Smrt byla pro lidi vždycky záhadou. Co mohou lidé vidět nebo cítit, když umírají? Vědci, kteří zaznamenali mozkové vlny umírajícího pacienta, možná do této záhady nahlédli.
Mezinárodní tým vědců sledoval mozkovou aktivitu 87letého muže trpícího epilepsií v době, kdy prodělal infarkt a zemřel. K monitorování jeho mozkových vln použili kontinuální elektroencefalografii (EEG). Studie byla publikována v únorovém čísle časopisu Front Aging Neuroscience z roku 2022.
Mozkové vlny jsou po srdeční zástavě vysoce aktivní
Dr. Ajmal Zemmar, neurochirurg z Louisvillské univerzity, který se na výzkumu podílel, uvedl, že v mozku pacienta se 30 sekund před a po zástavě srdeční činnosti objevily specifické vzorce mozkových vln.
„Prostřednictvím generování oscilací, které se podílejí na obnovování paměti, si mozek možná přehrává poslední vzpomínku na důležité životní události těsně před smrtí, podobně jako je to uváděno u zážitků blízkých smrti,“ uvedl Zemmar pro Frontiers.
Studie z roku 2013 publikovaná v National Academy of Sciences zjistila, že všech devět myší v experimentu mělo po dobu 30 sekund po zástavě srdce vysoce aktivní mozkové vlny. To je nápadně podobné tomu, co Zemmarův tým zjistil u svého umírajícího pacienta.
Lidé se zážitky blízké smrti rekapitulují život
Fenomén „ohlížení se za svým životem“ těsně před smrtí nebo během ní se stal mnoha lidem se zážitkem blízké smrti.
Dannion Brinkley, autor knihy Saved by the Light, napsal o svých dvou zážitcích blízké smrti. Po vydání v roce 1994 byla kniha pět měsíců po sobě zařazena na seznam bestsellerů deníku The New York Times.
Brinkley čtenářům připomněl svůj první zážitek blízké smrti, který se odehrál 17. září 1975. Během bouře, která zasáhla město Aiken v Jižní Karolíně, byl pětadvacetiletý Brinkley doma a telefonoval s kamarádem, když do něj přes telefonní linku udeřil blesk a vymrštil ho do vzduchu.
Poté, co zažil obrovské horko a bolest, Brinkley říká, že cítil, jak jeho duše opouští tělo a že se cítí být zaplaven klidem a mírem. Řekl, že se vznášel ve vzduchu a sledoval, jak jeho rodina a přátelé panikaří a poskytují mu první pomoc. Viděl, jak se k němu řítí sanitky a odvážejí jeho tělo do nemocnice. Brinkleyho duše prošla tunelem do místa světla.
Brinkley pak viděl 25 let svého života, a to až do nejmenších detailů. S překvapením zjistil, že se dokáže vcítit do pocitů ostatních lidí, kterých se dotkly události, jichž byl účastníkem. Brinkley vyrůstal bez zábran a byl rváčem, který se vyžíval v bitkách a ponižování druhých. Při přezkoumávání své minulosti na vlastní kůži pocítil bolest, strach, paniku a bezmoc, kterou pociťovaly jeho oběti.
V jedné takové vzpomínce Brinkley během vietnamské války zastřelil severovietnamského důstojníka. Při zážitku blízké smrti Brinkley pocítil zmatek, který cizí voják pocítil, když byl střelen do hlavy, a také bezmoc a smutek z toho, že už nemůže vidět svou rodinu. Navíc cítil bolest, kterou důstojníkova rodina pociťovala ještě několik let poté, co se dozvěděla o jeho smrti. Když flashback skončil, přemohly ho výčitky svědomí a stud. Po návratu do světa živých se Brinkley zcela změnil a dělal vše pro to, aby druhým pomáhal.
Zážitky blízké smrti nejsou ničím neobvyklým
Termín „zážitek blízké smrti“ vymyslel Dr. Raymond Moody, uznávaný psycholog a profesor na Nevadské univerzitě. V roce 1975 Moody vydal knihu Život po životě, která vychází z jeho studie stovky pacientů, kteří prožili klinickou smrt a vrátili se zpět do života. V knize čtenářům vypráví slovy svých pacientů jejich zkušenosti s posmrtným světem. Od té doby bylo provedeno mnohem více vědeckých výzkumů zážitků blízkých smrti.
