Martina Valachová z pořadu ODznova pozvala profesora Maxe Kašparů PhD. Dr.h.c., psychiatra a kněze v jedné osobě, k rozhovoru na téma, proč jsou dnešní děti tak neurotizované. Zmínila samotná jeho slova, kdy konstatoval, že jako dětský psychiatr míval dříve dva dětské klienty za měsíc – a nyní má dva denně. A ptá se:
Co se změnilo?
Proč je dnes tolik problémů v oblasti dětské psychiky?
Profesor vyjmenuje pět důvodů, které za tím vidí:
– Dnešní dítě žije v úplně jiných podmínkách, než žily ty před zhruba 40 lety, kdy on se svou praxí začínal. Rodiče měli tehdy na dítě více času. Dnešní rodiče nemají tolik času na výchovu. A staré pravidlo říká, že ,čas, který věnuješ dítěti, když je malé, tak ušetříš, když bude velké´. Výchovu rodiče svěřili televizním programům – to je zásadní chyba.
„Když rodič vypráví dětem pohádky, ale pozor, musí to být pohádky, kde je jasně vymezeno dobro a zlo. Dobro zvítězí nad zlem, skromnost a pokora nad pýchou, nečestné jednání je přebito čestným. Tehdy se děti naučí rozlišovat mezi dobrem a zlem.
Ale jakmile je dáte před televizi, tam se něco hýbe, povídají se tam nesmysly, dítě ztrácí čas. Ale ten čas dává rodičům, kteří ho pro něj nemají.“
– „Druhá věc je atmosféra ve školách. Dnes ve školách silně bují šikana. Často je to šikana skrytá. Co my se dozvíme od dětí, to je asi 10 procent šikany. Způsobuje to jedna skupina dětí, které jsou tzv. „super“, které nosí značkové oblečení, mají značkový mobil apod. A vedle nich je dítě, které nemá ani to, ani to. Nu, rodiče si to nemohou dovolit. A najednou ten silnej deptá toho slabého. To je další důvod, proč jsou děti neurotizované.“
– Dalším důvodem je zavedení tzv. střídavé péče u dětí.
„Tu střídavou péči navrhl buď někdo, kdo žádné děti nemá, anebo děti nemá rád. Protože pracuji ještě jako soudní znalec a mám nárůst dětí, které jsou týrané. Dřív toho tolik nebylo – anebo se to nevědělo. Děti, které se samy dopouštějí trestné činnosti, a děti, které sice mají dva domovy, ale tím pádem nemají žádný. To dítě si není schopno vytvořit model normálního společného života. Musíme si uvědomit, že to dítě se nevychovává „přes ucho“ /toto jsem ti řekl, to jsem ti nařídil/, ale dítě se vychovává přes oči. Tak jak věci vidí, a ne tak, jak je slyší. To je další zdroj napětí a vzniku dětské neurózy.“
– Dalším faktorem jak u dětí, tak dospívajících, jsou drogy. „Naše společnost je už velmi zasažená drogami, máme už 14-leté děti, které berou marihuanu nebo pervitin. Máme alkohol na základních školách. Ono se o tom nemluví. Ale jako dětský psychiatr ten problém vidím.“
– Jako další problém vidí to, že rodiny žijí velmi povrchně. „Jako společnost jsme celkově zpovrchněli. My nejdeme na hlubinu věcí. Žijeme horizontálně. Od pondělka k neděli, od výplaty k výplatě, od oslavy k oslavě – čili to jsou ty horizontální styly života. My jsme ztratili vertikálu. Ztratili jsme to, abychom šli na hlubinu věcí. A současně abychom se povznesli nad některé věci. To je ten vertikální rozměr – jít na hlubinu a vyjít nad věc. To se v rodinách nevede. A toto nám chybí.“
Celý rozhovor z podcastu
Připravila a moderovala Martina Valachová.
