1. část zde
Změny v hudebních preferencích
V některých případech došlo ke změně preferencí v oblasti hudby. Například u 45letého muže, který dostal srdce 17letého chlapce. Tento chlapec si rád naplno pouštěl do sluchátek hlasitou hudbu. Tento zvyk si osvojil i příjemce hochova srdce, daný 45letý muž, který se svěřil, že by ho nic takového před operací nenapadlo.
Dalším případem je 18letá dívka, která dostala srdce od 18letého hudebníka, který hrál na kytaru a zemřel při autonehodě. Dívka nikdy předtím neuměla hrát na hudební nástroje, ale po transplantaci bylo jediné, po čem v životě toužila, naučit se hrát na kytaru. „Cítila jsem to ve svém srdci. Moje srdce muselo hrát,“ řekla.
„Vážnou hudbu jsem dřív nesnášel, teď ji miluji,“ prohlásil 47letý běloch, pracovník slévárny, který dostal srdce 17letého černocha zastřeleného neznámým pachatelem, který projížděl kolem v autě. Příjemce se domníval, že jeho nově objevená láska ke klasické hudbě nemohla pocházet od dárce kvůli svým předsudkům vůči mladíkovi. Netušil, že jeho dárce byl talentovaný hudebník, který vážnou hudbu nade vše miloval. Dárcova matka řekla: „Náš syn šel na hodinu houslí, když ho to zasáhlo… Zemřel přímo na ulici a objímal přitom pouzdro na housle.“
Změny ve stravovacích preferencích
Liester se dozvěděl, že po transplantaci se může změnit i oblíbenost určitých potravin. Například 29letá žena, která o sobě říkala, že je „největším zákazníkem McDonaldu“, po transplantaci od 19 vegetariánského dárce zvracela vždy, když snědla maso. „Když k němu jen přičichnu, začne mi bušit srdce,“ uvedla.
Další příklad pochází od 47letého muže, který po transplantaci začal po jídle pociťovat nevolnost. „Často se mi dělá nevolno a cítím, že by mi pomohlo, kdybych se mohl vyzvracet,“ prohlásil. Jeho dárkyní byla 14letá gymnastka s bulimickými sklony, která vynechávala jídlo a po jídle jídlo vyzvracela.
Změny sexuálních preferencí
Několik příjemců po obdržení nového srdce popsalo také nevysvětlitelné změny v sexuálních preferencích, které zcela obrátily jejich pohlavní preference. Po transplantaci měli stejné sexuální preference jako jejich dárci.
Další změny preferencí a averze
Liester popsal mnoho případů, kdy příjemci po transplantaci změnili své preference v oblasti umění a barev, zatímco u některých se objevily dosud nevídané strachy a fobie.
Například z 25letého postgraduálního studenta, kterého by nikdy nenapadlo jít do muzea, se po přijetí srdce 24leté krajinářky náhle stal fanatik do umění. Jeho přítelkyně popsala, že se jí změnil před očima: „Teď chodí do muzea každý týden. Někdy stojí celé minuty a bez řečí si prohlíží nějaký obraz. Miluje krajiny a jen se dívá. Někdy ho tam prostě nechám a vrátím se později,“ vysvětlila.
48letá tanečnice, jejímž dárcem byl 18letý muž, který zahynul při nehodě na motocyklu, změnila své oblíbené barvy z horkých barev, jako je červená, růžová a zlatá, na chladné barvy, jako je modrá a lesní zeleň. „Většina mužů se od horkých barev drží dál, stejně jako teď já,“ prohlásila.
U 9letého chlapce, který dostal srdce 3leté holčičky, jež se utopila v rodinném bazénu, se po transplantaci vyvinul odpor k vodě, přestože o její smrti nic nevěděl. Jeho matka uvedla, že žili u jezera, kde se rád koupal ve vodě. Po transplantaci nechtěl kvůli blízkosti jezera ani vkročit na zahradu. Matka řekla: „Pořád zavíral a zamykal stěny zadních dveří. Říká, že se bojí vody, a neví proč.“
Změny emocí a temperamentu
Liester zjistil, že příjemci mohou po transplantaci srdce zažívat dva typy emočních změn: emoce, které identifikují jako pocházející od dárce, nebo změnu povahy.
