Říká se mu vitamín D, ale ve skutečnosti to vlastně žádný vitamín není. Vědci ho dnes považují spíše za hormon než za živinu. Hlavní zdroj tohoto tzv. vitamínu je jedinečný: na rozdíl od jiných vitamínů získáváme mnohem více vitamínu D ze slunečního záření než z potravy. Tato sloučenina se vytváří v kůži, aktivuje se v játrech a ledvinách a pohání ji sluneční ultrafialové (UV) záření.
Díky tomuto spojení získal vitamín D pověst vitamínu pro zdraví kostí, ale od té doby vědci zjistili mnoho dalších zdravotních přínosů spojených s tímto slunečním vitaminem, například zlepšení imunitních funkcí a metabolismu a také působení jako protizánětlivý prostředek.
Lék na COVID?
Nejnovější zdravotní spojení s vitamínem D se může týkat léčby COVID-19. Několik observačních studií provedených v posledním roce odhalilo nápadnou souvislost mezi nedostatkem vitamínu D a závažností COVID-19. Někteří lékaři, kteří léčí pacienty s COVID-19, jej proto často zařazují do svého programu léčby.
Pro každého, kdo je obeznámen s vitamínem D, není tato zpráva velkým překvapením. Nízká hladina vitamínu D byla již dříve spojována se zvýšením zánětlivých cytokinů, virovými infekcemi horních cest dýchacích a krevními sraženinami – což jsou některé z klíčových charakteristik COVID-19.
Dokonce i Dr. Anthony Fauci, ředitel Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci – který je známý spíše propagací masek a vakcín než doplňků stravy – veřejně učinil jedno pozitivní gesto vůči vitamínu D. Fauci v rozhovoru na Instagram Live s Jennifer Garnerovou v září 2020 zdůraznil potřebu tohoto vitaminu, zejména během pandemie.
„Pokud máte nedostatek vitamínu D, má to vliv na vaši náchylnost k infekcím. Nevadilo by mi doporučit – a sám to dělám – brát doplňky vitaminu D,“ vyjádřil se Fauci.
Přesto jsou zdravotníci velmi opatrní, pokud jde o jakákoli tvrzení naznačující, že vitamín D může léčit COVID-19. Dr. Joseph Mercola je obviňován z toho, že svá tvrzení protlačuje příliš daleko. Je hlavním autorem metaanalýzy studií, které zkoumají korelaci mezi hladinou vitaminu D a případy COVID-19 a mechanismy, které mohou tento ochranný proces pohánět. Studie byla publikována v říjnu 2020 v časopise Nutrients, ale Mercola byl nedávno nucen studii ze svých webových stránek odstranit.
Problémem je prý v tom, že Mercola prodává neověřený prostředek k léčbě smrtelného onemocnění. V únoru FDA zaslala Mercolovi dopis, v němž ho obvinila z prodeje doplňků stravy – zejména vitaminu D – které nejsou „schválenými a povolenými produkty pro zmírnění, prevenci, léčbu, diagnostiku nebo vyléčení COVID-19“.
Mercola však trvá na tom, že marketing není jeho posláním. Tvrdí, že chce lidi dostat ven, do přírody.
„Já lidem doporučuji, aby ani žádné doplňky stravy nebrali, aby jen tak vypadli v plavkách ven. Sám jsem vitamín D nebral 12 nebo 13 let a mám skvělou hladinu vitamínu D. Je to zadarmo, když chodíte ven na slunce. Ale to většina lidí nemůže, takže se musí uchýlit k užívání doplňku. Není to moje primární doporučení, ale musíte jim dát možnost volby,“ brání se dr. Mercola.
Během pandemie, která se vyznačovala lockdowny, schůzemi na Zoomu a zákazy chodit ven, měli lidé často méně příležitostí nasát nějaký ten podíl slunečního vitamínu. A už před COVID-19 bylo jasné, že mnoho lidí ho nemá dostatek. Obohacené mléko a tučné ryby poskytují určité zdroje ve stravě, ale někteří odborníci říkají, že základním problémem je to, že trávíme dny zavření uvnitř.