Ve studii publikované v roce 2014 v časopise Frontiers in Human Neuroscience vědci zkoumali 190 zážitků blízké smrti s různými charakteristikami, včetně těch, k nimž došlo po událostech neohrožujících život, jako je spánek, meditace a mdloby a také zážitků blízké smrti, k nimž došlo během kómatu způsobeného nedostatkem kyslíku, úrazem nebo nemocí.
U zážitků blízké smrti bylo zjištěno několik podobností, včetně vidění jasných světel, pocitu, že se člověk nachází mimo své tělo, a záblesků minulých událostí. Nejčastějším zážitkem blízké smrti, který uvedlo 89 až 93 % účastníků v každé kategorii, byl „pocit klidu nebo příjemnosti“.
Skutečnost, která může být pro někoho překvapivá, je, že zážitky blízké smrti má mnoho lidí. Studie publikovaná v časopise Psychiatry v roce 1993 odhaduje, že zážitek blízké smrti má asi pět procent dospělé americké populace, to jest 30 až 40 procent osob, které jsou blízko smrti.
Nizozemská studie publikovaná v časopise The Lancet v roce 2001 zjistila, že z 344 pacientů, kteří byli úspěšně resuscitováni po zástavě srdce, jich 62 (18 procent) uvedlo, že měli zážitek blízké smrti.
Hongkongský spisovatel o svém zážitku blízké smrti
Chip Tsao, hongkongský spisovatel, vyprávěl o svém zázračném zážitku blízké smrti z roku 1994 v rozhovoru na kanálu YouTube Stephena Chana Chi-wana, z Komerčního rádia Hongkong.
Tsao vzpomínal, že v roce 1994, kdy mu bylo 36 let, byl po vážné autonehodě převezen do nemocnice, kde umíral. Po patnáctihodinové operaci mu lékař sdělil, že všechny lékařské možnosti byly vyčerpány a „nyní je to na vaší vůli“. Když Tsao ležel a umíral, viděl před sebou velké moře, v němž plavaly zlaté a růžové lotosové květy velké jako kulaté stoly. Slyšel také, jak mu do ucha zní sútry.
Tsao uvedl, že zážitek byl velmi jasný a skutečný, jako by ho nějaká síla tlačila na druhý břeh, ale zároveň se v něm ozýval hlas, který mu říkal, aby na druhý břeh nepřecházel, protože má mnoho nedokončených závazků.
„Byl to pocit strachu, ale také klidu. Pořád jsem se sám sebe ptal. Bylo by pohodlné přejít na druhý břeh. Ty lotosové květy by mě jako loď přenesly na jiné místo.“ Slavný spisovatel také zažil několik věcí, které ani věda nedokázala vysvětlit.
Když ležel na jednotce intenzivní péče, slyšel, jak jeho rodiče diskutují o jeho léčbě a o tom, zda do týmu najmout druhého hrudního lékaře. Slyšel také, jak jeho rodiče pláčou. O půl měsíce později byl Tsao převezen z jednotky intenzivní péče na všeobecné oddělení. Když ho rodiče přišli navštívit, řekl jim, že když byl v bezvědomí, slyšel, jak diskutují o najmutí specialisty.
Jeho otec řekl, že je to pravda, ale byl překvapen, protože o tom diskutovali v hotelovém pokoji mimo nemocnici. „Jak jsi to mohl slyšet, tak daleko?“ zeptal se ho otec. Jeho syn ho ale ujistil, že rozhovor slyšel jasně, a dokázal ho i zopakovat.
Další zázračnou událostí bylo, že když byl Tsao na jednotce intenzivní péče, přišli ho navštívit jeho přátelé. Druhý den viděl Tsao, že ho tito přátelé navštívili znovu, měli na sobě stejné oblečení a mluvili stejnými slovy. Tsao se cítil velmi zvláštně. Po dotazu se dozvěděl, že ve svém zážitku blízké smrti předvídal, že ho jeho přátelé druhý den navštíví.
Tyto zážitky umožnily Tsaovi hlouběji pochopit smysl života a smrti. „Tím, že jsem viděl věci v budoucnosti a opustil tento prostor, by pro lidi po smrti mělo existovat jiné místo,“ řekl.
Později v životě měl Tsao další dva střety se smrtí, které mu poskytly nový pohled na život, časoprostor a posmrtný život. Jeho zkušenost ho také utvrdila v přesvědčení, že nad lidstvem existuje vyšší síla.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
