Náš mozek je jako houba. Během života zpracováváme nekonečné množství obrazů, zvuků, vůní, hmatových signálů a obrovské množství emocí. Od doby před narozením až do okamžiku, kdy zemřeme, šedá hmota mozková roste, mění se, přizpůsobuje a zpracovává.
Každý z miliard neuronů v mozku vysílá každou vteřinu několik impulsů, což je skutečně fenomenální výkon. Jsou chvíle, kdy nás tento neustálý přísun a zpracování informací může zcela zahltit a máme pocit, že jsme blízko vyhoření. Jsou chvíle, kdy už to nezvládáme.
Před lety jsem byl pozván k poslechu pěveckého sboru, v němž zpíval i můj kamarád. Po výkladu o vlivu zvuku na lidskou psychiku byli posluchači požádáni, aby se na dvě minuty posadili do ticha a naslouchali svému okolí. Tehdy jsem si uvědomil, že „tichá místnost“ je plná hluku. Slyšel jsem bzučení světelných pásů nad hlavou, zvuk svého dechu a tlukot svého srdce. Zvuků bylo tolik, že se na ně dalo fixovat a některé z nich byly docela otravné.
Používejte své smysly
Příroda nám poskytuje zvuky, které nás uvolňují. Je skutečně prokázáno, že příroda snižuje krevní tlak a navozuje u lidí pocit pohody. Zelená a modrá barva v nás vyvolávají pocit klidu a odbourávají nervozitu – není divu, protože právě tyto barvy v přírodě převládají. Zelená nedráždí vaše smysly jako jasně žlutá nebo červená, vyvolává představy lesů a travnatých luk.
Při procházce nebo jízdě na kole se až příliš často soustředíme na pohyb (v mém případě na to, jak moc mě bolí klouby a jak dlouho ještě vydržím, než mě bude muset odnést nějaký nebohý, nic netušící kolemjdoucí). Často se tak ztrácí vliv „přítomného“ pobytu v přirozeném prostředí.
Nedávno jsem po letech, kdy jsem na kole nejezdil, na něj znovu usedl a při šlapání jsem se usmíval. Jel jsem volným tempem a vychutnával si smyslové vjemy, které mi tento zážitek přinášel. Vanul teplý vánek, který šuměl pšenicí na polích po obou stranách silnice, večerní obloha se zbarvovala do oranžova a bylo slyšet vyzpěvování opeřenců. Když jsem se vrátil domů, cítil jsem se nadšený, byť trochu bolavý a zpocený. Snažil jsem se soustředit na prostředí kolem sebe, ne na to, jak se dostat z bodu A do bodu B.
Drazí přátelé v Japonsku mi ukázali, jak skutečně vnímat prostředí kolem sebe. Během pobytu v Japonsku jsem měl tu čest seznámit se s úžasným párem, který mě „adoptoval“ jako své další dítě.
Vždycky jsem se považoval za všímavého pozorovatele, ale oni mi ukázali, jak se opravdu dívat, jak komunikovat s okolím a jak všechno vnímat. Povzbuzovali mě, abych používal všechny smysly: abych se sklonil a cítil měkký, houbovitý mech, dotýkal se drsné, popraskané kůry stromů a soustředil se na zvuky a vůně kolem sebe. Opravdu jsem se cítil jako jejich dítě. Znovu mě učili, jak svět kolem sebe pozorovat.
Je úžasné, že tak rychle ztrácíme smysl pro úžas nad živými věcmi kolem nás. Jako milovníka přírody mě zasáhla ironie toho všeho. Připadalo mi, jako by se mi zrak otupil a pak náhle zase zbystřil.
O mnoho let později jsem se dozvěděl, že se jedná právě o japonský fenomén šinrin-joku neboli „lesní koupel“. Studie provedené v Asii i v Evropě ukazují, že „ponořit se do přírody s využitím smyslů“ může snížit příznaky zhoršeného duševního zdraví, jako je stres a úzkost. Uvádí se také, že má příznivé účinky na imunitní, dýchací a kardiovaskulární systém. Jsme přece součástí přírody; vyvinuli jsme se, abychom v ní byli, vnímali ji a komunikovali s ní. Není divu, že se cítíme dobře, když jsme v jejím objetí.
Trénujte si smysly
Až budete příště venku, zastavte se na chvíli a opravdu naslouchejte. Co slyšíte? Třeba vítr ve stromech, šustění listí, vrzání větví, zvuky cvrlikajícího hmyzu nebo drobných živočichů, kteří šmejdí v podrostu.
Před lety jsme byli s kamarádem na tiché procházce lesem v Arménii, když se někde v dálce zlomila jedna suchá větev. V tu chvíli mě polil studený pot a udělalo se mi lehce nevolno – byl to divoký medvěd, nebo si budu muset přehrát scénu z thrilleru o „Vysvobození“ z roku 1972? Raději bych bral to rozsápání medvědem. Nakonec všechno dobře dopadlo, ale vážně, když se člověk ztratí v okamžiku, kdy je ponořený do přírody, je dobré mít po ruce přítele!
Dalším zajímavým způsobem, jak ocenit přírodu na nové úrovni, je hra s perspektivou. Ležet na zemi se může zdát jako zvláštní nápad, ale dívat se nahoru na mraky a vidět podbřišek ptáků letících nad hlavou je zcela nový zážitek. Ležení nám také umožňuje nasávat pižmové vůně země a vnímat tolik různých textur, od pružného mechu po suchou, ostnatou trávu. To všechno je tu pro nás k dispozici. Stačí vyjít ven a nechal se tou krásou obalit.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