O tom, kolik vitamínu D potřebujeme, se vedou diskuse, ale je jasné, že jeho hladina je často nižší, než by měla být. Někteří odborníci tvrdí, že potřeba tohoto vitamínu v našem těle značně převyšuje oficiální doporučení a téměř polovina planety již nyní nedosahuje těchto doporučených hodnot.
Studie z roku 2012 zjistila, že nedostatkem vitamínu D trpí téměř 50 % celosvětové populace a odhadem 1 miliarda lidí trpí jeho plným nedostatkem. Podle vědců za tuto „pandemii hypovitaminózy D“ může především životní styl. Na rozdíl od našich předků trávíme téměř všechen čas v interiéru. A když už vyjdeme ven, znečištěné životní prostředí oslabuje účinnost slunečního světla.
Život strávený převážně v uzavřených prostorách se může jen stěží zdát jako zdravotní riziko, ale vědci tvrdí, že nízká hladina vitamínu D představuje oprávněný problém pro veřejné zdraví, protože nedostatek této sloučeniny představuje „oprávněný rizikový faktor celkové úmrtnosti v celkové populaci“.
Role přírody v léčbě
Vitamíny byly poprvé objeveny na počátku 20. století. Dlouho předtím, než lékaři objevili vitamín D, se však vědělo, že čerstvý vzduch a sluneční svit mají na tělo pozitivní a životodárný vliv. Pro lékaře dávné i nepříliš vzdálené minulosti byl pobyt na čerstvém vzduchu považován za rovnocenný s dalšími samozřejmými zásadami dobrého zdraví – vyváženou stravou, pohybem a dostatkem odpočinku.
Dnešní lékaři však již mnohem méně často předepisují pobyt v přírodě. Mnozí lékaři dnes varují pacienty, aby se vyhýbali pobytu na slunci a předcházeli tak rakovině kůže. A během pandemie zdravotníci vyzývali veřejnost, aby zůstala doma, aby se zabránilo šíření COVID-19.
Takové rady jsou činěny s dobrými úmysly, ale nezpůsobují také, že jsme zranitelnější? Například v roce 2017 vědci z Georgetownské univerzity zjistili, že pobyt na slunci může povzbudit imunitní systém aktivací T-buněk bojujících proti infekcím. Lidé, kteří mají nedostatek vitamínu D, jsou také častěji nemocní. Mají také větší tendenci k bolestem zad, depresím a únavě.
Je samozřejmě nespravedlivé svalovat vinu výhradně na zdravotnickou obec. V posledních několika desetiletích jsme se stali kulturou, která je daleko více fascinována kyberprostorem než procházkou v lese. Většina z nás žije a pracuje v klimatizovaném prostředí, ne na polích nebo na farmách.
Ale ještě předtím, než se moderní technologie prosadily, se moderní medicína začala přírodě vzdalovat. Podle Cassi Vietenové, psycholožky a výzkumnice v oblasti medicíny mysli a těla s doktorátem z klinické psychologie, se věda začala vzdalovat vlivům přírody již před 400 lety, kdy se rozhodujícím způsobem oddělila od církve.
„Lékařský systém se stal velmi mechanistickým. Na tělo se dívali jako na hodiny nebo na auto. Když se něco rozbije, podíváte se pod kapotu a musíte to opravit. Nemá to nic společného s prostředím nebo s tím, jak člověk uvažuje nebo co cítí, čemu věří nebo co si představuje. Ale my prostě víme, že to není pravda, prohlašuje Vietenová.
Podotýká, že dokonce i ve špičkových ústavech pro duševně choré nesmějí pacienti vycházet ven, natož pak do přírody.
„To je naprosto šílené. Věří tomuto velmi mechanistickému modelu mozku, kdy se rozhodnou, že v mozku je něco špatně, co vyřeší pomocí pilulek, transkraniální stimulace nebo implantátů. My nejsme proti těmto věcem. Ale nedoplnit to čerstvým vzduchem, sluncem, krásou, smyslem, nadějí, láskou, radostí, cvičením, výživou, všemi těmito věcmi, to je velmi omezený pohled.“
Sportem ke zdraví
Vietenová, která je výkonnou ředitelkou Nadace Johna W. Bricka, vydala nedávno pod hlavičkou této organizace zprávu zkoumající vztah mezi cvičením a duševním zdravím. Vědci se zabývali studiemi publikovanými v letech 1990 až 2020 a zkoumali širokou škálu aktivit, od týmových sportů po jógu.
