Když bylo Jeffreymu C. 19 let, pokusil se o sebevraždu potom, co zjistil, že ho jeho přítelkyně podvádí s jeho nejlepším kamarádem. Spolykal spoustu prášků, avšak jeho matka si naštěstí uvědomila, co se stalo, a zavolala mu záchranku.
Jeffrey nebyl zrovna vzorným občanem, ale zkušenost se smrtí se stala klíčovou v nápravě jeho chování.
Když Jeffrey zdánlivě opustil své tělo, viděl nad sebou stát lékaře, uvedl v článku na webových stránkách Nadace pro výzkum zážitků blízké smrti. Zjistil, že je schopen vstoupit do lékařova těla a může mu číst myšlenky.
„Vstoupil jsem do něj a viděl obrazy jeho ženy, dětí i auta. Cítil jsem v něm paniku,“ vzpomíná Jeffrey.
Duchovní bytost ho vzala za ruku a odtáhla ho pryč. Viděl své vlastní tělo a lékaře a zdravotní sestru, kteří se ho snažili oživit. Bytost ho odvedla do „sloupu světla“, jak to mladík popsal. Nejprve se ocitl na místě, které považoval za nebe, se stěnami připomínajícími mraky. Tam uviděl svou babičku.
Pak se náhle ocitl na páchnoucím poli s lidmi, kteří měli šakalí obličeje. Chytila ho démonická bytost a odvedla ho na místo, kde byly naskládané kostky. Démonická bytost mu řekla, že každý člověk dostane peklo podle svých zásluh a je mu přizpůsobeno na míru.
„Řekla mi, že tohle je peklo a že v každé kostce je peklo na míru pro každou duši. Vysvětlil mi, že lidé se přizpůsobují každému druhu pekla a někteří lidé jsou k některým věcem tolerantnější než jiní, takže peklo se neustále mění. Měla velkou radost z toho, že může sledovat, jak lidé trpí.“
Jeffrey byl vtažen do jedné z kostek, kde ho lidé krmili odporným jídlem a smáli se při tom. Pak mu ukázali záblesky všech špatných věcí, které kdy udělal. „Vžíval jsem se do kůže jiných lidí, když jsem jim dělal špatné věci,“ řekl.
„Viděl jsem, jak jsem byl k lidem necitlivý, a ani jsem o tom nevěděl. Bylo nesnesitelné a zdrcující znovu prožívat věci, na které jsem zapomněl, nebo mě prostě nezajímaly. Dalo mi to pocítit, jak se kvůli mně ostatní cítili.“
Pak klečel v jeskyni a kolem něj klečeli i další lidé. „Viděl jsem klečící dívku s podřezanými zápěstími, muže s provazem kolem krku a dalšího s prostřelenou zadní částí hlavy. Z jeskyně přede mnou jsem slyšel křik a snažil jsem se, aby se mnou někdo z těch lidí promluvil a řekl mi, kde jsem. Jeden z nich mi řekl, abych byl zticha, jinak budu další na řadě. Vtom se z jeskyně vynořil obrovský ošklivý démon, popadl je a vtáhl je do jeskyně,“ vzpomínal mladík.
Když zavřel oči, najednou ho znovu zaplavily vize špatných věcí, které udělal. Uvědomil si, že proto měli všichni přítomní oči dokořán, protože kdyby zavřeli oči, také by tyto vize zažívali. „Nemůžeš zavřít oči. Nemůžeš mluvit s ostatními. Nemůžeš se postavit. Nemůžeš si sednout. Můžeš tam jen klečet na špičkách prstů na nohou a na špičkách kolen. Jediné, co můžeš dělat, je zírat na ohnivou díru, poslouchat výkřiky a doufat, že nejsi další na řadě.“
Ale naděje stále ještě existovala.
„Po dlouhé době mě začaly oči tak strašně pálit, že jsem se nakonec rozhodl, že stojí za to vydržet ty zlé záblesky, když můžu na chvíli zavřít oči. Začal jsem tiše vzlykat, když se mi v hlavě objevily záblesky mých zlých jednání, a uslyšel jsem hlas. Říkal: ,Když ho požádáš, možná tě zachrání.‘“
Jeffrey znovu a znovu prosil o záchranu. Byl přiveden před duchovní bytost, která se ho zeptala, co ho tam přivedlo. Jeffrey odpověděl, že svět není spravedlivý a že už nechce být jeho součástí. Bytost mu vysvětlila, že Jeffrey ji prosil, aby se narodil do hmotného světa, a dokonce si vybral, kdy a komu se narodí. Prozradila také, že Jeffrey byl zachráněn, když o to požádal, protože v něm stále byla jiskra víry.
