Našich pět smyslů zraku, sluchu, dotyku, chuti a čichu nám dává pět různých způsobů, jak poznávat svět. Přesto však některé smysly před ostatními upřednostňujeme. Pro většinu z nás je prvořadý zrak, pak přichází sluch. Čich je obvykle na konci seznamu.

Naše hmotné statky můžou dokonce pro některé znamenat víc než čich. V jednom průzkumu se ptali sedmi tisíc osob ve věku od 16 do 30 let, aby si ze seznamu položek vybraly pouze dvě nezbytnosti: kosmetiku, auto, pas, telefon a čich. Asi polovina se rozhodla obětovat čich.

Možná je to proto, že čich hraje v moderním životě poměrně malou roli. Na rozdíl od našich předků by jen málo z nás dokázalo identifikovat nebo interpretovat jemné vůně nacházející se ve volné přírodě.

Wendy Gardnerová, aromaterapeutka z Velké Británie, říká, že čich může být naším nejpůvodnějším smyslem. Například novorozenci používají čich ke spojení se svými matkami. Gardnerová je však přesvědčena, že jsme ztratili mnoho informací, které nám má čich poskytovat.

„Používali jsme ho k nacházení potravy, k nalezení cesty domů, vyhýbání se predátorům (pomyslete na to, jak jsou v zoo lvi silně cítit), abychom věděli, kdy je jiný člověk hrozbou (strach uvolňuje určitou pachovou stopu), nebo jak najít druha (družku), aby naše společné geny měly co největší šanci na přežití. Dnes přirozené pachy překrývají parfémy a voda po holení, takže výběr partnera tímto způsobem je složitý,“ vysvětluje Gardnerová.

Všichni máme vůně, ze kterých máme požitek, i ty, které jsou nám protivné. Pro naše předky byl čich pro přežití nezbytný, zatímco dnes je tento smysl považován za téměř triviální. Ale v loňském roce byl čich znovu spojen se samotným přežitím. S důkazy, že ztráta pachu je spolehlivým znamením toho, že jste dostali COVID-19, mnozí začali tento smysl pozorovat pečlivěji.

Ztráta čichu

COVID-19 není jediným onemocněním, které vede ke ztrátě čichu (známé také jako anosmie). Studie z roku 2017 z časopisu Journal of the American Geriatrics Society zjistila, že nedostatek čichu u starších dospělých s normálními kognitivními schopnostmi identifikoval ty, kteří budou později v životě trpět Alzheimerovou chorobou. Aby vědci nyní identifikovali včasný nástup onemocnění, vyvíjejí levný a spolehlivý diagnostický pachový test (cílovou vůní je arašídové máslo).

Ztráta čichu je také spojena s Parkinsonovou chorobou a roztroušenou sklerózou, což naznačuje vážnou souvislost mezi naší čichovou schopností a funkcí mozku. U COVID-19 se však ztráta čichu jeví jako poměrně málo významný příznak.

Všichni z nás jsme si zřejmě zažili dočasnou anosmii kvůli ucpanému nosu během nachlazení nebo u alergií, ale pacienti s COVID-19 zřídka kdy hlásí ucpání dutin. Podle mezinárodního týmu vědců pod vedením neurologů na Harvardské lékařské fakultě je příčina ztráty čichu způsobená COVID-19 komplikovaná, tvrdí ale, že se není čeho bát.

Vědci identifikovali určité typy buněk v horní dutině nosní, které jsou nejzranitelnější vůči infekci SARS-CoV-2, viru, který způsobuje COVID-19. Senzorické neurony, které detekují a přenášejí vůni do mozku, nepatří mezi typy zranitelných buněk, ale závisí na fungování zranitelných buněk.

Podle profesora neurobiologie Sandeepa Roberta Datty z Harvardské lékařské fakulty to znamená, že poškození, které anosmie způsobená COVID-19 na našem těle vyvolává, je minimální. „Myslím, že je to dobrá zpráva, protože jakmile se infekce vyléčí, zdá se, že čichové neurony nemusí být nahrazeny nebo obnoveny od nuly,“ uvedl Datta ve svém prohlášení.

Naštěstí je anosmie jediným příznakem této notoricky známé nákazy, kterou mnoho lidí prodělá. U většiny se čich obvykle vrátí za několik týdnů. Pouze pár lidí ztrácí čich dlouhodobě.

U některých se čich poškodí. Velký globální průzkum Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který sledoval problémy s čichem a chutí u COVID-19 u více než 4 000 pacientů, zjistil, že 6 procent lidí uvádí domnělé, ale reálně neexistující pachy. Sedm procent hlásí zkreslené pachy.