Bylo zjištěno, že cvičení obecně přináší významné zlepšení duševního zdraví. Zpráva však zjistila, že nejlepším typem pohybu pro zlepšení výsledků v oblasti duševního zdraví jsou aktivity, které se provádějí buď venku, nebo v rámci skupiny.
Jedna studie ukázala, že jízda na kole, více než jakýkoli jiný druh cvičení, snižuje počet dnů za měsíc, kdy se člověk cítí duševně zle.
„Myslí si (vědci), že je to pravda nejen díky jízdě na kole, ale také díky slunečnímu svitu a čerstvému vzduchu,“ komentuje Vietenová.
Další aktivitou, u které byl zjištěn velký vliv na duševní zdraví, jsou týmové sporty, které kombinují cvičení se slunečním svitem, čerstvým vzduchem a podporou skupiny.
„Pokud se při tom dostanete ven, je to dokonalé antidepresivum.“ řekl Vieten.
Co nám pobyt venku přináší
Věda teprve začíná zkoumat psychologické a biologické účinky, které může mít pobyt v přírodě na naši mysl a tělo. Některé studie například ukazují, že pouhý pobyt u vody, ve vodě nebo dokonce v její blízkosti nás může učinit šťastnějšími a zdravějšími. Jiné výzkumy ukazují, že množství světla, které dopadá na sítnici, má za následek lepší náladu.
V posledních několika letech věda také zjistila, že pouhý pobyt v lese může snížit hladinu stresových hormonů, tepovou frekvenci a krevní tlak. Zejména v Japonsku se studium lesní medicíny využívá jako strategie prevence nemocí založená na důkazech.
Jak tedy můžeme využívat přírody pro zlepšení duševního a tělesného zdraví?
Pokud je vaším cílem získat vitamín D, dr. Mercola doporučuje, abyste v teplých měsících chodili ven a obnažili na malou dobu co nejvíce kůže.
„Trochu se opalte, trochu zrůžověte, ale nespalte se. Lidé se světlou pletí možná ztolerují jen dvě minuty. Poslouchejte své tělo a nikdy se nespalujte. Zdarma vám dodá vitamin D, ale má také řadu dalších metabolických přínosů pro vaše zdraví, jako je oxid dusnatý, redukce zánětu a spousta dalších skvělých věcí,“ říká dr. Mercola.
Pro duševní zdraví Vietenová doporučuje něco tak jednoduchého, jako je klidná procházka na klidném místě. Rovněž nabádá, aby lidé vyhledávali rozlehlé přírodní výhledy, jako je pole, jezero, louka nebo oceán. Může vám to poskytnout pocit nadhledu, který vám smartphone nikdy neposkytne.
„Když jsou lidé v depresi nebo trpí úzkostí, mají tunelové vidění – jsou velmi krátkozrací. Vidí jen to, co je trápí, a dokáží se velmi kriticky zaměřovat sami na sebe. Když se díváte na oceán, musíte otevřít periferní vidění, abyste ho měli celý v oku, protože je tak velký. To může skutečně rozšířit váš pohled, vzbudit zájem, zvědavost a změnit pohled na svět. Myslím, že když jsou lidé venku, ovlivní to jejich pohled na vlastní problémy a na vlastní život. Vyvede je to z jejich tunelového vidění,“ míní Vietenová.
S tím, jak se svět začíná dostávat z karantény, si mnozí z nás začínají více než kdy jindy vážit pobytu venku. Nepotřebujete studii, abyste věděli, že je příjemné mít jemný vánek ve vlasech, hřejivé slunce na kůži a bosé nohy v písku. Vietenová by však byla ráda, kdyby k tomuto poselství přispěli i lékaři a běžně předepisovali pobyt venku.
„Procházky, jízda na kole, jízda na kajaku, cokoli. Víme, že tyto věci jsou skvělé pro duševní zdraví. Být 24 hodin denně v uzavřeném domě není pro biorytmus dobré. Není to dobré pro vaši náladu,“ uzavírá vědkyně.
Originální článek zde.