„Moje víra znamená mnohem víc, než jsem si kdy uvědomoval. Viděl ve mně něco, co jsem neviděl ani já. Začal jsem plakat tak strašně, že jsem tam ztuhl na podlaze s hlavou v dlaních a nekontrolovatelně jsem plakal,“ svěřil se mladík.
Poté mu bytost vyjevila budoucí události, včetně toho, jak si zlomí páteř a jaký to na něj bude mít dopad. Tyto věci se později staly skutečností. Bylo mu řečeno, že si tyto věci sám odůvodněně vybral ještě před svým narozením, byl si vědom následků, a že se musí vrátit, aby je dokončil. Nechtěl se vrátit, ale když se vrátil do svého těla, pocítil útěchu a pokoj od Boha.
Jeffreyho život po smrti
Tři dny zůstal v kómatu, i když jeho mysl byla při vědomí. Zatímco ležel v bezvědomí, přemýšlel o všech podrobnostech svého zážitku. Když se probral z kómatu, zdravotní sestra mu prozradila, že zemřel a byl oživen.
„Byl jsem alkoholik a drogový dealer, který se stal zločincem,“ přiznává. Po svém zážitku se ale obrátil na lepší cestu a smrti se už nebojí, dokonce ani po svém pekelném zážitku, díky svému zastřešujícímu, klidnému spojení s božstvím.
Budoucí události, které mu byly předpovězeny během zážitku blízké smrti (NDE), se staly skutečností, jako když do sebe zapadají dílky skládačky. „Věděl jsem, že je to skutečné, protože to bylo živější než jakýkoli sen. Žádný sen ani iluze mi nemohly dát takovou skládačku, která se skládá s každým dalším rokem a stále tvoří tak dokonalý obraz.“
„Víte, ten obraz musel vzniknout dřív, než byla skládačka rozkouskována. Každý její kousek byl navržen tak, aby se našel a umístil správně, když to bylo potřeba a relevantní. To je důležité.“
Jeffrey se podělil o to, co se naučil o těžkostech života: „[Právě] díky nim získáváme zkušenosti a někdy jsou nám do cesty vrženy věci, které změní načasování událostí. Propíchnutá pneumatika na dálnici se může zdát jako problém, ale možná vám pomohla vyhnout se nehodě na zbývající cestě.“
I jiní lidé s NDE uváděli, že viděli scény ne nepodobné tomu, co viděl Jeffrey. Mnohé aspekty jeho NDE jsou mezi lidmi s NDE běžné. Doktorka Jan Holdenová, která se zabývá výzkumem NDE, při přednášce, na níž představovala svou knihu „Příručka zážitků blízké smrti“, vyprávěla příběh jiného muže, který se pokusil o sebevraždu.
Tento muž uvedl, že se ocitl ve volném pádu vesmírem a přistál na povrchu podobném hlíně. Když přistál, roztříštil se na několik verzí sebe sama. Stejně jako Jeffrey byl konfrontován se všemi zlými věci, které provedl ostatním.
Jedna z jeho verzí naříkala v úzkostech. Dvě další se setkávaly s lidmi z jeho minulosti a přezkoumávaly jeho život. Muž zažíval to, co si vytrpěli druzí od něj. Nemuselo jít nutně ani o podstatné lidi v jeho životě. Jedním z nich byl například cizí člověk, na kterého byl jednoho dne nepříjemný v obchodě s potravinami.
Jiní z něj prožívali blízkou budoucnost, například když viděl, jak jeho matce zavolali o jeho sebevraždě. Viděl i vzdálenou budoucnost. Jeho dcera byla v době tohoto pokusu o sebevraždu kojenec. Viděl ji v den její promoce plakat, protože tam nebyl její otec.
Další jeho já volalo po záchraně. Nějaká ruka toto já zvedla a všechny ostatní jeho verze jeho já stoupaly s ním. Duchovní bytost mu řekla, že se musí vrátit, že má na světě ještě práci. Nyní je generálním ředitelem neziskové organizace, která se zabývá prevencí sebevražd.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