Například mladý chlapec nevěděl, že jeho dárcem byla 3letá dívka, která se utopila v domě matčina přítele, když ji hlídala chůva. Nic o ní nevěděl. Dívka však vedla pohnutý život, který zahrnoval vyrovnávání se s traumatickým rozvodem rodičů a další zanedbávání ze strany otce. Po transplantaci chlapec popsal emoce své dárkyně, jako by seděla přímo s ním: „Vypadá velmi smutně. Má velký strach. Říkám jí, že je to v pořádku, ale ona má velký strach. Říká, že by si přála, aby rodiče ,nezahazovali své děti‘. Nevím, proč by to měla říkat.“
Jiní příjemci popisují po obdržení nového srdce změny v celkové nátuře. Jedna osoba uvedla: „Nové srdce mě změnilo… člověk, jehož srdce jsem dostala, byl klidný člověk, ne uspěchaný, a jeho pocity se teď přenesly na mě“.
Změny v identitě
Podle Liestera jsou v oblasti buněčné paměti po transplantaci nejvíce studovány změny osobní identity.
Jedna 19letá příjemkyně, která dostala srdce jiné ženy, uvedla: „Beru ji jako svou sestru. Myslím, že jsme v minulém životě musely být sestry. Vím jen, že moje dárkyně byla dívka v mém věku, ale je to něco víc. Mluvím s ní v noci nebo když je mi smutno. Cítím, jak mi odpovídá. Cítím ji v hrudi. Položím tam levou ruku a pravou ji stisknu. Je to, jako bych se s ní dokázala spojit.“
V jiném vyprávění pětiletý chlapec, kterému nebyl sdělen věk ani jméno dárce, znal jméno svého dárce a všechny podrobnosti o jeho smrti.
I další příjemci byli schopni popsat své dárce a jejich smrt. Někteří si okamžik smrti přehrávají ve svých snech. Ale jak mohli znát tyto podrobnosti? Uchovávají orgány všechny tyto informace o detailech dárců a jejich životních zkušenostech? Nebo je to energie, která nese vzpomínky?
„Je to fascinující, že?, pokládá řečnickou otázku doktorka Dongová. „V tradiční čínské kultuře taoismu existuje teorie, že lidské tělo je vesmír. Pokud je to vesmír, každá buňka nebo orgán může být minivesmírem. V buddhistické tradici pak existuje další teorie od Šákjamuniho, že v jednom zrnku písku je tři tisíce světů. Pokud je to pravda, pak můžeme pochopit, proč může orgán uchovávat tolik informací o jednotlivém člověku.“
Vzpomínky ze života dárce
Snad největším ponořením do metafyzické či telesomatické sféry je, když příjemci popisují „vzpomínky“ ze života dárce a na dálku si vyměňují vjemy a fyzické symptomy mimo dosah smyslů.
Podle Liestera může k těmto výměnám docházet během bdělého vědomí nebo ve spánku a zahrnují smyslové zážitky související s dárcem. Často, a to je společné se zážitky blízké smrti, se tyto jevy stávají lidem, kteří sami sebe popsali jako někdejší skeptiky, pro něž bylo těžké popřít duševní povahu jejich osobní zkušenosti.
Jedna příjemkyně dostala vzpomínky od svého dárce hned poté, co se jí v ústech objevila neobvyklá, ale výrazná chuť. Říkala, že uklízela doma nebo seděla a četla si, a pak začala přemýšlet o životě své dárkyně – o tom, kým byla a jak žila.
Kromě vzpomínek vyvolaných chutí někteří příjemci popsali i vzpomínky vyvolané hmatem. Jedna 29letá žena cítila náraz auta do své hrudi, protože její dárce byl 19letý mladík, který zahynul při autonehodě. Žena o tomto opakovaném pocitu řekla svému lékaři, ale ten jí řekl, aby to nechala být.
V článku z roku 2008 nazvaném „Transplantace, buněčná paměť a reinkarnace“ Dr. Larry Dossey, bývalý primář nemocnice Medical City Dallas a redaktor časopisu EXPLORE: The Journal of Science and Health, popisuje případ 69letého Sonnyho Grahama z Georgie, který v roce 1995 obdržel transplantaci srdce od 33letého sebevraha. Poté, co napsal vděčné dopisy rodině dárce, se Graham seznámil s vdovou po dárci, zamiloval se do ní a oženil se s ní. Pak se dvanáct let po transplantaci zastřelil a zemřel stejným způsobem jako jeho dárce.
Doktor Dossey se zajímal, zda se vzpomínky a osobnostní rysy přenesou z jednoho jedince na druhého i bez přenosu orgánu. Pokud by odpověď zněla ano, napsal, že by to naznačovalo, že v případech buněčné paměti, které známe, nemusí být přenos orgánu nutný a funguje zde zásadnější proces.
Řekl: „Domnívám se, že vědomí dárce je zásadně spojeno s vědomím příjemce prostřednictvím nelokální mysli a že právě toto spojení umožňuje výměnu informací mezi oběma jedinci, která má podobu posttransplantačních jevů.“
Názory vyjádřené v tomto článku nemusí odrážet názory The Epoch Times. Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil O. H.
