hlavním městě regionu Urumči vyrostl první a v čínském tisku se objevil inzerát na obsazení 50 míst bezpečnostních pracovníků za neslýchaný plat ve výši 1200 amerických dolarů měsíčně.

Domnívám se, že záměry komunistické strany se odvíjejí v tomto duchu: ,Asimilujeme Ujgury, když budeme moci. Zabijeme je, když budeme muset.‘“

V roce 2020 si uprchlík z tábora v Norsku virtuálně prohlédl tábor, který rozpoznal v městském okrese Aksu. Paní Hojaová pomocí internetového archivu zjistila, že tábor byl postaven kolem již existující a stále funkční instituce, což je nemocnice léčící infekce v Aksu. Na obrazovce vyznačeno červeně.

Ve skutečnosti všechny složky nuceného odběru orgánů – nemocnice, dva tábory a krematorium, se rozprostírají na jednom kilometru čtverečním. Západní tábor nalevo pojímá 16 000 lidí.

Napravo se nachází východní tábor, jenž zahrnuje 33 000 lidí a nemocnici Aksu. Severní část trojúhelníku, jež je vzdálena zhruba 900 metrů od obou táborů, představuje obrovské krematorium.

Podívejme se nyní blíže na toto krematorium. Nejsou zde žádné viditelné komíny. Nicméně kolega David Companale z BBC mě upozornil, že rotační pec spalovny je nízkoemisní systém. Přesto vidíme dvě výrazné linie, které se spojují s krematoriem uprostřed budovy, směřující na východ a západ. Mohlo by se jednat o zdi. Spíše však připomínají potrubí a názor na ně si můžete udělat sami.

To znamená, že krematorium může používat systém na bázi vody, alkalickou hydrolýzu. Načerpáte čerstvou vodu, smícháte s uhličitanem draselným, zahřejete komoru na přibližně na přibližně 150 stupňů Celsia – tuky, vlasy a kosti se rozpadnou a odpadní voda může být odvedena do vyluhovacího pole nebo jednoduše vypumpována zpět do řeky, která se nachází 400 metrů daleko.

Právě jsem se zmínil, že jsem si nedávno nechal udělat nějaký průzkum a že existují chemické závody a místa, kde se dají chemikálie pro tyto operace získat velmi rychle, a ve skutečnosti se nacházejí dvě minuty jízdy autem od krematoria.

Ale z nemocnici v Aksu, kde jsou pravděpodobně odstraněny orgány, je to na letiště Aksu jen kousek, když pojedete ve speciálním rychlém pruhu pro lidské orgány, je to asi 20 minut, když trochu přidáte.

Ačkoli čínské jižní aerolinky potvrzují, že lidské orgány jsou přepravovány spíše přes „Zelený průchod Aksu“. Fotografii neposkytují, ale zde je fotka zeleného průchodu na letišti Kašgar. Z letiště Aksu by mohlo být několik koncových uživatelů.

Tady je můj hlavní podezřelý: nemocnice provincie Jejung má formální vztah ve stylu „velkého bratra“ s lékaři a lékařskými přístroji v Aksu a je to jedno z 10 čínských certifikovaných školicích středisek ECMO.

V roce 2017 se počet transplantací jater zvýšil o 90 procent. Počet transplantací ledvin se zvýšil o 200 procent. 1. března 2020 první nemocnice úspěšně provedla první oboustrannou transplantaci plic u covidového pacienta.

V podstatě se jednalo o reklamu pro zahraniční turisty, že i v době pandemie byla první nemocnice otevřena podnikání. A na závěr – jedno z těch krematorií jsme našli.

Tohle má ubytovací zdravotnickou a dopravní infrastrukturu pro odběr živých orgánů Ujgurů a případně Falun Gongu. Ve skutečnosti víme, že někteří členové Falun Gongu jsou v táborech v Sin-ťiangu ve východním Turkestánu, ale jsou tam také Kazaši, Kyrgyzové a Chuejové.

Rádi bychom dali dohromady všech devět krematorií a pracujeme na tom.

Jen zmíním, že mé vyšetřování v Kazachstánu v roce 2020 těsně před lockdownem zahrnovalo rozsáhlé rozhovory s uprchlíky a zde je můj předběžný závěr:

Každoročně je z táborů odvezeno minimálně 25 000 Ujgurů v průměrném věku 28 let, aby jim byly odebrány orgány. Denně je to asi 68 lidí.

Z širšího rozsahu výpovědí mých svědků se toto číslo zdvojnásobuje na 50 000 ročně. Přibližně 136 denně. To je za použití velmi nízkých čísel, která předpokládají, že jich je v táborech pouze milion.

Můžeme říci toto. Strategie strany týkající se Ujgurů je trojitá kombinace: nucené práce, snížená porodnost a odebírání orgánů.

A já jsem tuto kombinaci nazval udržovací genocidou. Udržují si možnost zajít dál a já jsem se domníval, že záměry strany se odvíjejí nějak v tomto duchu: „Asimilujeme Ujgury, když budeme moci. Zabijeme je, když budeme muset.“

Ale co když je to jen za podmínek důsledného západního tlaku – politického tlaku? Faktem je, že krematorium, jako je to, které jste právě viděli a které dokáže uživit 50 bezpečnostních pracovníků, může zpracovat 136 těl denně, aniž by se zapotilo.

A právě tato nadměrná kapacita devíti krematorií průmyslového rozsahu by nás všechny měla přimět k zamyšlení, zda skutečné záměry strany nejsou bližší tomuto prohlášení: „Asimilujeme Ujgury, když budeme muset. Zabijeme je, když budeme moci.“

Tímhle skončím a ještě jednou vám děkuji za tuto příležitost.“