Zkreslení vůně, známé jako parosmie, může způsobit, že citrony páchnou jako hnijící zelí nebo vůně čokolády jako benzín.

Když Beth Reiderová (65 let) z Floridy dostala v červnu 2020 COVID-19, zažila všechno výše uvedené. Nejprve jí čich zmizel. Potom cítila pach kouře. A nakonec to začalo opravdu páchnout. Bethino vnímání chuti se také zkreslilo, ale řekla, že čich ji trápil víc.

Po měsíci se Bethin čich vrátil vcelku do normálu. Ale říká, že i dnes jí dvě její oblíbená jídla, paprika a salát, stále páchnou.

„Nejvíc mi vadí vůně římského salátu. Dřív to bývalo tak, že mi stačilo jen trochu dresinku, ale teď ho utápím, protože tu vůni musím maskovat,“ říká Reiderová.

Jak čich trénovat

Pokud se u vás vyskytne porucha čichu, netrapte se. Existují věci, které můžete udělat, abyste to napravili. Paní Reiderová říká, že si ulevila pomocí populárního domácího léku z ajurvédské medicíny: kapky teplého ricinového oleje do nosních dírek.

Výzkum z University of East Anglia ve Velké Británii nabízí další metodu. Studie byla provedena měsíce před pandemií, ale naznačuje, že čichové cvičení může prospět při poruchách s čichem u COVID-19.

Profesor Carl Philpott z lékařské fakulty University of East v Anglii vysvětluje, že trénink zahrnuje čichání nejméně čtyř různých pachů dvakrát denně, každý den po dobu několika měsíců. Říká, že je to jednoduchá léčba bez vedlejších účinků pro různé příčiny ztráty čichu.

„Jeho cílem je pomoci zotavit se na základě neuroplasticity – schopnosti mozku reorganizovat se, aby se kompenzovala změna nebo zranění,“ uvádí Philpott ve svém prohlášení.

Ve studii dostali účastníci s postvirovými poruchami pachu cvičební sady – soubor vůní, které obsahovaly eukalyptus, citron, růži, skořici, čokoládu, kávu, levanduli, med, jahody a tymián. Po šesti měsících tréninku prokázali účastníci klinicky významné zotavení čichové funkce.

„Zjistili jsme také, že zejména u starších lidí se čich začne obnovovat častěji, a že největší zlepšení nastalo u těch, kteří ztratili čichové funkce nejvíce,“ pronesl profesor Philpott.

Speciální smysl

Ale abyste čich docenili, nemusíte ho ztrácet, nicméně to může pomoct uvědomit si, jaké informace lze z tohoto unikátního smyslu získat.

Zatímco psi a sloni jsou známí svými super-čichacími schopnostmi, lidská pachová kapacita je stále obrovská. Studie publikovaná v časopise Science zjistila, že lidé mohou rozlišovat mezi 1 bilionem různých vůní.

Vůně dodává barvitost chuti. Jazyk samozřejmě cítí příchutě sám, ale pokud jste někdy jedli něco během zánětu dutin, víte, o kolik víc dokáže vůně u stolu potěšit.

Ještě prominentnějším rysem vůně je to, jak hluboko se může vrýt do naší psychiky. Přičichněte si k pastelce a můžete být najednou přeneseni zpět do dětství. Nebo zachytíte závan konkrétní značky pracího prostředku, který by mohl vyvolat vzpomínku z doby před více než 20 lety.

Lidé si už od starověku všímali, jak je vůně svázaná s pamětí. Neurologové tvrdí, že je to proto, že čichové orgány mají přímé propojení s limbickým systémem, části mozku, která zpracovává emoce a paměť. Vůně je jedinečná, protože všechny ostatní smysly musí být nejprve zpracovány thalamem (součástí zadní části mezimozku), než se podněty odešlou do jiných částí mozku pro další interpretaci.

Tyto zákonitosti naznačují, že vůně musí být více než jen pro potěchu či otravu. Možná ji už nepoužíváme k hledání potravy nebo k vyhýbání se predátorům, ale Gardnerová vysvětluje, že jsme na tomto smyslu stále závislí proto, aby nás udržel v bezpečí a zdraví.

Ukázalo se například, že vůně přírody snižuje psychický stres – myslete na svěží vůni borovice, uspávající vůni levandule nebo na uklidňující vůni deště. A pokud jde o přežití – ať už jde o plíseň, únik plynu nebo žluklé arašídy – schopnost čichat a identifikovat tyto jedovaté problémy může chránit zbytek těla před poškozením.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.